Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 2 hours 13 min ago

ROZHOVOR s Julií Novákovou

Fri, 09/21/2018 - 00:47

Některé věci s přibývajícím věkem zrají. Doufejme, že se totéž dá (za jistých okolností) říct i o rozhovorech. Jedna mladá slečna, ze které se určitě časem stane obdivovaná a uznávaná dáma české fantasy, nám rozhovor přislíbila dávno před prázdninami, ale nějak se nám nedařilo vše dotáhnout do zdárného konce. Nutno podotknout, že veškeré prodlevy padají pouze na má bedra! Julie Nováková je už dnes (pro fantasy fandom zcela jednoznačně) známou českou autorkou sci-fi, propagátorkou psaní a hlavně publikování v anglickém jazyce, popularizátorkou vědy, vědkyní a k tomu všemu stíhá dávat webzinům jako je Sarden rozhovory. Jedna nejmenovaná osoba o ní prohlásila, že pravděpodobně musí být mimozemšťan, nikoho tak akčního a neuvěřitelného prý totiž nezná. Rozhodně se k tomu přidávám, protože neznám nikoho dalšího, kdo by tolik připomínal neohrožené hrdiny sci-fi románů s jejich rozhledem, nadšením pro věc, touhou experimentovat a pořád zkoušet něco nového.

1. Julie, připadáš si jako zmiňovaný hrdina, nebo tě nikdy nad tím takhle nenapadlo přemýšlet? A odkud se vůbec vzala tvoje touha dívat se ke hvězdám?
Začnu druhou polovinou otázky: ta touha spíš nikdy nezmizela, než že by se odněkud vzala. Copak se snad každé malé dítě, i když jako já žije ve světelně znečištěné Praze, občas nepodívá na oblohu a neptá se, co jsou všechny ty zářící tečky? Otázky nekončí – co je to hvězda, kometa, planeta... Když pak kolem šestého roku života tráví dost času s nosem zabořeným do encyklopedií, nelze se divit, že se o svět bude zajímat i nadále! Snad každé dítě je zvědavé a z občasného pořádání různých přednášek, dílen nebo soutěží pro mladší účastníky mám zkušenost, že zvědavost stačí vytáhnout na povrch – podnítit fantazii, nadhodit zajímavou otázku, ukázat nejen to, co už víme, ale možná především to, na co odpovědi ještě hledáme. Z mnoha školních učebnic můžeme získat dojem, že už je všechno poznané a sepsané, ať jde o vesmír, oceány, lidské tělo, dějiny... Potřebujeme víc materiálů, které podporují zvědavost, samostatné kritické myšlení a pátrání po dalších informacích. Přesný počet měsíců Jupiteru je v zásadě nepodstatný a nesmyslný se učit nazpaměť – s objevy drobných měsíců na vzdálených drahách se stejně průběžně mění. To, jak které z nich vznikly a třeba jak si velké ledové měsíce mohou udržet pod ledovou slupkou vodní oceány, už jsou zajímavé otázky, na které můžeme navázat zase dalšími a dalšími...
Co se týče první otázky – svým způsobem ano! Vždycky jsem měla blízko ke zvědavým a poněkud výstředním postavám, ať už to byl Sherlock Holmes, komandér Data nebo pan Spock...

2. Co bylo dřív? Julie vědkyně nebo Julie spisovatelka? A nehádají se někdy tyhle dvě části tvého já, když chtějí mít navrch?
Těžko říct. Vymýšlení příběhů i zvědavost ohledně fungování světa mě provázely odmalička a asi vždycky byly propojené. Když mi bylo asi deset, napsala jsem sérii povídek o čtveřici dětí zažívajících dobrodružství a řešících zločiny – a posílala jsem je při tom na spoustu zajímavých míst světa, jelikož jsem měla mnohokrát přečtený světový atlas (dá-li se atlas číst) i spoustu knih o přírodě a cestování. Ještě než jsem začala chodit do školy, ležela jsem v knihách – jak v beletrii, hlavně dobrodružné, tak v knížkách o vesmíru, zvířatech, rostlinách, zajímavých místech...

3. Na Wikipedii se o tobě dá přečíst, že jsi bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Co přesně to znamená a jakou práci to obnáší? Není to tak dávno, co jsi úspěšně promovala... můžeš našim čtenářům prozradit, v jakém přesně oboru?
Není to tak dávno? Mně přijde, že to hrozně letí – najednou jsem ve třetím ročníku doktorátu... Studuji obor teoretická a evoluční biologie a konkrétně se zabývám evolucí chování, ještě konkrétněji altruismu – zjednodušeně řečeno nezištného chování (ať už u lidí nebo zvířat – například sdílení potravy, varovná volání před predátory, pomoc s výchovou cizích mláďat aj.). V práci k dizertaci se věnuji hlavně testování Triversovy hypotézy recipročního altruismu. Mimo to učím část předmětu Základy astrobiologie a pořádám k němu seminář s hostujícími přednášejícími. Právě astrobiologii – kterou velmi zjednodušeně řečeno zajímají okolnosti vzniku a vývoje života na Zemi, možnost podmínek pro život mimo ni a naše šance na detekci těchto podmínek nebo přímo života na jiném tělese – bych se do budoucna ráda věnovala více, pokud se naskytne ta možnost; u nás k tomu moc příležitostí není. Chodila jsem i na přednášky na matfyzu a "dole na geologii", což je pro tento multidisciplinární obor jedině užitečné, a baví mě propojovat poznatky z biologie, astronomie, geofyziky a dalších oblastí. Dílem díky štěstí, dílem díky "zdvořilé drzosti" jsem trochu pronikla do těchto kruhů a rozhodně bych tam ráda zůstala.

4. Přináší ti práce inspiraci pro psaní nebo náměty přicházejí i z jiných zdrojů?
Samozřejmě obojí. Ostatně v úvodech k několika povídkám ve sbírce Světy za obzorem popisuji jejich vznik právě z "vědeckého nápadu". Jedna se například zrodila přímo na přednášce z evoluce fenotypu... Inspirace ovšem může přijít odkudkoli. Nápady jsou na psaní to nejjednodušší (zato nejtěžší je najít si klid a čas, zkrátka "sednout si na zadek a psát"); můžou přijít stejně tak ze zahlédnutí zajímavého člověka v metru nebo na procházce jako z informace v přednášce nebo článku, ze staré fotografie, z někým vyřčené fráze, spatření historické památky, poslechu skladby... zkrátka jsou doslova na každém kroku.

5. Tvoje nejnovější povídková kniha se jmenuje Světy za obzorem. Vydala by ses ty sama za hranice našeho světa, kdyby ti někdo dal skutečnou příležitost?
Rozhodně! Koneckonců jsem v generaci, která má při troše štěstí šanci zažít "rutinní" pilotované mise na Měsíc v těsně postreproduktivním věku, což je ideální věk na to vydat se do vesmíru. Máte za sebou doktorát či dva a řadu profesních zkušeností a úspěchů, příliš nehrozí, že se po návratu z vesmíru ještě budete chtít rozmnožit, ale ještě jste ve skvělé fyzické i psychické kondici... Samozřejmě netuším, jestli bude budoucnost vypadat takhle, ačkoli bych si to přála – závisí to na příliš mnoha faktorech, které neovlivním. Ale do té míry, do jaké ji mohu ovlivnit, budu pracovat na její realizaci. Na IAC 2016 v Guadalajaře jsem měla jedinečnou příležitost jednak být osobně u odhalení SpaceX projektu ITS a Muskova oznámení výhledu kolonizace Marsu (a bohužel jsem v Q&A neměla možnost se zeptat na protiradiační stínění a také planetární ochranu), jednak jsem si jako členka skupiny studentů vybraných ESA mohla promluvit s ředitelem Evropské kosmické agentury Janem Wörnerem. Vznikl i krátký rozhovor a směr, jakým Wörner vede ESA, se mi rozhodně líbí (a asi mě nechcete zatáhnout do debaty o tom, nakolik efektivnější je organizace ESA oproti NASA, pokud nemáte zájem tím strávit delší čas... snad jen řekněme, že věci jako SLS se Evropě zatím vyhýbaly a technicko-finanční spíše než politická stránka tu rozhodují o tom, co jsou to utopené náklady). Nejenže bych se tedy vydala za hranice našeho světa – chci aktivně pracovat na tom, aby jednou mnoho z nás mělo tu příležitost.

A ještě jedna podotázka ke Světům za obzorem: Nedávno jsi přednášela na škole, kam chodí naše redaktorka Eylonwai a neměla příležitost položit otázku, která se týká jedné povídky, kterou jsi studentům předem poslala k přečtení a zamyšlení: V povídce My stíny vystupuje v hlavní roli "dvojenec" (tj. někdo, kdo má v sobě dvě osobnosti), což je koncept založený na skutečné poruše (disociativní porucha identity). Tak by mě zajímalo, jak na tuhle myšlenku přišla a jestli si myslí, že je zapojování takovýchto témat do sci-fi v poslední době "v kurzu" (připomnělo mi to například postavu Ohan v Dlouhé cestě na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové) a zda je sci-fi vhodnější platformou pro podobná témata než jiné žánry. Nemusí nutně jít jen o DPI, ale třeba i o problematiku genderu (jedna z osobností byla muž, druhá žena) a podobně – zkrátka témata, která v dnešní společnosti docela rezonují.
Sci-fi mi pro podobná témata určitě přijde jako vhodný žánr – koneckonců se podobné motivy objevují už někdy v 60. a 70. letech u Delanyho, Le Guinové a dalších, a nejspíš ještě dřív u dalších autorů, na které jsem jen ještě nenatrefila (a pokud chceme přímo fiktivní zobrazení DPI, máme tu Jekylla a Hyda). S DPI jsem se v moderní sci-fi asi prvně setkala ve Světě podle prota (kde šlo přímo o tuto poruchu) a posléze ve Wattsově Slepozrakosti (kde jedna z postav měla zcela úmyslně pět uměle navozených osobností). Musím přiznat, že Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu mám ještě "v pořadí", nicméně popisem mi už při vydání originálu připomněla Rádčskou trilogii od Ann Leckieové. Právě to je krásný příklad nové myšlenky, kterou zvládne pojmout SF a mainstream ne. Mimochodem, vůbec nezávidím Petru Kotrlemu překlad trilogie – já bych si na to rozhodně netroufla. Stačilo mi po sobě přeložit právě My stíny... Tato povídka i trilogie Leckieové jsou mimochodem věci, které může autor relativně "snadno" nebo spíše přirozeně napsat v angličtině, ale česky by podle mě nevznikly. Osobně mě motiv použitý v povídce My stíny napadl v souvislosti s detektivní zápletkou. Psaní už pak šlo jako po másle... ale než jsem při překladu do češtiny přišla na vhodný termín (dvojence nakonec vymyslel jeden z přátel, kterých jsem se ptala na radu) a rozhodla se, v jakém čase, čísle a rodu to přeložím, trochu jsem se zapotila.

6. Působíš jako ohromně činorodý a aktivní člověk – co děláš, když zrovna nepíšeš nebo nebádáš? Dají se při tvém nasazení zvládat ještě nějaké další koníčky?
Mám štěstí, že mě veškerá má práce obvykle baví, a když mě některá chvilkově bavit přestane, můžu je prostřídat. Kromě vědy a psaní překládám, věnuji se popularizaci vědy formou přednášek, článků i pořádání nejrůznějších seminářů a workshopů, čas od času moderuji besedy... Volného času, kterých bych trávila něčím nesouvisejícím alespoň okrajově s prací, moc nemám, ale vzhledem k šíři pracovních zájmů mi to alespoň zatím nevadí. Mimo to jsem pár let dělala krav magu a plánuji se k ní zase vrátit.

7. Nemalou součástí tvé tvorby je nejen samotné psaní, ale také propagování psaní v angličtině. Jakou cestou jsi dospěla zrovna k tomu, že to je ten správný způsob, jak se dostat za hranice české kotliny?
Prostě jsem to zkusila a vyšlo to. A nezůstalo u jediné povídky – teď už je jich kolem dvaceti a dál zvolna přibývají. Daří se mi i s překlady jiných autorů – ty vyšly v Tor.com a Strange Horizons, brzy i v F&SF... Anglicky mluvící trh je větší i rozmanitější a nabízí širší možnosti (nemluvě o vyšších honorářích). Momentálně se snažím dokončit svůj první román napsaný anglicky, tak uvidíme, kam to dojde.

8. Na Sardenu jsme před nějakou dobou (ono to bylo už v roce 2015!!! to je děs, jak to letí :-D) publikovali překlad tvého článku Malé trhy, velké zázraky, který vyšel v online magazínu Clarkesworld. Změnilo se od té doby něco? Ať už na tvém postoji k problematice, nebo na situaci jako takové?
Český trh se tolik nezměnil – pořád tu máme dva tištěné časopisy, které se zaměřují na fantastiku, a řadu převážně menších nakladatelství, byť produkcí trhu dominuje několik gigantů. Pořád tu nefunguje řada věcí, které jsou v zámoří běžné, ale to je logický důsledek velikosti čtenářské obce. U nás by se profesionálně platící SFF magazín s volně dostupným obsahem těžko udržel, stejně tak magazíny ve formě podcastů (audio povídek). Pokyny pro autory ze strany časopisů a nakladatelů schází stále, a ty by zde mohly fungovat, ale asi tu není dostatečný zájem.

9. Co je podle tebe nejdůležitější, pokud Čech rodilec uvažuje o tom, že by začal psát v angličtině?
To, jestli píše česky nebo anglicky. Pokud jen česky (a nenapíše bestseller s přesahem do mainstreamu, kdy by sám nakladatel měl zájem pracovat na vydání v zahraničí), potřebuje si zajistit překlad, a to není úplně jednoduché. Pokud nadšený bilingvní fanoušek sám nabídne, že něco přeloží zadarmo – super, možná máte vyhráno, pakliže bude výsledek kvalitní. To se ale většinou asi nestane. Ceny za překlad směrem do angličtiny se většinou pohybují kolem 300 Kč za normostranu, což je adekvátní. Znám překladatele, kteří by neradi šli pod 400 korun, ovšem také vím, že kamarádovi někdo překládá text za 80 Kč/NS s příslibem podílu z prodejů. Pokud je práce kvalitní a překladateli nevadí takhle nízká částka (osobně beru dvojnásobek za překlad do češtiny a níž by se mi jít nechtělo), budiž – ale pokud se tím někdo chce alespoň trochu uživit, je adekvátní několikanásobná částka. Na druhou stranu náklady typicky padají na hlavu autora, a ten nemá jistotu, že povídku někde udá, což není ideální situace.
Co s tím? Plošné řešení zatím neexistuje. Některé časopisy přijímají ukázky, což znamená nižší výdaj a jeho zvýšení pouze při vyžádání celého textu v případě zájmu editora, ale je jich hrstka. Osobně to řeším tak, že překládám to, co se mi líbí a co podle mě má šanci na vydání v profesionálně platícím periodiku. Oslovím autora s tím, že povídku přeložím a v případě vydání si rozdělíme honorář. Riziko je tedy na mé straně, ale taky si vybírám, co přeložím, a nemám na to žádné uzávěrky ani jiná omezení. Navíc mi riziko, že se povídka neprodá a investice do času nevrátí, pomáhá snižovat Patreon. To mi dává větší volnost ve výběru i možnost přeložit více kousků. Pokud mi ale někdo sám nabídne text k překladu do angličtiny a není to něco, z čeho bych byla absolutně nadšená a považovala vydání prakticky za jisté, řeknu si o honorář ze strany autora. Z hlediska vynaloženého času je pro mě překlad většinou o chlup méně výhodný než vlastní psaní, ale není to propastný rozdíl. Ovšem to je dáno i žánrem – profesionální sazba za SFF povídky je 6 amerických centů za slovo či více (pro srovnání zhruba pět- až šestkrát tolik, než platí XB-1 či Pevnost). Když pak prodám překlad někam, kde dávají třeba deset, dostanu z toho polovinu a já i autor se přiblížíme nejnižší hranici profesionální sazby. Ovšem "mainstreamoví" překladatelé směrem do angličtiny berou i 14 a více centů za slovo. V rámci žánru prakticky není šance se k tomu přiblížit, ať už jako autor či překladatel, pokud nepůjde vyloženě o románový bestseller. Tuhle práci zkrátka člověk nedělá pro peníze – ale to neznamená, že by ji měl dělat zadarmo nebo za vydřidušské sazby.

A poslední bonusová otázka, protože od našeho rozhovoru se ti podařilo získat Cenu Akademie SFFH za počin roku (nadějný nováček rozhodně nejsi a zvláštní cena...) se svou antologií Dreams from Beyond. Má to pro tebe nějaký význam?
Určitě! Jsem ráda, že se pronikání českých autorů do zahraničí oceňuje, a rozhodně nejde o poslední podobný projekt. V antologii jsou kromě mé maličkosti autoři Pavel Renčín, Petra Slováková, Jaroslav Mostecký, Jan Kotouč, Jaroslav Veis, Tomáš Petrásek, Vilma Kadlečková, Lucie Lukačovičová a Hanuš Seiner. Honza Kotouč měl nedávno velmi úspěšnou kampaň na IndieGoGo na překlad svých knih a snad ještě koncem letošního roku první z nich anglicky vyjde, Pavlu Renčínovi má vyjít povídka v mezinárodní antologii Sunspot Jungle Vol. II, Petra má pár kratších věcí anglicky, Jarkova povídka vyšla znovu v magazínu Mithila Review, Tomáš si nedávno přeložil do angličtiny svou vynikající Poslední hlídku a já doufám, že se jí po vydání dostane patřičné pozornosti, z Vilmina Mycelia existuje pár kapitol přeložených do angličtiny a snad se to pohne dál, Lucie už anglicky napsala a vydala víc povídek a novelet a úspěšně v tom pokračuje a Hanušovy povídky v mém překladu vycházejí v předních angloamerických žánrových magazínech – a doufám, že víc toho vyjde i od ostatních jmenovaných i zde nejmenovaných autorů (z dosud nezmíněných třeba Tom Hadrava úspěšně publikoval mj. ve Strange Horizons a Liminal Stories). . Nejde také jen o angličtinu. Ve filipínštině se objevily SFF povídky zatím ode mě a Hanuše Seinera, v portugalštině příští rok vyjdou práce od Tomáše Petráska, Lucie Lukačovičové, Miroslava Žambocha, Hanuše Seinera a mé maličkosti, v rumunštině vyšlo speciální číslo časopisu Fantastica zaměřeného na ČR, v čínštině zatím máme mě a Lucii, v estonštině mě, v japonštině existuje překlad Tvůrce od Pavla Renčína a připravují se další projekty (francouzština, ukrajinština, azerština, bulharština)... a to jsem ještě nezmínila, že v polštině vychází romány z české akční školy. I když se teď ve výčtu soustředím na současné autory, rozhodně není kompletní. Obrovskou zásluhu na překladech do mnoha jazyků má především Jaroslav Olša, Jr., český velvyslanec tohoto času na Filipínách, překladatel, editor, spoluzakladatel Ikarie... V něm má česká sci-fi velvyslance pro celý svět.

No věřili byste tomu? Ještě štěstí, že znám Julii osobně a tudíž vím, že není vymyšlená!

 

Julie Nováková se narodila v roce 1991 v Praze. Je českou autorkou sci-fi, detektivek a fantasy. Má na kontě romány Zločin na Poseidon City, Nikdy nevěř ničemu, Tichá planeta, Bez naděje, Prstenec prozření a Elysium a také antologii Terra nullius. Umístila se na předních místech soutěží Cena Karla Čapka, Vidoucí, Ikaros a O vavřínovou korunu. Studuje biologii na PřF UK, pracuje na nových povídkách, publicistice i dalším SF románu a věnuje se výuce tvůrčího psaní v týmu WritingWorkshop.cz. Publikuje také v anglickém jazyce, kde jí zatím vyšly čtyři povídky a řada článků. Jako členka instruktorského týmu je zapojena do projektu Writing Workshop, kde se podílí na výuce tvůrčího psaní v českém i anglickém jazyce.

Chcete-li se dozvědět o Julii a její tvrobě další a bližší informace, doporučujeme vám její web.

A kdyby vám náhodou tohle všechno bylo málo, můžete v tomto odkazu najít nově i ochutnávku jedné povídky ze Světů za obzorem v mluvené podobě a také další zajímavé odkazy.

rozhovorInterviewJ NovákováLidépublicistika
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 9/18

Thu, 09/20/2018 - 23:18

PROČ MÁTE TAK VELKÉ ZUBY, BABIČKO? PROTOŽE VENOM, PRŮVODCE NOVÝM ČÍSLEM PEVNOSTI. DĚSIVÝCH BYTOSTÍ ALE BUDE V ŘÍJNOVÉM VYDÁNÍ MNOHEM VÍC. A JEŠTĚ SE NA SKOK VRÁTÍME ZA VIKINGY!!!

Na rovinu, VENOMA přístupného třináctileté omladině si neumíme představit. Jelikož ale náš oblíbený symbiont za velkou louží trhá všechny rekordy, je jasné, že Tom Hardy natočil další velký biják. A protože je VENOM i přes svoje cool brutální hlášky pořád trochu hororová figura, budeme se o strachu bavit i na dalších stránkách. Do kin totiž již brzy vstoupí také HELL FEST: PARK HRŮZY a u příležitosti toho se také podíváme i na všechny filmové děsáky, které se točí kolem ruských kol, klaunů, strašidelných hradů a dalších propriet ze zábavních parků. Stejně tak ale podrbeme o novém PREDÁTOROVI a parádnických ČARODĚJOVÝCH HODINÁCH. Ze seriálu přitom tvrdí muziku ponurý CASTLE ROCK a mile diverzantský a s fantazáckými klišé žonglující DISENCHANTMENT. A to už se na nás valí literatura a společně s ní hned triumvirát pozoruhodných ság. Další konec světa nastane společně s PÁTÝM ROČNÍM OBDOBÍM, temného elfa Drizzta od R. A. Salvatoreho pak čekají SPOLEČNÍCI a v rámci Kronik železného druida se představí PROHNANÝ. Na nebezpečí číhající na sociálních sítích přitom upozorní ZERO od Marka Elsberga. Společně s HUMBOOKem, kterého jsme hrdým partnerem, vám ale představíme také Petru Machovou a její DRAČÍ MĚSTO a program celého festivalu. A protože Vikingů není nikdy dost, vrátíme se k minulému číslu rozhovorem s Lasse Holmem a také velkým článkem v historické sekci. Anebo si raději dopřejete nálož povídek od Petra Klepala a Pavla Bareše? Ani tím jsme ale neřekli poslední slovo. Z řad PROFÍKŮ vám bude nově radit Jiří Pavlovský. Mezi komiksy nahlídneme na západozemského TAJEMNÉHO RYTÍŘE a na LARU CROFT. Od Pavla Renčína se necháme pozvat do KLUBU VRAHŮ. A obrázky k nám přicestovaly z KRONIK NOVÉHO ILLENU. Docela nášup, no ne? Inu, za důvěru jakost. I říjnová Pevnost vládne a zve vás do svých bran!!! :-)

Obsah nejnovější Pevnosti zde.

ČasopisPevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

Audiokniha: Dan Brown/Martin Sláma, Počátek

Thu, 09/20/2018 - 08:29

Velký třesk, nebo Slovo? To je oč tu běží. Profesor Langdon se dostává do sporu vědy s Církví. Odvěký boj o to, jaký byl Počátek světa, se vyhrocuje. Tentokrát se oblíbený odborník na šifry zaplete do oblasti moderního umění a techniky, kde si sice není moc jistý, ale získá neocenitelného pomocníka.

Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau. Místo, kde se chystá velkolepá událost. Slavný vědec a vizionář na poli technologií Edmund Kirsche pořádá výstřední událost roku, na které se chystá prozradit svůj unikátní objev na poli vzniku života. Většina náboženských systémů světa je ohrožena. Někteří jsou ochotni udělat cokoli, aby Kirsche umlčeli. Naneštěstí pro ně je na akci pozván také vědcův blízký přítel, profesor Robert Langdon.

Španělský král umírá. Jeho syn Julián chystá svatbu, ale jeho snoubenka se stane lovnou zvěří. Někdo tvrdí, že byla unesena, druhý, že je vražedkyně. Následovník trůnu se stává obětí manipulací a lží. Dokáže odhalit pravdu a být lepším panovníkem?

 

Jak jsme u Dana Browna zvyklí, děj se opět pohybuje v několika rovinách, které se navzájem proplétají a ovlivňují. Toho využili tvůrci audioknihy a každá dějová linka má vlastní hudební úvod. Setkáme se tedy s mnišským chórem, ale i podivným elektronickým zvukem. Tyto audio-oddělovače jsou natolik navzájem odlišné, že se vám plést nebudou. 

Martin Sláma, který se zhostil role vypravěče, se rozhodně nemá za co stydět. Jeho podmanivý hlas se skvěle hodí pro četbu tohoto žánru. V akčních pasážích vás strhne a v napjatých vám naopak poběží mráz po zádech. Jeho hra s hlasem je bravurní. Je znát, že audiokniha prezentuje příběh velmi úspěšného spisovatele současnosti a její tvůrci neponechali nic náhodě. Též přebal jasně odkazuje ke knize, což je pochopitelná volba.

Kompletní čtená audio verze knihy Počátek je rozdělena do podkapitol, které mají cca 10-15 minut, což je praktické pro poslouchání na cestách či jako doprovod při různých činnostech. Nedovolí vám to se ztratit, a pokud vám část vyprávění uteče, pak snadno najdete, kde jste skončili.

K provedení audioknihy toho tedy nelze mnoho vytknout. Bohužel, slabší stránku, kterou čeští tvůrci ovlivnit nemohli, je děj. Dan Brown čtenáře jako tradičně seznamuje s mnoha uměleckými díly, tentokrát hlavně z oblasti současného umění. Je otázka, zda to příliš velké až matoucí množství děl do knihy zahrnul kvůli nadšení z nové oblasti umění, kterou dosud nevyužil, nebo je touto oblastí autor natolik uchvácen, že nemohl jinak. Děj samotný je hodně podobný ději Šifry mistra Leonarda, tedy alespoň základní osnova. Nedokázal však napodobit její akci a náboj. Počátek je nejslabší z předchozích Brownových děl, ale zase s revolučními myšlenkami, které ovšem nedokázal naplno rozvést.

 

Počátek
Dan Brown
Interpret: Martin Sláma
Vydavatelství: Tympanum
Rok: 2018
Cena: 299 Kč

Recenze byla přejata z blogu Petry Madelíčkové

D. BrownTympanumM. SlámaAudioknihaAudioknihyLiteratura
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello - Eduardo Risso, 100 nábojů: 12 - Špinavci

Wed, 09/19/2018 - 00:02

Předposlední díl střílecí rubačky se zamotaným příběhem je jako vystřižená předposlední pětina z filmu. Přesně tak na mě Špinavci působili. Dvanáctá kniha série je přesně ta část, kdy se hlavní hrdina připravuje na bossfight. Kdy Kevin natahuje lano z domu k domku na stromě, kdy Wade hledá po domě své slepé spolubydlící všechny dostupné zbraně. Jednoduše řečeno, je to předehra.
Že se nedá Trustu věřit (jaká to ironie) zjistily vlivné rody již dávno, nyní jim však teprve naplno dochází, jak moc jim tenhle hráč, co měl stát opodál a hlídat, tvrdě zpřeházel figurky na stole a sám se ustavil do role šampiona, z níž jej teď nikdo nedokáže sesadit. A on sám nemá v úmyslu nechat na hřišti jakoukoliv možnou konkurenci.
Tak se stalo, že započala systematická likvidace hlav důležitých rodů, včetně kompletního vymazávání jejich příbuzných. Pistole s tlumiči, čistá práce, ale neméně brutální. Taková hrozba nutí rody uzavírat křehká, a dříve jen těžko představitelná spojenectví. Taková, v nichž si nikdo nepodá ruce, protože budou obtěžkány všemožným arzenálem. Například spojení svazkem Megan Dietrichové s rodem Mediciů. Takové dohody však nejsou přijímány zcela bez námitek, nejen okolím, ale zasévají i vnitřní sváry mezi Augusta a Benita (otce se synem). Těžko říct, jak tento zoufalý krok ovlivní zakončení, možná ještě více destabilizuje situaci a urychlí pád.
Špinavci jsou rychlovka, kterou hravě přelousknete během hodinky. Čtou se svižně, kresba trefně doplňuje vyprávění a svou jednoduchostí ideálně sedne k napjatému příbehu. Silné stínování a již tradiční přehnané grimasy, k tomu navíc často se měnící paleta, pracující ale vždy jen s minimem odstínů  na danou příběhovou linii. Kvalita je srovnatelná s předchozími díly, nenalezneme hluchá místa. Nečekejte žádné výrazné zvraty, jako tomu bylo u Začátku konce, jedná se spíše o mírné zvolnění před finálním sprintem v cílové rovince. Ve vzduchu je napětí, začíná se vařit výbušná směs, a všichni jen čekají, kdy to bouchne. Všichni hráči se jen tak zlehka oťukávají, sem tam při tom někdo umře, ale to je holt riziko uvedené v pravidlech. Tyto politováníhodné události jsou totiž jen drobnostmi, semifinálem směřujícímu ke grandióznímu zakončení. Protože toto je teprve ten pravý začátek konce.
Škoda jen, že dvanáctý díl vyšel tak dlouho po předchozím, protože po dvou letech jsem se do spletitého příbehu dostával velice těžce.
 

100 nábojů: 12 - Špinavci
Brian Azzarello, Eduardo Risso
Nakladatel: BB Art
Překlad: Petr Zenkl
Korektura: Mirka Jarotková
Redakce: Jiří Pavlovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 128
Rozměr: 171 x 258
Provedení: paperback
Cena: 399 Kč

KomiksBB artE. RissoB. Azzarello100 nábojůP. Zenkl
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: H. P. Lovecraft - E. Kriek, Z neznámého světa a další příběhy

Tue, 09/18/2018 - 08:46

Hnus, sliz, hrůza, hlubiny, neznámo, děs a šílenství… asi víte, o čem mluvím, že? Temní bohové s chapadly jsou zase tady a chystají se vám ukrást klidný spánek!

Má vůbec smysl psát tady něco o Lovecraftovi? Mistr „kosmického hororu“ se od své renesance drží mysli čtenáře jak přítulná chobotnice a nechce se pustit. Nutno dodat, že ani čtenář nechce, aby ho pustil, naopak si ho hezky hýčká a ještě si nadmíru užívá hrůzu, o které mu Lovecraft šeptá do ucha. Ono je totiž na ani dodnes zcela neprobádaných mořských hlubinách stále něco nesmírně fascinujícího a ze své přirozenosti pro člověka děsivého. To, že se v tajemných koutech oceánů skrývá něco gigantického, co vám chce vnutit svou vůli, vlastně skoro není překvapivé. Jen si vzpomeňte, jaké pocity prožíváte, když na dovolené u moře plavete příliš daleko od břehu a najednou si uvědomíte tu propast pod sebou. A co by se v ní mohlo skrývat. Lovecraft tenhle živočišný, základní strach dokázal dokonale využít. Možná proto, že ho sám perfektně znal.

Možná ho zná i holandský kreslíř Erik Kriek, protože si jednoho dne řekl: „Co kdybych zkusil nakreslit něco, co nakreslit vlastně nejde?“ a pustil se do Lovecrafta. A my dneska v rukou držíme krásně vyvedenou knížku s vazbou, na kterou budete chtít sahat pořád dokola a s úžasnou obálkou, která skrývá noční můry. Víme, že když se na nepojmenované ukáže prstem, dost často to ztrácí část své děsivosti (vzpomeňte na Vetřelce, kterého se bojíte, dokud jenom cvaká po lodi, ale jakmile jsou na něm v dalších dílech detailní záběry, už se jenom smějete). Takže je na místě ptát se – jak dopadl Lovecraft?

Komiksová sbírka obsahuje povídky Vyděděnec, Barva z kosmu, Dagon, Z neznámého světa a Stín nad Innsmouthem. Rovnou vám můžu říct, že ani jeden z těch kusů není slabší. Jasně, Stín nad Innsmouthem je prostě epos, grandiózní finále, ke kterému kniha celou dobu spěla. Ale třeba takový párstránkový Dagon? Úžasná věc. Nebo Vyděděnec se svižnou a řemeslně výborně zvládnutou pointou? Perfektní. A to by se vlastně dalo říct o všech příbězích, které jsou vybrané vskutku pečlivou rukou.

Erik Kriek zkrátka umí. Hlavní roli v jeho kresbě hraje světlo a stín, respektive spíš jen ten stín, který si občas žije vlastním životem a budete-li ho pozorně sledovat, objevíte velmi zajímavé věci. Okénka hýří detaily, ale nic není přeplněné, všechno se výborně doplňuje a vytváří tu správnou kombinaci rozteklosti, slizkého vlnění, pokroucenosti, špičatosti, a když je třeba – gigantičnosti. A když už jsme u těch detailů, při čtení sledujte oko u čísla stránek; zjistíte, že se nervózně rozhlíží kolem.

Kriek si z Lovecrafta vybral to nejlepší. Ubral, kde bylo potřeba, a přidal, kde se to hodilo. Vše s největší úctou k mistrovi, samozřejmě. Hned u prvního příběhu poznáte, že svému řemeslu skutečně rozumí. Citlivě pracuje s vypravěčskou perspektivou tak, že krok za krokem vybuduje napětí, jen aby vám v závěrečném okénku vybouchlo do tváře. Všimli jste si, že Lovecraftovi vypravěči bývají spíš anonymními postavami bez hlubší psychologie? Kriek si toho všiml také, a tak se i kresba soustředí na to, co se děje kolem. Strach jako entita, strach z něčeho enormního a nepoznatelného, neviděného a neustále přítomného, to je střed zájmu Lovecraftových příběhů a Kriekova komiksu.

Nemá smysl dál kolem toho kroužit, Lovecraftova hrůza v rukou Erika Krieka ožila. A to tím nejlepším možným způsobem. Pokud si tedy chcete do paměti vrýt podobu rybích lidí a ráchat se v příjemně nepříjemném jezírku hrůzy, neváhejte a přijměte pozvání do neznámého světa.

H. P. Lovecraft - Erik Kriek, Z neznámého světa a další příběhy
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková
Stran: 120
Cena: 298 Kč
 

KomiksH. P. LovecraftE. KriekArgoArgokomiksVeronika ter Harmsel Havlíková
Categories: Vector Graphic

Vychází nový díl komiksu James Bond 007 s tajuplným podtitulem Hammerhead.

Mon, 09/17/2018 - 20:12

Na začátku září vychází u nakladatelství Comics Centrum v pořadí již třetí díl série o legendárním agentovi s povolením zabíjet s názvem „James Bond 3: Hammerhead“. Tentokrát nepůjde o nic menšího než o osud celé Británie.

Šarmantní britský špión se v novém příběhu nakladatelství Dynamite Entertainment pouští do řešení zapeklitého případu. V průběhu vyšetřování bude muset čelit nejen útokům nepřátel Británie, ale také, a to především, nástrahám půvabů atraktivní dědičky zbrojního impéria

Ani ty ho však nesmí odradit od snahy odhalit identitu a dopadnout padoucha se záhadnou přezdívkou Kraken, který má v plánu zmocnit se britského nukleárního arzenálu a také supermoderní zbraně jménem Hammerhead. Po prvních dvou dílech série s podtituly Vargr a Fantom, které u Comics Centra prozatím vyšly a jejichž scénář měl na svědomí Warren Ellis, dochází u třetího dílu ke změně. Pera se tentokrát chopil Andy Diggle (Bažináč, Parchanti, Daredevil) a kresbu si vzal na starost Luca Casalanguida (Skorpio). Komiks vychází u Comics Centra 5. září 2018 a čtenáři mají možnost si jej v nakladatelském e-shopu zakoupit s výraznou slevou.

Ohlasy na komiks „James Bond 3: Hammerhead“:
„Napínavé a půvabné. Andy je asi můj nejoblíbenější autor špionážních scénářů napříč celou západní komiksovou kulturou, takže příběh je za mě perfektní. A Luca tomu všemu dodává překrásnou moderně noirovou náladu.“
Kieron Gillen
„Jako bych se díval na ty nejlepší z filmových bondovek. Paráda!“
Bryan Hitch

O sérii James Bond 007:
Komiksová série o Jamesi Bondovi vychází u nakladatelství Dynamite Entertainment od roku 2015, kdy se jim podařilo získat licenci od společnosti Ian Flemming Publications. Série nově napsaných příběhů slavného agenta se odehrává v současnosti. Autory první a druhé minisérie (u nás s podtituly Vargr a Fantom) je známý spisovatel a scénárista Warren Ellis, další pak přebírá spisovatel Benjamin Percy.

„James Bond 3: Hammerhead“
Autoři: Andy Diggle, Luca Casalanguida
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem s parciálním lakem, 144 barevných stran
U nakladatele od 5. 9. 2018 do 19. 9. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč, běžná cena 599 Kč
Kniha vychází 5. 9. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+

KomiksJames BondComics CentrumComicscentrumA. Diggle
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sara Raaschová, Mráz nebo noc

Mon, 09/17/2018 - 08:46

V Primorii se schyluje k finální bitvě. Angra a jeho magie Rozkladu hrozí vše utopit v nenávisti, zmaru a tupé poslušnosti. Zimní královna Meira se tak vydává vykonat to, co je potřeba, aby byl Angra poražen a svět byl zase v pořádku, očištěn a zbaven magie, která tady v lidech probouzí jen to nejhorší.

Mráz nebo noc je závěrečný díl debutové trilogie autorky Sary Raaschové. Přímo navazuje na předchozí díly Sníh nebo popel a Led nebo oheň, ve kterých představila osm království, kde králové a královny vládnou zdrojovou magií, která ovšem svádí k boji o moc. A neohroženou bojovnici Meiru, která se nedá zlákat příslibem snadných řešení.

Na konci předchozího dílu Meira odešla s jedním z představitelů Řádu očištěných. A nyní stojí před úkolem, z něhož jí běhá mráz po zádech a útroby se pokrývají jinovatkou. Musí od Angry získat klíče k propasti magie a projít tajemným labyrintem, kde na ni čekají zkoušky, které mají prověřit její odvahu a čistotu srdce. Jedině tak může zničit veškerou magii jednou provždy a s ní i Rozklad, který se jako bouřlivá lavina šíří jednotlivými zeměmi. Naštestí na to není sama, po boku vládkyně ledového království neochvějně stojí její přítel z dětství Mather, letní královna Ceridwen a řada dalších. Jedna sněhová vločka totiž neznamená nic, ale tisíce dokáží vyvolat pořádnou sněhovou bouři.

Je znát, že autorka je s každým dílem vypsanější. Chyby a nesrovnalosti, které provázely první díl, se přetvořily v poměrně povedenou stavbu děje. Meira už se nechová nelogicky (nebo to aspoň tak nebije do očí)  z  prostoduché hrdinky se zrodila sebevědomá vůdkyně, která konečně ví, co dělá. Nic proti předchozím pochybám a váhavosti, ale hrdinka s jasným názorem na věc je příjemná změna.

Navíc Sara Raaschová konečně pochopila, že pro dobrou akční scénu je třeba postavy a situaci trochu připravit, nechat čtenáře chvíli v napětí a pokud se to natáhne na víc jak dvě věty, vůbec ničemu to nevadí. Na druhou stranu se rozhodla využít poslední šance smést čtenáře naprostou emoční smrští. Postavy konečně přestanou cupitat okolo a s vervou se vrhnou navzájem do náruče. A rovnou s vášní a dojemností velké životní lásky, před kterou i smrt uroní slzu a jde se ohánět kosou někam jinam. Velké emoce vyvolává i oddané přátelství, touha po odpuštění či tíha provinění, které postavy provází celou knihou.

Angra je naproti tomu symbolem všeho špatného, k čemu lidé mají sklony. Nenávistný, manipulativní, užírající se chamtivostí a snahou být neomezeným pánem. Se svou neutuchající touhou po moci a bohatství je tak typickým záporákem, i když většinu času je skryt někde v pozadí jako nejasná hrozba. Autorka však chce ukázat, že magie a neomezené prostředky nejsou to pravé štěstí a vlastně ani žádná velká zábava. Snaží se naznačit, že lidé jsou dokonalí takoví, jací jsou, a že to nejlepší v nich nemá nic společného s kouzly.

Finále se ovšem povedlo. Závěrečný boj je napínavý a patřičně okořeněný dostatkem vypjatých scén a krvavých momentů. A do poslední chvíle vlastně nevíte, kdo z těch peripetií vyvázne a kdo podlehne Angrově zuřivé touze zničit všechno a všechny.

Mráz nebo noc je rozhodně nejlepší a nejvyzrálejší knihou celé trilogie. I tak ale pořád zůstává četbou, která si přes všechna zlepšení a pokroky udržuje jistou dávku naivity. Osloví tak hlavně čtenáře mladší věkové kategorie, kteří pohádkovost a přímočarost příběhu pravděpodobně ocení více než náročnější četbou zformovaní fantasy nadšenci.

Mráz nebo noc
Sara Raaschová

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Původní název: Frost like Night
Rok původního vydání: 2016
Překladatel: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 327
Cena: 329 Kč

S. RaaschováAlbatrosCooBooLiteraturaRecenzeZ. Uherčík
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: CONiáš 2018

Sun, 09/16/2018 - 00:02

Hrdinové ještě nevymřeli

Rok s rokem se sešel a Městská knihovna v Praze zve na další ročník jednodenního conu CONiáše. Nemusíte se bát dorazit – budete totiž pod ochranou hrdinů, protože právě hrdinství je téma, které celý program spojuje.

Možná se ptáte, kdo jsou to ti hrdinové. Jsou to lidé, kteří se nebojí postavit proti přesile? Nebo lidé, kteří se nebojí nosit rudé slipy přes kalhoty a tvrdit, že to je „Super“? Lidé, kteří se nebojí říct nahlas svůj názor? Nebo bojovníci, kteří zachraňují svět bez ohledu na to, kolik lidí u toho umře? Jak má správný hrdina vypadat? A jak se má chovat? A jací hrdinové jsou nejlepší? A co dělat s internetovými hrdiny?
Ptát bychom se mohli ještě dlouho. Faktem zůstává, že bez hrdinů by nebyla hrdinská fantasy. A vlastně ani žádné jiné příběhy. A bez hrdinů by nebyl ani dvanáctý ročník CONiáše, který na otázky položené výše bude hledat odpovědi.

Tisíc slonů a mnozí efektové

Protože je CONiáš jednodenní a má jednu programovou linii, dáváme si na ní opravdu záležet. Letos tu máme proto jednu novinku – rozhodli jsme se rezignovat na hodinové přednášky, běžné na jiných conech. Řečníci budou mít v drtivé většině případů dvacet minut, aby řekli vše podstatné. Je jasné, že to budou mít náročnější na přípravu – ale o to větší divácký zážitek by to měl být.
Na koho se těšit? Na začínající, ale fakt dobré spisovatele: Alžběta Bílková vyhrála soutěž Fragmentu s knihou „Z Kouře a kamene“. Zuzana Hartmannová zase miluje rohaté potvory. Velká naděje české fantastiky Kristýna Sněgoňová vysvětlí, proč mají rusalky rády krev…  Na pódiu ale budou i autoři již zkušení: Martin Sládek, Pavel Bareš, Pavel Renčín. A jiní se zase ponoří do historie (Tomáš Bandžuch), mytologie (Lucie Lukačovičová, Františka Vrbenská, Jan Kravčík) nebo současnosti (Tomáš Pipota nebo Jiří Hiemer).
A k tomu ještě další pecky. Karel Doležal má připravenou další přednášku ve stylu „Desetkrát něco“, které vždy patří k vrcholům všech akcí, kde přednáší. Nebudou chybět filmové ukázky s nejlepšími hrdiny, seznámíme vás se skutečnými hrdiny, kteří riskují životy v nebezpečných oblastech, a nebudou chybět ani křty, vyhlášení výsledků soutěží a další slavnostní program.
Krom toho letos nebude chybět zahraniční host. Ze slunného Chorvatska přijede Ana-Marija Posavec. Nejspíš ji neznáte, ale ve své domovině patří k předním fantasy spisovatelkám a v průběhu podzimu jí vyjde první kniha v češtině. Young adult příběh s prvky fantastiky o hlavním hrdinovi Vincentovi se totiž odehrává přímo v Praze!

 


Víc, než stihne jeden zažít

Kromě programu vás čeká i hromada dalších věcí. Na místě budou tradičně prodejní stánky, takže můžete pořídit vánoční dárky s velkým předstihem a bez vánočních stresů.
Budeme mít tradiční fantastickou výměnu knih – vyměňovat se bude kus za kus, a vy můžete dát starým knihám novou šanci (a nemusíte je házet do kontejneru). V předsálí budou deskovky v nepřeberném množství, a rozhodně si nenechte ujít RetroHernu, která vás přenese do dob dávno minulých, kdy hry neměly úchvatnou grafiku, ale o to úchvatnější hratelnost a příběhy.
Protože jsme knihovna, bude na místě i čítárna – a samozřejmě hromady a hromady knih. Protože knihy jsou prostě nejlepší.
Chcete památeční placku? Stačí si projet náš kvíz a zjistit tajné heslo, díky kterému ji získáte:
http://web2.mlp.cz/lisu/index.php/612853?lang=cs
Chcete naprosto originální placku? Na nějakou dobu k plackovači řetězem přivážeme skvělé výtvarníky, kteří vám vytvoří obrázek na přání (Roland Havran, Kocour Gadr a další). Samozřejmostí je dostupné občerstvení, příjemné prostředí knihovny a nějaké to další překvapení. Chybět nebudou ani bohaté materiály a kniha pro každého příchozího – tentokrát díky laskavosti nakladatelství Gorgona.
Dvanáctý CONiáš rozhodně nebude dvanáctý do tuctu!

Jak k nám?
A teď to nejdůležitější.
CONiáš se odehraje v sobotu 22. 9. 2018 od deseti hodin (knihovnu otevřeme už v 9.30). Přesná adresa je Mariánské náměstí 1, Praha 1 – hned u metra, hned u autobusu, kousek od tramvaje a trochu dál od vlaku, ale pořád v dosahu pěškobusu, pokud jste zdaleka a nechcete utrácet za lístky.
Kdo má platný čtenářský průkaz Městské knihovny v Praze, má vstup na CONiáše zadarmo. Pro ostatní je pak vstupné v ceně nové průkazky – 80 korun. Ale průkazka nám udělá radost. Čtenáři mimopražských knihoven pak dostanou drobný dárek jako bonus.
Letos je možnost pořídit si i VIP vstupné, stojí 400,- a jeho součástí budou bohaté materiály, limitované edice artefaktů, možnost svým hlasem ovlivnit dalšího CONiáše a vstupenka na film Predátor Evoluce ve 3D, který program CONiáše uzavírá. Jen pro dvanáct nejrychlejších!
Více informací najdete na www.mlp.cz/conias
Ještě více informací na www.facebook.com/Conias.knihovna


 

PozvánkaConiášAkce
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR s Danielem Grisem

Fri, 09/14/2018 - 10:14

Před pár dny jsme na Sardenu vydali recenzi drsné noirové krimi Říkají mi Lars. Již v recenzi jsem zmiňovala, že tento žánr striktně vzato na náš web nepatří, ale akci, drsnost i humor obsahují mnohé fantasy i sci-fi knihy, žánry se prolínají, a tak rádi a často odbíháme na návštěvu i k sousedům. Nemohli jsme si nevšimnout, že kolem autora této prvotiny se vznáší aura jisté tajemnosti, a rozhodli jsme se tedy pro vás trochu zapátrat a Daniela Grise vyzpovídat. Co z toho vzešlo a jestli pro vás budou jeho odpovědi uspokojivé, to už musíte posoudit sami.

1. Kdo je Daniel Gris? Vynořil jste se odnikud, což není až tak neobvyklé, a mnoho autorů nepíše povídky, nepublikuje nikde nic a rovnou vydá román. Když si ale člověk přečte váš autorský medailon, vystřelí mu obočí do nebeských výšin.
Nerozumím tomu. Co je v nepořádku s mým medailonem? Jsem obyčejný chlapík z Prahy, dvě ruce, dvě nohy, jeden penis, jedna hlava. Pocházím z úplné rodiny, a i když to se mnou rodiče často neměli jednoduché, nakonec ze mě, myslím, vyrostl celkem vyrovnaný člověk. Máma byla ošetřovatelka se specializací, něco jako jsou dnes zdravotní klauni, jen ona se starala o smutné pány, masírovala je, hladila a tak… Táta byl drobný živnostník, myslím, že cukrář. Ačkoli, toho jsem při práci moc neviděl… Vždycky, když vytáhl ty své zkumavky a misky, a řekl, že jde vařit dobroty, máma nás děti vyhnala na dvorek za maringotkou…

2. Zjevně nepíšete proto, abyste si vydělal na koktejly v Karibiku… Čím si na ně vyděláváte?
Dělám marketingové poradenství pro jednu nejmenovanou politickou stranu, ale Tomio mi zakázal o tom mluvit, takže…

3. Co vůbec bylo pro chlapa vašeho formátu prvotním impulzem k psaní a proč zrovna drsná krimi? (hm, fakt je ten, že červená knihovna nebo pohádky pro děti by vám asi tak dobře nešly, nebo ano?)
Popravdě, já už dřív psal, i když zatím jen tak do šuplíku, a o drsnou krimi nešlo. Bylo to ještě v době, kdy jsem učil na gymnáziu. Mimochodem krásná doba… Tehdy jsem měl společný kabinet s Míšou Vieweghem, možná ho znáte, taky se později vrhl na knížky. Ale pak jsem jednou ráno našel svůj stůl v kabinetu vypáčený, ztratily se mi tenkrát nějaké rozpracované rukopisy, Báječná léta pro kočku například, a další… Ovšem to mohl udělat kdokoli, nerad bych někoho bez důkazů obvinil, takže jsem to tehdy nechal plavat… Samozřejmě mi to ale na nějakou dobu vzalo chuť do psaní a začal jsem zase až nedávno, po návratu z vězení.

4. Z vězení? Předpokládám, že jste se tam dostal jen kvůli politické objednávce nebo něco takového. Tak bezúhonný člověk jako vy určitě nemohl páchat žádná zvěrstva.
Žádná politická objednávka, žádná zvěrstva, jen nějaký menší problém se psem. Na letišti. Nějak se mu nelíbil můj kufr a pak se to trochu zvrtlo…

5. Praha je „oficiálně“ přiznaná jako místo, kde se odehrává Larsův příběh, ale zároveň není uvnitř knihy jediná zmínka, která by to potvrzovala. Byl to z vaší strany záměr? Má to nějaký hlubší důvod? Prostě to tak vyšlo?
Larsův příběh je přenositelný kamkoli si budete přát. Až někomu dojde, že je ta kniha naprosto vhodná ke zfilmování, bude mít scénárista usnadněnou práci. Místa, jména osob, to všechno je univerzální. Vnadné femme fatale i zazobaní dýchaviční seladoni žijí na celém světě, stejně jako různé tragikomické postavičky, které se pachtí za svým denním chlebem nebo denní dávkou. Z mé strany tedy čirý kalkul, jak jinak.

6. Říká se, že v každé hlavní postavě je nějakou měrou zakuklen autor a u Larse se to přímo nabízí. Jak moc je s vámi Lars spřízněn? Jak moc je Lars Danielem? Nebo obráceně?
Tuhle otázku dostávám často, tedy můžu citovat nacvičenou odpověď. Lars je něco jako můj ušlápnutější brácha, který se mi snaží vyrovnat, což se mu samozřejmě nikdy nepodaří. Ale mám toho chlapa rád. A myslím, že nejsem sám. Podle ohlasů na knihu už z Larse musela do prádla hezká řádka dámských kalhotek a nejedny trenýrky těch citlivějších kluků. Takže ano, jisté průsečíky Larse a jeho autora existují.

7. Máte se svým hlavním hrdinou ještě další plány? S ohledem na infarktový konec vaší první knihy nahlas doufám, že ano. A dál? Nebo přijdou jiní?
S nakladatelem jsme domluveni, že pokud mu první díl Larse vydělá na kabriolet a smečku štětek, začnu pracovat na pokračování. On tedy mluvil o školném pro děti, ale všichni přece umíme číst mezi řádky. Jestli tedy bude první díl úspěšný, o čemž  není třeba pochybovat, přijde vám Lars dveře rozkopnout znovu.

8. Co děláte, když zrovna nepíšete? 
Když nepíšu, tak si obvykle uděláme s přítelkyní hezký večer. Zajdu pro ni do sklepa a pak koukáme třeba na nějaký film podle Rosamunde Pilcher… Prostě romantika.

9. A prostě se nemůžu nezeptat, ať třeba shořím v pekle… Znáte se s Frantou Kotletou?
Osobně se neznáme, ale viděli jsme se na několika swingers párty. Možná jsme přišli i do lehčího kontaktu, ale tím si nejsem jistý, ona je tam někdy dost tma, zvlášť v místnostech, kde dochází k pikantnějším věcem…

10. No nic, pravděpodobnosti byla malá, ale i ve sportce člověk sem tam vyhraje. Nesmíte se zlobit, že se ptám, my fantazáci jsme jak malé děti (zvědaví i neukáznění) a ke všemu se skoro všichni dohromady a napříč známe, to je pak těžké udržet spekulace na uzdě. Samozřejmě tím vůbec nic nenaznačuju, to jen, že zjevně znáte lidi, kteří zase znají (a velmi dobře) jeho… Jemu dost dlouho trvalo, než si troufl vyjít na veřejnost po všech těch prožitých traumatech z minulosti. Jak to máte vy? Chystáte se zůstat v ústraní a užívat si svoje inkognito, nebo se můžeme alespoň výhledově těšit na nějakou autogramiádu, besedu, autorské čtení, co já vím?
S nakladatelem přemýšlíme o autogramiádě, ovšem taková akce musí být úměrná egu a významu Daniela Grise, tudíž musí proběhnout v odpovídající formě. Bude třeba sehnat např. větší počet nadprůměrně rostlých hostesek… Zájemkyně se mohou hlásit na adrese daniel.gris@post.cz nebo tomas.nemec@mysterypress.cz. Předem upozorňuji, že na žádosti bez fotografie či s fotografií v oblečení nebude vůbec reagováno.

 

Daniel Gris se narodil nám neznámo  kdy, přibližně v minulém století. Odkojen Vltavou, na jejímž břehu byl během jedné soboty a neděle počat. Ve třech letech ho zoufalí rodiče prodali kočovným cikánům, kterými byl již po čtyřech dnech vrácen jako naprosto nezvladatelný. Na jeho výchově se poté podílelo několik oficiálních i pololegálních institucí. V části z nich se učil zákonům, ve zbytku o tom, jak zákony obcházet. Daniel Gris si postupně pořídil několik manželek různých národností a tvarů, je předpokládaným otcem prozatím nezjištěného počtu potomků. Má rád hezká auta a rychlé ženy, absint a atmosféru zakouřených barů. V životě vystřídal devatero řemesel, a jelikož se smířil s bídou, nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatele.

rozhovorLidéInterview. D. GrispublicistikaMystery Press
Categories: Vector Graphic

Baltimore 3: Tajemný poutník

Thu, 09/13/2018 - 00:00

Tajemný poutník Baltimore
aneb
Hororové miniatury s příchutí beznaděje

Na začátku září vychází u nakladatelství Comics Centrum třetí díl komiksové série Mikea Mignoly Baltimore 3: Tajemný poutník.

Zatímco první dva díly série s podtituly Morové lodě a Prokleté zvony tvořily ucelený příběh sledující z větší části putování válečného veterána a lovce upírů lorda Baltimora za svým úhlavním nepřítelem Haigusem, třetí díl nabídne čtenářům několik kratších povídek, dokreslujících detaily a kontury temného baltimorovského světa.
Autoři scénáře, Mike Mignola a Christopher Golden, však hlavního hrdinu neopouštějí. Namísto pátrání po zlém upírovi se ale tentokrát spíše soustředí na epizody ze života prostých lidí, které potkává, a jež poznamenala válka a řádění temných nadpřirozených bytostí.
V souladu s vyzněním předchozích dílů čeká čtenáře i ve třetí části temná atmosféra plná víceméně krvavých hororů, lidských tragédií či v lepším případě happy endů s hořkou příchutí, to vše svou kresbou podpořil již tradičně Ben Steinbeck, zatímco barvy autoři opět svěřili  Daveu Stewartovi.

Komiks vychází u Comics Centra 5. září 2018 a čtenáři mají možnost si jej v nakladatelském e-shopu zakoupit s výraznou slevou.

Ohlasy na komiks Baltimore 3: Tajemný poutník:
„Podmanivý a drsný apokalyptický příběh z konce první světové války.“
Bloody Disgusting
„Tento horor plný násilí a krve, jenž společně vytvořili Mignola s Goldenem, je jen dalším dokladem toho, jak přínosná je jejich vzájemná spolupráce.“
Geeks of Doom

Anotace:
Na cestě za svou pomstou Lord Baltimore potkává pološíleného vědce, který se pokouší vyléčit vampirismus a stvoří ještě děsivější zrůdy. Zatímco náš hrdina nepřestává pátrat po zjizveném upírovi, jemuž dává vinu za veškeré zlo světa, jeho pronásledovatel – ďábelský inkvizitor – odhaluje svou temnou minulost.

O sérii Baltimore:
Baltimore je hororová komiksová série z pera Mike Mignoly, tvůrce Hellboye, a Christophera Goldena. Původně vyšel příběh lorda Baltimora roku 2007 v podobě ilustrovaného románu pod názvem Baltimore, or, The Steadfast Tin Soldier and the Vampire (Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr, v ČR 2011). V komiksové podobě začal příběh vycházet roku 2010 u amerického nakladatelství Dark Horse.

Baltimore 3: Tajemný poutník a další příběhy
Autoři: Mike Mignola, Christopher Golden, Ben Stenbeck
Z anglického originálu „Baltimore: A Passing Stranger
and Other Stories“ přeložil Jan Kantůrek, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s lesklým přebalem, 160 barevných stran
U nakladatele od 5. 9. 2018 do 19. 9. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč, běžná cena 599 Kč
Kniha vychází 5. 9. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+


COMICS CENTRUM vzniklo v roce 2003. Zakladatelé nakladatelství získali své zkušenosti s komiksem již v roce 1993 prací na magazínu Comics Arena. Ve své produkci se Comics Centrum zaměřuje na komiksové příběhy určené především dospělým čtenářům, na díla zajímavá po scenáristické i grafické stránce. Nakladatelství vydává romány v obrazech, jako je například Tomb Raider Archivy, Ragemoor, Drsná škola, Goon, Vrána, Hellboy Universum, Sin City, Želvy Ninja, 300 – Bitva u Thermopyl nebo Conan. V roce 2007 Comics Centrum vydalo v České republice historicky první knihu o dějinách světového komiksu. Pro české vydání nakreslil speciální obálku Bryan Talbot. V roce 2012 Comics Centrum přivítalo v Praze Jamese O´Barra, výtvarníka a autora kultovního komiksu Vrána, který zde prvně pohovořil o své práci, komiksech, o Vráně a její zfilmované verzi. Vydání restaurovaného komiksu Drsná škola z roku 2013 bylo natolik úspěšné, že si restaurovaná data vyžádali i ve vydavatelství Dark Horse v USA. Od roku 2014 začalo Comics Centrum vydávat speciální velkoformátové sbírky komiksů tzv. „Kolosální knihy“. Doposud takto vyšly knihy: „Kurva velký Sin City“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha první“, „Hellboy: Pekelná knižnice kniha druhá“, „Kolosální Conan“, Arkwright Integral, „Witchblade“ a „Darkness“. S velkým ohlasem se setkala série „Myší hlídka“ a RPG „Myší hlídka: Hra na hrdiny“.
www.comicscentrum.cz

 

KomiksM. MignolaBaltimoreComics Centrum
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ray Bradbury, Temný karneval

Wed, 09/12/2018 - 00:00

Termín „weird fiction“ se v českých vodách nikdy moc neuchytil. Bodejť, taky je to stará americká škola, které u nás říkáme prostě fantastická povídka a máme na mysli třeba i Balzaca nebo Maupassanta. Ale Bradbury navazuje hlavně na Poea nebo Lovecrafta. A to už jsme doma.

Horor? Thriller? Duchařina? Parodie? Komedie? Všechno dohromady. Však jsme taky na karnevalu! A nutno dodat, že někdy zatraceně temném, protože z některých povídek vás bude seriózně mrazit. Ve sbírce je jich celkem 25 a jak už se tak u povídek stává, některé jsou lepší než jiné. Asi nemá smysl zastírat, že pár kusů do druhého dne zapomenete a u některých názvů v obsahu budete několik minut prodlévat, než si vzpomenete, co že za povídku se za nimi skrývá. A pak jsou tu ty ostatní. Ty, jejichž stránky vám budou v hlavě šustit ještě hodně dlouho.

Tak třeba taková Skleněná nádoba. Podivně zdeformované orgány plovoucí v masivních sklenicích asi nejednoho z nás dokážou vyvést z rovnováhy, a co teprve když jsou tak fascinující jako v Bradburyho představivosti. Nebo Vítr, který je najednou něčím víc než jen rozmarem počasí, něčím s vlastními záměry – a věřte mi, ty nejsou vůbec pěkné. A Další v řadě, poslední a nejspíš nejdelší povídka sbírky? Napětí, které se tady stupňuje až k nevydržení, vás přiková k židli a nepustí, dokud nedočtete až k ediční poznámce. Nejspíš nezapomenete ani na svéráznou rodinku, na kterou jsou i Addamsovi krátcí. Rodinná sešlost, Cestovatelka a Strýček Einar jsou takovou trošku bizarní hororovou oddechovkou.

Co však Bradbury umí až k slzám dokonale, to jsou popisy plné živoucích metafor. Najednou se přistihnete, že spíš než čtení samotné vám z něj zůstává… pocit. A tím se také zásadně liší od těch tradičních fantastických povídek, na které jsme zvyklí z hodin literatury. Ano, jsou tu duchové, mrtví, takové ty rádoby laciné hororové „triky“ a to vše v té nejlepší návaznosti na klasiku – ale! Ray Bradbury je neuvěřitelně citlivý a vnímavý autor, který to, co vidí a co jeho představivost překreslí měkkými tahy imaginace, dokáže vtisknout papíru s překvapivou něhou a nápaditostí. Z povídky Nádrž vám patrně v mysli zůstane obraz, vůbec ne nepodobný del Torovu čerstvému snímku Tvář vody. A Emisar začíná odstavcem, který si patrně budete muset přečíst několikrát za sebou:

Martin věděl, že už je zase podzim, protože Pes s sebou nosil domů vítr a mrazíky a vůni jablek měknoucích pod stromy. V černých spirálách chlupů přinášel Pes celík zlatobýl, prach pozdního léta, slupky žaludů, veverčí chloupky, peří červenek, které už odletěly, piliny čerstvě nařezaného dříví a sežehnuté listí spadané z rudě planoucích javorů. Pes vyskakoval. Pršky jemňoučkých kapradin, ostružinových úponků a ostré trávy zavířily po posteli, odkud volal Martin. Nebylo pochyb, nebylo už vůbec pochyb, tohle neuvěřitelné zvíře je Říjen!

Jestli na vás z úryvku prudce a přitom sladce nedýchl podzim, utíkejte otevřít okno a vpuste si do domu ranní mlhu!

Z téhle sbírky povídek se o Bradburym dozvíte mnohem víc, než byste řekli. Každá povídka je totiž uvozena kratičkým komentářem autora o okolnostech vzniku toho kterého kusu a mnohdy je to skutečně pozoruhodné čtení! Osvětlí vám mnoho z toho, jak Bradbury psal a co všechno ho dokázalo inspirovat. Kromě toho je připojeno datum vzniku, které se většinou pohybuje okolo doby druhé světové války. Povídky, které budete číst, jsou vůbec první, které Bradbury kdy vydal.

Temný karneval je vskutku příhodný název. Sbírka je živým rejem povídek, z nichž každá má jinak barevnou a jinak ozdobenou masku. A co se skrývá pod nimi? Nu, na to už musí čtenář přijít sám. Některé prokoukne před koncem, některé mu zůstanou zahalené ještě dlouho po dočtení. A některé možná neodhalí vůbec. A rada na závěr? Čtěte pomalu. Tenhle karneval si totiž chcete pořádně vychutnat a pospíchat se v tomhle případě nevyplácí.


Ray Bradbury, Temný karneval
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2018
Počet stran: 337
Překlad: Petr Caha, Jarmila Emmerová, Jiří Hanuš, Josef Hořejší, Tomáš Korbař, Stanislava Menšíková, Vojtěch Pala
Cena: 349 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyR. BradburyPlus
Categories: Vector Graphic

RECENZE: C. E. Tobisman, Pochybnost

Tue, 09/11/2018 - 08:46

Caroline Audenová má něco, co má drtivá většina lidí v dnešní době a příliš o to nestojí. Má totiž složitější život, než by se jí líbilo a zdaleka ne všechny problémy si způsobila sama. Žít s rozvedenou matkou, která urputně bojuje se svými vnitřními démony, a strýcem, bývalým policistou, toho času alkoholikem na plný úvazek, to nikomu na optimismu nepřidá. Navíc má Caroline své vlastní bubáky pod imaginární postelí v podobě počítačového hackerství, které ji zcela odcizilo a nakonec úplně oddělilo od vlastního otce, a ona se rozhodla tomu čelit prostřednictvím studia práv a následnou pomocí druhým. Ráda by se prosadila a dokázala sobě i otci, že za něco stojí, přičemž je jí jasné, že to nebude nic jednoduchého. Nabídka práce od jedné z prestižních právních kanceláří bezprostředně po skončení univerzity je přímo z říše snů, a když  Caroline dostane hned jako první případ spolupráci na lukrativní a sledované kauze, co by si asi tak mohla přát víc? Bohužel drtivá většina skvělých příležitostí za sebou táhne na řetězu místo koule nějaká ta ale.  V případě Caroline se zpočátku zdá, že bude zářivou výjimkou a startu právnické kariéry nebude nic překážet v cestě. Problémy se ale jen stydlivě schovávají za závěsem a jakmile se rozkoukají, přejdou do útoku. Rutinní shromažďování materiálů a nudná kancelářská práce se jak bouchnutím soudcova kladívka změní v souboj s časem i o život. Postavit se obří společnosti, jež se zabývá (mimo jiné) genetickým  modifikováním potravin a dokátat, že jejich výrobek přímo škodí lidskému zdraví, je jistě obdiuhodné, ale také smrtelně nebezpečné.

Pochybnost je nefalšovaný právnický thriler. Kniha se drží všech zaběhnutých pravidel a v ničem si nezadá s velikány tohoto žánru. Caroline má výborné spoluhráče i protihráče a příběh správně dávkuje i její soukromí, které má (zákonitě musí mít) vliv na její počínání. Dobře odměřené a poskládané ingredience, jež k tomuto žánru neodmyslitelně patří (včetně bitev v soudní síni a právnické hatmatilky), sice nepřinesou žádné novátorské postupy ani vhledy, zato dávají záruku. Záruku na solidní žánrové čtení, jenž vám dá přesně to, co slibuje v anotaci, a to včetně překvapivých zvratů v ději i příslibu dalších případů nadějné právničky. Tento (český) debut americké autorky C. E. Tobisman si užijí zejména fanoušci Larssonovy trilogie Milénium, Soderberghova filmu Erin Brockovich nebo románů Johna Grishama.

G. E. Tobisman
Pochybnost

Nakladatelství: Mystery Press
Překlad: Monika Pavlisová
Obálka: Jan Matoška
Rok vydání: 2018
Vazba: pevná
Počet stran: 367
Cena: 349,- Kč

RecenzeLiteraturaDetektivkaZ jiného soudkuC. E. TobismanMystery Press
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Alchymistova šifra

Mon, 09/10/2018 - 08:46

Po drsném Larsovi si dáme zase trochu něco jiného.

Ani v září nepřijdete o soutěže o knížky. Opět se vracíme k týdennímu formátu. Jako první odměnu pro vás máme první dva díly série Alchymistova šifra z nakladatelství Fragment, kde se snoubí fantasy s historií. Šťastlivec, který si Alchymistovu šifru a Znamení moru z našeho klání odnese, se vypraví do Londýna, který válcuje černá smrt.

Knihy poputují k tomu, kdo odpoví správně na otázku

Co můžeme vyrobit z Kamene mudrců?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 16.9.2018, do předmětu napište Alchymista a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

 

AlbatrosFragmentAlchymistova šifraK. SandsSoutěžSoutěže
Categories: Vector Graphic

Rozhovor s Petrou Machovou

Mon, 09/10/2018 - 07:28

"Fascinovala mě představa skryté civilizace na planetě Zemi. Už od dětství. Milovala jsem draky a superhrdiny. Byla tam i myšlenka - co kdyby existovaly bytosti uctívající draky jako své božstvo? Jak by vypadaly?" říká Petra Machová v rozhovoru o své knize Dračí město.

Pamatujete si ještě, kdy jste propadla fantasy žánru? Díky jaké knize to bylo?

To už je hodně dlouhá doba. Bylo mi tak 13 let a dostal se mi do rukou první díl Harryho Pottera - Kámen mudrců. A už nebylo cesty zpět. Sérii jsem několikrát četla a stále se k ní ráda vracím. (Fandím Nebelvíru!)

Kdy u vás nastal okamžik, kdy jste si řekla, že už vám jenom čtení nestačí a že se pokusíte o vlastní psaní?

Těžko říct. Už na základní škole jsem si kreslila komixy a psala první příběhy. Teprve na střední jsem dala své fantazie dokupy, stvořila ještěry a první verzi Dračího města. Touha psát ve mně rostla každým rokem a ani občasné pauzy na tom nic nezměnily. Je to nádherná závislost.

Byla cesta k Dračímu městu dlouhá? A jak se vám pro něj hledal nakladatel?

Čtyři roky jsem se snažila Dračí město vydat. Vyplatilo se. Mám skvělé nakladatelství Host! Byl to takový test mého odhodlání a trpělivosti na sobě pracovat. Jelikož se jedná o fantasy pro mladé/dobrodružné fantasy, často jsem dostala odpověď, že se nehodím do edičního plánu. Že bych měla napsat samostatnou knihu. U mě však i jednodílné příběhy někam patří. Miluji rozsáhlé série.

Odkud se vzal prvotní nápad, abyste spojila draky, potažmo ještěry a náš svět? A patří draci mezi vaše oblíbená fantasy stvoření?

Fascinovala mě představa skryté civilizace na planetě Zemi. Už od dětství. Milovala jsem draky a superhrdiny. Byla tam i myšlenka - co kdyby existovaly bytosti uctívající draky jako své božstvo? Jak by vypadaly?
V průběhu dospívání se se mnou formovali i ještěři, kteří to všechno v sobě spojují. Vždycky měli k lidem blízko, jsou to také savci. Ale mají dračí atributy a jsou citlivější na magii.

Na co se mohou čtenáři v Dračím městě těšit?

Na ještěry, kteří brázdí noční oblohu. Na dobrodružství a objevování nové civilizace, která není tak idylická, jak se může na první pohled zdát. Najde se tu i romantika, přátelství a trocha tajemna. Hlavní hrdinka se musí vyrovnat s proměnou a naučit se, co znamená být ještěrem.

Dračí město není jen vaší románovou prvotinou, ale taky prvním dílem trilogie. Jak to vypadá s ostatními díly? A nebojíte se, že jste si tím na začátek kariéry ukousla hodně velké sousto?

Série jsou vždycky náročnější, to je pravda. O to je větší radost na nich pracovat. Momentálně opravuji druhý díl, aby mohl vyjít příští rok a vzápětí se vrhnu do oprav třetího.
Doufám, že se Dračímu městu bude dařit, abych přivedla na světlo světa i další volně navazující příběhy.

Letos se zúčastníte jako host literárního festivalu Humbook, kde budete představena v rámci HumbookStartu. Co to pro vás znamená?
Je mi ctí, že Dračí město bude Humbook zahajovat. Bude to pro mě nová zkušenost na poli prezentace sebe a knihy.  Těším se na energickou atmosféru kolem knih a také na setkání se čtenáři.

 

rozhovorInterviewP. MachovápublicistikaHost
Categories: Vector Graphic

Audiokniha: Tove Janssonová /Vladimír Javorský, Mumínci a kometa

Sun, 09/09/2018 - 08:46

Mumínci se vracejí! Podivná stvoření inspirovaná severskými troly a skřítky z pera finsko-švédské spisovatelky a malířky Tove Janssonové (1914 - 2001) nás opět přišla pobavit svými příběhy. Tentokrát formou audioknihy Mumínci a kometa. Mumínek se svými rodiči a přáteli žije v Muminím údolí, které je ohroženo. Ondatra-filosof přichází se zdrcující zprávou: Na Údolí se řítí kometa a během pár dnů ho zničí. Podaří se Mumínkovi, Čmuchalovi a dalším zachránit jejich domovy?

Mumínci jsou originální postavy, které se u nás dostaly do povědomí díky dětskému seriálu v 90. letech. Seriálu předcházela série knih a jednu z nich si nyní můžete poslechnout, převyprávěnou zvučným hlasem Vladimíra Javorského. Jeho mluvený projev je vskutku profesionální. Příběh předčítá jasně a srozumitelně bez zadrhnutí či jakýchkoli výkyvů v rychlosti mluvy. Vyprávění je plynulé. Ideální přednes, aby si děti audioknihu užily a zároveň odposlouchaly bravurní výslovnost.

Harmonika, která příběh doplňuje, navozuje pocit pohody u Šňupálkova táboráku. Nakonec právě tento tulák a Mumínkův přítel má foukací harmoniku ve velké oblibě. Jednoduchost tónů jen podporuje tento dojem.

Prostý je také přebal audioknihy a vyplatilo se. Užití malby z obálky původní finské knihy obě verze opticky spáruje. Autorka sama jistě věděla, proč své knize tuto malbu vybrala a je daleko lepší volbou, než snaha vytvořit něco nového na úkor kvality.

Mumínci a kometa je audiokniha, která neurazí žádné dítě do 10 let. Jednoduchý příběh, hrdinové, kteří mají každý vyhraněné povahové rysy a pro děti jsou tudíž snadno čitelní. Výhodou je, že pokud si dítě Mumínky oblíbí, může si další příběhy přečíst též v psané podobě. Ne každému ale může sednout styl psaní autorky kombinující morální poučnost a absenci disneyovské naivity a prostoty v příbězích. Mumínci se u nás zřejmě nikdy nestanou legendou jako Mickey Mouse a jeho parta, ani jim tu nevznikne „Mumiland“  či muzeum jako v rodném Finsku. Stojí za to jim však věnovat pozornost a nechat si jejich příběhy zpestřit život.

Ukázku si můžete poslechnout zde 

Mumínci a kometa
Tove Janssonová
Interpret: Vladimír Javorský
Vydavatelství: OneHotBook
Délka nahrávky: 3 hodiny, 34 minut
Rok: 2018
Cena: Download 229 Kč/ Cd 249 Kč

 

 

AudioknihyAudioknihaT. JanssonováV. JavorskýOneHotBookSarden čte dětem
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Miroslav Pech, Mainstream

Sat, 09/08/2018 - 08:46

Na sobotu přináším ukázku z nového českého hororu Mainstream od Miroslava Pecha.

Trmácela se kolem zamrzlého a sněhem zapadaného rybníka. Nohy jí klouzaly a bořily se do sněhu, ve kterém po nich zůstávaly hluboké stopy. Na sobě měla připnuté nosítko a v nosítku nesla dítě. Nebe bylo zatažené. Na hlavu a ramena se jim snášely sněhové vločky, od úst stoupala pára.
Žena držela sekyru.
Mířily do lesa.
Zimní pustina. Po lidech ani památky. Vyhýbala se stromům a větvím obtěžkaných sněhem.
Sem tam narazila na stopy zajíců a srn. Topůrko svírala v prokřehlých prstech, které už jí mrazem červenaly. Dítě se v nosítku pohnulo a tiše zafňukalo.
„Šš, šš,“ utěšila ho žena.
Šla dál.
Oči upírala do země, v hlavě cosi tvrdého, neprostupného. Tak daleko od všeho a všech. Těch pár slov pronesených dole v kotelně, monologů určených dceři, písniček, které jí zpívala, představovaly veškerou verbální komunikaci na tomhle odlehlém zapomenutém místě.
Nepolevující mráz trval už několik dní.
Prodírala se houštím, oháněla se sekyrou. Malá už byla vzhůru, otáčela hlavičkou, rozhlížela se, naslouchala.
Konečně došly k tomu pravému.

Táhla stromek za sebou. Dcera ji pozorovala, natahovala ruce a drobnými prsty se dotýkala matčiny tváře. Stopy, které zanechala kolem rybníka, byly už téměř zapadané novou vrstvou sněhu. Lepil se jí na boty a okraje nohavic byly ztvrdlé kusy ledu. Vláčela náklad k vysoké zděné chatě, po jejíž pravé straně stála kůlna. Pod střechou byly navršené dvě hranice dřevěných klád. Nalevo od chaty rostla asi metr a půl vysoká a tři metry dlouhá sněhová závěj oblého tvaru.
S funěním vyšla čtyři schody na terasu a opřela sekyru o zeď. Rukou oprášila sníh ze stromku. Jehličí nepříjemně píchalo a škrábalo do zarudlé kůže. Poté stromek vzala za kmen a pro jistotu jím několikrát silně zatřásla.
Stiskla kliku a otevřela dveře.
Zvedla sekyru.
Než vešla, otočila se tváří k lesu. Pátravým pohledem přejela sněhovou plochu, jež pohřbila zamrzlý rybník. Nedůvěřivě se zahleděla k okraji lesa, na znepokojivě vyhlížející stromy, které zvolna obestírala postupující tma. V obličeji byla bledá, nos měla červený, kolem zapadlých očí, očí, které jakoby viděly něco, co ostatním zůstává raději skryto, se jí tvořily vějířky vrásek. Zpod zimní čepice visely mastné prameny vlasů, místy šedivé. Vypadala starší, než ve skutečnosti byla.
Vešla do chaty a kopnutím za sebou přibouchla dveře.
     

 

ČÁST PRVNÍ:
PONÍŽENÝ MUŽ

 

JEDNA

Sedí na gauči s propletenými prsty a civí na polici s knihami.
Za dveřmi koupelny hučí pračka.
V koupelně žena svléká dítě. Měl bych tam být, pomyslí si muž, měl bych tam být a pomoct jí. Dítě brečí, žena k němu konejšivě promlouvá. Měl bych tam být a napustit vanu. Kontrolovat teplotu vody, dát do ní kapku měsíčkové koupele, měl bych být při ruce, a ne tu takhle dřepět.
Jmenuje se Matěj. Je mu třicet dva let a dnes odpoledne otevřel email.
Žena se jmenuje Klára. Je jí třicet jedna let a zrovna položila dítě do vany.
Dcera se jmenuje Sára a jsou jí necelé dva měsíce. Minulý týden se na Matěje poprvé usmála.
Vstane, párkrát přejde po místnosti a zase si sedne. Zadívá se na vlhký flek na pohovce, kam si Sára před chvílí ublinkla. Na podlaze jsou zaschlé škraloupy nestráveného mléka.
Mohl by je setřít.
Mohl by...
Místo toho sáhne pro notebook a položí si ho na kolena. Dívá se na zpravodajské titulky, nečte je, nevnímá. Zvažuje, že by se přihlásil na email a znovu si prohlédl ty fotky.
Zavrtí hlavou.
Odloží notebook na stůl.
Předkloní se a prsty si promne oči.
Jde do kuchyně, rozsvítí světlo, dřez je plný nádobí od oběda a večeře.
Mohl by ho umýt, teď, když má čas. Snad se to od něj i čeká, teď, když se dcera koupe a on tu stojí a nechává veškerou práci na Kláře.
Určitě jí to nevadí, pomyslí si. Určitě jí nebude vadit, když si dám chvíli pauzu.
Mohl by si jít znovu sednout na gauč, ale při představě, že by Klára vyšla s dcerou v náručí a viděla ho, jak sedí, točí palci a upírá nepřítomný pohled na polici s knihami, je mu trapně.
Znova si vzpomene na ty fotky, co mu odpoledne přistály v mailové poště. Kéž by k tomu nikdy nedošlo. Nechápe, nevěří, je to jak ze špatného filmu, kdy zdánlivou rodinnou idylku naruší nečekaná událost.
Hnusná událost, pomyslí si.
Z koupelny se i přes hukot pračky ozývá šplouchání vody a hlasy jeho ženy a dcery.
Ještě bude třeba pověsit prádlo, napadne ho. Bodýčka, pyžámka, pleny na odchytávání zvratků.
Otevře dveře do koupelny a nahlédne dovnitř. Dcera se vrtí na přebalovacím pultu, fňuká, natahovací plyšový medvěd hraje ukolébavku. Klára dceru natírá dětským olejíčkem. Pod přebalovacím pultem se třese a hučí pračka.
Klára se na něj ohlédne.
„Podáš nám dudlík?“
Matěj sebou trhne. Slepě se rozhlíží kolem sebe.
„Támhle,“ ukazuje Klára na umyvadlo.
Leží vedle mýdla. Matěj pro něj sáhne a automaticky ho opláchne pod proudem vlažné vody. Dojde k dceři, usměje se na ní. Sára na něj kulí oči, ústa má pootevřená. Udělá na dceru obličej, Sára se zakření a cosi žbrblá. Do úst jí strčí dudlík, ústa ho vsají a začnou cumlat.
„Teď sme spokojený, viď? Taťka nás zachránil,“ cukruje Klára, sehne se a políbí dceru na tvář. Holčička, v reakci na dotek matčiných rtů, vykopne nožičkama.
„Hele, jak se směje.“
„Je to naše beruška,“ řekne Matěj.
Natáhne ruku a pohladí dceru po jemných vlasech. Poodstoupí a sleduje, jak jí Klára obléká pyžamo.
„Budeš chtít ještě s něčím pomoct?“
„Ne,“ odpoví Klára, „všechno zvládnu sama...“
Ještě tam chvíli rozpačitě přešlapuje, než se konečně stáhne do kuchyně a začne mýt nádobí.

Sára nemůže usnout. V postýlce se vrtí, je nespokojená. Rozpláče se.
Klára vezme dceru do náruče.
Matěj leží a zírá do knihy.
Klára položí dceru na postel a zamyšleně si ji prohlíží.
Dítě se pozvrací.
„Po kojení si nekrkla,“ poznamená Klára.
Pláč zcela přirozeně přechází do hysterického záchvatu. Klára uchopí dceřiny nohy a tlačí jí kolena k bříšku.
„Sem blbá,“ řekne Klára, „neměla sem jíst to hroznový víno.“
Pláč neustává.
Matěj začíná být nervózní. Chce klid, aspoň chvíli, aspoň večer. V redakci je hukot, spousta práce. Teď ještě ke všemu onemocněl kolega... Už ráno při poradě bylo jasné, že v práci zůstane až do večera, musel napsat otvírák, potom článek o lyžařských sjezdovkách, kterým už brzy začne sezona, a ještě dát dohromady kulturní přehled. Do toho mu přišel mail, který ho na dobrou hodinu totálně zasekal. Rozkliknul soubor s fotografiemi a nestačil se divit. Zůstal sedět s rukama na klávesnici. V jednu chvíli zapomněl dýchat, cítil tlak v hrudi a jak mu tepe krev ve spáncích.
Když soubor zavřel, šel si do kuřárny zapálit cigaretu. Kolem procházela kolegyně z inzerce. Zastavila se a zapálila si taky. Hned se pustila do vyprávění o tom, co dělala o víkendu, jak ji starej vytočil a že mají asi krizi. Nedávno oslavili druhé výročí a on jí vůbec nic nedal. Ani blbou kytku. Matěj kouřil a nepřítomně naslouchal své o pět let mladší kolegyni, která mu kdysi ukázala svá potetovaná záda a piercing v jazyku. Stalo se to u ní v kanceláři. Už si ani nevzpomíná, kvůli čemu tam vlastně šel. Pamatuje si jen, jak tam stál a ona se ho zeptala, jestli chce něco vidět. Pak se k němu otočila zády a vyhrnula si svetr skoro až ke krku. Měla bílou podprsenku a na holých zádech jakýsi barevný mišmaš složený z květin a otevřených lvích tlam. Uprostřed bylo velké srdce, kterým se drala kloubnatá pěst. Její gesto na něj silně zapůsobilo. Vzpomněl si na Kláru, jak se v prvních měsících jejich vztahu styděla sundat si triko. Nebo jak si tajně přál dělat to při světle, zatímco ona pokaždé zhasla, zavrtala se do peřin a čekala, až si k ní vleze.
Kouřil, ona dál mluvila.
Pak se vrátil ke stolu a pustil se do práce.
Za okamžik toho musel nechat. Fotky mu nedaly pokoj, měl sto chutí to zabalit a jít domů.
Pomyslel na dceru. Den po porodu nemohl dospat, tak se na holky těšil. Chtěl pomáhat, být při ruce. Neustále sledoval hodiny na zdi, návštěvy začínaly od jedenácti. On byl na nohou od šesti. Aby si nějak ukrátil čas, věnoval se domácnosti, dokonce zalil kytky, což byla činnost, kterou mu Klára výslovně zakázala. V půl desáté už to nevydržel a vyrazil. Chtěl jít za holkama, podívat se na dceru, pozdravit ženu, skočit jí pro nějaké ovoce nebo cokoliv by si přála. Zkrátka chtěl být při ruce.

Sára pořád křičí.
Cítí, jak mu povolují nervy. Raději odloží knihu dřív, než s ní ve vzteku flákne o zeď. Nerad se rozčiluje. Většinou drží veškerý hněv v sobě a upouští ho po troškách a o samotě.
Třeba tím, že boxuje do polštáře.
Nebo zaboří obličej do peřiny a křičí.
Hádky nesnáší a nikdy je nezačíná. Většinou stojí, mlčí a čeká, až se Klára uklidní, což ji vytáčí ještě víc.
Říká třeba: co si mám myslet o tom, že se se mnou ani nepohádáš?
Nebo: copak se neumíš bránit?
Jednou, když při hádce opět zarytě mlčel, popadla květináč, který si pár měsíců předtím vybrala v keramické dílně a z něhož měla obrovskou radost, zvedla ho nad hlavu a třískla s ním o zem. Zbyly z něj jen střepy. Doteď je v linu malá prasklina. Potom se Klára opřela o zeď, sesunula se k zemi a naříkala…
Vstane a nazuje si pantofle.
„Musim na záchod.“
Šourá se do koupelny a zavírá za sebou dveře.
Pustí vodu z kohoutku a opláchne si obličej. Podívá se na sebe do zrcadla. Kolem úst se mu začínají dělat vrásky. Kůže povoluje. Zadívá se do svých unavených očí protkaných červenými žilkami. Ani náznak úsměvu, nadšení. Vlasy nad čelem ustupují, tvoří se mu kouty.
Posadí se na okraj vany…

Jde zpátky do ložnice, dcera pořád brečí. Klára je vyčerpaná.
„Zkus to, já už nemůžu,“ řekne Klára a opustí místnost.
Matěj si sedne na postel a skloní se k dceři. Snaží se holčičku utěšit, šeptá jí.
„Šš, šš, neplač, sluníčko, tatínek je tady, je tu s tebou, no tak, šš, šš, taťka tě má moc rád a nikdy tě neopustí, zůstane s tebou, šš, šš, neplač, beruško, už je to dobrý...“
Jemně ji hladí po bříšku.
„...už nic nebolí, všechno je fajn a taťka je tu s tebou a jestli přestaneš plakat, přinese ti zejtra nějakou pěknou hračku, co ty na to? Barevný zvířátko, jo?“
Jako zázrakem pláč ustává, tělíčko se pomalu zklidňuje.
Vejde Klára a posadí se vedle Matěje.
„Jaks to udělal?“ ptá se šeptem.
Matěj pokrčí rameny:
„Nevim.“
Klára vezme dceru opatrně do náruče a uloží ji do postýlky.
Matěj se přesune na svou stranu postele. Sáhne po otevřené knize a zadívá se na písmenka.
Klára si lehne tváří k němu. Do tmy se ozývají savé zvuky, jak Sára cucá dudlík.
Cítí na sobě Klářin pohled, ale předstírá, že si ničeho nevšiml. Upřeně sleduje písmenka na stránce, nemůže se začíst, slovům nerozumí, jejich význam mu uniká, jako kdyby byla kniha psaná v cizím jazyce.
„Nemůžu usnout,“ pronese Klára do ticha, „taky bych potřebovala ukolíbat.“
Matějovi to vyloudí úsměv na tváři.
Chce být sám.
Bez ženy.
Bez dítěte.
Za chvíli už slyší Klářino pravidelné oddechování. Zavře knihu a odloží ji na noční stolek.
Do tmy zírá bledý obličej, jako z vosku.
Vybaví si roztažená nahá stehna z fotografie. Teď zas touží po zapomnění, existenci prosté myšlenek. Také potřebuje utěšit. Obraz roztažených nahých stehen mu však nic takového nepřinese.
Proč já? zeptá se v duchu a v duchu si i odpoví: proč ne.

 

DVA

Takhle pozdě večer už v redakci nikdo není. Zapíná počítač, tvář mu ozáří světlo monitoru. Obejme se pažemi kolem ramen, zavírá oči, kolébá se dopředu dozadu, podupává nohama.
Uběhne pár minut, přihlásí se na mail a klikne na zprávu od bern.ard22@gmail.com. Zpráva nemá žádný předmět, obsahuje pouze informaci: podívej se na č. 147 a odkaz s názvem CASTING. Když odkaz rozklikne, na obrazovce se objeví velký žlutý smajlík. Ten se postupně vytrácí a plochu zaplní sloupce číslic.
Klikne na číslo 147.
Nejistý úsměv jeho ženy. Hnědé oči za přivřenými víčky hledí do objektivu. Černé vlasy ostříhané na mikádo má sčesané za mírně odstátýma ušima. Z ušních lalůčků visí stříbrné náušnice ve tvaru kapek. Nedokáže odhadnout, kdy byl snímek pořízen. Ty náušnice Klára nosila, už když se poznali, a účes má pořád stejný. Tvář však vypadá mladší.
Druhá fotka zabírá postavu z profilu. Klára je v bílém spodním prádle. Trochu se hrbí, pravé koleno má pokrčené, stojí před bílou zdí, asi půl metru vpravo je dřevěná židle.

Mainstream
Miroslav Pech
Nakladatel: Carcosa
Rok vydání: 2018
Cena: 259 Kč

 

M. PechUkázkaUkázkyCarcosaLiteraturaHoror
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Kore Jamazaki, Čarodějova nevěsta 3

Fri, 09/07/2018 - 08:46

Elias se v poslední době neustále schovává ve stínech, proto si Čise našla nového blízkého parťáka Rutha – psa, který je zároveň i hezkým mladíkem, což jejího budoucího manžela očividně nechalo naprosto chladným.

Elias má ale ke své nepřítomnosti dobrý důvod. V nedávném boji totiž ukázal svou snad už finální podobu obrovského temného monstra, která mladičkou Čise vůbec nevyděsila. Naopak k němu začala chovat ještě silnější city. Chce mu ale dopřát chvíli klidu, proto se rozhodne vyrazit ven s Ruthem po boku. Při té příležitosti pomůže s trápením staršímu muži, který se ocitl v milostných spárech upírky a potká starou známou čarodějku Angeliku, která ji důrazně varuje před její důvěřivostí k Eliasovi. Zbylý čas věnuje výletu do dračí říše za mistrem Lindelem, u kterého ji čeká podobné varování.

Kore Jamazaki ve třetí Čarodějově nevěstě pokračuje stále na stejné vlně. Příběh postrádá jakékoliv tempo a čtenář se nedozví nic moc nového. Jediným zjištěním jsou tajemstvím opředená varování před Eliasem, která Čise stejně ani nebere vážně a zatím vůbec není jisté, zda jsou oprávněná. Hned od začátku je čtenář sice vržen do akčního boje Eliase s nebezpečnou chimérou, ale jelikož část této bitvy se odehrála v předchozím díle, k žádným zásadním zvratům v dynamice příběhu bohužel nedochází. 

Jako by v celé sérii více záleželo na postavách, než na samotném ději. Kore Jamazaki na nich totiž umí velice dobře pracovat, což se jí musí nechat. Elias je stále tajemnější a Čise se i přes svou závislost na něm dokáže postavit na vlastní nohy a použít své schopnosti k něčemu dobrému, aniž by ji musel neustále vodit za ručičku. Skvělé je i míchání žánrů, příběh občas směřuje spíše k hororu, někdy je to zase čistá romantika s temnými prvky, občas se čtenář i zasměje.

Čarodějova nevěsta 3 si drží také svou vizuální úroveň. Ztvárnění nové podoby Eliase je epické a je k zamyšlení, zda se z něj postupem času náhodou nevyklube ještě něco většího a děsivějšího. Autorka si opět pohrává s detaily a na konci nechybí roztomilý panel s hospodyní Silky na odlehčení.

Kromě toho, že Čise o sobě konečně zjistí, jak moc je divná (což už všichni víme), se v komiksu vlastně nic neděje. O to víc paradoxní je, že to pořád není nuda, každopádně hrozí, že brzy začne být. Proto by to v dalším pokračování chtělo na děj chrstnout trochu živé vody.


Čarodějova nevěsta 3
Scénář a kresba: Kore Jamazaki
Nakladatelství: Crew
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 188
Cena: 199 Kč
 

KomiksAnimeMangaK. JamazakiČarodějova nevěstaA. Křívánková
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Matt Ralphs, Dcera ohně

Thu, 09/06/2018 - 08:46

Matt Ralphs, redaktor anglického nakladatelství se dle svých slov rozhodl: „Po několika letech, kdy měl tu drzost říkat spisovatelům z povolání, co dělají špatně,“ napsat vlastní knihu. Jeho debut je prvním dílem čarodějné fantasy série Čarodějka Hazel pro mladé slečny.

Hlavní postavou knihy je dvanáctiletá Hazel, která žije celý život na čarodějné mýtině naprosto odříznutá od světa. Jedinou společnost jí dělá matka a starý rezavý kocour. Občas též přijde na návštěvu stará slepá Mary. Jenže tento uzavřený svět je pro pomalu dospívající Hazel vězením. Má stále více otázek a odpovědí typu: „Až budeš starší, vše ti řeknu,“ má po krk. Když jí už konečně matka slíbí, že jí vše poví, tak ji za pár minut unese démon. Během snahy zachránit matku Hazel zjistí, že je čarodějnice ovládající oheň a vyčaruje si zcela náhodou zvířecího přítele – Bramleyho. Zdá se vám to jako příliš náhod najednou? Ano, těchto neuvěřitelných zvratů, kterými se autor snaží oddálit rozuzlení je v knize hned několik. Následně se Hazel i Bramley vydávají za hranice Čaromýtiny na záchrannou misi do Anglie zmítané čarodějnickými procesy. Hlavním podnětem pro vyvražďování čarodějnic není nikdo jiný než osobnost ostrovních dějin Oliver Cromwell a jeho převrat. Nebojoval však tak urputně proti monarchii. Jeho hlavními nepřáteli byly čarodějnice. Hazel poznává nový svět, a snaží se přežít díky svému důvtipu a za pomoci Bramleyho.

Pokud se budeme držet věkového rozmezí uvedeného na knize 11+, pak kniha odpovídá v několika ohledech. Kapitoly jsou krátké. Mladé slečně tedy bude děj ubíhat rychle. Písmo textu je též větší, jak je u podobné literatury zvykem, a drobné ilustrace na rohu každé stránky v podobě plcha též podvědomě povzbudí k četbě. Hlavní hrdinka je cílevědomá a tvrdohlavá dívka, která nehodlá nechat si od nikoho poradit – tedy ani od svého přítele Bramleyho a jde si za svým. V tom autor jistě odhadl náturu jejích vrstevnic, tudíž se do ní čtenářky lépe vcítí. Ovšem nad zápletkou a vyprávěním Hazelina dobrodružství se vznáší otazník.

Děj utíká rychle, snad až příliš rychle. Autor pokládá množství otázek, na které se nedozvídáme odpovědi. Možná záměr vzhledem k tomu, že je kniha prvním dílem série. Bude ovšem tento styl bavit nedočkavé mládí? Každá kapitola je uvedena citáty, které mají uvést čtenáře do dobového myšlení přelomu 16./17. století. Ovšem opět to vzbuzuje otázku, zda se nejedná jen o dekorativní prvek, protože do doby by měl být autor děti či dospívající schopný uvést skrze děj. Většina úvodních úryvků bude beztak zřejmě přeskočena, protože jména králů, inkvizitorů či alchymistů něco řeknou výrazně staršímu studentu anglické historie, nikoli žákovi základní školy. Děj obecně postrádá hloubku a na rozdíl od Lady Jane zde nejsou prvky, o kterých by se dalo říci, že čtenáře nepřímo a nenásilně vzdělávají o historii. Některé části příběhu jsou nezvykle děsivé, krvavé a zde je hlavní kámen úrazu. Je vhodné, aby mladé slečny, které vyrůstaly na pohádkách, najednou byly spolu s hlavní hrdinkou svědky mučení, krvavé reality poprav čarodějnic a zombie? Nebo dnes, v době, kdy si žáci prvního stupně kupují komixy jako Walking Dead se to už tak nebere? To už záleží na úsudku každého jednotlivce.

Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu autora, lze přimhouřit oči. Příběh potenciál jistě má. Snad je autorova nerozhodnost, pro jakou věkovou kategorii vlastně píše a co vlastně chce vyprávět, jen rozcvičkou před daleko lepším pokračováním. Nechme se překvapit. Druhý díl s názvem Vládkyně ohně vychází již koncem srpna 2018.

Dcera ohně
Matt Ralphs

Vydavatelství: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 256
Překlad: Drahomíra Michnová
Cena: 249 Kč

LiteraturaRecenzeM. RalphsAlbatrosFragmentD. MichnováFantasy
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Philip Fracassi, Hleď, prázdnota

Wed, 09/05/2018 - 08:46

Probudíte se a venku je tma. Avšak noc není. To jen hledíte do prázdnoty. Či snad prázdnota hledí do vás a vy se stáváte její součástí?

Kniha Hleď, prázdnota, jejíž autorem je spisovatel a scénárista Philip Fracassi, obsahuje devět děsivých příběhů vznášejících se v temnotě mezi retro hororem 80. let a stylem new weird. Předmluvu k ní napsal Laird Barron, oblíbený tvůrce hrůzyplných děl, a za zmínku stojí i fakt, že britský server This Is Horror jmenoval knihu povídkovou sbírkou roku 2017.

V prvním příběhu zvaném Měkká konstrukce se západem slunce se čtenář dozví, proč má nešťastný muž při rozhovoru se svým přítelem zavřené oči, zatímco v Oltáři ho bude děsit to, co číhá pod jedním koupalištěm. Následně bude sledovat Zloděje koní, jehož zákazník si klade opravdu zvláštní požadavky, a pak nahlédne do Rakve, kde leží stařena, která toho o přírodě věděla mnohem víc než ostatní. Ve Velkochovu dětí čtenář pozná, že zlo nabývá mnoha podob, a Surfer girl ho přesvědčí, že by neměl podceňovat teenagery. Ani Matku, jež tráví svůj volný čas jinak než pletením svetrů. V Bezpečnostní pojistce zjistí, že proměny odehrávající se uvnitř jedné speciální místnosti mohou být vážně nebezpečné, a závěrečná Mandala mu ukáže, co zapříčiní obyčejná dětská hra.

Přestože jsou povídky místy krvavé, hlavní roli v nich hraje onen lovecraftovský strach z neznámého. Fracassi totiž nepopisuje vždy všechno do detailů a nechává tak dostatek prostoru pro fantazii čtenáře, který se pak děsí svých vlastních představ ještě dlouho po přečtení jednotlivých příběhů.

Zavírám oči, pevně – velice pevně – a nechci, neodvažuje se, pro všechen zdravý rozum, který mi ještě zbyl, na démona pohlédnout. Bubnování jeho nohou pokračuje a já vím, že teď se dostal přímo nade mě…

Hrůzu se však autorovi daří navodit také pomocí popisů vytvářejících ponurou atmosféru a mnohdy i dojem surreálna.

Časně ráno byla krajina obzvláště zlověstná. Širá rozloha listnaté klenby – zástěry stovek vysokých čarodějnic, jež skrývají vše, co se zahnízdilo hluboko ve shnilém lůnu matky přírody. Bytosti, které se plíží a plazí. Kluzké a deformované podbřišky Božích stvoření.

Fracassi také dokáže upoutat čtenáře už první větou a držet ho až do konce v napětí. To je budováno i prostřednictvím detailů, kterými autor naznačuje, že něco je jinak, než se zdá. Velmi dobře se mu také daří přizpůsobit styl psaní jednotlivým postavám.

Ale já nejsem zrůda a to všecko sloužilo dobremu účelu takovemu účelu co se ho nevědouci lidi nikdy nedovědi ani ho nepochopi protože jeho karakter je tak vznešeny, je od Boha. Naše Věc spočiva v tom zadržet tu lavinu zla ten druhy přichod Krutovládce z plamenu až se vzbudí na sve ohnive posteli, ale o tom já tady už vice psat nechci, ale Ďábel Ďábel ach Bože ten se vráti na zemi a bude se chtit pomstit a my křižaci musíme vraždit anděly hřišnych abychom ho zadrželi ach Bože ty znaš mé břimě ó Pane.

U postav více pracuje s jejich psychologií, díky čemuž povídky dostávají další rozměr. Fracassi tak děsí nejen nadpřirozenem, ale i „obyčejnými“ lidmi spolu s jejich záměry. A především děsí originálně.

Najde se však i několik negativ. Místy se totiž objevuje až příliš mnoho metafor a přirovnání, což působí rušivě. Zamrzí také občasná průhlednost či nastavování závěrečné povídky.

Jedovatě zelená obálka s pavoukovitým stvořením nahání hrůzu a zároveň dobře koresponduje s názvem knihy, jelikož čtenář zírající do očí netvora jako by skutečně hleděl do prázdnoty.

Hleď, prázdnota je skvělým sborníkem děsivých příběhů, které by si neměl nechat ujít žádný fanoušek hororů a už vůbec ne příznivec Lovecrafta.

Philip Fracassi
Hleď, prázdnota

Nakladatel: Gnóm!
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336
Cena: 249 Kč

RecenzeLiteraturaP. FracassiGnóm!HororJ. Němeček
Categories: Vector Graphic

John Morressy: zapomenutý mistr humorné fantasy

Tue, 09/04/2018 - 08:46

O Pratchettovi slyšel každý. Díky Roaldu Dahlovi všichni hledají zlatý kupón ve Wonkově čokoládě a William Goldman si zajistil nesmrtelnost princeznou, která se měla vdávat. Ale zaslechli jste už někde jméno John Morressy?

Bylo nebylo, kdysi dávno v letech devadesátých u nás začaly vycházet malé měkké knížky s pitoreskně ošklivými obrázky na obálkách. „Ha, dětská literatura s vílami a skřítky!“ pomyslel si nejspíš tehdejší konzument knižního průmyslu a sáhl raděj po Kunderovi. Tak takhle se českému čtenáři poprvé představil Kedrigern. A kupodivu si postupně prokousal cestu do jeho srdce – jak jinak vysvětlit to, že hned čtyři romány cyklu (přeložené z rukopisu) tehdy vyšly o mnoho dříve než anglické originály? Vskutku, když si projdete komentáře pamětníků na různých internetových diskuzích, všichni mají pro Kedrigerna vyhrazené speciální místečko, kde ho dojatě opečovávají. Přesto po něm dneska jinak ani pejsek neštěkne a chce to trochu odvážné investigativní četby, aby na Morressyho jméno běžný čtenář narazil.
John Clute, významný teoretik sci-fi a fantasy, Johna Morressyho v nekrologu z roku 2006 označil za natolik skromného, že snad ani nemohl přetrvat v čtenářském povědomí, doslova: „In the busy subculture of the fantastic in literature, an excessively modest writer like Morressy could easily be forgotten.“ a také: „John Morressy may have been too modest and too funny a human being to capitalise fully on his double career.“ Zdá se, že Clutova předpověď se více než vyplnila. Což je velká škoda, přátelé, protože Kedrigern, Morressyho nejznámější hrdina…


…je čaroděj, který z hloubi duše nenávidí cestování. Člověk se musí odloučit od útulného domova, snášet útrapy cesty, nepohodlně spát, trávit čas v pochybných podnicích a to vše s nejistým výsledkem. Kedrigern, ač stále mladý – však mu není ani dvě stě – raději tráví svůj volný čas s knihou v pohodlném křesle u krbu, nechá se obsluhovat domácím trolem a užívá si společnost své ženy Princezny. No ano, Princezny, kterou v knize Kedrigern a hlas pro Princeznu zachránil z prokletí v žábu. Co by to také jinak bylo za princeznu, kdyby nebyla proměněná v něco nepříjemného, že. A to, že sice nabyla původní podobu, ale stále jen kváká, také není zas takový problém… Princezna na to má ovšem trochu jiný názor, a tak Kedrigernovi nezbude než se zvednout a zase jednou vyrazit ze dveří. Ale nenechte se mýlit! Kedrigern sice je trošku pecivál, ale jeho pověst mocného odborníka na odeklínadla ho předchází. Ostatně všichni čarodějové jsou velmi působivá sebranka…

‚Nedokážu cestovat příliš rychle, pane. Řekl bych, že dorazíme spíš k přespříští snídani,‘ upozornil ho Rhys.
‚Nemusíš se bát. Vyvolám svého koně.‘
Rhys vzhlédl a vytřeštil oči: ‚Bude to pro mne velký zážitek, vidět, jak opravdový čaroděj vyvolává koně.‘
‚Proč?‘ zeptal se Kedrigern zmateně. ‚Prostě na něj zapískám.‘

Asi vás nepřekvapí, že ačkoli náš čaroděj ze všeho nejvíc touží užívat si pohody domova, v každé knize se najde závažný důvod pro nějakou velmi vzrušující a nebezpečnou výpravu. Ať už je to záhada Princeznina hlasu, nešťastné čarování na ČaroConu (Kedrigern a hlas pro Princeznu a Kedrigern a spletitá výprava, vyšlo společně jako Kedrigern I v roce 1997), záplava proměněných princezen a princů (Kedrigern a kouzelná hůlka, 1994), párek teenagerů proměňující se ve vlkodlaky (Kedrigern a kouzelný pár, 1994), zamotané dračí záležitosti (Kedrigern a drak Comme il faut, 1994) nebo okolnosti Kedrigernova mládí (cyklus Mladý Kedrigern).


Může trochu trvat, než se adaptujete na Morressyho „jednoduchý“ a svižný styl, který vám bez skrupulí nahází do jedné knížky všemožné magické obludky, mnichy, narážky na skutečné historické události, nepravděpodobná kouzla a cestování do budoucnosti (včetně obligátního setkání s „jezdícími krabičkami“). Možná si, zvlášť u první knihy, budete občas mnout čelo, abyste se dokázali s tou pohádkovou záplavou vyrovnat. A pak narazíte na citace ve stylu: „‚Tady je máte, prostý lid,“ odfrkla si Panstygia. ‚Nemají v hlavě nic jiného než sex a prachy.‘“ a to vás nejspíš donutí číst pozorněji.
Nu ano, Morressy není žádný Kundera a chce hlavně bavit. A čtenář se baví! Baví se především čtenář, který se pročetl různými kouty světové literatury.

‚Jsem Kedrigern z Hor tichého hromu. Jistě už jsi o mně slyšel. No, nevadí… ocitl ses hezky daleko od domova, že ano?‘
‚Fingard doopravdy z dáli dorazil,
přes mnohé mlžné horské hřebeny,
lesknoucí se ledovci
a bičované bouřemi.‘
‚Ano, hned mi bylo jasné, že jsi drak ze severu. Poznal jsem to podle těch aliterací.‘

Podobně jako třeba Monty Pythoni se Morressy nebál inspirovat středověkou literaturou, artušovským mýtem, pulpovými dobrodružnými romány nebo „vysokou“ fantasy a všechno to smíchal do parodické polévky, která vás neurazí, ale příjemně rozesměje a zahřeje svou laskavostí.


Vzpomínáte na ty obludky, magii a cestování do budoucnosti? Je pravda, že to na první pohled může působit jako slušná fantasmagorie, ze které se jednomu tak akorát zatočí hlava. Navzdory očekávání však Morressy píše o skutečných lidech se skutečnými vlastnostmi a chybami. Ať už čaroděj, král nebo princezna, ve všech se můžete najednou se zdviženým obočím poznat. Nebo vy jste si snad nikdy neuklízeli knihovnu následujícím stylem?

Po snídani se oba čarodějové vypravili do Kedrigernovy pracovny, aby se pustili do třídění knih. Byla to zdlouhavá práce, protože ani jeden z nich nedokázal vzít do ruky nějakou knihu, aniž by ji prolistoval, ani ji prolistovat, aniž by se zastavil, aby si přečetl nějakou pasáž, který zaujala jeho oči, a ani si přečíst zajímavou pasáž, aniž by se na chvíli posadil na nejbližší volné místo. A jelikož knih bylo opravdu hodně, bylo takových posezení mnoho. Na konci prvního dne zjistili, že zatřídili celkem jedenáct knih, a usnesli se, že je třeba zvýšit pracovní tempo a omezit prohlížení.

Morressyho knihy jsou vlastně přes všechnu svou fantazii velice realistické. Nejen v popisu různých charakterů, ve kterých poznáte i svou babičku, často se vám stane, že na chvíli budete muset vzhlédnout od rozečtené stránky a zamyslet se nad tím, co jste právě přečetli a kde už jste něco podobného zažili. Mnohokrát v nějakém popisu poznáte přesný obraz toho, jak funguje společnost a její různé vrstvy. Jedním z takových skvělých okamžiků je Čarocon:

Ale Čarocon znamenal davy lidí. Jistě, budou mezi nimi i vítané osoby, členové Cechu, které znal podle jejich jmen a činů, jež vykonali, ale s nimiž se nikdy nesetkal, stejně jako staří přátelé, které dlouho neviděl. Ale davy jsou davy. […] Pokud by ho pomyšlení na davy nedokázalo samo o sobě dostatečně odstrašit, stačí, aby si vzpomněl na příšerné ubytování. V tuto pozdní dobu už bylo zhola vyloučeno sehnat slušný pokoj a ceny každé kůlny budou astronomické.“

Fantazák introvert se ve výše citovaném úryvku pozná naprosto spolehlivě (obzvlášť pokud někdy navštívil Festival fantazie).

John Morressy není autor, z jehož knih byste si sedli na zadek a bez dechu četli do poslední stránky. Nesází na efektní výbuchy intelektuálních zápletek a neuvěřitelných zvratů, ani na k slzám dojímající ztrýzněné postavy pronásledované osudem. Morressy je především laskavý, otevřený, nápaditý a nevtíravý. S jeho knihou si v klidu lehnete na prosluněnou zahradu nebo se uvelebíte u krbu a vychutnáte si inteligentní humor, překvapivou hloubku i šířku záběru a harmonické happyendy, které ve vás zanechají hřejivý pocit, že nakonec každý najde svoje místo ve světě, jakkoli neočekávaným způsobem. A to možná současný knižní trh potřebuje víc než dřív, tak jen doufejme, že se na Johna Morressyho a jeho rádoby usedlého čaroděje Kedrigerna ještě úplně nezapomnělo.

 


Zdroje citací:
Nekrolog (John Clute): https://web.archive.org/web/20121111101058/http://www.independent.co.uk/...
John Morressy:
- Kedrigern I (1997), přel. Petr Caha, Polaris.
- Kedrigern a kouzelná hůlka (1994), přel. Petr Caha, Polaris.

Cyklus o Kedrigernovi (v dějově chronologickém pořadí):
Kedrigern I (1997), Kedrigern a kouzelná hůlka (1994), Kedrigern a kouzelný pár (1994), Kedrigern a drak Comme il faut (1994), Kedrigern doma a na cestách (1994), Pozornost pro Kedrigerna (1995), Kedrigern: čaroděj na roztrhání (2003)

Mladý Kedrigern:
Mladý Kedrigern a první kouzlo (1998), Mladý Kedrigern a pátrání po minulosti (1999), Mladý Kedrigern: Zrození mistra (2001)

Další zdroje:
Luisa Nováková: Spletité výpravy za úsměvem (K poetice humorných fantasy Johna Morressyho), in Tereza Dědinová (ed.): Na rozhraní světů. Fantastická literatura v mezioborovém zkoumání. Brno: Masarykova univerzita, 2016.

LiteraturaJ. MorressyFantasypublicistikaKedrigern
Categories: Vector Graphic

Pages