Vector Graphic

RECEZNE: Eva Grestenbergerová, Zlo je rodu mužského

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 01/03/2020 - 12:47

Odkedy jestvuje človek, existuje zlo. Celé tisícročia sme sa zaoberali vymýšľaním nových spôsobov a nástrojov mučenia, psychológiou vypočúvania a dokonalejšej vojenskej techniky. Dnes dokážeme zistiť čokoľvek a behom minúty vyhladíme celé kontinenty. Denne sa stretávame najmä s primitívnym zlom. Bitkou, hladom, chorobami, nedostatkom lásky. Existuje východisko? Raz som niekde čítala, že žiadna žena-matka nedopustí, aby nejaké deti trpeli. A každý z nás je predsa niečie dieťa...

Keď je muž váš nepriateľ.
Matriarchát. To je jediné správne riešenie! Pretože zlo, to je rodu mužského. Všetky vojenské konflikty, zotročovanie, týranie či vraždy majú na svedomí muži. Preto bolo načase, aby po poslednej vojne ženy eliminovali vplyv mužov na chod spoločnosti a samé sa ujali vlády.
Že vám to pripomína starý poľský film Sexmisia? Alebo niečo iné? Nedajte sa oklamať. Hoci nápad je rovnaký, jeho spracovanie v tejto knihe je celkom odlišné.

Ocitáme sa v dobe, kedy muži žijú v izolovaných táboroch a je im dovolené vzdelávať sa len v istých odboroch. Ak pracujú, tak iba v zamestnaniach, v ktorých nemajú prístup k ničomu, čo by mohli nejako zneužiť a ublížiť tým ženám.
Napriek tomu Eriku Hardinessku, Predsedníčku Kontinentálnej rady, nájdu zavraždenú. Jej telo nenašli, no našli sa zvyšky tkanív. Polícia zatkla Alexa, muža, s ktorým Erika žila. Ich spoločný syn Max, právnik, otcovo konanie nechápe a útechu hľadá u priateľky Ley. S Leyou vyrastali a Maxova rodina si ju istým spôsobom osvojila.
Takmer od začiatku sa na hlavu mŕtvej Eriky znáša vlna kritiky za jej extravagantný spôsob života. Kto to kedy videl, aby žena žila s mužom? Vrchol nechutnosti! Koledovala si o to... Od chlapa ani nič iné nemohla očakávať.
Alex putuje do izolácie, kde zostane až do súdneho procesu, a potom, keďže sa dopustil trestného činu tretieho stupňa proti životu, bude podľa § 77 trestného zákonníka eliminovaný. Novou Predsedníčkou Kontinentálnej rady sa má stať Erikina priateľka Brigita Patonová. Ako to hovorili kovboji v časoch, keď ešte mohli tyranizovať manželky, zvieratá a ničiť prírodu? „S Brigitou príde zákon...“
A zákon naozaj prichádza. Je to norma, proti ktorej Erika Hardinesska tvrdo bojovala. Liek na potlačenie mužskej agresivity Advershostil, ktorý objavila Erikina matka, by nebol podávaný len odsúdencom, ale každému mužovi. No je známe, že Advershostil má strašné nežiaduce účinky.
Max sa snaží vyrovnať s matkinou smrťou, a s tým, že vrahom je jeho otec. Postupne sa však objavujú nové teroristické útoky neznámych mužov na nežné pohlavie. Nálada feministickej verejnosti je pod bodom mrazu a žiadajú urýchlené prijatie nového zákona. No Max s Leyou si začínajú klásť otázky. Pomôže im nájsť odpovede Alexov utajený výskum? Odkiaľ sa berú tajomní útočníci? Naozaj je Erikiným vrahom Alex? Pripočítajte k tomu aj celoživotné nočné mory, ktorými obeť trpela. Dá sa v nich nájsť odpoveď na otázku, čo sa to zrazu deje s tým dokonale úžasným, nádherným a mierom presiaknutým svetom žien?

Klobúk dole!
Ak čakáte román, so silným feministickým nábojom, sklamem vás. Tiež nečakajte sladký ženský príbeh o lepšom pohlaví. Chvíľami síce začnete mať pocit, že text už už skĺzne k hysterickému klišé, no budú to zbytočné obavy. Zlo je rodu mužského prečítate jedným dychom, bez rozdielu pohlavia. Už po prvých stránkach podľahnete vyšetrovaniu tajomnej vraždy, ktorá sa vo fiktívnej spoločnosti nestala vyše päťdesiat rokov. Autorka s ľahkosťou zvládla opisy vedeckých bádaní, aj právnické formulky pri súdnych procesoch. Vytvorila svet, v ktorom by sa vám možno páčilo žiť, keby bol spravodlivý k obom pohlaviam. Ono je síce pravda, že ženy netúžia po vojnách a zabíjaní. Ale ruku na srdce... ak nejakú babu naseriete, dokáže sa pomstiť tak, že nechať sa pomaličky prejsť parným valcom bude pre vás vyslobodením.
Kam sa hrabú priamočiare chlapské spôsoby? Mučiť, znásilniť, zavraždiť... pche! Aké škôlkárske. Pustite k pomste ženu a učte sa intrigovať. Nahodiť mimikri a zasievať semienka zrady či rozhádať najlepšie priateľky. Legálne vládnuť celému kontinentu, a to tak, aby všetci prosili, nech sa tej vlády ujmete práve vy.
Pozorne sa začítajte do románu Zlo je rodu mužského a sami uvidíte, že čo sa blyští, nemusí byť zlato, nie všetko zlé je na niečo dobré a každý má aj svoju druhú, temnú tvár. Pretože ľudia málokedy navonok vyzerajú takí, akí v skutočnosti sú. Možno aj táto kniha je iná, ako sa na začiatku či v polovici môže zdať. Nechajte sa prekvapiť, moji krásni, drahí a čítania chtiví...

P.S.
Od ledna/januára  2019 mi prešlo rukami viacero prvotín, a musím povedať, že Zlo je rodu mužského od Evy Grestenbergerové je jedným z najlepších debutov roku 2019. Držím jej palce a teším sa na ďalšie dielko.

Autor: Eva Grestenbergerová
Názov: Zlo je rodu mužského
Vydal: Pointa Publishing s.r.o. v roku 2019
Počet strán: 344
ISBN: 978-80-88335-24-5         
Cena: 349 Kč
 

RecenzeLiteraturaE. GrestenbergerováFantasy
Categories: Vector Graphic

VÝZVA: Kniha roku Sardenu 2019 + Kniha pětiletky 2015–2019

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 01/02/2020 - 00:00

Vážení přátelé, milí čtenáři,

již popáté touto dobou oslovujeme recenzenty, spisovatele a další zajímavé osobnosti spojené s fantastickou literaturou s anketou Kniha roku Sardenu. Po předloňských debatách jsme zavedli několik opatření, jedno z nich byl i pokus rozšířit základnu respondentů o čtenáře Sardenu. Byl to pokus středně úspěšný (několik čtenářů se ozvalo, ale nebylo to nijak masové), uvidíme, jak se zadaří letos s možností hlasovat nejen pro knihy vydané r. 2019, ale i pro to nejlepší z posledních pěti let. 

Prosíme o následující:

1. Jmenujte jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které jste v roce 2019 četli a které vás zaujaly.
2. Chcete-li, přidejte krátký komentář.
3. Zmiňte, pokud jste se na knize jakkoliv podíleli (autorsky, redakčně, překladem, korekturami…).
4. Zopakujte totéž, ovšem s knihami, které vyšly v letech 2015–2019. Které knihy z těchto let vám utkvěly v paměti a považujete je za zásadní?
5. Uveďte své jméno a „hodnost“, tedy jak chcete být uvedeni (např. spisovatelka, redaktor, fan, překladatelka…).
6. Odpovědi zašlete do 2. února 2020 na adresu denik.sarden@gmail.com.

Všechny odpovědi budou pubikovány. Jde o anketu, doporučení lidí, kteří se v žánru orientují, dalším lidem. Nejde o ceny, o žebříček, o „nejlepší knihy roku“. Cílem ankety je vytvořit síť zajímavých knižních tipů (pokud možno za právě uplynulý rok, ale ne nutně).

Pro snazší orientaci v tom, co považují oslovení přispěvatelé za podstatné, zveřejníme také výsledky – tedy v anketě nejčastěji zmiňované tituly. Z pochopitelných důvodů započteme do výsledného součtu pouze ty knihy, na kterých se přispěvatelé nepodíleli, a ty tituly, které vyšly v roce 2019 v češtině v prvním vydání (respektive v letech 2015–2019 v češtině v prvním vydání). Pokud bude tipů víc než tři, započítáme první tři z výčtu. Pokud bude zmíněno, že danou knihu přispěvatel nedoporučuje, samozřejmě nebude do výsledků započítána, ale nedoporučující komentář bude zveřejněn.

Vzhledem k tomu, že Sarden je založen na dobrovolné práci, nejsme schopni jakkoliv honorovat ani případné vítěze ankety, ani respondenty. Spoléháme v tomto na Vaši dobrou vůli. Pokud nám do ankety přispějete, budeme to brát jako souhlas se zveřejněním odpovědi. Vezměte, prosím, na vědomí, že příspěvky mohou být redakčně kráceny a upravovány.

Pro zájemce a z inspiračních důvodů odkazuji na dřívější ročníky:
2018 – komentáře: http://www.sarden.cz/2019-03-11-1700/literatura-kniha-roku-sardenu-2018-...
2018 – výsledky: http://sarden.cz/2019-03-13-1700/literatura-kniha-roku-sardenu-2018-vysl...
2017 – komentáře: http://www.sarden.cz/2018-02-26-0032/literatura-kniha-roku-sardenu-2017-...
2017 – výsledky: http://www.sarden.cz/2018-02-27-1108/literatura-kniha-roku-sardenu-2017-...
2016 – komentáře: http://www.sarden.cz/2017-02-13-0909/literatura-kniha-roku-sardenu-2016-...
2016 – výsledky: http://www.sarden.cz/2017-02-14-0048/kniha-roku-sardenu-2016-vysledky
2015 – komentáře: http://www.sarden.cz/2016-03-08-0026/anketa-kniha-roku-sardenu-komentare
2015 – výsledky: http://www.sarden.cz/2016-03-07-0017/anketa-kniha-roku-sardenu-vysledky

Přejeme fantastický rok 2020!

Sarden

LiteraturaFantastikačeská fantastikaKniha rokuKniha roku SardenuKniha roku Sardenu 2019Anketaanketa Kniha roku
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Star Trek: Éra ztracených - 2311: Hadi v rozvalinách

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 01/02/2020 - 00:00

Hadi v rozvalinách jsou ve startrekové produkci takový exot. Zatímco třeba Novou generaci nebo Voyager, nehledě na starou dobrou partu kolem Kirka, čteme, protože chceme znovu potkávat své hrdiny, k téhle posádce nemáme a vlastně ani nebudeme mít možnost si vybudovat rozumný vztah. Nebo ano? Koho z ní známe? Zatímco na Titanu máme Troi a Rikera, na Enterprise vlastně celou starou gardu s Picardem či Kirkem v čele, tahle Enterprise-B nám nikoho takového nenabídne. Ano, pravověrný trekkie ví, že John Harriman se mihnul jako poměrně neschopný kapitán ve filmu Star Trek: Generace, ale tam jeho i posádku, ve které je třeba dcera Hikara Sulu, Demora, zastínila výměna na postu nejlepšího kapitána flotily z Kirka na Picarda. Harriman je tak dost čistě nepopsaný list, a tak se v téhle knížce musí nejen popasovat s hlavní zápletkou, ale zároveň se tak nějak rehabilitovat a ukázat, že není nezajímavou postavou, která sejde z mysli. Jestli se to podařilo, nebo ne, to je otázka, kterou nechám na vás. Za mě je to tak trochu. Harriman má svoje pozadí, přátele, chyby, ale sám o sobě je poměrně dokonalý, někdy až moc. Na druhou stranu neměl by takový pravý vesmírný dobrodruh být?

Co je na Hadech ale mnohem důležitější než posádka, je děj. Z paluby Enterprise sledujeme krizi v Beta kvadrantu, kterou nepamatujeme od Romulanské války. Koneckonců to je příběh a kniha, která je Hadům v rozvalinách asi nejpodobnější. Také tady je kniha spíš o celém kvadrantu než přímo o lodi a její posádce. Po první válce s Romulany a záchraně Klingonů před vyhynutím nemá lidstvo dobré vztahy ani s jedněmi z nich. Klingoni mají pocit, že jsou na lidech závislí a lidi je pomaličku zabíjí, což je bezectné a Romulané jsou paranoidní od přírody, takže je otázkou času, kdy něco provedou a možná si dokonce vezmou na pomoc právě Klingony. Vůbec tomu pak nepomáhá to, že oba národy jsou navíc štěpeny zevnitř svými radikály a vojenskými jestřáby. Ne že by lidstvo nikoho takového nemělo. To, že by vedla válku na dvou frontách, je pro flotilu dost nepěkná představa, a tak zbrojí a chystá se na válku. V plánu je i nový warpový pohon, který by byl potřeba jako sůl, když se transwarp ukáže jako slepá ulička. Jenže test nového warpu selže, lidstvo je obviněno z tvorby metazbraně a tady nastupuje kapitán Harriman, aby s prohnaností, šarmem a mrštností pomohl nějak zpacifikovat obě podezřívavé strany a dovedl je ke konečnému cíli, kterým není nic menšího než hojně zmiňovaná Algeronská smlouva – tedy přesně ta, kterou Picard tak rád v knihách po Nemesis porušuje.

Hadi v rozvalinách jsou svého druhu špionážním thrillerem se startrekovými prvky. Do sytosti si užijete politikaření, souboje na blastery, pěsti, ale také souboj strategických myslí a plány s velmi nízkou procentuální účinností. Až si člověk říká, jestli se na chvíli nepřesunul na palubu Millenium Falcona ve Star Wars. Davidu R. Georgovi III se povedl velmi slušný kousek, když v jedné knize vylíčil velice poutavě jednu z hlavích událostí startrekového vesmíru tak, abyste do poslední čtvrtiny vlastně nevěděli, o co jde a jak se k tomu něčemu dospěje, a zároveň využil i prostor k budování vztahu s posádkou, takže by mi vůbec nevadilo se někdy k Harrimanovi na chvíli vrátit. 

Star Trek: Éra ztracených - 2311: Hadi v rozvalinách

Autor:  David R. George III
Nakladatel: Brokilon
Překlad: Jiří Jaňák  
Stran: 364
Vazba: brožovaná
Rozměry: 10,9 × 16,6 cm
Rok vydání: 2018
Cena: 318 Kč  

RecenzeLiteraturaStar TrekSci-fiD. R. George III
Categories: Vector Graphic

EDITORIAL: Novoroční

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 01/01/2020 - 20:05

Začínají dvacátá léta dvacátého prvního století. Těm, kteří se narodili v tomto tisíciletí, na tom nepřijde nic divného, ale nám, co máme v občance letopočet s počáteční devatenáctkou a už něco pamatujeme, to přijde jako sci-fi. Kolik vynálezů a vymožeností, o kterých jsme četli, stále zůstává na papíře? Kolik filmů datovaných do těchto let, se postupně nenaplňuje? Na druhou stranu spousta věcí, které dnes v nějaké formě existují, vznikla nejdřív v hlavách spisovatelů nebo filmařů. Je těžké prorokovat, kam se pohne technologický vývoj, ale čím jsem si jistá, to jsou knihy. Jsou tu pořád a určitě budou i dál.

Co nám všem ty dvě dvacítky v letopočtu přinesou, je zatím ve hvězdách. Taky jak jinak, čtení budoucnosti vždycky patřilo do ranku fantasy a magii zatím nikdo prokazatelně neobjevil. My čtenáři máme k dispozici vlastní magii, magii písmen, a ta je pořád stejně silná a určitě bude mít co nabídnout i příští rok. A Sarden je tu od toho, aby vám v tom byl nápomocen.

Budeme pro vás číst, koukat se a recenzovat ve snaze umožnit vám co nejširší výběr ve čtivu, komiksech, hrách, filmech i seriálech. Plánujeme podobné projekty, jako byl ten prosincový s názvem Fenomén Novotný nebo akce BristolCon. Určitě se můžete těšit na další ročník Knihy roku Sardenu, na rubriky, které se objevily vloni jako Čteme si, ale i na nové věci, o nichž zatím nebudu moc mluvit, protože jsou ve fázi zrodu a není radno o nich plkat, abych je nezakřikla.

Děkujeme, že jste s námi, a to platí pro naše milé čtenáře, jež se k nám vracejí a hledají u nás inspiraci. Platí to samozřejmě také pro všechna nakladatelství, která s námi spolupracují a poskytují recenzní a soutěžní výtisky pro všechny sardenské aktivity. A nesmím zapomenout na všechny redaktory, ať už jsou více, nebo méně aktivní a jakkoli přispívají k chodu našeho knižního webu, protože bez nich by to, ehm, nefungovalo.

Těšte se na věci příští (nejen tady, to dá rozum), zachovejte si nadhled a humor, bez kterých se v dnešní době dá žít jen velmi obtížně, a nám zachovejte přízeň.

Krásný nový rok! Ať je přesně takový, jaký si ho přejete.

Vaše Slíva
(pořád ještě novotou vonící)
šéfredaktorka
 

 



 

EditorialnovoročníM. Dvořáková
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR (z BristolConu): Peter Newman

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 12/30/2019 - 21:44

Název jeho webovek prozrazuje vše: „Run Pete, Write! Running, writing and the Peteness of being.“ O běhání se tam mnoho nedozvíte, ale o psaní a „péťovitosti bytí“ si tam můžete číst od rána do večera. Peter Newman žije v hrabství Somerset v Anglii se ženou a synem. Místo a syn nejsou pro tento text relevantní, žena ano. Spisovatelka Emma Newmanová s manželem úzce spolupracuje, namluvila audioverze knih z jeho druhé trilogie, zejména ale společně tvořili podcast Tea and Jeopardy (tedy „Čaj a nebezpečí“) ověnčený v roce 2017 cenou Hugo. Když už se Tea and Jeopardy někde objevilo živě, vystupoval v něm Peter Newman v roli saturninovského komorníka. A je to dost vtipné, doporučuji. U nás je Newman známý díky trilogii Tulák (Host, 2016, překlad Jakub Kalina, v orig. The Vagrant, 2015). Aktuálně dokončuje trilogii Deathless (Nesmrtelní), jejíž dva díly v angličtině už jsou na světě, třetí vyjde 11. června 2020.

Peter Newman byl zlatý, z lidského hlediska objev BristolConu. To není nic proti ostatním autorům, všichni byli moc milí a ochotní. Ale tohle setkání bylo jaksi speciální. Náš rozhovor byl nejdelší, po něm mi nabídl, že kdybych potřeboval někoho dalšího, sežene mi ho, a panel, kterému předsedal, byl nejlépe zorganizovaný a nejlépe vedený ze všech mnou zhlédnutých. Takového člověka na conu chcete. Až jsem se zastyděl, že jsem z jeho první trilogie četl jenom Tuláka.

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Petera Newmana
Twitter Petera Newmana

Rozhovor pro Fantasy Book Review z roku 2015
Rozhovor pro Fantasy Book Review z roku 2017
Rozhovor s Markem Lawrencem

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:
Rozhovor s Timem Clarem
Tea and Jeopardy s G. R. R. Martinem z WorldConu 2017

 

Rozhovor

Série Tulák vyšla už před pár lety. Jak se na ni zpětně díváte?

Co si o ní myslím teď, když je dokončená? Vlastně na ní mám hezké vzpomínky. Tulák byl můj debut. Jedna z výhod toho, když vydáte prvotinu, je, že se o vás podle toho starají. Jezdíte na první cony jako autor, jste poprvé součástí panelů, máte autorská čtení – a tyhle chvíle jsou svým způsobem kouzelné. Takže když se na ty knihy ohlédnu, mám velmi příjemné vzpomínky.

Je to už nostalgie?

Ano, myslím, že ano. Tulák vyšel roku 2015.

Takže vlastně ne tak dávno…

Takže vlastně ne tak dávno. A Sedma vyšla v roce 2017, paperback v roce 2018. Takže to teď vnímám jako uzavřenou kapitolu. Taky všechny ty věci dopíšete o něco dřív, než vyjdou, takže pro čtenáře to není tak dlouho, ale pro mě je to trošku delší doba. Takže ano, je to nostalgie. A samozřejmě je tu vždy obava z toho, že se k těm knihám vrátíte a bude to trapné, ale tady se mi to neděje. Co se ovšem stalo… vždycky, když něco píšete, říkáte si, jak to další bude lepší. Představoval jsem si to jako graf, kde se v jednom kuse zlepšujete. Myslel jsem si něco jako: Dobrý, tahle knížka byla takhle dobrá, takže další knížka musí být o něco lepší a ještě lepší a ještě… Ale ve skutečnosti… ano, zlepšujete se v psaní, ale různé knihy vyžadují různé věci. Když jsem dokončil trilogii Tulák, chystal jsem se psát další věci a chtěl jsem něco, co v Tulákovi nebylo, ale zároveň jsem chtěl zachovat to dobré, co v Tulákovi bylo.

Zachovat to dobré a zlepšit, co chybělo…?

Takhle to nefunguje. Když si vytvoříte styl, který zdůrazní jednu věc, často tomu musíte něco jiného obětovat. A s tím se holt musíte vyrovnat. Rozhodnete se, co jiného chcete tentokrát zlepšit. Doufám, že celkově je všechno o něco málo lepší.

Když se podíváte na to, jak jste napsal, řekněme, první knihu Tuláka a na to, jak píšete teď, cítíte v tom rozdíl?

Ano. Další věcí je, že odlišné projekty mají odlišné hlasy. Tulák je napsán velmi konkrétním stylem, připadá mi správný pro daný svět, správný pro to, o co jsem se tam snažil – ale není nutně správný pro všechno, co napíšu. V Tulákovi je čtenář trochu odsunut, nejsme v Tulákově hlavě, jsme pozorovatelé a tvoříme si úsudek o tom, co dělá, jaký je. Oproti tomu v té nové trilogii jsem chtěl něco osobnějšího. Jsme v hlavách postav – a to je úplně jiný způsob psaní, minulý čas převažuje nad přítomným časem, slyšíte všechny myšlenky… Takže je opravdu těžké to porovnávat. A jsem si jistý, že ostatní to srovnávat budou. A vždy je zde autorský styl nebo preference, to se vždycky projeví.

Spolupracoval jste s překladateli?

V některých případech je dialog mezi překladatelem a autorem nutný, aby se vyjasnily věci, se kterými překladatel bojuje. Ale v mém případě se to nestalo. Bylo to jakože: Gratulujeme, tady to máte. A to bylo všechno. Nemusel jsem hnout prstem.

Každého autora se ptám: která z vašich knih by měla být přeložena do češtiny? Ale ve vašem případě je to jasné…

Ano, byla tu ta první trilogie, Tulák, druhá trilogie právě vychází, dvě knihy jsou na světě a třetí vyjde příští rok. Takže bych preferoval Deathless (Nesmrtelní), tu bych doporučil.

Můžete prozradit českým čtenářům, o čem nová trilogie je? A dá se to nějak srovnat s Tulákem?

Nějaké podobné věci se tam objevují. Je to svět s velmi podivnými bytostmi a věcmi. Je to takový mix z pohádek bratří Grimmů, nebo to, jak vnímám pohádky bratří Grimmů já. Opravdu se mi zamlouvá myšlenka, která se ve starých příbězích objevuje často, že sejít z cesty je nebezpečné, že vyjít ven po setmění je nebezpečné a podobně. V mnoha dnešních fantasy jsou hrdinové strašně heroičtí, jakože: jasně, jsou tu příšery, ale náš hrdina je na ně připraven. Pusťte mě na ně, já si s nimi poradím. Chtěl jsem vytvořit svět, kde by byl život pro obyčejného člověka děsivý. To na jednu stranu. A na druhou stranu jsou tu nesmrtelní, kteří se reinkarnují v tělech svých potomků, svých dětí a vnoučat.

To je taky pěkně děsivé!

To je taky děsivé. Chtěl jsem takovou pokřivenou nesmrtelnost. Ale oni pomáhají bránit lidství proti těm děsivým věcem. Ale taky jsou sami trochu děsiví. Je to takový podivný mix mezi vysokou fantasy a temnou a strašidelnou a podivnou fantasy.

Tak to se těším, až si to přečtu! Takže na tom teď pracujete? Jaké máte plány do budoucna?

Právě teď rediguji třetí knihu trilogie. A plány do budoucna mám, ale nemůžu o nich mluvit.

Ale no tak! Bude to v češtině, nikdo tomu nebude rozumět!

Uvidíme. Ale první věcí je teď pro mě ta třetí kniha.

Dobrá, moc děkuji za rozhovor.

Rozhovor – originál

The Vagrant and all the other parts were published a few years ago. How do you look at it now?

How do I think about it now, when it is finished? I have actually quite fond memories of it. The Vagrant was my debut novel. One thing about the debut authors is that you get a debut treatment. So go to your first conventions as an author, you go to your first panels, first readings – and there is a lot of magic connected to those times. And so when I look back on those books I have that quite fond memory.

Is it kind of a nostalgia already?

Yes, I think so. The Vagrant came out in 2015.

Not that long ago, actually…

Not that long ago! And The Seven came out in 2017 and the paperback in 2018, so it now feels like that chapter is closed. You also write the things some time before they come out, so for the readers it's not that long ago, for me it is a little bit longer, you know. So I would say nostalgia. And actually, there is always this worry that you go back to something and feel embarassment for it, but I haven't felt like this in this case. What does happen, though, is… there is always a thing about what you've written and then when you go for your next project, how you gonna make something better. I used to think that it is like a graph where you're getting constantly better all the time. I was sort of thinking: Right, well, this book was this good so the next book has to be extra bit on top, and on top, on top… But actually, what it is, I think is… yeah, there is a degree of your writing improving, but also different books achieve different things. So when I finished the Vagrant trilogy, I was trying to write the next thing. I wanted to do something that the Vagrant trilogy haven't done, while also doing all of the things that the Vagrant trilogy did do, but better.

To keep the good stuff and improve what was missing…?

It doesn't work quite like that. When you develop a style to emphasise one thing, you often have to sacrifice something else. So you sort of have to accept that. You decide what other things you want to do really well this time. I hope that generally everything is just slightly better.

When you look at writing, let's say, the first part of The Vagrant, and your writing now, do you feel the difference?

Yes. The other thing, of course, is that different projects have a different voice. The Vagrant is in a very particular style of writing, which I feel is right for that world, right for what I was trying to do there, but not necessarily right for every project that I write. In the Vagrant, the reader is slightly removed, you know, because we are not in the Vagrant's head, we are watching the action, and we are forming our conclusions about what he does, what he is like. Whereas with my new trilogy, I wanted something that was much more personal: we are in the characters' heads, that's very different writing style, you know, past tense rather than present tense, you hear all the thoughts… So it is very hard to compare, I am sure, obviously, other people will, and there is something of an author's style or preferences that will always come across.

Did you cooperate with your translator?

In some cases, there will be a dialogue between the translator and the author, because it's clear there are things that the translator is struggling with. In my case, that didn't happen, they were like: Congratulations, here it is, and that was is. I didn't lift a finger.

I am asking every author: What book would you like to have translated into Czech, but in your case it is clear…

Yes, there was this first trilogy, the Vagrant trilogy, the second trilogy is being published at the moment, the first two books are out, the third will come out next year. So I would like the Deathless, that would be the one I would suggest.

Can you tell the Czech readers what the new trilogy is about? Is it possible to compare it to the Vagrant trilogy?

There are some similarities, it is a world that has very twisted creatures and strange things in it. It is a bit of a mash-up of Grimms' fairy tales, or my take of Grimms' fairy tales. I really the idea in these old stories, that going off the path is dangerous, and going out after dark is dangerous and things like that. In a lot of our fantasy, the heroes are so heroic, like: Yes, there are monsters, but our hero is ready for that. Like take it, like I can handle it. I wanted to create a world where being a person living in this world was terrifying. So that's on the one hand, and then on the other there are immortals who reincarnate into bodies of their own descendants, their own children, grandchildren.

That's scary as well!

It's also scary. I wanted kind of sinister immortality. And they help defend humanity against these kind of things. But they are also kind of scary. It is sort of weird high fantasy on one hand, and grim and dark and strange on the other.

Looking forward to reading it! So this is what you are working on right now? Or what are your plans for future?

Right now, I am editing the third book in that trilogy. I do have plans for future, but I can't talk about them right now.

Oh, come on! It will be in Czech, nobody here will understand it!

We shall see. But the next thing for me is really the book three.

Ok, thank you very much for the interview.
 

Poděkování patří Polly Galisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru.
Thanks to Polly Galis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.

rozhovorInterviewLidépublicistikaBristolCon
Categories: Vector Graphic

Vánoční POVÍDKA: Leonard Medek, DÉMON ODJINUD

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 12/24/2019 - 16:47

 

„Sám jsem ten, kdo dává dary.“ (Mika Waltari, Tajemný Etrusk)

 

I.

Poušť v temně rudé barvě smrti se rozkládala na devět dní cesty; vědělo se, že skučící přízraky, jež ji obývají, zahubí každé noci třetinu putujících, což znamenalo, že prvního jitra muselo vyrazit dva tisíce sto osmdesát sedm odvážlivců, aby devátého večera došel jeden.

Muž se svitkem společníky nepotřeboval. Překonal ji sám.

Deset mil široké čpící jezero, neklidně se přelévající za pouští, pohltilo každého, kdo si nepřinesl dobře kutý železný člun, jenž jediný odolal jeho žíravým vodám; železný člun s ocelovým stěžněm a s plachtou tkanou z měděných drátů, neboť žádná jiná nevydržela poryvy vichru žhavého jako dračí dech.

Muž se svitkem člun neměl. Vstoupil do smrtící kapaliny a přeplaval ji.

Skála, podobající se ruce kostlivcově, trčela zprostřed jezera kolmo do výše sta sáhů; bylo možno ji zlézt, avšak v každé puklině, v každičké sebemenší škvíře hnízdili hadi a štíři s jedem působícím prudce a ostře jako katův meč.

Muž se svitkem uštknutí nedbal. Vyšplhal na skálu, překulil se přes drolivou hranu převisu a stanul před věží, vystavěnou na dlani kamenné ruky. Bronzový kruh klepadla na obsidiánových dveřích zažhnul bílým žárem, když se k němu přiblížil, ale on jej bez váhání uchopil a po třikráte udeřil, aby ohlásil svůj příchod.

Byl u cíle.

 

* * *

 

„Nuže, Vaxare, věrný služebníku?“ Čaroděj, sedící na kostěném trůnu, se dychtivě naklonil kupředu. „Máš, pro co jsem tě vyslal?“

„Maladore z Pustiny, můj pane,“ uklonil se příchozí. „Jak jsi přikázal, ubíral jsem se za světlem Purpurového měsíce, dokud jsem nedošel do Stepi modrých trav. Lidožraví divoši se mne pokusili skolit a probodli mne vrženým oštěpem. Pohleď, zde,“ ukázal těsně pod svůj hrudní koš.

„No a? To oni dělají. Kdo není z nich, toho považují za lovnou zvěř. Ty jsi jim ale unikl.“

„Unikl,“ souhlasil Vaxar. „Vytrhl jsem oštěp a utíkal tak dlouho, dokud jsem nedošel do Zářného města Onafrug... Onafrug právě postihl Smaragdový mor. Lidé padali jako klasy kurukoly pod srpem žence. Kdo ho dostal, tomu do příštího dne zezelenala pokožka jako bradavičnaté trapuše, druhého dne se začal dusit a nejpozději třetího dne vykašlal plíce... I já se nakazil, můj pane.“

„Neposlal jsem tě na cestu, abys mi vyprávěl o Smaragdovém moru. Já ho znám – sám jsem ho před třemi sty lety vytvořil, abych zničil království Šalavaje Zpupného! Máš to?“

„Poté jsem podle tvých pokynů v Marsemúzu našel loď, která by mne převezla přes Hořké moře... To šlo zprvu dobře, avšak šestého dne, právě uprostřed plavby, nás chytila bouře a loď se potopila. Plaval jsem sám, bez jídla a bez pitné vody, dalších šest dní, až jsem spatřil bělavé břehy Jižní země... Tehdy mne napadli žahaví červi. Znáš to, můj pane? Tu strašnou bolest, která zkrucuje údy křečí a zastavuje srdce? Znáš ji?“

„Ne, neznám! A co je mi po ní?“ Malador udeřil pěstí do područky trůnu, až se jedna z lebek korunujících opěradlo zakolébala a spadla. „Propůjčil jsem ti nesmrtelnost, no ne? Tak co mi to všechno vykládáš? Propůjčil jsem ti nesmrtelnost, aby ses dostal tam, kam bylo třeba, abys tam udělal, co bylo třeba, a aby ses pak dokázal vrátit sem ke mně! A jediné, co chci vědět, při tyrkysové krvi Žalných, je tohle: Dokázals to? Přinesls to?“

„Dokázal jsem to, můj pane. Každé noci mne mráz proměnil v studený kámen, ale nakonec jsem přešel Vyjící pláně i Praskající hory až k pevnosti tvého bratra Malaboa... Jedenatřicetkrát mne proklál rampouchový šíp, než jsem překonal její hradby, o sněžných hadech a krupobitných vichřicích ve vnitřních chodbách ani nemluvím. Sám Malabo, když jsem proběhl všechny chladové zábrany a dostal se do jeho pracovny, zkusil obrátit postup a sežehl mne ohněm. Ale já znovu vstal a sťal mu hlavu jeho vlastní ledovou šavlí... Najít Svitek nejzazšího vědění pak již bylo snadné, můj pane Maladore – skoro snadné. Zabilo mne to pouze třikrát, než jsem překonal pasti chránící Malabovu pokladnici... Zde je.“ Vaxar se znovu uklonil a podal čaroději berylový tubus pokrytý námrazou, skrze niž prosvítaly magické znaky.

Malador mu ho vytrhl z ruky a spěšně lámal pečeti chránící víčko. „Doufám, že je to opravdu ono,“ vrčel, „jinak tě tam poženu znova... Á, tu to máme!“

Lačně vytrhl z tubusu ruličku pergamenu, zbarveného podobnou temnou zelení jako jeho schrána, a zkušenýma očima přejel první řádky měňavých znaků zapovězeného písma. Co četl, jej zřejmě uspokojilo, neboť po chvilce svitek zvolna spustil do klína a zamyšleně si třel ukazováčkem horní ret...

„No? Co tu ještě stojíš?“ vyštěkl, když si uvědomil, že Vaxar dosud neopustil místo před trůnem.

„Slíbils, můj pane... Slíbils, že když ti donesu svitek, propustíš mne,“ zahuhlal muž zamračeně.

„To že jsem slíbil? Hm... Máš pravdu, řekl jsem něco takového.“ Malador upřel na Vaxara téměř laskavý pohled: „Ale opravdu to chceš? Tak dobře, jako u mne, se jinde mít nebudeš... Opravdu chceš, abych tě propustil a jednou provždy zbavil všech závazků, které jeden ke druhému máme?“

„Slíbils to, pane.“

Čaroděj si povzdechl. „No, když na tom trváš... A sliby se mají plnit. Budiž.“

Luskl prsty. Vaxar vytřeštil oči – to na něj naráz dopadlo všech tři tisíce pět set šedesát osm smrtí, jež za své cesty podstoupil. Leč netrvalo ani mžik, a sesypal se na podlahu.

Malador shlédl na hromádku popela, promíšenou nepatrnými zbytky kůstek, a ještě jednou vzdychl. „Škoda tě, Vaxare,“ zabručel. „Byls dobrý a spolehlivý služebník... I když užvaněný. A hloupý.“

Opatrně uložil svitek zpátky do tubusu a odšoural se otevřít dveře, ať průvan ten nepořádek vymete.

 

II.

Uplynulo čtvrt roku. Malador se až divil, jak málo je k přípravě tak mocné evokace potřeba – obřadní roucho v barvách písečné i ledové smrti? Běžná maličkost, kdejaká trochu důstojnější kletba vyžadovala pro své seslání právě takový oděv. Doutnavé svíce? To už bylo horší, jednotlivé složky vykuřovací směsi pocházely ze čtyř různých kontinentů. Pro spoustu menších, bezvýznamných kouzelníků dojista nepřekonatelná překážka. Ne tak ale pro Maladora z Pustiny: většinu těch věcí měl stále doma, některé dokonce v kuchyňských zásobách, a co se těch dvou chybějících rostlinek týkalo, nebylo nic snazšího než vyslat pro ně párek okřídlených turujů, snadno zotročitelných démonků nejnižšího řádu... Pitomá stvoření, tihle turujové, rozumu nepobrali ani tolik jako obyčejný tažný gurch. Nicméně přinést přes Bouřný oceán snítku křivolusku a kořen kýchavice, to zvládli hravě.

Tudíž nejobtížnější bylo čekání. S tím se ovšem nedalo nic dělat, nejdelší noc v roce je právě jen jednou do roka... A pak samozřejmě naučit se nutné zaklínání. Jména oněch jinosvětních božstev, jimiž bylo třeba démona zaklít, se nepodobala žádným – ani bohů, ani démonů, ani lidí, ba ani zvířat – jež čaroděj znal. A nepodobala se ani sobě navzájem; Malador v nich cítil kořeny několika různých jazyků... Což poskytovalo podnět k zajímavé úvaze. Svět, v němž současně panuje více než jeden soubor bohů? Což o to, možné by to bylo; v nekonečnosti mnohovesmíru je – čistě rozumově – představitelné cokoliv. Ovšem při skutečném uplatnění... Vždyť i zde u nás, kde jsou Zářní i Žalní svázáni nezničitelnými příbuzenskými svazky, panuje věčná rivalita nejen mezi oběma rodinnými větvemi, nýbrž i mezi jednotlivci uvnitř nich. V tom se bohové nijak nelišili od lidských vládců, jak šlo o moc, bratr šel po krku bratru a otci syn – a jak pak tedy tam, kde se o nadvládu nad planetou dělí hned několik klanů? Musí to být velmi chaotický svět...

O tom Malador během čekání dumal často. Nikoli bezdůvodně. Vždyť uspěje-li... Nu, již nyní byl jedním z pěti – vlastně ne, po Malabově smrti už pouze ze čtyř – nejmocnějších čarodějů tohoto věku. Žil déle, než si obyčejní lidé vůbec dovedli představit, a ač nebyl tak pošetilý, aby sám na sebe seslal takový typ nesmrtelnosti, jakým dočasně zaopatřil nebohého Vaxara, jinými kouzly dávno dokázal svůj život prodloužit téměř do nekonečna... Přesto ale stárl. Pomalu, skoro neznatelně, nicméně neodvratně – a k čemu je veškerá magie, nezabrání-li tomu, aby se člověk k posledku tak jako tak stal nemohoucím starcem?

Proto se odhodlal k tomuto zdánlivě jednoduchému, ve skutečnosti však nesmírně ošidnému obřadu. Zdaří-li se, tedy jestliže démon z jiného světa splní jeho přání a vykoná úkol, nemožný pro kteroukoli nižší bytost zdejších sfér, pak se sám stane rovným bohům – a omezení lidského těla ho už nadále nebudou znepokojovat. Zato právě koncept vícepanteonového bytí nabude na důležitosti, vždyť tak sám stane na úrovni Zářných a Žalných, a přece úplně mimo ně. Kdežto nezdaří-li se...

Takovou možnost si Malador ani nechtěl připouštět. Rituál, na nějž se chystal, přes vnější snadnost vyžadoval nesmírně mnoho magie. Tolik, že po jeho provedení už mu žádná nezbyde – a nesplní-li cizí démon zadanou práci, nepřinese-li mu alespoň jeden plod Praskvoně bohů, Malador nadále zůstane obyčejným člověkem, uvězněným v chátrajícím těle. Tak jednoduché to bylo.

 

III.

„...takla-us! Povolávám tě jménem Pa-pano-él! Povolávám tě-“ zápach, vydávaný doutnavými svícemi, byl protivně čpavý; čaroděj musel na okamžik pevně stisknout víčka, aby potlačil kýchnutí „-jménem Djetma-rós! Přijď!“

Po nekonečné tři údery srdce se nedělo nic. Poté, jakoby odněkud zdaleka, zpoza zdi, začal doléhat ten zvuk – a sílil. Tiché, vytrvalé cinkání...

Malador poodstoupil od kruhu, vyznačeného drobnými kužílky svic, a ztěžka se opřel o bok kostěného trůnu. Cítil sice, že pro jednání s tím, co se blíží, by bylo důstojnější zaujmout místo přímo nahoře, avšak nyní si připadal tak vyčerpaný, že by se tam nejspíš ani nevysoukal... Nu což, na tom nakonec nesejde. Na trůnu nebo pod ním, pořád byl pánem. To on démona povolal, to jeho bude muset poslechnout – a než aby myslel na svůj ochablý dech a roztřesené svaly, čaroděj raději soustředil pozornost na dění před sebou.

Cinkot již zněl docela hlasitě a stejnoměrně. Svitek nejzazšího vědění sice v souvislosti s ním zmiňoval slovo „radost“, nicméně nyní, když jej slyšel na vlastní uši, Malador nechápal proč. Zvonky nebo rolničky, jako když nejstarší samec ze stáda vyvádí rochnice na pastvu, případně jako když v severních zemích nešťastník, nakažený Smaragdovým morem, varuje ostatní poutníky, aby se k němu nepřibližovali, co je na tom veselého?

Ke zvuku se teď přidalo i světlo – nad kruhem doutnavých svic se zformoval oblak zlatavé záře, postupně houstnoucí, a v jeho středu začala vystupovat i temnější hmota. Ještě než se ustálila, čaroděj si protřel oči, zdali ho nešálí zrak: očekával leccos, zuby, drápy, kožnatá křídla, chapadla, ostny, prostě cokoli z té zvířecí výbavy, do níž se démoni tak rádi halí, ne však toto. Přišelec odjinud byl – pod veškerými těmi světýlky, sršícími jiskrami a lesklými doplňky – převážně tmavozelený; v tom se shodoval s realitou tohoto světa, kde různé odstíny zeleně byly znamením nebezpečí a zhouby. Ale ten tvar! Neurčitě homolovitý – snad proto musely být ty zatracené čoudící věci rovněž kuželové –, jednonohý a roztřepený, se spoustou výběžků; vlastně se docela podobal oranžovým pichloním rostoucím za okrajem pouště... I velikost odpovídala, nakonec nebyl vyšší než vzrostlý muž. Ale třeba, pomyslel si Malador, třeba je to v pořádku. Co my víme, jak to vypadá tam, odkud přišel? Možná i lidé tam vypadají jako rostliny...

Leč na takové myšlenky nebyl čas. Zvoneček zmlkl; známka, že nastává chvíle jednání. Ošidného jednání, to Malador věděl. Vždycky to tak bývá.

Démon, zbytnělý do plné hmoty, chviličku stál a lehoučce se chvěl. Ač neměl čím – nebo to nebylo poznat –, zdálo se, že si čaroděje prohlíží.

POVOLALS MNE, řekl konečně. Nikoli hlasem; myšlenkou, pronikající přímo do mysli.

„Možná povolal, možná nepovolal,“ odpověděl Malador uvážlivě. „Jsi Ten, který skýtá dary?“

ANO, JSEM, zněla odpověď. PŘINÁŠET DARY JE PODSTATOU MÉHO BYTÍ.

Čaroděj si oddychl. Démoni nelžou, na to jsou příliš obmyslní. Oklamou člověka pravdou – pokud jim to dovolí.

„A jaká,“ zeptal se opatrně, „jaká je cena? Totiž – jakou cenu za to musí zaplatit ten, komu dar přineseš?“

ŽÁDNÁ. OBDAROVANÝ NEPLATÍ NIC, OD TOHO JE DAR DAREM... KDO PLATÍ, JSOU JEHO BLÍZCÍ. COŽ – čaroděj cítil, jak se démonovo vědomí rozprostírá a propátrává hrad – JE V TVÉM PŘÍPADĚ POUZE TA ŽENA V KUCHYNI. NIKOHO JINÉHO NEMÁŠ...

Stará Kungurd. Výborně. Na té nezáleží; kdysi bývala jeho milenkou, avšak už čtyřicet let si ji držel jen jako kuchařku. Ať se jí stane, co se stane, Maladora se to netkne. Obejde se bez ní, kuchařek je všude dost... A vůbec – bude jakožto bůh ještě nějakou potřebovat? Leda že by si chtěl z rozmaru podržet některé lidské zvyky.

„Dobrá,“ kývl. „A teď – kolik darů mi přineseš?“ Ta otázka byla zbytečná, vždyť chtěl jen jedno. Avšak proč nevyužít příležitosti, když už se nabízí.

JEDEN. JEDNA BLÍZKÁ OSOBA, JEDEN DAR, TAKOVÉ JE PRAVIDLO. TOLIKO DĚTI DOSTÁVAJÍ VÍC.

Takže nic, tento pokus nevyšel... Nakonec na tom nesejde. Až dostane, co chce, stejně se lehce zmocní čehokoli, po čem zatouží.

„Nuže,“ Malador si odkašlal, „poslyš mé přání...“

Odmlčel se. Tohle nesměl splést, závisela na tom veškerá jeho budoucnost.

POSLOUCHÁM, pobídl jej démon.

„Nad oblaky, kde sídlí bozi,“ spustil rozechvěle, „na hranici mezi příbytky Žalných a Zářných se nachází zahrada... Víš, kde to je?“

VÍM.

„V té zahradě roste strom, nazývaný Praskvoň bohů – strom, jehož ovoce dává bohům sílu a věčné mládí. Víš, který to je? A dokážeš se tam dostat?“

VÍM. A DOKÁŽI.

„Nuže, zralý, zdravý plod Praskvoně bohů je dar, který si žádám! Konej!“

Démonova zář pohasla a Malador si všiml, že na podlahu z něj i za tu chvilku stačilo opadat několik desítek drobných zelených jehel. Nepřítomně si pomyslel, jestli to neznamená nějakou hrozbu – avšak nejspíše ne, vždyť mnohé již ztratily barvu a zrezavěly. A i kdyby, co na tom? Pak se s nimi snadno vypořádá.

Znovu se ozvalo zacinkání, tentokrát jenom krátce, a světlo zesílilo víc než předtím. Čaroděj zamžikal: u démonovy paty nyní – kde se vzal, tu se vzal – spočíval hranatý předmět.

„Co to je?“ otázal se nejistě.

TVŮJ DAR. VEM SI HO.

Malador si olízl rty. Sahat do kruhu s démonem... Tkví v tomto ta past? Rychle se rozhlédl, vzal od krbu pohrabáč a tu věc si přisunul. Nic se nestalo.

Už klidnější – přinejmenším co se vnějších okolností týče – vzal dar do rukou. Převázaný zlatou stužkou, zabalený do papíru, jaký vyrábějí Kachitájové na dálném Západě; proč na sobě ten papír nesl obrázky saní, tažených čímsi jako parohatými gurchy, byla záhada, již se rozhodl odložit na později. Rozvázal stužku, strhl papír, a... Před sebou měl další zbytečný obal. Truhličku, zhotovenou rovněž z papíru, tentokrát ale silného a tvrdého. A když sejmul její víko...

Nikdo doopravdy neví, jak plody Praskvoně bohů vypadají. Nikdo ani netuší, jestli se božská Praskvoň podobá obyčejným praskvoním pěstovaným lidmi. Avšak – a tím si byl Malador naprosto jist – určitě jejím ovocem nejsou beztvaré pytlíky z rochničí vlny, růžové tak, až z toho bolejí oči...

„Co... Co to je?“ zaskřehotal.

TVŮJ DAR. Démon se teď otřásal víc než předtím a zdálo se, že se směje. PODE MNOU NIKDY NIKDO NENAJDE TO, CO SI PŘÁL, TOS NEVĚDĚL? DARY, JEŽ SKÝTÁM, ZÁVISÍ NA VŮLI TĚCH DRUHÝCH... TA STAŘENA V KUCHYNI TO S TEBOU STÁLE MYSLÍ DOBŘE; CHTĚLA PRO TEBE BAČKORY, ABY TĚ NA STUDENÉ DLAŽBĚ NEZÁBLY NOHY. TAK JÍ BUĎ VDĚČNÝ.

Démon zprůhledněl a s odeznívajícím výsměšným cinkotem zmizel; toliko uvnitř kruhu dohasínajících čpavých svic zbyla hromádka rezavého jehličí.

Malador upustil krabici s bačkorami a bezmocně zíral na hřbet své ruky, rychle se pokrývající hlubokými vráskami.

 

Autor: Leonard Medek
Název: Démon odjinud

Sarden 2019
Korektura: Tereza Micková

O autorovi:
Leonard Medek (*8.4.1962 v Praze) je soudobý český spisovatel fantastiky. Pochází z Prahy, kde v roce 1980 vystudoval obor zlatník. Je synem surrealisticko dadaistického umělce Ivo Medka Kopaninského. Jde o jednoho z nejplodnějších současných českých spisovatelů fantastiky. Literárně často navazuje na dílo R.E. Howarda. Na české literární scéně se etabloval především jako autor dobrodružné fantasy, kterou v některých případech zpracovává na současné poměry poněkud netradičně.

 

L. MedekPovídkaPovídkyVánoce
Categories: Vector Graphic

Editorial: Štědrovečerní

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 12/24/2019 - 00:09

Dalších tři sta šedesát pět dní je v tahu a milovaný i nenáviděný vánoční čas je tu zas.

Ať už slavíte konec roku pohansky, ktřesťansky, pravoslavně nebo vůbec, nelze se tomu vyhnout. Rok skončí bez ohledu na to, jestli se vám to líbí či nikoli. Tak si těch posledních, snad svátečních, dnů užijte podle svého. Buďte s rodinou, nebo úplně sami... A čtěte!

Doufejme, že se s vámi se všemi potkáme na našem webu a na facebooku i příští rok. Sdílíme stejnou vášeň. Vášeň pro knihy a pro čtení, a to nás pohání vpřed, když píšeme recenze a děláme rozhovory nebo přesvědčujeme autory, aby pro nás (vlastně pro vás) něco pěkného napsali. A třeba letos se nám povedlo k napsání vánoční povídky přesvědčit Leonarda Medka, takže se rozhodně máte na co těšit. Rozbalte si i náš vánoční dárek, bude k přečtení už v pět hodin.

Přejeme vám krásné svátky a hodně elánu do nového roku.

Za celou sardenskou redakci

Monika Slíva

novopečený šéfredaktor

 

EditorialVánocepublicistika
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR (z BristolConu): Adrian Tchaikovsky

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sun, 12/22/2019 - 15:57

Nikdy není pozdě a vždycky je naděje. Tak zní ve zkratce příběh Adriana Tchaikovskyho. Ve dvaceti letech začal obesílat nakladatelství a literární agenty. Patnáct let se nic nedělo. Slíbil si, že pokud do pětatřiceti neprorazí, zabalí to. Dva týdny před limitem se ledy hnuly a o rok později vyšel první díl série Stíny vědoucích (Shadows of the Apt), Impérium černé a zlaté (2010, Zoner Press, překlad Hana Šimečková, v orig. Empire in Black and Gold, 2008). Dnes je to autor ověnčený cenou Arthur C. Clarke Award za nejlepší sci-fi roku 2016 a British Fantasy Award za nejlepší fantasy roku 2017. Na překlad fantasy The Tiger and The Wolf (Tygr a vlk) si ještě počkáme, v češtině ovšem kromě tří dílů Stínů vědoucích vyšlo právě oceněné sci-fi Děti času (Triton, 2018, překlad Zdeněk Uherčík, v orig. Children of Time, 2015) a naposledy Ocelová šlechta (2019, Planeta9, překlad Martin D. Antonín, v orig. Ironclads, 2017).

Adrian Tchaikovsky byl na BristolConu velmi ochotný a příjemný, ač jsem jej odtrhl od diskutující společnosti a přestože byl tak trochu inkognito (nebyl v žádném panelu, nepodepisoval knihy, přišel v převleku za prostého návštěvníka). Myslím, že byl mou žádostí trochu zaskočen (Jste Adrian Tchaikovsky? A udělal byste se mnou rozhovor pro jeden český web?), ale snad jsme se s tím oba vypořádali se ctí.

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Adriana Tchaikovskyho
Twitter Adriana Tchaikovskyho

Rozhovor na SFFdirect
Rozhovor na The Quill To Live

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:
Rozhovor o románu Redemption's Blade na YouTube
Rozhovor k četbě i poslechu (Three Crows Magazine)

 

Rozhovor

Řekl bych, že cesta českého publika k vašim knihám byla složitá, protože proběhla nadvakrát. Poprvé to byly tři svazky série Stíny vědoucích, jimiž to, pokud vím, skončilo, a teď jsou to Děti času a Ocelová šlechta. Vypadá to, že do České republiky přichází nová éra knih Adriana Tchaikovskyho. Co byste řekl o těch knihách, které v češtině vyšly? Co si o nich myslíte?

Já jaksi nečtu česky, takže nevím.

Jasně, samozřejmě. Myslel jsem tím, jak se díváte na své knihy, které vyšly v češtině, co si o nich myslíte? O svém psaní?

Stíny vědoucích byla první kniha, kterou jsem vydal a má určitou auru toho, že to bylo také přeloženo. Opravdu dobře se knize kupodivu dařilo v Polsku, ale nechytlo se to v jiných zemích. A pak jsem napsal hodně věcí, které jsou dostupné jen v Anglii, až přišly v roce 2015 Děti času. To mi udělalo jméno, abych byl upřímný. A od té doby to bylo skvělé.

Ocelovou šlechtu vydala Planeta9. Je to opravdu malé nakladatelství, které si ale velmi dává záležet na překladech, řekl bych, že je to prestižní záležitost. Co vy a překladatelé? Spolupracujete s českými překladateli, nebo vůbec ne?

To je různé. Někdy prodáme práva a lidem to stačí, jindy mě překladatel osloví a probíráme různé aspekty překladu. Knihy, které jsou blíž současnosti, dají většinou víc práce, protože si do nich různě vymýšlím, přidávám popkulturní odkazy, které nemusí být přenosné. Vypadá to, že Dogs of War (Psi války) jsou prošpikovaní tím, co přirozeně funguje jen pro anglicky mluvící publikum, možná ani pro to někdy ne, takže o různých pasážích jsem tady s překladateli diskutoval hodně.

Hodně vašich knih nebylo přeloženo do češtiny. Která by měla být další? Co byste doporučil českému publiku, které čte anglicky?

Vždy doporučuji Psy války, je to moje nejoblíbenější kniha ze všech, které jsem napsal. Mám neurčitý pocit, že se snad chystá český překlad, ale nejsem si na 100 % jistý. Ale je to určitě zábavná kniha. A Děti času mají pokračování, Children of Ruin (Děti trosek).

A to by mohlo být také přeloženo…

Nevím, ale doufám, že ano. Pokud budou mít věci dostatečně rychlý spád, pak by snad mohla brzy vyjít celá série. Kromě toho mám ze svých fantasy knížek ještě rád The Guns of Dawn (Pušky svítání), které také vyšly jen v Anglii. A v USA teď dělám kratší sci-fi, The Expert System's Brother (Bratr expertního systému), a sice se mě zatím na překlad neptali, ale v USA to má docela úspěch.

Dobrá. Poslední otázka: jaké jsou vaše aktuální spisovatelské plány?

Teď se děje docela dost věcí. Dokončuji pokračování Bratra expertního systému, nedávno jsem odevzdal druhý díl Psů války, ale hlavní věc na obzoru je samostatný sci-fi román o, řekněme, alternativních časových liniích nazvaný Doors of Eden (Dveře Edenu), který vyjde v Anglii příští rok. A ještě mám rozepsanou sérii space oper, jejíž první díl by snad mohl vyjít v roce 2021.

Super! To je dost práce!

To je jedna z mých spisovatelských charakteristik: prostě furt píšu.

Moc děkuji za rozhovor

Rozhovor – originál

I would say that the journey of you as a writer to the Czech audience was quite difficult, because it happened two times. The first one was the Shadows of the Apts –  first three volumes only and then it didn‘t continue. Now, it‘s The Children of Time and The Ironclads. It seems a new era of Adrian Tchaikovsky in the Czech Republic is coming. What would you tell about books that are published in Czech? What do you think of them?

I don‘t read Czech. So I don‘t know.

Oh, of course. I mean, what do you mean about your books that were published in Czech, how do you feel about them now? About your writing?

Shadows of the Apts were my first ever book in print and it had a bit of a flower of being in translation. It did really well in Poland for some reason, but didn't catch on in most of places. Then I wrote quite a lot of the other stuff that is only in the United Kingdom, and it was the Children of Time from 2015 which I guess made my name, to be honest. And that has been perfect all over.

The Ironclads was published in Czech by Planeta9. It‘s really a small publishing house but they are doing really a great job with the translators, and they are kind of prestigeous as well. Let's talk about translators. Do you cooperate with Czech translators, or not at all?

It‘s varies. Sometimes we sell the translation rights and then the people just get on with it, other time the translator gets in touch and wants to go through various issues of it. Books that are set closer to modern day genuinely tend to need more work, because I make things up, popculture references that don‘t necessarily carry over. The Dogs of War seem to be absolutely riddled with things that only work naturally to an English speaking audience, possibly not even to all of the English speaking audience, so I had a lot of discussions about that with translators about various passages in that.

There are lots of your books that are not translated into Czech. What should be the next one? What would you recommend to the Czech audience if they can read in English?

I always recommend the Dogs of War, my personal favourite of all the stuff I‘ve written. I have a vague idea there might be a Czech language translation, but I‘m not 100 % sure. That‘s what is particularly fun. And the Children of Time has a sequel Children of Ruin.

So, I guess it will be translated as well.

I don't know, but I would hope so. I mean, if there is enough momentum with that, the serie should certainly roll out fairly soon. Beyond that, my personal favourite of my fantasy books that only ever seen a UK release is The Guns of Dawn. And I‘m doing some shorter science fiction work in the US with the Expert System‘s Brother, and I haven't been asked for translation any time soon, but that seems to go quite well over there.

OK. And the last question: What are your writing plans, right now?

Well, there are quite a few things going on. I‘m just getting to the end of a sequel two of the Expert System‘s Brother, Dogs of Wars sequal has been delivered quite recently, but the main big thing on the horizon: there‘s a stand-alone science fiction about sort of alternate timelines called Doors of Eden, which will be coming out next year in the UK. Beyond that I‘ve got a big old space opera series, first book of which is being written and should be probably coming out I would think 2021.

Great! A lot of work!

Well, it‘s one of my defining characteristics as a writer: I just keep writing stuff.

 

Poděkování patří Monice Slívě Dvořákové, která rozhovor přepsala z nahrávky, a Polly Gallisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru.
Thanks to Monika Slíva Dvořáková, who transcripted the interview, and to Polly Gallis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.

rozhovorLidéInterviewA. TchaikovskyBristolCon
Categories: Vector Graphic

Vánoční SOUTĚŽ 03 o knihy Františka Novotného

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 12/19/2019 - 17:12

Celý prosinec se věnujeme tvorbě Františka Novotného, v rozsáhlém rozhovoru, v recenzích i v oprášených starších příspěvcích, třeba ze křtu knihy Křižník Thor. Konec roku je ve znamení Vánoc a letošní vánoční soutěžení se tedy poveze na vlně fenoménu Novotný, jak jsme celý projekt nazvali. Soutěže budou celkem tři a do všech tří můžete posílat svoje odpovědi po celou dobu trvání vánočního soutěžení. Všechny tři výherce vylosujeme najednou nejpozději 23. prosince. Sice tak nedostanete svojí vánoční výhru pod stromeček, ale budete vědět, že je vaše a po Novém roce dorazí jako opožděný dárek.

Jako TŘETÍ vám nabídneme knihu STRÝČEK NÁMOŘNÍK, původně od Fredericka Marryata, kterou si František Novotný vzal do parády a převyprávěl ji pro české soudobé čtenáře. Toužíte-li po námořním dobrodružství, stačí, když nám napíšete:

  • Čím jsou výjimečné ilustrace Zdeňka Buriana, které celou knihu doprovázejí?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz, do NEDĚLE 22. prosince 2019, do předmětu napište VÁNOCE 03 nebo Strýček námořník (fakt tam nepište nic jiného, jinak se v tom nevyznáme :-D) a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Prodloužili jsme vám o dva dny termín k soutěžení, abyste měli trochu víc času i na třetí výhru. Budou to však vědět jen ti, kteří si přečetli tento text až do konce :-D

 

SoutěžSoutěžeF. NovotnýAlbatros media
Categories: Vector Graphic

Nový titul z Planety9

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 12/19/2019 - 00:00

JIDÁŠ ZBAVENÝ POUT: PRONÁSLEDOVÁNÍ

Začíná finále jedné z největších a nejlepších sci-fi ság!
Moderní space opera je vzácná věc. A ještě vzácnější je dobrá moderní space opera. V tomhle ohledu v současnosti ční jen pár jmen a mezi nimi září Peter F. Hamilton. Anglický autor žánru sci-fi, jehož knih se po světě prodalo už přes dva miliony kusů a jehož novinky ovládají první místa knižních žebříčků.

A Peter F. Hamilton nastoupil na český trh se svým nejslavnějším dílem. S monumentální a přitom strhující ságou, která přináší epické vesmírné bitvy, děsivé hrozby, fascinující cizí světy i zajímavé a zranitelné hrdiny. Tahle sága u nás vychází ve čtyřech knihách – a tohle je třetí z nich. U čtvrté se už dokončuje překlad.

„Romány Petera F. Hamiltona v sobě spojují klasické hard SF s moderními a dotaženými nápady se zajímavými a nejednoznačnými charaktery,“ říká recenzent Jiří Pavlovský. „Hamilton dobře míchá pečlivé a precizní popisy světa a následky technického pokroku, s dynamickou a monumentální akcí. Podobně jako u Hry o trůny, i tady sledujete různé postavy v různých prostředích, takže je stále co objevovat a proč být napnutý.“ 

Nepochopitelné zmizení hvězdy ve vzdálené galaxii podnítilo mocné, sebevědomé a mírumilovné Společenství vyslat na průzkum záhady výjimečnou vesmírnou loď. Přílet lodi zničí bariéru kolem mizející hvězdy a uvolní děsivé zlo dosud uvězněné uvnitř. Agresivní a dravý druh mimozemšťanů udeří okamžitě, tvrdě a naprosto bez slitování.
Dokonalí se stanou nejhorší můrou Společenství. Soužití s technologicky vyspělými mimozemšťany je nemožné, Dokonalí jsou geneticky determinováni k vyhlazení jiných forem života. Třiadvacet světů Společenství již padlo za oběť invazi Dokonalých. A nikdo neví, kde udeří příště.
Přesto nejsou Dokonalí pro Společenství jedinou hrozbou.
Záhadný kult Strážců identity se více než sto let pokouší varovat před další mimozemskou hrozbou, rafinovaným, nepolapitelným Hvězdoplavcem, rozežírajícím jednotu Společenství. Ocejchováni nálepkou teroristů jsou Strážci identity psanci na všech planetách, pronásledováni do posledního muže neúnavnou Paulou Myo, zcela oddanou své práci – boji se zločinem
Nové důkazy však naznačují, že Strážci identity se celou dobu nemýlili. Hvězdoplavec umístil své agenty na životně důležité pozice v celém Společenství, a ti nyní sabotují veškeré válečné úsilí a obranu proti Dokonalým. Pracuje Hvězdoplavec pro Dokonalé nebo rafinovaně vehnal dva druhy do boje na život a smrt pro svůj vlastní prospěch?
Lapeno mezi dvěma děsivými nepříteli, jeden brutální vetřelec dobývající se dovnitř, druhý jako nelítostná choroba zabíjející hluboko uvnitř, vyděšené a roztříštěné Společenství se musí sjednotit jako nikdy dříve.

V prvních dvou knihách si Hamilton budoval zápletku, připravoval krize… a teď už se jede z kopce a všechno do sebe začíná zapadat. Postavy se potkávají, střetávají a začínají se připravovat na boj s invazí. Jenže, je vůbec možné vzdorovat společnosti, která je postavená čistě na útoku? Pro kterou počet padlých nehraje vůbec žádnou roli?
Schyluje se k velkému finále.

Nakladatelství Planeta9 vstoupilo na náš knižní trh opravdu ve velkém. Díky němu se k nám dostala tak zásadní díla moderního sci-fi jako je Pomysli na Fléba (a teď i Hráč) od Iaina M. Bankse, Terminus od Toma Sweterlitsche… a samozřejmě Sága Společenství od Petera F. Hamiltona. Což je, vedla Ashera a Reynoldse, asi to největší jméno mezi tvůrci moderních space oper. Peter F. Hamilton píše obsáhlé knihy a není divu – zachycuje v nich události vesmírného významu. Na svých dílech si dává záležet, takže není divu, že se jeho tituly dostávají do nominací na snad všechny myslitelné sci-fi ceny!
Poslední díl čtyřdílné série se chystá na začátek roku 2020.

 

Jidáš zbavený pout pronásledování

autor: Peter F. Hamilton

nakladatelství: Planeta9

překlad: Petr Kotrle

termín vydání:  20. 11. 2019

ISBN: 978-80-88321-16-3

cena: 499,- Kč

​brožovaná, 600 stran

 

Planeta9P. F. HamiltonSci-fi
Categories: Vector Graphic

Fenomén Novotný: RECENZE: Osudový konvoj

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 12/18/2019 - 13:43

Tato recenze se zde poprvé objevila 23. července 2018. Obnovené vydání si můžete přečíst v rámci projektu Fenomén Novotný.

*

František Novotný se do paměti fanoušků domácí fantastiky zapsal velkolepou sérií Valhala, kde létají dvojplošníky z první světové války a draci, sérií, v níž si autor hraje s časem a dějinami, a ukazuje hnus obou totalitních režimů, které postihly naši zemi. A téma hrátek s časem a alternativními světy nepustilo Novotného ani v jeho nové knize nazvané Osudový konvoj. Byť to tak ze začátku knihy vůbec nevypadá.

David Marek se živí jako skipper, námořní kapitán, který má přeplout s lodí jistého pracháče z jednoho kontinentu na druhý. Nemá na to být sám, čeká pár přátel, co se mají plavit s ním. Takže čas před začátkem vyplňuje poflakování se po Bostonu a obhlížením památek. A při jednom takovém výletu pozná tajemnou Winku. A taky zažije pár teroristických útoků. Jak už to tak bývá, stává se okamžitým podezřelým.
Podle výše uvedeného by se mohlo zdát, že Novotný přesedlal ze žánru sci-fi k více či méně akčnímu thrilleru. Že se prostě snaží vést na nějaké vlně. Jenže není tomu tak. První obrat přichází na straně třicet tři. Místo arabského číslování se najednou objevuje římská čtyřka a s ním žánrová změna. Ocitáme se na moři, uprostřed bitevních lodí a místo skippera Davida Marka tu najednou máme vojenského námořníka Davida Marka. Prostory sice zůstávají stejné, ale jsme o jedno století zpět. A rozhodně to není jediné překvapení, které na stránkách knihy Novotný schovává. Prozrazovat je by ale bylo hodno řádného natlučení rákoskou.
V Osudovém konvoji se tak střídají dvě dějové linky, které jsou pečlivě odděleny nejen pomocí různého číslování kapitol, ale také optikou vypravěče, která je podána ich formou a er formou. Což Novotnému umožňuje, aby si skvěle hrál s časem a historií. Ale také aby oslavoval a obdivoval lodě. Láska k těmhle strojům je cítit doslova z každé stránky a námořní bitvy působí opravdu autenticky. Až jsem měl místy pocit, že Novotného zajímají lodě a historie víc než lidé, kteří tu jsou jen proto, aby někdo odříkával dialogy. Skoro jako kdyby autor konstruoval příběh především kolem časohrátek a strojů, nikoliv kolem lidí.
Právě námořní bitvy jsou pomyslnou třešničkou na dortu celé druhé dějové linky, která působí o něco dějověji než ta první. V té mi zase přišlo (hlavně ze začátku), jako kdyby autor nevěděl, o čem v ní má psát. Ovšem jen do té doby, než hrdinové začnou zkoumat jádro pudla.
Osudový konvoj není rozhodně kniha pro každého. Postavy vám k srdci nepřirostou a na konci si budete připadat, že se vám vaří hlava. V tomhle příběhu se totiž míchají dohromady věci, které na první pohled moc dohromady nejdou. Jenže ono to celé funguje dost dobře a před autorem nezbývá než smeknout za to, jak se mu to celé povedlo.


Osudový konvoj
František Novotný

Nakladatel: Argo
Formát: 374, vázaná
Rok vydání: 2018
Cena: 348 Kč

RecenzeLiteraturaArgoalternativní historieF. Novotnýdruhá světová válka
Categories: Vector Graphic

Vánoční tipy redakce Sardenu

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 12/17/2019 - 23:55
Petr Šimčík

Ve svých doporučeních se budu zaměřovat na dvě kategorie – knihy, které jsem četl a opravdu mohu doporučit, a pak knihy, které bych chtěl číst, něco o nich vím, vím, že budou dobré a sám si je přeji, jen jsem se k nim prostě ještě nedostal a nebo mě také čekají pod stromkem. Předem ale upozorňuju, že nejde o žádná překvapení, a pokud je budete dávat pod stromek protřelému fantasákovi / scifistovi, opravdu bedlivě mu prohlédněte knihovnu!

Batman v černé a bílé

První věc, kterou skutečně nemůžete minout, je Batman v černé a bílé. Tenhle omnibus krátkých povídek potěší každého milovníka Batmana. Mimo jiné tím, že jde o příběhy, které míjí nynější mainstream a Batman je na rozdíl od ostatních supráků postava, které krátké texty, resp komiksy sluší. Díky malému prostoru nedojde ke klasickému plnění vatou, které vidíme, pokud má autor celou knihu nebo i několik knih prostoru. Pokud máte totiž na příběh jen 8 stran, jdete prostě na dřeň. Ne vždy se to povedlo, ale troufal bych si říct, že na každém příběhu se něco najde a některé jsou skvostné.

Providence

Jestli jste to nelyšeli, tak tahle kniha je vadná. A nejen, že je vadná, ale i oprava od nakladatele je mírně řečeno kontroverzní, ale... Bereme-li v potaz, jak moc úžasná je, bylo by škoda ji zatratit. Pokud máte doma, případně obecně chcete obdarovat milovníka Lovecraftovského hororu, máte výjimečnou příležitost. Hlavně pokud nevládne anglicky, tak aby si mohl počíst v originále. Česky skutečně jinak ani jindy nevyjde a Alan Moore a Lovecraft, to je kombinace, kterou prostě chcete. Teď si hoďte v komentářích kamenem, ale je to prostě tak. 

Enderova Hra

Enderova hra je nesmrtelná klasika, která u nás vyšla už vícekrát, takže pozor na to. Každopádně pokud máte doma milovníka sci-fi a ještě jí z nějakého divného důvodu nemá v knihovně, tak tohle nové vydání je to pravé. Konečně někdo sjednotil obálky v nějaké pěkné a moderní podobě a děj, no ten je pořád stejný a pořád vynikající. A pokud mu navíc přihodíte i další dva díly, je to docela slušná porce čtení, minimálně do Silvestra. 

Star Wars - Vader

Albatros nám, co se týče komiksů ze Star Wars, skutečně jede. Pokud máte doma fanouška, který nemůže dospat filmu, ale Star Wars knihy mu zatím nic neříkají, můžete zkusit začít touhle sérií.

  • Star Wars – Vader
  • Star Wars – Vader sestřelen – Věznice povstalců
  • Star Wars – Válka na Shu-Torunu – Konec her

Je totiž mimořádně povedená a filmům velmi blízká a obsahuje mnoho skvělých momentů. Pokud se rozhodujete například mezi starými omnibusy, které lze nyní pořídit za 300, přidejte tu stovku a jděte do tohohle, protože Vaderova série je opravdu moderní  Star Wars komiks s minimem hluchých míst, krásnou kresbou i příběhem, který stojí za vyprávění. 

Ena

Vymyslieť ten správny darček je vždy náročné. Nech už je to darček pri akejkoľvek príležitosti, dokáže potrápiť. Najideálnejšia býva kniha. Nič sa ňou nepokazí, je reprezentatnívna, zábavná a skladná. Takže čo by ste tak mohli kúpiť ako darček, prípadne si sami priať? Kníh, ktoré by som mohla odporučiť, je veľa. Spomeniem ale aspoň tri. 

EnaZlo je rodu mužského

Zlo je rodu mužského od  Evy Grestenbergerové, ktorá ma príjemne prekvapila a prečítala som ju jedným dychom. Zamotaný príbeh zo sveta v ktorom vládne matriarchát, s detektívnou zápletkou, je vhodný pre obe pohlavia.  

Krev je mů chleba 

Krev je mů chleba od autora hororov Lairda Barrona je mafiánsky krvák s prvkami splatterpunku. Barron si tentokrát odskočil mimo svoj žáner, no spravil to noblesne a naozaj vynikajúco. Je plný čierneho humoru a drsných ale správnych hrdinov. 

Koruna démonů

Koruna démonů je audiokniha, ktorá vznikla na záklde románu Jamesa Rollinse. Ak mám byť úprimná, audiokníh mi už sluchátkami prešlo mnoho, no žiadnu z nich som nevypočula tak rýchlo, ako Korunu démonů. Fiktívny príbeh o oživení pravekého hmyzu, ktorý v súčasnosti nemá prirodzeného nepriateľa je napínavý, plný tajných agentov a tajných vládnych agentúr.

EylonwaiPád Gondolinu

Pokud se nemýlím, o minulých Vánocích jsem doporučovala The Fall of Gondolin. Nuže, letos můžu – a s velkou radostí – doporučit Pád Gondolinu. Pokud je v okruhu vaší rodiny či přátel zarytý tolkienofil a čirou náhodou mu tenhle čerstvý kousek do sbírky ještě chybí, podstrčte mu ho pod stromek a sledujte chování tohoto fascinujícího živočišného druhu ve volné přírodě. Jen mu s ním darujte i bryndáček na sliny. Méně zarytým tolkienofilům můžete bryndáček zabalit zvlášť, ale rozhodně ho mějte po ruce.

Holdstock

A Argo ještě jednou a ještě jednou pečlivě se starající o klasiky našeho milovaného žánru. Jedním slovem: Holdstock. Nově Les kostí, který ocení nejen znalci, ale i nováčci, kteří si do Holdstockovy divoké imaginace teprve hledají cestičku. Víte co, rovnou můžete pořídit celou „sérii“ počínající Lesem mytág, přes Lavondyss až k Hloubení. A pozor, ještě teplá z tiskárny dorazila do knihkupectví Brána ze slonoviny, brána z rohu. Vy snad ještě váháte?!

Trilogie Poutníci

Do třetice, protože to už je tradice, další série, respektive její zakončení. Trilogie Poutníci Becky Chambersové se letos završila Zprávou o životě vesmířanů a je to stejně originální, aktuální a svěže neotřelé jako předchozí dva díly. Nebuďte troškaři a pořiďte (si) blízkému rovnou všechny tři kousky, v knihovně totiž vedle sebe vypadají moc pěkně.

Krev Donouhů

Do čtveřice, protože to tak tradiční není a trocha inovace nezaškodí, se zkuste koukat i na březích našeho rybníčku. Na pozdim ve Strakách vyšla poněkud neobvyklá kombinace fantasy & westernu, která vás dostane, i když zrovna nejste fanoušci koulí trávy válejících se ve větru. Meriwether Buchanan si neuvěřitelně zručně pohrál s alternativní realitou a promyslel všechno, od postav až po jazyky. Řečeno reklamním slangem: pro dědu i pro babičku, pro mámu i pro tátu, Krev Donouhů je skvelá volba pro celou rodinu!

Jan Křeček Noční cirkus

Myslel jsem, že Noční cirkus od Erin Morgensternové zapadl a že ho málokdo zná. O to víc mě překvapilo, že se stal tématem plesu studentů Masarykovy univerzity. Pohádkový, éterický příběh o cirkusu, souboji mágů a o lásce byl velmi dobře přijat přinejmenším v anglicky mluvících zemích. Její druhý román, The Starless Sea, vyšel v listopadu, do češtiny jej pro Argo překládá Alžběta Lexová.

Sobí hora

S potěšením jsem přečetl krátké povídky Karin Tidbeckové s názvem Sobí hora – cokoliv, co se blíží Kelly Linkové nebo finskému podivnu, můžu. Stejně jako o Kelly Linkové nebo finském podivnu se o tom špatně píše. Prostě si to přečtěte.

Malí nakladatelé Carcosa, Gnóm!, Straky na vrbě, Gorgona, Planeta9

A pak je tu možnost, kdy uděláte dvojí radost: jednak obdarovanému, jednak malému nakladateli. Pořiďte si cokoliv od nakladatelství Carcosa, Gnóm!, Straky na vrbě, Gorgona, Planeta9 nebo od jim podobných. A nejlépe od každého aspoň jednu knihu. Nebo dvě. 

FrankieKarak

Společná četba příliš nefrčí, a když je třeba odložit knihu a pobavit se s podobně smýšlejícími lidmi, ideální je deskovka. S hráči mladšího věku nebo aspoň s hráči mladistvého smýšlení je doporučeníhodné prozkoumávat tajuplné katakomby hradu Karak. Karak je rodinná hra plná napětí a výzev. Co víc si o Vánocích prodchnutými pohádkami přát víc než porážet nestvůry, získávat poklady a ve finále porazit draka. A když nadělovat, rovnou i s rozšířením nazvaném Karak: Regent. Díky němu se hra vyrovnává a je zajímavější i pro hráče ztrácející v bodování hned od začátku.   

Catan - říše Inků

Hru Osadníci z Katanu netřeba zmiňovat, jedná se o naprosto profláklou herní pecku. Zajímavým doplněním herního světa Catanu je deskovka Catan - říše Inků. Nejedná se totiž o pouhou změnu umístění hry, ale o celkově propracovanější herní systém, který uspokojí i náročnější vánoční deskofily.

Lukáš VeseckýValkýry, Zhroucení koně

Vánoce, stromeček, šustění balicího papíru. A křídel Valkýr z pera Roberta Fabiana. Necháte-li se uchvátit jejich pařáty, čekají vás dvě novely plné akce, adrenalinu i krve. Pokud však namísto oddychové četby toužíte po něčem, nad čím budete muset hodně dlouho přemýšlet, zalezte si s Brianem Evensonem do Doupěte, kde leží Zhroucení koně, a nechte se pohltit zvláštními hororovými příběhy. Příběhy, v nichž se hroutí realita a ve kterých není vůbec nic jisté s výjimkou toho, že jejich stín ve vás zůstane ještě dlouho poté, co vylezete z Doupěte ven.

Monika SlívaPraga Caput Regni 

Knih, které bych chtěla zmínit a doporučit, těch by letos byla docela dlouhá řada. Některé z nich už tu zmíněny byly, padla i jména malých nakladatelů, jejichž knihy bývají vždy velmi vymazlené. Já si vyberu jednu konkrétní, která si zaslouží vaši pozronost a rozhodně je to exkluzivní dárek k Vánocům. Česká fantastická povídka v antologii Praga Caput Regni pod taktovkou Michaela Bronce a Strak na vrbě splní veškterá očekávání čtenáře dychtícího po různých stylech psaní, které jsou tentokrát spojené jedním a tím samým místem a tím je Praha. Nechte se vtáhnout zvučnými jmény české fantastiky do různých epoch s hrdiny známými i neznámými.

VánoceVánoční dárekBatmanProvidenceH. P. LovecraftHoward Phillips Lovecraftcyklus EnderEnderova hraStar WarsDarth VaderZlo je rodu mužskéhoLaird BarronKoruna démonůPád GondolinuR. HoldstockRobert HoldstockB. ChambersováKrev DonouhůNoční cirkusSobí horaValkýryR. FabianCatanOsadníci z CatanuKarakPraga Caput Regni
Categories: Vector Graphic

RECENZE: J. R. R. Tolkien, Pád Gondolinu

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Tue, 12/17/2019 - 22:32

Celá družina se na tom místě otočila a hle! Pláň byla v posledním světle jasná a usměvavá jako kdysi; když se však zahleděli do dálky, proti ztemnělému severu vyšlehl mohutný plamen – to byl pád poslední gondolinské věže…

Povězte, jak psát o největším klasikovi žánru? Jak se jen pokusit vystihnout něco, co jeho vlastní slova dokážou sama, a neuchýlit se při tom ke zbytečné mnohomluvnosti? Nu, to je otázka…

Během 46 let od Tolkienova úmrtí snad neuplynul rok, aby se o něm nemluvilo. A od převratu, který způsobily Jacksonovy filmy (na mysli mám samozřejmě Pána prstenů, nikoli Hobita), se jeho jméno skloňuje prakticky neustále. Filmy, seriál (modleme se k Valar, aby to nebyla příliš velká katastrofa), odborné knihy, výstavy, komiksy, hry… promítl se v podstatě do všeho, na co si vzpomenete. A to je bezpochyby dobrá zpráva, svět Tolkiena potřebuje. Přesto každá taková adaptace – protože nic jiného to být nemůže – posune dílo někam jinam; tu přidá špetku humoru, tamhle víc ženských postav, zběsilé akční sekvence či nepravděpodobné romance… zkrátka vrazí mezi řádky to, co si doba žádá. Někdy elegantně, jindy humpolácky. A tak Tolkienova slova i přes záplavu hobitů, skřetů, trpaslíků a elfů pomalu blednou…

A to je ten správný čas na návrat ke zdroji! Christopher Tolkien se pravděpodobně naposledy (21. listopadu oslavil 95. narozeniny) pustil do náročné práce probírání se otcovými rukopisy, luštění jeho chvatných zápisů psaných tužkou, srovnávání verzí, datování, chronologického uspořádávání, vybírání a nekonečného upravování, dokud nedostal něco, co by otci neudělalo ostudu. A téměř přesně po 100 letech od prvotního náčrtku příběhu kdesi v hrůzách první světové války vyšel Pád Gondolinu knižně. My můžeme kromě Christoperu Tolkienovi děkovat ještě Argu a Stanislavě (Pošustové-) Menšíkové, že se toho chvatně ujali a zmenšili dluh, který čeština vůči mistrovi má. A zároveň se můžeme těšit, protože nám zbývá ještě poslední ze samostatných silmarillionských příběhů – Beren a Lúthien – který by měl v překladu vyjít příští rok.

Mluvit tady o ději by byla donebevolající zbytečnost. Nejen že název – jeden velký spoiler – mluví za vše, ale příběh Tuora a skrytého elfského města je zaprvé v krátkosti obsažen v Silmarillionu a zadruhé, věřte mi, si ho chcete vychutnat hezky v klidu a sami pro sebe. Pokud si právě nenápadně odkašláváte a chystáte se recenzi zavřít, rovnou vás můžu uklidnit: máte-li dojem, že jste zapomněli celý Silmarillion, všechna jména se vám slila v jeden velký guláš a nepoznáte Noldor od Teleri, případně jste Silmarillion ani nikdy neotevřeli, nezoufejte. Pád Gondolinu si můžete užít i tak. Nejen, že v Prologu se vám dostane stručného shrnutí všeho, co potřebujete vědět, ale svým způsobem může Tuorův příběh bez problémů fungovat samostatně. A byla by škoda, kdybyste se nechali ochudit o úžasný Tolkienův jazyk a dikci, která vás rázem přenese do starodávných ság severu.

Ucelené vyprávění zabírá asi třetinu knihy, a to je to, co bude zajímat běžného čtenáře. Pro ty zvídavější, náročnější a ponořenější do Tolkienova díla následují různé verze příběhu s editorským komentářem. Můžete si přečíst nejranější text, verzi o „Turlinovi“, variantu, která je v Náčrtu mytologie a v Quentě Noldorinwa. Christopher Tolkien popisuje otcovy poznámky, uvádí i přeškrtnuté věty a doplňuje komentářem tam, kde je to třeba. Samozřejmě nechybí už charakteristicky tolkienovská příloha – seznam jmen, rodokmeny a dodatečné poznámky. A charakteristicky tolkienovské už jsou také ilustrace Alana Leeho. Tady jsou skutečně slova zbytečná, to se musí vidět.

Pokud vám Tolkienovo jméno ani po všech těch peripetiích nezevšednělo a vaše srdce se rozbuší rychleji pokaždé, když na něj narazíte, Pád Gondolinu do vašich rukou patří stejně přirozeně jako trpaslíci do Ereboru. Zapomeňte na tu popkulturní záplavu adaptací a vykrádaček, tady jsme konečně doma, tam, kde to všechno začalo. Magie, se kterou Tolkien splétal příběhy, ani v nejmenším nevyvanula; je stejně silná dnes jako tehdy.

Sbírka na poličce utěšeně roste a je na ni radost pohledět. Už teď si udělejte místo na Berena a Lúthien a doufejte, že si jednoho krásného dne Argo troufne i na History of Middle-Earth. Mám totiž možnost porovnat originální The Fall of Gondolin s českým vydáním a musím říct – to naše je zkrátka lepší.


J. R. R. Tolkien, Pád Gondolinu
Christopher Tolkien (ed.)

Překlad: Stanislava Menšíková
Vydání: 2019
Nakladatelství: Argo
Ilustrace: Alan Lee
Stran: 203
Cena: 298 Kč
 

RecenzeLiteraturaFantasyJ. R. R. TolkienArgo
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Od autora strašidelné vagíny)

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Mon, 12/16/2019 - 22:27

Romantický příběh od autora Strašidelné vagíny? To nemůže dopadnout špatně. A při názvu Zbouchnul jsem satanovu dceru? No že váháte! Jenže ono to tak ze začátku nevypadá, protože jak Jonathan, tak jeho vyvolená Veška jsou tak strašně nesympatické postavy, až to bolí. Troufám si tvrdit, že si k nim najdete cestu a oba prodělají jakousi proměnu v akceptovatelné hrdiny, ale na začátku nejde zrovna o lidi / démony, které byste chtěli potkat nebo mít za přátele či něco víc. Jonathan je prvotřídní asociál. Podivín, jakých je na světě jen hrstka. Jeho výbava pro praktický život je čistá nula. Nic. Jonathan jen pochlastává se svým kamarádem, který je jen o trochu menší nula než Jonathan sám, a ve volných chvílích vylepšuje svůj dům z lega, ve kterém sám bydlí. Samozřejmě bez elektřiny, záchoda, koupelny a vůbec základního vybavení, protože v legu se nejen nevykoupete, ale taky si nezatopíte nebo neuvaříte. Zato můžete stát před domem a lákat děti na prohlídku za pár drobných na pivo. Takový je Johnatan. Jo, a taky má, i když je bílý jako křída, ebenově černý penis. Řekněte, sympaťák k pohledání. A jednoho dne se u Johnatana objeví sukuba v jiném stavu, což je už samo o sobě bizarní, a vysvětlí mu, že jí slibil, že se o ni postará. Člověk, který není schopen se starat ani o sebe.

Johnatan samozřejmě odmítne, jenže Veška, jak se sukuba jmenuje, má rozsáhlé příbuzenstvo a to, na rozdíl od ní, nemá k lidem vůbec kladný vztah. Stejně jako bigotně katolická rodina Jonathana jaksi nemůže překousnout své dilema - Jonathan by si jako správný křesťan matku svého dítěte určitě měl vzít, jenže všichni démoni by měli skončit nabodnutí na nejbižším kůlu přelití svěcenou vodou. 

Díky takto nastaveným kulisám se po třetině příběh konečně hne a podivný pár se začne vyvíjet, procházet krizemi a řešit jeden podivný, ztřeštěný či rovnou šílený problém za druhým. Lego a magie jdou dohromady, ale ne pokud má vaše partnerka posunutý práh toho, co je normální, takže se dočkáme legových motýlů, lidí, ale i dinosaurů, kteří se normálně pohybují,ale samozřejmě i trpí a myslí, protože jsou už prostě živí. Carlton Mellick III chrlí jeden nápad za druhým, rozjíždí akci, legové kostičky ze zarývají do masa, krev stříká po litrech a samozřejmě, protože jde v první řadě o romantickou knihu, nechybí ani nějaké ty city, trocha lásky a rodinné pohody. Co chtít víc.

Zbouchnul jsem satanovu dceru je knížka se zajímavými hrdiny (záměrně neříkám sympatickými), která má všechno, co má mít jak romantický příběh, tak splatter nebo kulhánkovsky pojatá akční vyvražďovačka. A skloubit tyhle dva žánry dohromady tak, aby to funovalo, to chce opravdu spisovatele s velkou fantazií, což Carlton Mellick III naštěstí pro nás je. Díky tomu dostanete další bizarní skvost, který budete stoprocentně doporučovat dál.  A při tom budete sledovat, jak se vaši přátelé či kolegové ošívají už jen při vyslovení názvu knihy. Ale ta kniha prostě dobrá je a doporučení dál si zaslouží. A když obě Mellickovy knihy doporučíte najednou, máte pozornost na vánočním večírku, v kanceláři, škole nebo kdekoli jinde předem zaručenou.

I Knocked Up Satan's Daughter / Zbouchnul jsem Satanovu dceru

Autor: Carlton Mellick III
Nakladatel: Carcosa
Překlad: Milan Žáček 
Stran: 208
Vazba: brožovaná
Rozměry: 13,9 × 20,6 cm
Rok vydání: 2019
Cena: 249 Kč  

RecenzeLitersturaHororCarcosaC. Mellick IIIFantasy
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR (z BristolConu): Gareth L. Powell

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Sun, 12/15/2019 - 17:33

Od první prodané povídky po „pokus napsat nejlepší SF trilogii od doby, kdy Iain M. Banks odložil pero“, jak se Powell nedávno vyjádřil na Twitteru, to trvalo 13 let. Do češtiny byla nedávno přeložena první část této ambiciózní trilogie, Jiskry války (2019, Triton, překlad Zdeněk Uherčík, v orig. Embers of War, 2018), ale autor toho stihl výrazně více. Třeba dvakrát získal cenu za nejlepší knihu roku od British Science Fiction Association (za Jiskry války a v roce 2013 za do češtiny nepřeložený román Ack-ack Macaque), mimo jiné mu tedy dělá společnost Miévillovo Město & město, Ve službách Spravedlnosti a Ve službách Meče Ann Leckieové nebo Řád zlomených křídel Aliette de Bodardové.

Gareth L. Powell pochází z Bristolu, navíc byl hlavním hostem conu, dokážete si tedy představit, že byl hodně vytížený. Odchytil jsem ho po jednom z panelů, za pár minut musel být zase jinde, takže rozhovor proběhl v rychlosti vestoje u vysokého stolku, na který se dal položit diktafon. Působil na mě ze všech zpovídaných autorů nejseriózněji – o to větší překvapení bylo, když jsme se dostali k tématům Jisker války, která se zdají odlehčená, třeskutě vtipná, ale přitom nebanální. Kniha v češtině vyšla, když už jsem byl v Anglii, zaznamenal jsem ji v podstatě až ve chvíli, kdy jsem se chystal na BristolCon – a od rozhovoru s autorem se těším, že si ji přečtu!

Zajímavé odkazy pro anglicky čtoucí:
Stránky Garetha L. Powella
Twitter Garetha L. Powella

Rozhovor s G. J. Stevensem
Rozhovor pro Three Crows Magazine

Zajímavé odkazy pro anglicky mluvící:

Krátký tištěný rozhovor a skoro dvacetiminutové povídání (horší kvalita zvuku) pro Bristol 24/7
Rozhovor s Timem Clarem
Hodinové povídání o psaní pro Worldshapers (úvod končí v čase 3:49; většina je přepsána do textu)

 

Rozhovor

V září 2019 vám konečně vyšly Jiskry války v češtině. Gratuluji, je to skvělé! Co si o té knize myslíte? Proč by si ji měli čeští čtenáři přečíst?

Protože je to sranda. Protože je o obnově světa po konfliktu – a obnovuje se jak lidstvo, tak jednotlivé postavy, které žijí s tím, čím prošli, snaží se vyrovnat se s tím, co udělali a co jim udělali jiní. A o nalézání nějakého obecného smyslu. Ty postavy byly na obou stranách konfliktu. Teď jsou na jedné lodi, spolupracují a snaží se vytvořit lepší svět.

Dobrá. A protože to právě bylo vydáno – spolupracoval jste nějak s překladatelem?

Ne, myslím, že překladatel odvedl opravdu dobrou práci, pokud mohu soudit. Bohužel neumím česky. Ale jo, šlo to tak nějak samo. Objevilo se pár otázek na konkrétní výrazy, ale to bylo všechno.

Postava, která se v originále jmenuje „Trouble Dog“, je do češtiny převedena jako Vrtošivá fena. Souhasíte s tím? Řešil jste to s překladatelem?

Ne, neřešili jsme to. Věřil jsem, že to přeloží dobře. Slovo „dog“ platí v angličtině pro obě pohlaví. Kdybych tu postavu nazval „Trouble Bitch“, mělo by to v angličtině příliš mnoho dalších významů. Ale vrtošivá fena zní skvěle.

Jak jste na myšlenku Vrtošivé feny vůbec přišel?

Chtěl jsem umělou inteligenci v lidské kůži. Když se u ní začne tvořit osobnost – a to je zjevně chyba v systému, válečnou loď s osobností nebo emocemi opravdu nechcete, to by bylo hrozně obtížné – tedy když začne rozvíjet své funkce, prochází stejnými zkušenostmi jako my všichni, když jsme v pubertě. S otázkami jako: Kdo jsem? Proč jsem tady? Co bych tu měla dělat? Jak je možné, že všichni kolem vědí, co mají dělat, jenom já ne? Mám náctileté děti, dceru a syna, takže jsem měl dost přesnou představu, co to znamená, když je někomu čtrnáct nebo patnáct. A představil jsem si to v jádru těžce ozbrojené válečné lodě. Je radost to psát.

To zní hodně vtipně. Vtipně na čtení, ale nechtěl bych být kapitánem takové lodi. Poslední otázka: na čem teď pracujete? Co plánujete?

Třetí díl trilogie Jiskry války vychází v Anglii v únoru příštího roku. Nevím, kdy to celé vyjde v České republice…

Ani já ne.

A píšu pro svého nakladatele další dva samostatné romány ze zcela odlišného univerza.

Výborně. Moc vám děkuji za rozhovor.


Rozhovor – originál

In September 2019 your Embers of War was published in Czech, finally. Congratulations, that‘s great! What do you think about your book? Why should Czech readers read it?

Because it‘s fun. Because it‘s about rebuilding after conflict both as a race, the human race, but also as individual characters living with what they've been through and trying to come to sense of what they've done and what has been done to them. And finding some common purpose. These characters have been on different sides of a conflict. They are brought together and they are working together and trying to make the world a better place.

Good. As it‘s just been published, did you work with the translator?

No, I think the translator did a very good job as far as I can tell. I am not able to read in Czech, unfortunately. But, yeah, it seemed to be quite straightforward. There were one or two questions about what exactly this word is supposed to mean, but that was it.

Your Trouble Dog character is translated into Czech as, well, whimsical, or fickle female dog. Is it alright for you? Did you discuss this with the translator?

No, no, I didn't. I trusted him to do the best translation. The dog covers both sexes in English. I though calling it a "Trouble Bitch" would have too many other connotations in English. But a whimsical female dog sounds great.

How did you come up with the idea of the Trouble Dog?

Well, I wanted an AI that was kind of based on human fells, and when she starts to develop a personality – which is obviously a fault of the system, you don't really want a warship with a personality or emotions, because that would be terribly difficult – so, when she starts to develop her functions, she‘s going through the same kind of growing experience we all do as teenagers. With this way of thinking like: Who am I? Why am I here? What am I supposed to be doing? How come everyone else knows what they're doing and I don't? And I have a teenage daughter and a teenage son, so I‘ve very much seen from that point of view what being fourteen or fifteen is like and I imagine that in a body of a heavily armed warship. And it's just a joy to write.

Sounds really hilarious. A hilarious reading, but I really wouldn‘t want to be a captain of that ship… Last question: what are you working on right now? What are you planning?

The third book in the Embers of War trilogy comes out in the UK in February next year. I don‘t know when it all comes out in Czech…

Me neither…

And I‘m writing now another two novels for my publisher which are stand-alone stories set in a different universe.

Ok, great. Thank you very much for the interview.

Poděkování patří Monice Slívě Dvořákové, která rozhovor přepsala z nahrávky, a Polly Gallisové, která mi pomohla s přepisem méně srozumitelných pasáží. Za případné chyby v přepisu a překladu může právě a pouze autor rozhovoru.
Thanks to Monika Slíva Dvořáková, who transcripted the interview, and to Polly Gallis, who checked some of the difficult parts of the interview. All remaining errors in both transcription and translation are mine.

LidéInterviewrozhovorpublicistikaG. L. Powell
Categories: Vector Graphic

Fenomén Novotný: ROZHOVOR 03: Literární vlivy a dílo Františka Novotného: „Dryák bude alchypunk“

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 12/13/2019 - 10:30

Při čtení vašich textů je zřejmé, že vás výrazně ovlivnili klasičtí autoři sci-fi – zcela jistě Lem, ale i Asimov, Clarke a další. Zajímáte se o Arthura Ransoma, Julese Verna a další velikány dobrodružné literatury. Sám jste zmínil, že jste přečetl tisíce knih. Co současná literatura? Zajímá vás? Sledujete ji?

Musím se přiznat, že českou prózu prakticky nečtu. Není tam absolutně nic, co by mě zaujalo. Jestli se tam píše o tom, že slečna A má ráda pana B a pan B má rád slečnu C a ta má zase ráda pana D a ten má rád zpětně slečnu A, to mě naprosto nezajímá. Ani vzpomínkové knížky na minulý režim typu Viewegh mě nezajímají, protože já jsem tu dobu prožil a vidím ji úplně jinak než třeba právě Viewegh, a nelíbí se mi to a nezajímá mě to a prostě to nečtu. Bohužel mě nezajímá ani současná česká sci-fi próza, protože příběhy o upírech, vlkodlacích, čarodějnicích, čarodějkách a kouzelných hůlkách jdou taky mimo mě. To mně nemá co říct a já to nečtu, protože bych to pokládal za ztrátu času. Ale když to kolegové prodávají a čtenáři to mají rádi, to je jejich věc a já se jim do toho nijak nebudu plést.

A co třeba brokilonská edice Evropská space opera a podobné věci? Ono jich, pravda, není moc…

Co se týče klasických příběhů z vesmíru, abych to řekl česky, takových těch dobrodružných, asi jsem z toho nějak vyrostl. Už mě to taky přestává bavit. Před nějakými deseti let jsem přečetl pár dílů ságy o kosmických flotilách a kosmických bitvách od jednoho anglického autora, to mi půjčoval Zdeněk Rampas, a docela jsem se u toho pobavil, ale že by to na mně zanechalo nějaký hlubší dojem, to ne.

Neláká vás zčeřit klidné vody české sci-fi?

Samozřejmě mně leží u ledu několik věcí, které jsem kdysi odložil. Jsou právě z hlubokého vesmíru a byly by to příběhy navazující na Madonu z vrakoviště. Nevím, jestli se k nim ještě vůbec někdy dostanu. Ale občas, když na to narazím, říkám si, že by to třeba stálo za to. Už kvůli odstupu a po těch třicetiletých zkušenostech s psaním, které mám. Ale v poslední době mě opravdu nejvíc zajímají jiné věci. Začalo to Valhalou, ale nesměle, pak to pokračovalo i Prstenem od vévodkyně a zatím největší vrchol byl v Osudovém konvoji. Úplně rozvinuto to ale bude až v románu, který snad vyjde na podzim. Je to takový směr – troufl bych si ho nazvat alchypunk, tedy alchymistický punk. Je to literární fantazie, kde funguje alchymie, ale bez kouzel, bez zaříkávání, zprostředkovaně. Alchymista musí vyrobit nějaký stroj a ten stroj teprve uspokojí jeho požadavky. V Dryáku, jak se ten můj nový román bude jmenovat, je takových strojů, přístrojů, golemů, robotů a jiných mechanických nestvůr spousta.

To vypadá, že od Křižníku Thor, v podstatě alternativní reality, kde je Česko námořní velmoc, se dostáváme úplně jinam.

Křižník Thor k tomu nepatří, ten je přímo technokratický, žádná magie v něm není. Ale doba mě doběhla. Vzhledem k tomu, co se dneska objevuje ve vojenství, je Křižník Thor morálně zastaralý. Psal jsem ho z jiných důvodů: jako reakci na situaci v tehdejším světě. Ta situace přetrvává, dokonce si myslím, že jsem ji velmi dobře trefil. Třeba nástup Číny je daleko evidentnější, než byl před těmi šesti lety, když jsem to psal.

Co by měli čtenáři o Dryáku vědět? O čem bude?

Dryák je rozpracováním povídky Útok na oceán z antologie Imperium Bohemorum, kterou dal dohromady Ondřej Müller v Albatrosu. Odehrává se v 17. století a jde o příběh českého království, lépe řečeno personální unie Českých zemí, Polska a Maďarska, tedy tehdejších Uher. Je to rozpracováno do široké historické fresky, střídají se tam prostředí, odehrává se to například ve Štětíně, v Berlíně, v Drážďanech, na co si jen člověk vzpomene. Zmíněná unie se chce stát světovou velmocí a kniha pak klade čtenářům otázku, jestli by to pro nás byla šťastnější verze historie než dějiny, které skutečně žijeme nebo které vedly k tomu, v čem žijeme. Ale hlavně je to příběh postavy, která pochází z románu Golem Gustava Meyrinka a jmenuje se Athanasius Pernath. Meyrink měl představu, že golem je spíš duch, který je uvězněn v podkroví Staronové synagogy a vstupuje do lidí, kteří procházejí kolem, střídá je. Athanasius znamená nesmrtelný. Patří do bratrstva českého krále, protože spolu studovali a jako kluci si přísahali, že udělají z českého království velmoc. Takový klukovský plán – ale teď ho plní se vším všudy. Pernath pracuje jako králův agent různě po světě: z Číny přinese čínské vynálezy, v Anglii se zmocní receptu na výrobu… dneska bychom řekli napalmu. A to je právě nová zbraň, která pomůže zvrátit anglickou převahu na moři. Přetáhl jsem Pernatha z Valhaly. V Dryáku je konečně objasněno, jak ta postava vznikla, kdo byli její rodiče… Myslím si, že to bude pro čtenáře dost velké překvapení a že někteří mně kvůli tomu knihu omlátí o hlavu.

Postavy z jiných knih si půjčujete docela často.

V každém dílu Valhaly jsem si vypůjčil hrdiny z nějaké slavné knihy – z Kingova Pistolníka, z Muže z vysokého zámku od Dicka, trochu si tam dělám legraci z Betty MacDonaldové, která napsala krásnou knížku Vejce a já. To není sci-fi, jsou to memoáry ženy, která se provdá za chovatele slepic v Kalifornii a nakonec skončí na ostrově kousek od Seattlu.

A mimo jiné jste ve Valhale i vy sám.

To jsem si také půjčil od Stephena Kinga, kterého mám velmi rád. Do Temné věže dokonce zakomponoval svůj téměř smrtelný úraz, když ho přejelo auto. Pistolník je úžasná věc. A já zjistil, že mi to vyhovuje – a trošku si z toho dělám legraci, když chystám na čtenáře podobné pasti a nástrahy, když do vlastních knih montuji postavy cizích autorů. V chystaném Dryáku jsem to, myslím, dotáhl nejvíc do konce. Je to montáž mezi Meyrinkovým Golemem, Čapkovou Věcí Makropulos a Třemi mušketýry Alexandra Dumase staršího.

Takže v celém románu budou narážky na zmíněná díla?

Jsou tam trochu nepřímo tři mušketýři, je tam milady de Winter, doktor Achilles Makropulos, jeho dcera operní zpěvačka. Musel jsem dohledávat, jak to bylo s operou v Evropě v baroku, takže jsem zjistil, kde bylo první operní divadlo, kdy bylo v Praze první operní divadlo, co se hrálo, co se zpívalo, u koho se mohla učit zpěv, to všechno jsem našel, napsal, dopsal, doplnil. Teď jsem třeba psal scénu, kdy už Elina Makropulos dokáže cestovat do budoucnosti, napila se elixíru a nejen že je nesmrtelná, ale může střídat světy, jak chce. Zavítá do Prahy 30. let a spatří tam muže se smutnýma očima. A jak je tam osamělá, svěří se mu se svým osudem a ten muž jí daruje prsten a na něm je napsáno: „Mé tajné múze od K. Č.“ A slíbí jí, že o ní napíše hru. A tohleto mě prostě baví, nastražovat tam takové pastičky.

To máte ostatně i ve Hvězdných hrách, v jedné povídce končí dodatek slovy „ctěný čtenář si může dohledat veškeré narážky, které tam jsou“.

Jistě, třeba ve Valhale je spousta narážek a i jinde. Nevím, co na to říkají čtenáři, jestli je to baví, nebo naopak rozčiluje, mě to každopádně baví a pravděpodobně od toho neupustím.

Karel Čapek to ostatně dělal taky. Když si vezmeme jeho Továrnu na absolutno – pokud člověk nezná tehdejší novinářskou a literární situaci, má z toho sotva poloviční požitek. Neztratí se z toho pak akce a čtenářská atraktivita?

Snažím se, aby byl děj rušný, aby tam byly bojové scény a bavím se vymýšlením pokud možno co nejkurioznějších příběhů. Ale baví mě dávat dohromady postavy, dávat jim trochu jiné charaktery, jakkoliv držím základní rysy, které jim jejich tvůrci dali. A občas se tam mihne i reálná postava, v Dryáku třeba nemůže chybět magister Kelly. A s potěšením jsem oživil milady de Winter. Ve světové literatuře není žádná tak démonická ženská postava. Prostě neexistuje. To se Dumasovi podařilo něco úžasného – a byla by svatokrádež z ní udělat světici. Takže tam vystupuje jako taková pekelnice, ale přece jenom má chvilky, kdy začíná být skoro lidská, dokonce jí, myslím, bude čtenářům někdy líto.

Vypadá to, že se na to vyloženě těšíte.

Píše se mi to tak skvěle, jako se mi nic nikdy nepsalo. Nemusím nad tím hluboce přemýšlet, prostě se mi to do počítače přímo sype. Postavy samy si říkají, co chtějí, scény jdou jedna za druhou, vím, jak to bude navazovat, píše se to skoro samo. Jak jsem řekl, nikdy se mně nic nepsalo tak snadno, tak lehce jako toto.

V jaké je Dryák aktuálně fázi? (podotýkám, že rozhovor byl veden 2. března 2019, pozn. aut.)

K dopsání knihy mi chybí asi tři nebo čtyři kapitoly. A čínský epilog, v němž si čínský císař čte zprávu svého špiona z Evropy o velké námořní bitvě, kde české loďstvo porazilo anglické. Čínský císař se na základě toho rozhodne, že už to nemůže nechat být, že Čína musí vyjít ze své izolace a čelit nové hrozbě, kterou pokládá za daleko horší, než byla ta anglická nebo holandská. Mám nějaké betačtenáře, mj. Zdeňka Rampase a Ondřeje Šefčíka, přes léto by se to mohlo dát dohromady. Je to špalek, přibližně 500 normostran. Mám teď hodně práce, začal jsem dělat pro Albatros něco jako externího redaktora. Chci dodělat Lemovy knížky, které tam vycházejí, pak jsem dělal na knihách od Arthura Ransoma, oprašovali jsme překlady, doplňovali, psal jsem doslovy. A teď do mé literární činnosti patří i převyprávění. Kromě Robinsona to byl Marryat a jeho Kormidelník Vlnovský. (Aktualizace z listopadu 2019: Dryák František Novotný dopsal v březnu 2019, v polovině roku podepsal na vydání románu smlouvu s nakladatelstvím Albatros a knížka má vyjít v květnu 2020 u příležitosti výstavy Svět knihy.)  

To mi vůbec nic neříká.

To je velice slavný dobrodružný román, robinsonáda napsaná kolem roku 1850, vydaná česky už kolem roku 1890, možná dřív. Poslední překlad vyšel roku 1942. A roku 2018 to vyšlo znovu v mém převyprávění, jmenuje se to Strýček námořník. Teď mě ještě čekají Odvážní kapitáni od Rudyarda Kiplinga. Ale to nebude převyprávění, spíše redakce. Je to taková volná edice všeho, co ilustroval Zdeněk Burian a já jsem do toho zapojený jako, řekněme, pomocný redaktor. Píšu doslovy, hlídám námořní výrazy a podobně. Ale ono to bere svůj čas a s tím taky musím počítat.

K nějaké publikaci o lodích, o námořnictví jsme se vůbec nedostali. Schyluje se také k něčemu, nebo už stačilo?

Ne, s tím už jsem doufám skončil. Vydal jsem dvě populárně naučné knížky o námořní historii, pak tu knížku o Arthuru Ransomovi a samozřejmě mám na kontě asi dvě jachtařské příručky. A další obrovská kapitola jsou překlady. Ty mě živí víc než vlastní tvorba. Bohužel to tak už v dnešní době je. Ale já si nestěžuju. Já vůbec nejsem nějaký ubrblaný důchodce, který by si stěžoval. (Aktualizace z listopadu 2019: Že se nikdy nemá říkat nikdy, dokládá skutečnost, že v současné době pracuje František Novotný na knize o námořní historii 20. století pod pracovním názvem Od děla k řízené střele, podtitul Milníky námořních válek XX. století, která má propojit geopolitické kořeny konfliktů 20. století se změnami námořní strategie a dopady technologických inovací. Knihu píše pro nakladatelství Elkapress, kde by měla nejpozději na podzim 2020 vyjít.)

Zdá se, že na to nemáte čas.

K tomu, abych si žil tak, jak chci, mi stačí to, co si vydělám.

Vraťme se k Hvězdným hrám, k robotům, k lidem a k povídkám. Většina povídek je zaměřená na vztah robotů a lidí, to asi je neoddiskutovatelné. Pro mě jsou ale zvlášť v povídkách z Vrakoviště nejcennější motivy lidskosti. Vztah robota a člověka, otázky, co vlastně je člověk, co je robot, kde je hranice mezi skutečným životem a mechanickým životem, jak funguje vztah tvůrce nebo Boha k jeho výtvoru. Vypadá to, že tohle vás od 80. do 90. let fascinovalo – a pak jako by to najednou přestalo. Jak se na to díváte dnes?

Je mně trošku líto, že jsem od toho odešel, ale myslím, že je na tom vidět, jak je každý autor ovlivněn dobou, ve které žije. Když jsem ty povídky psal, nebylo možno reflektovat politickou nebo civilizační situaci světa. To prostě nešlo, to by neprošlo. Bylo třeba utéci do vzdálenějších horizontů, a nabízela se kybernetika, která tehdy slibovala obrovské věci. Spousta z toho se rozplynula a pak to dopadlo jinak, než jsme si představovali. Ale bylo to tehdy na stole a byl jsem ovlivněn Stanislawem Lemem, který s tím začal a který začal uvažovat třeba o strojích, které vyznávají víru. To je myšlenka převzatá od něho, on s tím poprvé přišel a pořád je v tom velmi současný. Tenkrát jsem neznal ani západní produkci sci-fi, ani takovou tu komerčnější, kde se na první místo staví zábava, a pracoval jsem s tím, čím jsem byl obklopen a co bylo dostupné. Po roce 1989 se obraz světa diametrálně změnil a já měl na výběr. Buď s psaním skončím, jako skončila spousta kolegů, nebo si najdu něco jiného. A já si našel něco jiného na pomezí technologické sci-fi, fantasy a, dejme tomu, alternativních dějin. A v tom jedu až dodnes.

Říkal jste, že vás to trochu mrzí. Přemýšlím, jak to asi máte v současnosti, s tou, řekněme, lidskostí. Sám říkáte, že Křižník Thor vám připadá zastaralý, ale základní lidské problémy, které se objevují paradoxně ve vašich starých povídkách, jsou přece věčné, neměnné. Vlastně ani nevím, na co se chci zeptat.

Já rozumím. Možná že jsem tak trochu literárně zhrubl, protože od těch velkých filosofických problémů jsem utekl k větší zábavnosti. A přiznám se, že jsem to udělal pod tlakem trhu. Asi by to jinak nešlo. Pokud se Hvězdné hry prodávají, pak jako kuriozita anebo snad pomník starým časům, než aby se prodávaly kvůli obsahu, tomu, co je v těch povídkách. Možná si teď křivdím, ale mám pocit, že to tak je, že to lepší není. Proto jsem se pokoušel psát něco zábavnějšího, nějak tam tyto velké filosofické otázky prostě zastrčit a jít spíš po příběhu. Proto jsou ty romány určitě daleko dobrodružnější, je tam víc akce a to lidské je tam zastrčeno hlouběji. Myslím si třeba, že Prsten od vévodkyně určitou výpovědní hodnotu má, i když je to vlastně příběh StBáka, který se nemůže vzdát své mánie někoho pronásledovat a pronásleduje Boženu Němcovou do 19. století. A zároveň je tam vidět, že ani ten můj podivný hrdina není jenom černobílá postava, má i kladné stránky. Ale chci říci, že jsem od těch filosofických problémů přešel k problémům civilizačním. To je vidět i na Osudovém konvoji, který si pohrává s myšlenkou, jaké by byly dějiny, kdyby zůstalo Rakousko-Uhersko, a klade si otázku, jestli by byl ten průběh horší, nebo lepší. Tento ústřední motiv je výrazně rozpracovanější právě v Dryáku. Proto tam například nechám promlouvat rabiho Löwa, když se hlavní hrdina ptá: „Proč pomáháš českému králi?“ a on říká: „Když česká říše zaujme středoevropský postoj, zabrání vzniku jiné říše, která by nás vyhladila.“

Osobně považuji Prsten od vévodkyně za vrcholně zábavnou knihu, zároveň silně vnímám její morální aspekty – už právě v ústřední postavě. A bez ohledu na erotickou nebo sexuální rovinu, kterou ostatně máte ve své tvorbě taky od začátku.

Tohle patří k opepření příběhu, protože to patří k životu. (Aktualizace z listopadu 2019: O román Prsten od vévodkyně projevil zájem Čro 2, kde se má po Novém roce číst na pokračování.) 

Ještě mám poslední otázku z úplně jiného soudku. Napsal jste povídku, která je v podstatě drama. Jmenuje se Příšpulek do různého a mě už dlouho zajímá, jestli se ji někdo někdy pokusil zdramatizovat.

Myslím, že nepokusil. Já to psal vyloženě jako hříčku. To je prostě groteska, která nemá žádný vážný význam, možná trošku.

Já si myslím, že to je aktuální. Když se podíváte na libovolný parlament…

Ano, teď jsem dokonce zjistil, že to sedí hlavně na Evropský parlament.

Já bych řekl, že spíš na náš.

No, na ten taky. Ale to až teď. Tehdy jsem to vůbec neměl v úmyslu, prostě mě jen napadla taková hříčka, která si dělá legraci z byrokracie.

Hodně by mě zajímalo, jak by to vypadalo v divadle.

Zatím se toho nikdo neujal. Všechny spíš láká Zeměplocha.

 

Úvodní část k tomuto rozhovoru najdete ZDE.

První díl rozhovoru najdete ZDE.

Druhou část rozhovoru najdete ZDE.

rozhovorInterviewLidéF. NovotnýJ. Křečekpublicistika
Categories: Vector Graphic

Poslední komiksy roku 2019 z Crwe

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Fri, 12/13/2019 - 01:00

Už je tomu tak. Tiskárny zavřely své stroje, redaktoři vyvěsili cedule o nepřítomnosti, grafici si líně ořezávají virtuální tužky a marketing tiše dodýchává. Poslední komiksy roku 2019 jsou na skladu.

Neplačte, děláme to pro vás! Přeci si budete chtít užít svátky a načítání kvanta komiksů by s těmi všemi řízky, cukrovím a rodinnými návštěvami nebyl jednoduchý quest. Ale nebojte se, příští rok pro vás chystáme zase o něco větší nálož komiksů než letos. Muhahahahaaaaaa!

Pojďme se tedy na poslední komiksy letošního roku blíže podívat :-)

 

Komiksové čtení - 1. číslo

Nový magazín pro začínající čtenáře! Spousta komiksů za skvělou cenu!
Na osmdesáti stránkách najdete výběr těch nejlepších příběhů těch nejslavnějších a nejzábavnějších hrdinů!
A co vás v prvním čísle čeká?

Ve světě MINECRAFTU zjistíte, jak je nebezpečné znepřátelit si prase.
Superhrdinský tým MLADÝCH TITÁNŮ se vydá na rodinný večírek… do pekla. A zjistí, jak se můžou vymstít telefonní nachytávky. Zvláště, kdy voláte Batmanovi.
SPONGEBOB se pod mořskou hladinou vydá smažit hamburgery. Jenže cesta do práce nebude zase tak snadná. A ještě horší bude noční cesta za skrytým pokladem!
DC SUPERHRDINKY vám ukážou, že škola není legrace, ani když máte superschopnosti. Dokonce ani když jste Supergirl.
Oblíbený kocour GARFIELD vám předvede, že život není jen o jídle. Je o jídle a spaní. A možná trochu taky o zlobení psů.

A dozvíte se i deset důvodů, proč číst komiksy!

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-563959-komiksove-cteni-1-cislo

 

Mimoni 4: Světoběžníci

Scénář: Stéphane Lapuss

Kresba: Renaud Collin

Vracejí se Mimoni! Už se svou čtvrtou knihou, která je zachycuje v tom nejlepším. Pokud se dá u Mimoňů o tom nejlepším vůbec mluvit. Komiksová série je složená z jednostránkových vypointovaných epizod, které jsou zcela beze slov, takže si komiks můžou užít i ti nejmenší čtenáři...

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-532189-mimoni-4-svetobeznici

 

Simpsonovi: Komiksová zašívárna

Scénář:  Ian Boothby

Ukázka: John Costanza, Phil Ortiz

Hledáte zábavu? Tak vstupte do Simpsonovského klubu! Stanete se svědky toho, jak se z Homera stane posel špatných zpráv, zažijete otevření muzea zasvěceného životu a skutkům Montgomeryho Burnse, Margina zástěra skončí v umělecké galerii a Bart a Líza budou muset zachránit lidstvo… tím, že se naučí celou historii Itchyho a Scratchyho!

Ukázka:

http://www.crew.cz/vydali-jsme-detail.php?id=1237

 

Alisik: Komplet

Všechny čtyři díly dokončené série Alisik za výhodnou cenu.

Jedné noci se Alisik probudí na hřbitově. Snaží se utéct, ale rychle zjistí, že ji nikdo nevidí, nikdo se jí nemůže dotknout a nikdo jí nedokáže pomoct. To proto, že Alisik je mrtvá. A co hůř, uvězněná mezi dvěma světy, mezi nebem a peklem, čekající na svůj rozsudek. Ale bude to ještě mnohem horší.

Link:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-568132-alisik-komplet

 

Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee

Scénář: Peter David, Stan Lee

Kresba: Colleen Doranová

MUŽ, KTERÝ STVOŘIL SPIDER-MANA, X-MENY, HULKA A ZÁSTUP DALŠÍCH SUPERHRDINŮ, ZDE PŘEDSTAVUJE SVŮJ ŽIVOT A DOBU V STRHUJÍCÍCH KOMIKSOVÝCH VZPOMÍNKÁCH.

Stan Lee je tím nejslavnějším jménem v dějinách komiksu. Je hnací tvůrčí silou stojící za vzestupem Marvelu, stvořil ty nejproslulejší hrdiny a nejneslavněji proslulé padouchy. Jeho příběhy, ve kterých se superhrdinové potýkají s osobními problémy a jejich protivníci mají do té doby neviděné psychologické motivace, vnesly do žánru, který byl do té doby vyhrazený jen plochým soubojům dobra a zla, větší hloubku a vtip. Stan Lee vložil do superčlověka člověka. A při tom stvořil novou mytologii dvacátého století.
V této unikátní komiksové knize Lee vzpomíná na svůj neobyčejný život, a činí tak se stejnou nezaměnitelnou energií a nezlomným duchem, s jakými se pouštěl do psaní komiksů. Parádně kreslené komiksové paměti zachycují ty nejzásadnější chvíle Leeho života. Od chudých počátků, až po jeho vzestup na pozici čelního marvelovského tvůrce a redaktora… i jeho nejplodnější období v šedesátých a sedmdesátých letech. Od spolupráce se skvělými tvůrci, jako byli Joe Simon a Jack Kirby, přes stvoření Spider-Mana se Stevem Ditkem, až po jeho oblíbená camea v marvelovských fi lmech. Kniha Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee barvitě popisuje každou část Leeho ohromujícího života.

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-564084-uzasny-fantasticky-neuve...

 

Živí mrtví 30: Nový světový řád

Scénář: Robert Kirkman

Ukázka: Charlie Adlard

Svět, který jsme znali, je pryč.
Svět komerce a uspokojování zbytečných potřeb byl nahrazen světem přežití a zoodpovědnosti.
Epidemie apokalyptického rozsahu zachvátila celé lidstvo a přinutila mrtvé povstat a požírat živé.
Společnost se rozpadla během několika měsíců.
Žádná vláda, žádné supermarkety, žádná pošta, žádná kabelovka.

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-532201-zivi-mrtvi-30-novy-sveto...

 

Znovuzrození hrdinů DC: Balíček prvních dílů (2+1 Zdarma)

Chcete naskočit do Znovuzrození hrdinů DC a nevíte, která série je pro vás ta pravá? Vyberte si mezi prvními díly! Dva komiksy zakoupíte za klasickou cenu a třetí pak obdržíte zdarma!

Link:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-568133-znovuzrozeni-hrdinu-dc-b...(2+1-zdarma)

 

My Hero Academia - Moje hrdinská akademie 2

Scénář, kresba: Kóhei Horikoši

Přichází další obávaná fáze studia na U.A. – bojový trénink. Nervozitě se neubrání asi nikdo, a jako by toho nebylo málo, Izuku dostává za tréninkového partnera svého úhlavního nepřítele!

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-563960-my-hero-academia-moje-hr...

 

Zaslíbená Země Nezemě 5

Scénář: Kaiu Širai

Kresba: Posuka Demizu

Sirotčinec hoří… a Emma a ostatní děti se snaží uprchnout do bezpečí. Ale Mamá se jen tak nevzdá. Má k dispozici armádu démonů, takže ten útěk ze zajetí nebude zase tak jednoduchý. Koho bude muset Emma obětovat, aby měli sirotci šanci na záchranu?

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-532204-zaslibena-zeme-nezeme-5

 

Žoldnéř 3: Zkoušky

Scénář, kresba: Vicente Segrelles

Žoldnéř obdrží nabídku, kterou nemůže odmítnout. Společně s Nan-taj by se měl podílet na ochraně a zabezpečení kláštera v Kráteru. Ještě předtím však musí projít náročnou, několikanásobnou zkouškou, v níž bude riskovat vlastní život. Žoldnéř se tak v tomto díle postaví gigantickým válečníkům, monstrózním obludám, nevyzpytatelným duchům i morálním dilematům. A to vše jen kvůli své nezměrné touze dozvědět se něco víc o tajemství oněch mnichů, s nimiž se setkal již v minulém díle a kteří, jak se zdá, mají přístup k moudrosti světa.

Ukázka:

https://www.obchod.crew.cz/detail/komiks-532176-zoldner-3-zkousky

KomiksCrew
Categories: Vector Graphic

Vánoční SOUTĚŽ 02 o knihy Františka Novotného

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Thu, 12/12/2019 - 15:16

Celý prosinec se věnujeme tvorbě Františka Novotného, v rozsáhlém rozhovoru, v recenzích i v oprášených starších příspěvcích, třeba ze křtu knihy Křižník Thor. Konec roku je ve znamení Vánoc a letošní vánoční soutěžení se tedy poveze na vlně fenoménu Novotný, jak jsme celý projekt nazvali. Soutěže budou celkem tři a do všech tří můžete posílat svoje odpovědi po celou dobu trvání vánočního soutěžení. Všechny tři výherce vylosujeme najednou nejpozději 23. prosince. Sice tak nedostanete svojí vánoční výhru pod stromeček, ale budete vědět, že je vaše a po Novém roce dorazí jako opožděný dárek.

Jako DRUHOU vám nabídneme OSUDOVÝ KONVOJ, který vyjel ze sardenského archivu, je zcela neošoupaná a čeká jen na svého výherce. Stačí, když nám napíšete:

Ve kterém roce a v jakém nakladatelství kniha vyšla?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz, do PÁTKU 20. prosince 2019, do předmětu napište VÁNOCE 02 nebo Osudový konvoj (fakt tam nepište nic jiného, jinak se v tom nevyznáme :-D) a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

 

SoutěžSoutěžeF. NovotnýArgo
Categories: Vector Graphic

RECENZE: František Novotný, Křižník Thor, archa záchrany

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 12/11/2019 - 14:00

Tato recenze se zde poprvé objevila 10. května 2013. Obnovené vydání si můžete přečíst v rámci projektu Fenomén Novotný.

*

Už obálka Martina Zhoufa prozrazuje mnohé o novém románu Františka Novotného Křižník Thor. Sametově černým oceánem se na ní prokousává šedivá loď, z níž se ke žlutooranžovému nápisu na oranžovožlutém chvostu plamene šplhá právě odpálená raketa…

Knihkupec mi správně napověděl, že jde o subžánr fantastiky, který se nazývá "military". Tak ano, užijeme si mnoha námořních soubojů vedených na dálku doletu balistických raket i na blízkost nože. Hornblowerovské bitvy lodí tvoří kostru knihy, která prorůstá příběhem, jenž se odehrává v letech 2039 - 2041. Dva roky války! Takže je to také sci-fi, třebaže některé z popisovaných zbraňových systémů fungují i dnes. Jako neodborník nevím, co je už v provozu, co je vyvíjeno, a co si autor vymyslel. Oceňuji to. Připomíná mi to systém pletení lan, kdy jeden pramen drží druhý, a ten drží třetí a další, a pevné je lano, spletené ze stometrových vláken i na svém kilometr dlouhém konci.

Stejně pevně jsou spojena všechna témata v téhle knížce. Proto své příběhové lano může autor vzít nejdříve za jeho konec. (A proto se úvodní kapitola jmenuje Koda.) Jenže autor je ještě mazanější, a z několika lan tvoří síť. A zdaleka se nedrží v šuplíčku "military". Sám je spleten mnoha svými odbornostmi a dovednostmi. (Možná si ještě někteří dávní čtenáři Neviditelného psa vzpomenou na jeho Mrožoviny.)

Když už mluvíme o šuplících, vzpomněl jsem si při četbě Thora na Letiště Arthura Haileyho či knížky Thomase N. Scortii a Franka M. Roninsona (třeba Prométheus v plamenech). Profesionální kritici o těchto dílech mluví jako o "sociologické beletrii", jež je charakterizována dokonalým poznáním zvoleného prostředí, do něhož jsou zasazeny dramatické příběhy lidí. Zde je to stejné: Různé typy lodí, letadel, zbraní horkých i studených, prostředků elektronického boje jsou předvedeny velice uvěřitelně a velice srozumitelně. A i když někdy laik nerozumí, lana informací jsou tak dobře natažena, že čtenář důvěřuje autorovi, a nechá se jím vést. To je důležité:

Důvěryhodnost. Možná pro někoho, kdo je zvyklý "jet" v akci od začátku do konce, mohou technické podrobnosti zdržovat spád. Tomu čtenáři pak doporučím přeskočit kapitolu Zkoušky. Ale takhle to dělal i Jules Verne: Když usoudil, že pro příběh je nutný nějaký technický výklad, zhustil ho do samostatných kapitol. (Které jsem jako kluk přeskakoval. A dnes se v nich bahním…) Takový přeskakující čtenář se pak nedoví, co znamenají displeje SHAFT SPEED, PROP PITCH, nepozná vlastnosti navigačního radaru AN/SPS-64 nebo charakteristiky radaru AN/SPY-1D, a to by mohla být škoda. Toto je další lano ve Frantově síti, uvázané na pacholeti, nazvaném "počítačové hry". Ostatně hlavní hrdina Tomáš Hornych (proto "THOR", severský bůh je zmíněn jen jako ikona, zejména tedy jeho bojové kladivo, které je zobrazeno na osobní vlajce kapitána křižníku) je původem programátor počítačových her. Sám autor vystudoval kybernetiku a nějaký čas sloužil u sálového počítače ZPA 600. Zde je zakotveno jedno z autorových lan, na kterém dobře drží i Hornychův vynález – samopíšící se, samoochraňující se, samorozpadající se a samoobnovující se fraktálový program.

Je to technika, ale to já rád. A ocenil jsem, že když jsem si řekl – rok 2040, a není řeč o protivzdušné laserové obraně? Načež byl ke konci knihy Thor vybaven – protivzdušnou laserovou obranou.

Kniha začíná v (rodném autorově) Brně, na chvíli si odskočíme do Prahy, aby byl pak hrdina s nově získanými kamarády vyvržen na dlouhou road-movie. Ano, taky samostatný žánr, zde je dalším lanem v síti příběhu. Tenhle začátek mi docela připomíná film Sedm statečných, i když základní posádka má pouze šest členů: Její jádro tvoří čtyřka z klubu "805" (což jsou fandové modulární automatické pušky CZ 805 BREN, rok výroby první série 2010), jejíž součástí je i Tom, kterému zachrání život Tamara. Šestého Arona zase zachrání tahle pětka společně. Cestou z Brna do jihoafrického Durbanu někde u somálského pobřeží přiberou do party Wanga, Číňana z Tchaj-wanu, a je jich skutečně sedm. A řekněme ještě, že chlapi jsou skutečně chlapi, fanoušci osmsetpětky mají zkušenosti například z Afghánistánu, a Tomovi je právě 50 let, protože se symbolicky narodil roku 1989.

Road-movie funguje dobře, autorovi se podařilo popsat uvěřitelnou cestu jachty ze Středomoří až na tanzanské pobřeží. A rovněž tak, že to není nuda. A to je vlastně celý první díl knihy. Ve které se podařilo důvěryhodně dopravit hrdinu na jeho hlavní působiště, skutečný křižník Thor.

A proč se utíkalo z Evropy? Protože román je také dystopie: V roce 2039 je na tom Evropa hůře než v roce 1939. Evropská unie se rozpadá, Evropa si ani neuvědomuje, že je pod čínským embargem. Zatímco česká Dé jednička je ještě rozbitější než teď, policie a armáda se rozpadá, protože státy na ně nemají peníze (nemají už peníze na nic), u berlínské Brandenburské brány se pěstují zelné hlávky (větší bída než na konci hitlerovské třetí říše), ustanovuje se nové společenství se zkratkou SSSR – Světové společenství socialistických států, jehož klíčovým (řídícím, ovládajícím a postupně požírajícím své spojence) státním útvarem je komunistická Čína.

Ano, dalším žánrovým lanem v téhle síti je i "political fiction". Autor však pouze domýšlí jasně patrné trendy (jasně patrné pro ty, kdo nečtou pouze české noviny): Pozvolný rozpad Evropské unie, couvání Ameriky z dříve halasně narýsovaných rudých linií, je zde zmíněn i zálusk Turecka na jeho bývalou provincii Sýrii. Současná hospodářská kolonizace Afriky pseudokapitalistickou Čínou je doplněna i o vojenskou okupaci novou čínskou říší, která se tvrdě přihlásila k tvrdému marxlenisnkému komunismu. Pro opravdu velké pamětníky připomínám, že začátkem století až do 40. let bylo vydáváno hojně dobrodružných románů o "žlutém nebezpečí". Autor s ním zde pracuje o spirálu výš: jde o "žlutorudé" nebezpečí, proti kterému se spojují Evropané, muslimové i židé. Velice "politicky nekorektní": Nejde o rasismus (jedním z klaďasů je Číňan Wang), ale o jasný autorův antikomunistický postoj, který ostatně vyjádřil už ve své vůbec první povídce, jež pojednávala o hnutí "Tří bradatých (1983). Tedy – autor není proti "žlutým", ale proti "rudým".

Poznámka: Konečně v současném českém literárním rybníčku někdo řekl na plnou hubu, že komunismus může být v budoucnosti ještě nebezpečnější, než byl v minulosti nacismus.

Autor není zaujat ani proti ženám, přestože jeho hrdinu spoluvězněné ženy v zajateckém táboře nenávidějí. Ale nakonec se i pro ně najde uplatnění na palubě bojové lodi. I pro feministky, i pro pacifistky.

Když už mluvíme o ženách, hrdina Tom má několik milenek, a dokonce se jednou i zamiluje. Žádný tvrdý však sex nečekejte, snad jen mírnou erotiku, kdy je však důležitější příběh. Ale ani žádná velká love story tu není, avšak její nitka se v lanu příběhu vine od začátku do konce.

Milovník "dobrodružných příběhů o pirátech" si na své přijde v druhé části knihy, která pojednává o slavné bukanýrské válce křižníku Thor, jenž rejdí po Indickém oceánu a zajímá tankery. Jejich obsah se posléze ocitne díky překupníkům v Evropě – a vylepšuje tak trudný život evropských ubožáků. Zde musím autorovi poděkovat, že nás nevystavil děsivým dystopickým obrázkům, o evropských hrůzách se dovídáme jen prostřednictvím televizních zpráv. Také děkuji, že nebyly použity kulhánkovské doslovnosti, stačí jen letmé nahlédnutí do ženských kajut, kde se předtím mučené a znásilňované ženy (jen zmínka, že to tvalo 18 hodin nikoli popis!) po svém osvobození vyrovnaly s násilníky požárními sekerkami. Rovněž děkujeme, že jaderné hlavice vybuchují daleko za obzorem nebo hluboko pod hladinou. Není to brutální, protože tam, kde by divák filmu odvrátil tvář, odvrátí tvář i spisovatel…

Třetí část knihy už směřuje do finále. Zde se musí hrdina vyrovnat s podrazáckým ruským bukanýrem. Protože se tak stane na atolu, s vděčností jsem si vzpomenul na tichomořské povídky Jacka Londona! Ale křižník Thor vlastně setrvává "pod palbou až na věky". Zejména když přepravuje tajuplný náklad od cejlonských břehů až do Atlantiku, a ještě dál…

Tato kniha má mnoho lan. Dovíme se zde o technických parametrech zbraní, o strategickém rozhodování i taktickém průběhu bojových plánů. Oproti klasickým dobrodružným příběhům je zde pamatováno i na to, že křižník také musí někdy natankovat palivo, že si musí doplnit munici, zásoby náhradních dílů, jídla i vody. Někdy knížka připomíná až jachtařskou příručku, ale pro milovníky knížek Arthura Ransomeho nejde o žádný balast.

Potěšily mě i drobné perly profesionálního spisovatele: Tomův kamarád se hned na začátku Kody zeptá svého kapitána, jestli má zahájit palbu na nepřátelskou loď. Následuje stránka, kde je shrnut průběh předešlého boje, jsou popsány technické parametry zbraní a taktickooperačních charakteristik boje. Po této stránce následuje stručná odpověď:

"Jo."

Na tomhle uzlu sítě, kde se vyskytlo slovo "profesionalita", ještě pochválím grafiku za drobnou vychytávku: Každá nová kapitola začíná vždy na pravé stránce, i když se tak občas "plýtvá" prázdnou levou stránkou. (Ono se to při šesti stech stranách vsákne…) No a text bez očirvoucích, ba jakýchkoli chyb, je pro duši čtenářovu pravým požehnáním po četbě českých novin a poslechu českých televizí a rádií… Počítačový odborník, znalec historie, modelář, Brňák, jachtař, námořník, spisovatel… František Novotný napsal krásnou sci-fi akční military, s pozadím nekorektní politické budoucnosti, která ani nemusí být fikcí. Vede nás po své námořní cestě, ale trochu se podíváme i pod hladinu hrdinovy duše – a možná i pod hladinu duše námořního kapitána Františka Novotného. Toto hrdinovi při jedné příležitosti vmete do tváře Tamara:

"Ty sis vůbec nepřipustil, že by mohl být kapitánem někdo jiný. Ty to prostě bereš jako samozřejmost, jako věc, která ti automaticky náleží. Ty si ani neuvědomuješ, jak automaticky s lidmi manipuluješ. Vytváříš situace a podmínky tak, aby ostatní dělali, co chceš, aby to vypadalo, že to, co chceš, se stane nějak samo a ty k tomu přijdeš jako slepý k houslím… Možná uvažuješ o různých možnostech, ale když se pro něco rozhodneš, netrpíš žádnými pochybami, a jdeš přes mrtvoly. A tady jde o ně doslova. Jsi zrůdný egoista , a to tě asi dělá dobrým kapitánem a lidi to cítí. Ta tvoje příšerná sebedůvěra ti dává to správné charisma, vnukáš těm ostatním pocit, že když půjdou za tebou, nic se jim nemůže stát, že vyřešíš všechny situace, které nás mohou potkat."

Ale tlustým lanem ve válečném románu se vine i poetická linka. Hle, báseň, kterou může napsat jen námořník:

"…Křižník najel do vlny a přídí odřízl její vršek, který se zvedl vlevo od dělové věže jako bílé labutí křídlo a ometl palubu kolem děla vějířem nazelenalé pěny, jenž spláchl nábojnici z mého dohledu. …Vítr zesílil ke třiceti uzlům a oceán zhrubl. Suchý vzduch až z horského srdce Asie vymetl oblohu a moře pod ní nabylo safírové barvy. Celou tu hluboce modrou tabuli pokrývaly skvrnky běloby zalamujících se hřebenů čtyřmetrových vln…"

Knihou nás vine nit příběhu, toho zjevného, i toho tajeného. Křižník Thor je archou pro lidi, kteří se osvobodili z otroctví, a kteří se spojili společným bojem, kterým tu svou svobodu hájí. A, jak je v závěrečné samostatné kapitole Exodus osvětleno, může tento boj v budoucnosti zachránit před komunistickou nesvobodou celé lidstvo.

A aby to nebylo tak vzletné, zmíním dvě nenápadné skoby, které také napínají tu síť příběhu: Na začátku příběhu přijde Tom, milovník koček, o svého kocoura Hamiltona. Uprostřed naskakuje na palubu nový kocour Lorentz. Snad mohu prozradit, že přežije všechny bitvy a doprovodí hrdinu do finále.

Jseš nám jasnej, Mroži! Nejen jako drsný kapitán, ale rovněž jako milovník koček, případně kocourů.

Ach, ach, dobře jsem si početl. Doporučuju nečíst v metru, abyste nepřejeli. Já tedy v metru nečetl – přečetl jsem za tři noci.

(Zde si můžete přečíst reportáž ze křtu knížky.)

František Novotný: Křižník Thor
Obálka: Martin Zhouf
Vydal: Klub Julese Vernea, Knižní řada Poutník, Praha 2013
Počet stran: 584
Cena: 350 Kč
pevná vazba

RecenzeMilitaryPoutníkKJVF. NovotnýFrantišek Novotnýklub julese verneaŠamanKřižník Thorarcha záchrany
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Posehn, Gerry Duggan, Scott Koblish: Deadpool 7: Osa

Sarden - deník o Scifi a fantasy - Wed, 12/11/2019 - 09:00

Make love, not war, bro. Deadpool si projde malou proměnou osobnosti, která sice není trvalá, ale to neznamená, že se u toho nemůžete bavit a navíc - prořízlosti jeho pusy to neubere ani co by se za nehet vešlo.

Začíná to poměrně nudně. Deadpool opečovává svou dceru, hádá se s její babičkou jakožto skorotchýní - resp. s matkou ženy, se kterou má dítě, protože technicky vzato se asi určitě nevzali. Nejsem si po těch Deadpoolových vztazích nějak moc jist, protože na chlapa, co vypadá jako chodící reklama na Walking Dead, jich má docela dost. Každopádně jeho současná roztomilá manželka, vládkyně pekel, ze starání o bastarda (tak vida, nebyla to manželka) nemá vůbec žádnou radost. A to ještě neví, že jejich vztah podstoupí velkou zatěžkávací zkoušku.

V Marvelu totiž proběhne event, při kterém si X-meni a Deadpool projdou změnou osobnosti, takže zatímco z Xavierových mazáků se stanou zákeřné vraždící mašiny, Deadpool pozná klid a mír v duši, tedy až potom, co se pokusí zachránit svět v hrdinském týmu ve složení Deadpool, DOOM, Sabertooth a Magneto... What!? Ok, tenhle Deadpool je jednak trochu šílenější, a druhak mu pár stránek chybí, protože očividně vyšly jako součást jiné série. Ale ano, pochopit se to nakonec dá. Každopádně se Zenpoolem je sice sranda, ale Skylah z toho nemá vůbec žádnou radost, protože to není Deadpool, už jí ani nehrábne na zadek a mluví o duši a vyrovnanosti. V pekle! Kdo to jakživ slyšel. Na Zenpoola tedy čeká úkol dát se do kupy, zachránit Xindl-meny - kopie Xmenů ze Severní Koreje, kteří hnijou zevnitř a přichází o orgány, a konečně vrátit X-meny do normálního stavu, aby mu nešli po krku. Prostě zase jeden obyčejný Deadpoolův den.

Deadpool - Osa mi sedne mnohem více než poslední dva díly a i ty jsem pochválil, takže tady nemůžu jinak. Na rozdíl od nich je ale mnohem celistvější - jde o jeden příběh s odbočkami, vedlejšími záporáky, spostou akce, při které se střídají prostředí i protivníci, ale stále jde o jeden příběh, který se ubírá nějakou cestou a sem tam vypadnuvší moment z jiné série ho nemůže rozházet. Víme, co je plus mínus Deadpoolovýcm cílem a užíváme si cestu a nepřetržité hláškování, komentování, tentokrát s nádechem zenu a hippie filosofie. 

Kresby hlavních sešitů se ujali Mike Hawthore a Mirko Colak a odvádí solidní práci. Některé vedlejší postavy mi sice přišly divně zkarikované, ale očividně jde o záměr, i když těžko říct jaký. Co musím v tomhle směru vyzdvihnout, jsou tři skvělé obálky Marka Brookse (postaral se i o tu, co je na hlavní obálce) a Davida Nakayami. Ty si říkají o plakát na zeď. Jedním slovem nádhera. 

Jako bonusový sešit k hlavnímu příběhu jsme dostali ekologickou agitku o Roxxonu a grakování, která se trefuje do ničení životního prostředí a bezohlednosti jisté korporace a výměně energie za místo k životu. Bylo by to opravdu vtipné, kdyby to nebylo k pláči, protože je to téměř pravda. Grakování je levná energie pro každého, jenže když je něco levné finančně, musí se to zákonitě projevit jinde. Deadpool je tu jako jakýsi bodyguard korporace, ale zároveň i hlavní ekohlásná trouba. Ono to takhle nevyzní, ale i tehle sešit je hodně fajn a i vizuální styl, zvlášť koloring pastelkami, tomu dává tu správnou atmosféru a naléhavost. Na druhou stranu je super, že i u tak vážného tématu se dá místy zasmát.

Deadpool - Osa se jak výtvarně, tak příběhově prostě povedl. Uzavře se nám tu jedna linka, kterou jsme část série sledovali a poznáme, jak by to vypadalo, kdyby byl Deadpool pacifista a hipísák. A kupodivu by to asi taky fungovalo, i když je otázka, jak dlouho a jak moc je to vtipné právě proto, že předchozích X příběhů takový nebyl.  

Deadpool 7: Osa

Obsahuje sešity Deadpool (2012) č. 35-40, které napsali Brian Posehn a Gerry Duggan a ilustrovali Mike Hawthorne, Scott Koblish a Mirko Colak.

Vydavatel: CREW
Scénář: Brian Posehn, Gerry Duggan
Kresba: Scott Koblish
Překlad: Darek Šmíd
Série: Deadpool 
Počet stran: 136
Formát: 167 × 258 mm
Vazba: brožovaná
Rok vydání:  2019

KomiksDeadpoolB. PosehnG. DugganS. KoblishCrew
Categories: Vector Graphic

Pages

Subscribe to inkscapers.cz aggregator - Vector Graphic