Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 4 hours 32 min ago

KOMIKS: Amanda Conner - Jimmy Palmiotti, Harley Quinn 1: Umřít s úsměvem

Fri, 11/16/2018 - 05:33

Každá ženská je tak trochu na zabití, když ji trápí hlad… Pro Harley Quinn to platí dvojnásob.

Praštěná anti-hrdinka teď žije na Coney Islandu se svou bizarní partičkou kamarádů a jejich rodinnou pohodu pořád něco narušuje. Nejdříve se minimálně polovina města promění v zombie kvůli nebohému mimozemšťanovi, který se úplnou náhodou dostane do masa na burgery jako jejich tajná přísada. Potom se Harley musí utkat s robotem a je přitom svědkem bezpráví na pracovišti. Nakonec se na Coney Islandu objeví gang v rytířských kostýmech, který bez milosti zabije jejího oblíbeného pošťáka, což si blondýna se dvěma culíky rozhodně nenechá líbit - proto povolá svůj gang a s jeho pomocí vytvoří falešnou punkovou kapelu, aby zlosyny dopadla.

Umřít s úsměvem je dalším komiksem ze série Znovuzrození hrdinů DC. Série slibuje ideální start pro nové čtenáře, kteří s DC hrdiny nemají příliš mnoho zkušeností. Harley Quinn je z tohoto hlediska rozhodně povedenějším počinem než restartovaná Wonder Woman.

I přesto je ale dobré se před čtením seznámit s původem postavy a její základní charakteristikou. Příběh občas odbočí do minulosti, žádný ucelený obraz ale neposkytuje, spíše nabízí nová dobrodružství v čele s Harley a jejím týmem. Restartu lze vytknout hlavně to, že vlastně nejde o restart, ale jakési pokračování komiksů ze série The New 52. Na Znovuzrození hrdinů DC totiž pracují stejní autoři a zdá se, jako by v příběhu, který už nastolili někde jinde, jen pokračovali.

Samotné příběhy a zápletky, které se v Umřít s úsměvem odehrají, jsou hodně zábavné, často přitažené za vlasy a místy dětinské. Nemají žádnou hlubší pointu, Amanda Conner a Jimmy Palmiotti zkrátka před hlavní hrdinku postaví problém a na řadu vždy přijde jeho praštěné řešení. Proto je potřeba komiks brát s nadhledem jako oddechovku a nečekat žádné prohloubení děje, které by znamenalo zásadní změny pro následující části. Humor, který se nese celým komiksem, je obvykle dost vydařený – na scéně se třeba objevuje trochu tragikomická postava jménem Red Tool, která (ne)nápadně připomíná Deadpoola.

Co se týče kresby od Johna Timmse, Chada Hardina a dalších autorů, neurazí ani nenadchne. Kreslíři detaily moc neřeší, hlavně co se týče obličejů postav a jejich celkového vzezření, ale Harley to na panelech vesměs sluší. Navíc vypadá dost podobně, jako její filmová verze ze Suicide Squad, takže komiks má potenciál přilákat nové čtenáře a fanoušky filmu. Rozmístění panelů je občas trošku nepřehledné, některé bubliny jsou malé a natlačené na sobě, což zhoršuje prožitek ze čtení.

Celkově Harley Quinn 1: Umřít s úsměvem přináší dobrou akci, příběhy jsou vtipné a svižné. Bývalá doktorka si zkrátka nenechá nic líbit a s nikým se nemazlí – pokud zrovna nejde o její partičku zvířátek nebo kamarádku Poison Ivy.

Harley Quinn 1. Umřít s úsměvem
Scénář: Amanda Conner, Jimmy Palmiotti
Kresba: John Timms, Chad Hardin a další
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Martin D. Antonín
Série: Znovuzrození hrdinů DC
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 168
Cena: 299 Kč
 

KomiksA. ConnerJ. PalmiottiHarley QuinnBB artDC ComicsZnovuzrození hrdinů DCM. D. Antonín
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: Křest samostatného románu Haniny Veselé, Krev teče vždycky červená

Thu, 11/15/2018 - 05:33

Zveme vás na autogramiádu Haniny Veselé spojenou se křtem knihy Krev teče vždycky červená. Akce proběhne v knihkupectví Fantasya, sídlící v ulici Šafaříkova 11/370, Praha – Vinohrady ve čtvrtek 22. listopadu 2018 od 18:00. Kmotrem knihy nebude nikdo jiný než bestiální šéfredaktor sf/f magazínu Pevnost, Martin Fajkus.

FB stránky události:
https://www.facebook.com/mytago.cz/photos/gm.497550544090831/21501299250...
Víc info o knize: http://www.mytago.cz/book/krev-tece-vzdycky-cervena/
 

 

AkcePozvánkaPozvánkyH. VeseláFantasya
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu

Thu, 11/15/2018 - 05:33

Koncem léta vydaný sborník Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu obsahuje nejlépe hodnocené povídky ze soutěže Žoldnéři fantasie. 
Kniha nabízí jedenáct soutěžních povídek a jednu bonusovou od Míly Lince. Povídky jsou řazeny od vítězné, což znamená, že ty nejlepší práce by měly čtenáře připoutat k četbě hned od začátku. Každá povídka je doplněna drobným medailonkem autora s vhodnou ilustrací sympaticky oživující psaný text. Karel Doležal s povídkou To má po dědovi byl umístěn na piedestal po právu. Démoni, Praha, zajímavý hlavní hrdina – lovec démonů a kvalitní příběh, co víc si přát? Jan Hamouz přispěl nadmíru zajímavou povídkou Cvrdlikáček, ve které prim hraje stejnojmenný malý nenápadný ptáček schopný svým zobáčkem proniknout jakýmkoli známým materiálem. Ze zmíněného je jasné, že lidská tkáň nic takového nezastaví a krev bude stříkat opravdu ve velkém. Povídka Pozdravujte Rouz prolíná magii a divoký západ, zaručeně zaujme novátorské zvíře koňbloud. V Lékařském tajemství od učitele základní školy Tomáše Laubeho čtenář sleduje velmi zodpovědného lékaře Eca, který má za úkol odvézt tělo syna vládce z daleké části království a zároveň vypátrat jeho vraha. Sice je děj ne zcela překvapivý, ale přesto je s podivem, jak rychle na několika stránkách přiroste hlavní hrdina k srdci čtenáře.     
Sympatickým příspěvkem sborník obohatila Laura Pokorná. Navzdory svému mládí je již úspěšnou matadorkou v povídkových soutěžích, a proč tomu tak je, dokazuje její povídka Špatné přání.
Pomyslnou třešinkou je nesoutěžní povídka od Míly Lince Sesterská láska – hrdinská rytířská fantasy prodchnutá thrillerovými prvky. Míla Linc se ujal i doslovu věnující se historickému pohledu na zločin a jeho vyšetřování. Tato historická vsuvka je v knize zasazena, protože u dobré poloviny autorů se prolíná fantasy s prvky detektivky. Na to čtenáře ostatně připravuje i podtitul knihy. 
Sborník má již svou tradici a je vidět, že literární soutěž, z jejíž výsledků čerpá, má vysokou úroveň. Povídky jsou čtivé téměř všechny a zaujmou svojí obrovskou rozmanitostí. Ta je dána nejen množstvím autorů, ale hlavně fantastikou – studnou mnoha možností co se týče zasazování děje do nejrůznějších prostředí.   

Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu
Sborník

Nakladatel: Straky na vrbě
Počet stran: 480
Vazba: Brožovaná
Cena: 280,- Kč

J. HamouzM. LincK. DoležalL. PokornáStraky na vrběLiteraturaRecenzeŽoldnéři fantasieM. Bronec
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Kore Jamazaki, Čarodějova nevěsta 4

Wed, 11/14/2018 - 05:33

Čise stále pobývá u mistra Lindela v dračí říši, aby si vyrobila svou vlastní kouzelnou hůl. Lindel ale její návštěvu využije i k tomu, aby jí sdělil něco málo z temné minulosti Eliase. A samozřejmě to nebude nic moc pěkného...

Elias mezitím doma chřadne a všechno se mu bez jeho svěřenkyně a nevěsty v jednom zdá nudné a zbytečné. Čise ale s ničím neotálí – i po tajemství, které jí Lindel svěřil, se nemůže dočkat toho, až se opět doma uvidí s Eliasem. Proto hned po dokončení hole použije svou kouzelnou moc a doslova mu padne do náruče. Chvíli jí ale trvá, než se mu odhodlá svěřit se se svými pocity, proto se zabývá prací okolo domu. Míchá ozdravné nápoje pro obyvatele vesničky, stříhá vlnu z podivných bytostí, které sice nápadně připomínají ovce, ale umí létat a v neposlední řadě dostane dárek v podobě liščí kůže.

V pořadí čtvrté pokračování Čarodějovy nevěsty od mladé autorky Kore Jamazaki opět nepřináší žádné výrazné zvraty z hlediska vývoje příběhu, ale alespoň na úrovni vztahů se někam pomalu posouváme, což je vzhledem k extrémně pomalému tempu celé série plus. I tak je ale škoda, že autorka udržuje sérii prakticky v polomrtvém stavu.

Varování mistra Lindela mohlo konečně přinést nějaký větší přelom vzhledem k napínavému ukončení předchozího dílu, ale nestalo se tak. Autorka opět servíruje pouhý střípek talíře, ne celou hostinu, což je škoda a čtenáře to od jinak docela hezky zpracované série může postupně odlákat k něčemu akčnějšímu.

Když už se v Čarodějově nevěstě 4 dozvídáme alespoň nějaké informace, zpravidla nejsou příliš užitečné, nebo tak alespoň vypadají. Jamazaki se holt vyžívá v chození okolo horké kaše a začíná se zaměřovat spíše na romantickou rovinu příběhu. Nedělá to ale příliš násilnou formou, protože Elias už z principu věci moc nevyniká ve vyznávání citů, což je dobře. Příběh si tak zachovává i něco ze své podivnosti. U mistra Lindela se z Čise sice na chvíli stane nesympatická uplakaná holka utápějící se v sebelítosti a strachu z věcí, které jí absolutně nehrozí, zjevení draka Nevina ji ale nakonec popostrčí dopředu a této aury se rychle zbaví.

Kresba se drží své kvality. Na mangu je poměrně detailní a autorka si umí pohrát s vizuálem světa, který si vymyslela. Nejlépe z toho stále vychází postava Eliase, která na všech panelech vypadá prostě dokonale.

Pokud přistoupíte na tempo příběhu a nemáte zrovna náladu na akci, můžete si temnou romantiku Eliase a Čise docela užít i oblíbit. Jestli se ale rychle něco nestane, hrozí, že na sérii zapomenete a určitě si nepoběžíte do knihkupectví koupit další díl.

 

Čarodějova nevěsta 4
Scénář a kresba: Kore Jamazaki
Nakladatelství: Crew
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 190
Cena: 199 Kč

KomiksMangaAnimeK. JamazakiA. KřívánkováCrew
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Hanina Veselá, Krev teče vždycky červená

Tue, 11/13/2018 - 05:33

Jagoda mě chytil v podpaží, připlácl mi ruku na oči a vlekl mě tam, odkud mne přivedl. Do podzemí. Tentokrát jsme místo schodů použili mechanický výtah. Zřejmě je to zvykem všech mágů, že mají pod domem dva sklepy – jeden na víno a druhý na mrtvoly. Můj mentor by v tom mohl jít příkladem.

„Aby sis nemyslela, že se tě bojím!“ pustil mě Jagoda.
Ve spoře osvětleném prostoru se mi pozvolna vracel zrak. Předstírala jsem, že si vytírám oči, a čile pátrala po okolí. Byl tu se mnou mág ověšený ochrannými prsteny, které z něj činily velmi nevhodný terč telepatického útoku. Kromě něj jsem zaznamenala další tři vědomí. Plápolala ve tmě každé svou vlastní intenzitou. Pokud jsem nechtěla vzbudit Jagodovu pozornost, dokázala jsem o nich zjistit jen málo.
První vědomí bylo jemné jako hedvábná niť a stejně pevné. Aspoň tak vystupoval v mých vzpomínkách jeho majitel. Dnes však jeho mysl působila podivně rozostřená. Druhé vědomí mi bylo děsivě cizí jakoby uzavřené do temnoty duše. Třetí a poslední se zdálo povědomé, ale nedokázala jsem si je k nikomu přiřadit.
„Věděl jsem to!“ zasmál se skřípavě Jagoda. „Jsi ne-po-u-či-tel-ná!“ Odslabikoval poslední slovo a při každé slabice mě praštil. Nejdřív do tváře, pak do hlavy, do zad… Ne, tak daleko se nedostal. Popadla jsem cíp jeho burnusu a škubla. Ať mě vezme Khar, jestli pod tím najdu lidskou bytost. Mým cílem bylo strhnout mu ten hadr z obličeje, jenže tak daleko jsem se nedostala ani já.
Látka mi v prstech vzplanula a teplem se začala roztékat. Vřískla jsem dost hlasitě na to, aby mě slyšeli i ti další tři a hodila hořící kus co nejdál od sebe. Zhasl, sotva dopadl na zem.
Pohlédla jsem na svoje ruce a marně na nich hledala puchýře. Jagoda zavrtěl hlavou a vydal mlaskavý zvuk. Ať už to byl člověk nebo ne, jeho oděv byl opět neporušený.
Znovu jsem zamžourala do míst, kam jsem hořící kus látky hodila. Ležela tam jen hromádka popela.
„Varoval jsem tě, miláčku!“ řekl Jagoda a udeřil mě holí do nártu. Tentokrát jsem nevykřikla. Bolest mě úplně okradla o hlas. „Stačilo, nebo chceš nášup?“ opáčil.
„Zlomil jsi mi kotník!“ Ty, sráči! doplnila jsem pro sebe. „Mám přes půlku světa skákat po jedné noze?“
„Ten problém sis způsobila sama!“ zachechtal se.
Mnula jsem si pohmožděné vazivo a snažila se nenadávat nahlas. Postižené místo už začínalo natékat, kost se však zdála v pořádku. Pekelně to bolelo. Doufala jsem, že mě vyléčí. Nakonec je to čaroděj, mohl by. Nu, doufat jsem mohla… Ohledně naší spolupráce jsem měla jasno. Nenajdu pro něj tu Zvinovu špínu, i kdyby hodlal vyvraždit celou Taru. Navíc měl v moci jen tři její obyvatele, nepočítám-li sebe. Ale můj život v daném kontextu působil bezcenný.
„Rád bych ti udělal radost. Koukej, koho tu máme!“ Jagoda pozvedl ruce a z rukávů mu vyšly proužky čpavého dýmu. Prostoupily stěnou a celou ji jako by rozpustily. Za ní se ukázaly tři zamřížované kamrlíky.
Na vlastní oči jsem se přesvědčila o tom, co už mi řekl vnitřní zrak. A protože jsem to věděla, byla jsem připravená: „Ty a ten Sigur jste si dali vážně záležet!“
„To bych řekl. Tvůj bývalý.“ Jagoda přistoupil k první z cel. Na slámou vystlaném lůžku ležel postarší štíhlý muž s prořídlými vlasy. Podle oblečení, jasně zeleného roucha, to byl mág, ale já věděla, že jeho magie tu nepomůže. Andreaš byl iluzionista. Nejlepší ve svém oboru. Ale falešné sfingy a draci nás odtud nevysekají.
Naše oči se setkaly. Zíral na mě s tupou rezignací člověka, který to dávno vzdal. Nevím, jak dlouho ho tu drželi. Ve vzduchu visela otázka, zda mě vůbec poznal.
„A tvůj současný,“ ukázal Jagoda prstem v rukavici na prostřední kamrlík.
Na holé podlaze s nohami zkříženými pod sebou seděl skřet. Zády se opíral o stěnu, hlavu měl mírně skloněnou, oči přivřené. I ve špatném světle však vynikla jeho zrůdná podoba. Kostěné výčnělky na kdysi vznešeném čele, kly vystupující z plných rtů. Z temena hlavy mu vyrůstal poslední pramen černých vlasů, o který pečoval s marnivostí, jaké jsou schopní jedině chlapi. Pravou polovinu tváře měl fialovou, na kloubech prstů mu schly čerstvé strupy, a paže se mu černaly modřinami.
Bodlo mě u srdce. Gargana ne!
„Říkal jsem ti,“ promluvil skřet chraplavým hlasem, „aby ses nepaktovala s mágy, zrzi.“
„Zpočátku nechtěla,“ šklebil se Jagoda. „Ale vysvětlili jsme jí to.“
„To ty umíš, Prďochu,“ zavrčel Gargan a otočil hlavu ke mně: „Udělej, co chce, ať odtud můžeme vypadnout. Doma stydne večeře.“
Nasucho jsem polkla. Můžou se bavit o něčem jiném než o jídle?
„Prakticky jsme domluvení,“ zubil se Jagoda. „Ale na svůj odchod si budeš muset ještě počkat, obludo. Stejně jako náš poslední host.“ Kývl bradou rýsující se pod látkou k třetí cele.
Byl tam zavřený mistr Alunar.
„Magnóliin budoucí milenec,“ křenil se mág.
„Eště, že je nás tolik, co?“ ušklíbl se Gargan. „Věř, že až si s tím slanečkem promluvím, už ji chtít nebude. Ani jako kamarádku.“
Jazykem jsem – za poslední hodinu už posté – ohmatala díru po zubu a přenesla váhu na nezchromlou nohu. Rekapitulace dnešního dne: Špatně se mi mluví, nemohu chodit a k tomu si ze mě utahuje skřetí samec. Další dva lidští samečkové jsou pod zámkem a Zvinova fanatická ex právě postává ve frontě na Lamiusův soud. Až bude Jagoda umírat, budu u toho, jako že je Lendor Lendorem, Tara Tarou a Vnitřní moře leží mezi nimi.
Alunar si vážnost situace uvědomoval. „Mistře Jagodo,“ oslovil kolegu vyčítavě, „kdybych věděl, v čem se Sigurem jedete… Proč jste mi to neřekli?“ A ke mně: „Paní Magno, tohohle člověka neznám, ale Sigurovi věřím.“ Poznámky ohledně mého skřetího přítele si odpustil. Byla jsem mu za to vděčná. Kdyby dnešním dnem neprosakovala Tekmina smrt, to celé bych nazvala fraškou. Takhle to byla jenom obludná tragikomedie takřka v arvedanském stylu. Jen to zinscenovat; můj někdejší pán Kirbeg Žlutý by takovou hru ocenil.
„Mistře Lune,“ řekla jsem, „ten tvůj Sigur je kramář, a právě tě zradil. Nepřijde sem, aby se ti omlouval. Celá záležitost ti přerostla přes hlavu. Díky tvé slepotě jsou z nás teď figurky v cizí hře.“
„Hezky řečeno,“ šklebil se Jagoda.
„Gargane, mě a lodního čaroděje sem přivlekli během noci, ale jak ses sem dostal ty?“ vyhrkla jsem.
„Sebral mě doma tuhle Prďoch,“ zabručel skřet. „Je to sotva hodinka nebo dvě. Použil na mě hrubé násilí a podle síly, kterou u toho vyvinul, je mi jasné, proč má na sobě ten stan. Asi si taky jeden pořídím, kápě už zřejmě vyšly z módy!“ poškleboval se. Museli ho zajmout, když jsem zůstala s Tekmou.
Jeho trapné vtipkování jsem ignorovala. Beztak to řekl jen proto, aby si ti druzí dva uvědomili, pokud už to nezjistili předtím, že moje minkorská láska je skřet. Sledovala jsem, co to s nimi udělá jen s malým zájmem. Alunar si ponechal svůj ukřivděný výraz. Starší z mágů, Andreaš, dál ležel nehnutě. Oči měl otevřené, takže žil, ale jinak vypadal, že se ho celá záležitost vůbec netýká.
„Co jste s ním udělali?“ zeptala jsem se Jagody.
„Kladli jsme otázky a on odpovídal.“
Obrátila jsem se na iluzionistu: „Je to pravda, André?“
Posadil se na slámě a otočil k nám hlavu. Bylo mu hodně přes padesát. Měl souměrný nos, štíhlou bradu a pěkně tvarované rty, na které mě před více než dvaceti lety sbalil. Když jsem ho viděla naposled, a že od té doby uplynula věčnost, všechny ty příjemné rysy pokrýval chladný vztek. K našemu setkání nedošlo tady, v Minkoru, ale mnohem dál, v pirátském městě Sarindar ležícím na jižním břehu Tary. Stejně jako já pocházel z Plaveny, a také ho odtamtud vyštval Zvinův agresivní postup vůči magikům. To nás spojovalo. Bohužel trvalo dost dlouho, než jsem na to přišla a samolibý mág rozchod nenesl dobře.
Andreaš pohnul unaveně rty: „Paní Magno, mám svůj vlastní život. Víš, na mě taky doma čekají. Jsem tu jen kvůli tobě a vůbec tě za to nemám rád.“
„Spolupracoval jsi s nimi?“ vypálila jsem.
„Ale to už je dávno. Teď už se chci jenom vrátit k ženě a dětem.“
Vzpomínala jsem, co všechno o mně ví a snažila se smířit s tím, že ty informace má i Jagoda, a to zřejmě už delší dobu. To, že jsem v mládí opustila Plavenu, nebylo žádné tajemství. Pravý důvod mého zmizení se jistě dovtípili. Co ještě jim Andreaš mohl povědět? Že miluju černou a zelenou a nesnáším modrou? Že mám zálibu v chladných mužích a nerada jim ráno dělám snídani? Že má oblíbená milostná poloha je lištička? Vážně netuším, k čemu jim tohle všechno bude.
„Jak dlouho ho tu držíte?“ obrátila jsem se k Jagodovi.
„S našimi plány je to jako s keledorským sýrem. Také zrají postupně,“ odpověděl vyhýbavě.
Takže to klidně mohlo být i měsíc. Bylo mi Andreaše líto. Náš vztah byl minulost a on teď kvůli tomu měl trpět. Ale byla v tom i jasná hrozba. Andreaš nebyl jediným Sigurovým vězněm. Pochybovala jsem, že Gargan vydrží celé dny sedět na zadku a zírat na prázdnou stěnu. Buď uteče, nebo se zabije, anebo zabije všechny ostatní, zblázní se, od všeho něco, nebo všechno dohromady.
„Zklamali jste mě, vy čtyři. Čekal jsem, že do toho dáte víc citů,“ řekl Jagoda. „Ale já vím, co našemu setkání chybí. Slzy.“ Překřížil ruce na prsou a jeho prsteny se zlověstně zaleskly. „Paní Magna si myslí, že je v situaci, kterou zvládne tak, jako zvládla všechny předešlé. To je velký omyl. Není rozumné s námi bojovat, protože my máme dobré úmysly. A co přesvědčí paní Magnu o našich dobrých úmyslech? Jenom to, že svá slova myslíme vážně. Tohle není test ničí loajality. Paní Magna pro nás bude pracovat a vy zatím budete našimi hosty. Můžete namítat proč zrovna vy. I na to dovedu odpovědět. Paní Magna nemá žádnou rodinu. Vyrostla v sirotčinci a podle plavenského práva spadá do svěřenecké péče svého poručníka. Bez jeho souhlasu se nesmí vdát ani disponovat vlastním majetkem. To ale platí pouze v Plaveně. Vy jste těmi nejbližšími osobami, které jsme našli. Když se nás pokusí podrazit, budete prvními, kdo za její zradu zaplatí. A aby paní Magna viděla, že to myslím vážně, jeden z vás zaplatí už teď. Který to bude? Povíš nám to, miláčku? Nééé? K lendorským břehům je dlouhá plavba, tak abys neměla zlé sny, udělám to za tebe.“

Anotace:
Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie?  Co udělá vlivná klika magiků z Východluní? Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.

Název knihy nikomu nezůstane nic dlužen! Čekají na vás spletité vztahy s krvavým koncem, notná porce intrik a řežba, po které si budete muset dát panáka.

O autorce:
Hanina Veselá
Pochází z pražského Smíchova. Vystudovala právo a historii; názorný příklad rozpolcené osobnosti. Na jedné straně snílek a fantasta, na straně druhé pragmatik a vědec. Mezi její zájmy patří reportážní fotografie, okultní tématika a sbírání vzácných knih – nejlépe s věnováním. Románovou prvotinou se stala Magnólie a démon (Mytago 2013), jejíž protagonistkou je telepatka Magnólie, která je i hlavní hrdinkou dalších povídek a knih ze světa Asterion. Se svou autorkou má společné zrzavé vlasy, cynický humor a řádně prořízlou pusu.

Info o knize:
Autor: Hanina Veselá
Obálka: Martina Pilcerová
Mapy: Lukáš Bunny Králík
Vnitřní ilustrace: Kristina Haidingerová
Počet stran: 640
Nakladatelství: Mytago

Knihu se slevou a bonusy můžete zakoupit zde:
https://www.fantasyobchod.cz/krev-tece-vzdycky-cervena

Další informace o knize, její autorce a dalších projektech nakladatelství Mytago naleznete zde:
http://www.mytago.cz/book/krev-tece-vzdycky-cervena/
www.haninavesela.cz
https://www.facebook.com/Hanina-Veselá-spisovatelka-a-fotografka-214474438976621/
https://www.facebook.com/mytago.cz/


 

UkázkaUkázkyH. VeseláMagnolieMytagoLiteratura
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Brian W. Aldiss, Skleník

Tue, 11/13/2018 - 05:33

Země, vzdálená budoucnost. Planeta se přestala otáčet, polovinou je v nekonečné tmě a polovinou v neustálém žhnoucím dni. Na sluneční straně se rozpíná fíkovník, obrovský organismus tvořící džungli přeplněnou rostlinným životem. A na té druhé? Kdoví. A gigantičtí traverzéři mezitím snovají své pavučinové stezky na trase mezi Zemí a Měsícem. Vítejte na konci světa.

V džungli, kde vás může sežrat každá druhá kytka, přežívají poslední zbytky lidí. Tedy… ne tak úplně lidí. Vládnoucí rasa prodělala hodně bolestivý pád ze svého trůnu a prošla něčím, čemu Aldiss říká devoluce. Zkrátka, vrátila se na stromy. Respektive na jeden obří strom. Skoro nevědí, jak vypadá obloha a pevná půda pod nohama, protože to už dávno není jejich teritorium. Místo toho šplhají jak Tarzan po větvích, zařizují si jednoduchá obydlí a praktikují své přízemní namlouvací rituály. Až do doby, než je čas odejít a přenechat místo mladším.

Lily-yo, ještě donedávna vůdkyně tlupy, se spolu s dalšími dospělými vydává na poslední cestu ke slunci. Tam si každý najde svou schránku, aby ho traverzér mohl odnést vstříc smrti. Jenže konec není tak blízko, jak si mysleli. Místo konečného odpočinku je čeká něco, co by si jejich přízemní mozky jen stěží dokázaly představit.

V džungli se zatím Gren, muž-dítě, snaží získat respekt v nové tlupě. Od začátku se však kazí všechno, co se zkazit mohlo. Stačí jednou mrknout a tlupa se rozpadá, Gren zůstává sám. Tedy, je tu ještě Poyly, ale ta nic nechápe. Rozhodně ne tolik jako Gren, od té doby, co se k němu přidal jeho kamarád smrž. Začíná strastiplná odysea světem, kde zvířata připomínají jen rostlinné napodobeniny, kde ponořit ruku do vody znamená přijít o ni, kde houba je chytřejší než člověk a kde podivné sopky lákají potravu do svého chřtánu pomocí písně.

Skleník není lehké čtení, ó ne. Aldiss chrlí neologistické pojmy jeden za druhým, až si skoro připadáte, že čtete Alenku v Říši divů. Někdy je lehké si představit, co myslí tou chůdnicí nebo mocermitem, jindy jen těžko porozumíte, když se vytasí se slovy jako hlupek, zřínek nebo hltobýl. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože atmosféru to i tak vybuduje skvěle. Copak necítíte to skleníkové dusno, copak vám nestéká pot po zádech?

Po dlouhé době tu máme vševědoucího vypravěče. Postavy nejsou zas tak důležité a ostatně, jejich optikou bychom se toho o světě, který nás čeká, dozvěděli málo. Místo toho se Aldiss rozhodl pro distancovaný hlas, který vám občas vysvětlí, proč je pórek třikrát vyšší než člověk a že ta věc, na kterou Gren právě narazil a neumí ji pojmenovat, je led. Ale nedělá to vždycky, a tak se možná někdy stane, že se nad určitou pasáží budete muset pozastavit a představovat si ji ze všech úhlů, dokud nevykřiknete vítězné „Aha!“. V tom lepším případě, v tom horším se vítězný výkřik vůbec nedostaví. A tyhle momenty přispívají k pocitu děsu, který Skleník nevyhnutelně vyvolává. Ano, můžete být celou duší ekolog a strom obrůstající téměř celou Zemi se vám na první pohled může zdát jako ráj, přesto se vám při čtení bude svírat žaludek. Svět, který Aldiss prorokoval, je sice celý zelený a dýchá životem, ale ráj to není ani zdaleka. Smrž by mohl vyprávět…

Skleník je dílo geniální. To, že se geniální díla občas nečtou úplně dobře, k tomu už tak nějak patří.

P. S.: V tomto vydání je předmluva Neila Gaimana. Řiďte se podnadpisem a přečtěte si ji až po dočtení příběhu!
P. P. S.: Stejně jako dílo je i jeho český překlad geniální. Potlesk!


Brian W. Aldiss, Skleník
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Překlad: Jan Vaněk
Obálka: Adam Pižurný
Stran: 280
Cena: 278 Kč

RecenzeLiteraturaB. W. AldissArgoJ. Vaněk JR.N. Gaiman
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello, Wonder Woman 3: Vůle

Mon, 11/12/2018 - 05:33

Olymp už není tím, čím býval. Zeus je stále nezvěstný a jeho trůn je v obležení všech, kteří prahnou po moci. V nebezpečí jsou hlavně nevlastní děti nejvyššího boha, mezi které patří i Wonder Woman.

Nebohá dívka Zola snad nikdy nebude mít pokoj. Po tom, co byla vysvobozena ze spárů pekel, se její a Diův novorozený syn vypařil neznámo kam kvůli Hermově zradě. Navíc zjišťuje, kolik lidí, bohů a polobohů po dítěti z neznámých důvodů prahne. Jedním z nich je i největší válečník rodu Nových bohů, který přiletěl z dalekého vesmíru. Diova žena Hera to taky nemá jednoduché, ztratila svou božskou moc a chtě nechtě musí trávit čas na zemi s Dianou, Zolou a dalšími, které nenávidí kvůli pletkám jejího manžela. Diana je nucena najít několik svých nevlastních bratrů a sester a navázat riskantní spojenectví, aby se k nemluvněti konečně dostala. Na trůnu zatím sedí marnivý Apollon, který ještě netuší, že se ze samotného jádra země klube další konkurence – Diův prvorozený syn toužící po pomstě.

Wonder Woman: Vůle plynule navazuje na předešlou Odvahu a obsahuje sešity č. 0 a 13–18 z pera scénáristy Briana Azzarella. Série patří do projektu The New 52 a pohrává si s původem hrdinky. Diana zde totiž není pouhou dívkou vytesanou z hlíny, které byl vdechnut život, ale dcerou samotného Dia. Proto se musí vypořádat se zlobou a intrikami, které na Olympu vládnou.

Právě navázání příběhu Diany na antickou mytologii dělá z této série něco jedinečného. Azzarello pokračuje s výbornou prací na postavách, hlavně co se olympského božstva týče. Každý bůh i polobůh si zachovává něco ze svého původu tak, jak jej známe, ale autor vždy přidá i malou drobnost navíc, což z komiksu dělá zajímavou podívanou. Tentokrát se na scéně poprvé objevuje třeba Dionýsos, bůh vína a veselí, v podobě mladého chlapce s veselým duchem.

Po přečtení anotace ke komiksu se může zdát, že příběh bude zmatený, protože na scénu vstupuje mnoho nových postav i dějových linek, na jejichž prolnutí si zatím musíme počkat. Opak je ale pravdou. Je velmi lehké se v ději zorientovat a naplno si jej užít. Většina nových postav je navíc docela zajímavá, hlavně co se týče dalších Diových utajovaných dětí Milana a Siraccy. Je téměř jasné, že za Zoliným dítětem se skrývá nějaké tajemství, které bude dříve či později odhaleno, což skvěle buduje napětí. Jediným mínusem oproti předchozím dílům je menší podíl akce, Vůle je zkrátka spíše vyprávěcí částí série.

Kresba je hodně ostrá, Cliff Chiang často používá výrazné černé obrámování. Místy by sice mohla být detailnější, ale Diana ve většině případů vypadá opravdu skvěle, což se třeba o komiksu Wonder Woman 1: Lži ze série Znovuzrození hrdinů DC tolik říct nedá. Nejlépe nakreslená je linka kolem prvorozeného Diova syna a pozornost si zaslouží i sídlo bohyně Démétér.

Pro fanoušky antické mytologie a komiksu musí být tato série splněným snem, protože zapojení olympských bohů zkrátka funguje a je vidět, že Azzarelo s jejich charaktery umí dobře pracovat. Škoda jen toho pomalého tempa vydávání, které BB/art zvolil – Vůle vyšla více než rok po předcházející Odvaze.


Wonder Woman 3: Vůle
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Cliff Chiang
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 176
Cena: 499 Kč
 

KomiksBB artWonder WomanB. AzzarelloM. D. Antonín
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 02

Mon, 11/12/2018 - 00:00

Oskar Fuchs před pár týdny oslavil narození svého druhého knižního potomka. Kmotra Epocha nejen bedlivě dohlíží na všechny nezbytné první i další krůčky druhorozeňátka na knižním trhu, ale také díky ní máte možnost o tohle povedené dítko soutěžit tady na Sardenu. Hitokiri (z mnoha různých důvodů) není Frost a chcete-li se dozvědět, o co v téhle knize jde, stačí když nám napíšete

  • Kdo je hlavním hrdinou knihy Hitokiri?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardesoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 18.11.2018, do předmětu napište Vánoce 2 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

Vánoční soutěžSoutěžeO. FuchsEpocha
Categories: Vector Graphic

Zvrat na farmě superhrdinů „ve výslužbě“

Sun, 11/11/2018 - 05:33

Druhý díl komiksu Černá palice poodhalí roušku tajemné minulosti i nejasné budoucnosti hlavních postav.

V listopadu vychází v nakladatelství Comics Centrum druhý díl oceňované série Černá palice, která zpracovává superhrdinský žánr značně netradiční formou.

Druhý díl komiksu s názvem Černá palice 2: Zvrat od amerického nakladatelství Dark Horse se opět odehrává na tajuplné farmě nedaleko nudného amerického městečka Rockwood.

Na konci prvního dílu se na farmě objevila Lucy, dcera zesnulého superhrdiny Josepha Webera alias Černé palice. Všem obyvatelům farmy tím svitla nová naděje, že přece jen mohou z tohoto záhadného místa uniknout. Otázkou však zůstává, zda si to všichni opravdu přejí, protože veškeré pokusy o útěk někdo stále sabotuje…

Kniha obsahuje sešity 7 až 11 a sešit 13 původní Lemireovy série. Chybějící 12. sešit je součástí souborného svazku Sherlock Frankenstein a Legie zla, jehož vydání plánuje Comics Centrum na příští rok.

Scénáře se opět ujal Jeff Lemire, kresby Dean Ormston a coloringu Dave Stewart, s výjimkou sešitu č. 9 s názvem Balada o Robotele, na kterém s Lemirem spolupracoval a výtvarně jej zpracoval David Rubín

Série vyhrála v roce 2017 dvě Eisnerovy ceny – jednu získala jako nejlepší nová komiksová série a vlastníkem druhé se stal Todd Klein za nejlepší lettering. 

Na internetových stránkách Comics Centra si zájemci mohou knihu objednat za zvýhodněnou cenu do 13. 11. 2018.

„S každou další vrstvou, kterou nám Jeff Lemire a Dean Ormston v Černé palici odhalí, je příběh čím dál poutavější... tvůrcům se podařilo přijít s jedním z nejzajímavějších superhrdinských světů, jenž je zároveň poctou všemu, co známe, i něčím zbrusu novým.“
– ENTERTAINMENT WEEKLY

Anotace knihy:
Když na farmu mezi bývalé superhrdiny Zlaté éry dorazí návštěvnice, která hledá Černou palici a zároveň přináší zprávy ze Spiral City, vše se nadobro změní. Její příchod zjitří staré vzpomínky a probudí u ztracených hrdinů novou naději. Rozhodnou se učinit ještě jeden pokus o útěk ze svého vězení?

„Černá palice 2: Zvrat“
Autor: Jeff Lemire
Kresba: Dean Ormston, David Rubín
Z anglického originálu „Black Hammer 2: The Event“ přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným přebalem a parciálním lakem, 176 barevných stran
U nakladatele od 30. 10. 2018 do 13. 11. 2018 za cenu 359 Kč, dále pak 419 Kč
Kniha vychází 5. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+

KomiksComics CentrumComicscentrumJ. LemireČerná paliceD. Rubín
Categories: Vector Graphic

(NE)REPORTÁŽ: Brno, hlavní město fantastiky

Sun, 11/11/2018 - 05:33

„Brian, nice to meet you! And my wife, Jennifer.“ Je středa 3. října 2018, přibližně 7:50. Ruku mi podávají usměvavý muž se stříbrným plnovousem a jeho neméně přívětivá manželka. V Brně začíná odborná konference Mýtus a fantastika v antropocénu a na nepříliš pohostinné nádraží přijel jeden z největších světových teoretiků fantastiky, Brian Attebery. Kdyby to byl fotbal, podávám si ruku s Petrem Čechem nebo Zinedinem Zidanem. Kdyby to byla politika, představil by se mi David Cameron nebo Barack Obama. A pokud by šlo o autory fantastické literatury, ten plnovous by patřil G. R. R. Martinovi nebo Patricku Rothfussovi. Jenomže jde o literární teorii, takže se obávám, že většina čtenářů tohoto textu o knize Strategies of Fantasy (1992), která pomohla proměnit vnímání fantasy, nikdy neslyšela. Vlastně jde trochu o obranu fantasy, o snahu dokázat, že fantasy JE (no dobře, může být) vysoká literatura. A to bylo v době, kdy u nás nebo v Polsku pojem „fantasy“ existoval jen velmi omezeně.

Nepleťte se, tohle není reportáž. Tak za prvé: podílel jsem se na organizaci. Nejsem si jistý, do jaké míry jsem schopen být objektivní. A za druhé: jaký druh reportáže by to měl být? Odborná, ideálně s komentářem k výrazné části z 56 původně plánovaných příspěvků? Organizační, která by sledovala zákulisí příprav a mapovala pozadí konference? Emociální, aby byl zachycen přátelský duch setkání, inspirativní myšlenky při přednáškách i mimo program večer u piva či vína? Ať udělám cokoliv, vyjde z toho paskvil. Ale stojí zaznamenat tuto akci aspoň nějak – v českém kontextu byla naprosto unikátní, v evropském výjimečná, ve světovém vzbudila pozornost.

Více než padesát plánovaných vystoupení v tradičním formátu souběžně vedených panelů po třech lidech po tři náročné dny. Pokud to neznáte, funguje to asi takto: první a druhý den začíná v devět nebo deset ráno, kdy hovoří jeden z pozvaných řečníků (v angličtině „keynote speaker“), následuje krátká pauza a první série panelů. Každý z panelů má název (v našem případě například „Thinking Ecological Justice“ nebo „Tradice v české literatuře 19. a 20. století“), svého předsedu (tzv. „chair“) a tři řečníky. Předseda vždy hosta krátce představí, následuje příspěvek dlouhý dvacet minut. Pak je představen další host s dalším dvacetiminutovým příspěvkem, po posledním řečníkovi následuje půlhodinový prostor na debatu o nastolených tématech. Pak půlhodinová pauza (když už jsme u těch překladů: „coffee break“) a další panel. A takhle se jede až do nějakých pěti odpoledne, kdy už člověk neví, kde mu hlava stojí, je rád, že dokáže přijímat potravu, natož aby ještě přijímal informace, a těší se, že si chvíli odpočine… a pak mu to nedá a stejně se sebere a jde s těmi zajímavými lidmi diskutovat na organizátory zvolené místo.

Pozvaní řečníci byli dva. Kromě zmíněného Briana Atteberyho ještě Marek Oziewicz, profesor univerzity v Minnesotě, který v daném týdnu zároveň vedl na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity seminář o fantastice pro mládež. Té (a jejím ekologickým a kognitivním aspektům) se také věnuje, jak dokazují jeho knihy One Earth, One People: The Mythopoeic Fantasy Series of Ursula K. Le Guin, Lloyd Alexander, Madeleine L'engle, Orson Scott Card (Critical Explorations in Science Fiction and Fantasy) (2008) a Justice in Young Adult Speculative Fiction: A Cognitive Reading (2015).

I mezi „nepozvanými“ se našly celebrity. Kanaďanka Larissa Lai, „keynote speaker“ na předloňské konferenci GFF1 v německém Münsteru, spisovatelka, básnířka a literární teoretička, Švéd Stefan Ekman, „keynote speaker“ na loňské konferenci GFF ve Vídni (druhým pozvaným řečníkem tam byla Farah Mendlesohn, to je takový druhý Attebery, něco jako Jágr v hokeji…), který neměl žádný příspěvek, jen bylo obsazení tak dobré, že se přijel podívat, Krzystof M. Maj, který, pravda, bohužel nakonec nedorazil, ale vede polský odborný časopis Creatio Fantastica, což stojí za zmínku, nebo Portugalka Inês Garcia, která v loňském roce vydala drsný, ale vynalézavý komiks s názvem SINtra. Účastníci se sjeli skutečně z celého světa – vedle početné výpravy z USA a nedalekého Polska se našli zástupci Kanady, Velké Británie, Portugalska, Kolumbie, Irska, Německa nebo Ukrajiny. Speciální pozornost zaslouží Erin Cheslow, která přicestovala z Havaje. Na tři dny. Do Brna. Nepřestává mě to fascinovat. Domácích nebylo málo, ale konference byla přece jenom spíše pro anglicky hovořící.

Mýtus a fantastika v antropocénu. Jakmile mi to Tereza Dědinová, hlavní organizátorka, poslala, běžel jsem se zeptat Googlu, co to ten antropocén je. Ušetřím vám čas: antropocén je něco na způsob „věku člověka“, a pokud hádáte, že to pro lidstvo nebude úplně pozitivní, máte pravdu. Antropocén jako věk, v němž lidstvo ovlivňuje přírodu a globální ekosystém natolik, že… že vlastně nevíme, co z toho bude. Ale prognózy jsou převážně katastrofické.

Zjednodušeně podáno, oba hlavní řečníci hovořili o vztahu fantastiky ke světu, člověku a ekologii. Brian Attebery použil příklady od nejstarších možných (protože člověk odjakživa bojoval s přírodou, třeba když šli Gilgameš a Enkidu bojovat s Chumbabou, aby po vítězství prozkoumali a následně vydrancovali cedrový háj, jehož dřevo použili na stavbu brány Uruku) přes klasické (Pán prstenů) až po ty nejsoučasnější – Páté roční období N. K. Jemisinové a Ka Johna Crowleyho (zatím do češtiny nepřeloženo – a kdoví, jestli v dohledné době bude, přece jenom Malý velký, zásadní Crowleyho román, v češtině vyšel po mnoha letech, ale výrazný kasovní trhák to asi nebyl…). Postavil svou řeč na otázce, jak může fantasy pomoci světu. Neboli: je-li antropocén posledním obdobím člověka, může to fantasy nějakým způsobem zvrátit?

Řeč Marka Oziewicze byla velmi poutavá. Nesourodé poznámky, které mi z ní zůstaly, nemohou zachytit její apelační charakter. Snad náznakem: kolik z vás ví o „World Scientists' Warning to Humanity: A Second Notice“ („Druhé naléhavé varování lidstvu“)? Varování vědců, že pokud bude lidstvo pokračovat v nastoleném životním trendu, brzy může být pozdě na změnu, nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Proč? Failure of imagination, říká Marek Oziewicz. Nedostatek fantazie. Jsme natolik spokojení, že si nedokážeme představit, že by se to mohlo změnit. Nikdy se nepsalo tolik dystopií, protože je (podobně jako při hororech) příjemné nechat se strašit něčím, co se nemůže stát. Nebo má možná lidstvo pocit, že nic než nějaká festovní apokalypsa nemůže zachránit planetu. Marek Oziewicz vplétá do své hodinové přednášky fantastické i odborné knihy, Čapkovu Válku s mloky, výroky Václava Havla (očividně je na české publikum dobře připraven!) a… uf, vlastně nevím, jak tento dýchavičný popis zakončit. Ale dobré slyšet, vědět a přemýšlet o tom! Nechtěl by do komentářů připsat někdo z účastníků víc?

Nebylo v lidských silách (natož v silách organizátorských) zúčastnit se všeho. Z dalších příspěvků, které mě zaujaly, musím zmínit Stanislawa Krawczyka, jehož teze o vnímání pojmu fantasy v polském časopise Fantastyka ukázaly mnohé paralely českého a polského kontextu – stálo by to za hlubší prozkoumání, Weroniku Laskiewicz, která se zaměřila na Charlese de Linta (jehož dílo, ehm, vůbec neznám) a jejíž příspěvek o vnímání původních obyvatel byl pro mě v mnohém objevný, Inês Garciu, přestože jako umělkyně mluvila spíše o uměleckých aspektech magických stvoření, nebo Stefana Segiho, jehož prezentace o korektnosti v české akční fantastice rozpoutala inspirativní debatu. Naopak mě mrzí, že jsem neviděl příspěvek Jana Czechaczka o biopunku Evy Hauserové, nestihl Larissu Lai, jejíž čtení jsem ten den později uváděl, a nemohl se zúčastnit panelu o díle N. K. Jemisinové – protože jsem v danou dobu přednášel o nahotě na obálkách knih v české fantastice.

Po intelektuálně náročných dnech následoval dobrovolný večerní program, který sestával zejména ze setkávání a povídání si. V úterý před konferencí proběhla pro zájemce prohlídka Brna, ve středu po příspěvcích četla Larissa Lai ukázku ze své nové knihy The Tiger Flu, následovala přednáška předního kafkologa Rainera Stacha pořádaná ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, kde se celá konference konala, a poté oficiální recepce. Ve čtvrtek byl program češtější: po autorském čtení z knihy Bílí havrani Luisy Novákové se předvedli studenti bohemistiky s recitačním vystoupením inspirovaným mýty o stvoření světa, aby následovala neoficiální „recepce“ v nedalekém restauračním zařízení. A v pátek již velké loučení, výměna kontaktů, předávání květin… no znáte to. A pro velký úspěch ještě jedna prohlídka Brna pro ty, kteří tu první nestihli. A pro Marka Oziewicze, který toužil spatřit brněnskou kostnici.

Nedělám si iluze o tom, že by brněnská konference o fantastice mohla zachránit lidstvo. Ale z příspěvků obou pozvaných řečníků i z debat s mnohými dalšími účastníky pro mě vzešel jeden zásadní poznatek. Vědci, i ti literární, jsou lidé, kteří by měli přemýšlet v kontextu. Vzdělávat se, pokoušet se pochopit, jak věci fungují – a tyto poznatky předávat dál. Fyzikové a chemici možná zkoumají něco, co můžeme pevněji a konkrétněji uchopit. Ale literární věda (podobně jako sociologie a psychologie) v důsledku zkoumá člověka. Analyzuje psaní, vymýšlení příběhů, tedy jednu z nejprapodivnějších lidských činností. A pomocí této analýzy se můžeme dostat k tomu, o čem v současnosti lidstvo tak nějak globálně přemýšlí, jaké jsou jeho problémy, čím se zabývá. Nevím, jestli je možné v této analýze nalézt i řešení. Ale v Brně, na tři dny hlavním městě fantastiky celého světa, se událo něco magického. Kouzlo, které může znamenat mnohé další začátky.


Zleva: Marek Oziewicz, Tereza Dědinová, Brian Attebery, Zbyněk Fišer

FantasyLiteraturapřednáškaAkce
Categories: Vector Graphic

Tomb Raider počtvrté: Vychází poslední díl Archivů o Laře Croft

Sat, 11/10/2018 - 18:51

 

V listopadu nabízí nakladatelství Comics Centrum svým čtenářům Tomb Raider Archivy S.4 – čtvrtý svazek akčního komiksu o kultovní ženské hrdince.

V průběhu loňského a letošního roku dostali čeští čtenáři příležitost přečíst si o dobrodružstvích sexy archeoložky v podobě takzvaných Archivů, neboli sebraných svazků, které začala roku 2016 vydávat americké nakladatelství Dark Horse.

Na rozdíl od prvních tří svazků, nabízejících čtenáři příběhy ze „základní“ řady komiksu, obsahuje čtvrtý a poslední svazek několik samostatných příběhů, dále dodatečné prequely k sérii – sešity s číslem nula a jedna polovina – a pak speciální řadu s názvem „Cesty za dobrodružstvím“.

Čtenáři se mohou těšit na dobrodružství v mnoha exotických světových destinacích, výlet do říše snů, nebo putování myslí samotné hrdinky, a to celkem v 19 sešitech a jedné bonusové manze od Krise Renkewitze.

Mezi scénáristy a výtvarníky, kteří se na čtvrtém svazku Archivů podíleli, se tentokrát objevili například Joe Jusko (který je také autorem předmluvy), Dan Jurgens, Fiona Kay Averyová, Drew Johnson, Many Clark, Billy Tan, Jonathan D. Smith, Tyson Wengler a mnozí další.

Tomb Raider Archivy S.4 vycházejí opět ve velkém formátu a v pevné vazbě. Nakladatelství Comics Centrum stejně jako v případě druhého dílu Archivů vytvořilo alternativní obálku; české vydání je tedy po této stránce celosvětovým unikátem.

Na internetových stránkách Comics Centra si zájemci mohou knihu objednat za zvýhodněnou cenu do 13. 11. 2018.

Anotace knihy:
Vzrušení a vzácné artefakty má Lara Croft ze všeho nejraději!
Archivy S.4 je sbírka původních povídek, díky nimž prožijete spolu s Larou Croft ty nejúžasnější okamžiky. Buďte při tom, až se střetne s přidrzlým pirátem v příběhu, jenž překračuje meze života a času. Odhalte tajemství jejích začátků a zjistěte, co z ní udělalo neporazitelnou bojovnici. Vydejte se spolu s ní na cesty za historickými památkami, navštivte snové světy či džungle, a to vše v jedinečném výtvarném provedení...
Tento svazek obsahuje sešity 0 a 1/2, které vyšly v nakladatelství Top Cow jako součást série Tomb Raider, sešity 1–12 série Cesty za dobrodružstvím a dále pět samostatných sešitů: Vše, jak má být, Škorpionova hůl, Přepadení, Tisící prvá noc a Největší ze všech pokladů. Do závěrečného svazku Archivů přispěly stálice komiksového nebe, jako např. Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a mnozí další!

„Tomb Raider Archivy S.4“
Autoři: Adam Hughes, Billy Tan, Tony Daniel, Andy Park, Keu Cha, David Finch, Joe Jusko a další
Z anglického originálu přeložila Alexandra Niklíčková, vydává nakladatelství Comics Centrum
Vázaná s matným laminem a parciálním lakem, 528 barevných stran
U nakladatele od 30. 10. 2018 do 13. 11. 2018 za cenu 780 Kč, dále pak 910 Kč.
Kniha vychází 5. 11. 2018
Nakladatel knihu doporučuje pro věkovou kategorii 14+
 

Tomb RaiderKomiksComicscentrumComics Centrum
Categories: Vector Graphic

OneHotBook: audioknižní novinky, které ještě vyjdou do Vánoc

Fri, 11/09/2018 - 20:45

Letos před Vánocemi jsme nachystali opravdu hodně audioknižních laskomin, a proto jsme pro vás připravili přehled všech nových audioknih, které ještě letos vyjdou. A jelikož někdo už přemýšlí o tom, jakým dárkem by svým blízkým udělal radost, rozhodli jsme se být nápomocni. Audiokniha je totiž výtečný společník pro každého, stačí jen vybrat tu pravou. Chystané tituly i nedávno vydané novinky jsme tedy rozdělili tak, abychom Ježíška trochu inspirovali.
S audioknihami ale nemusíte nutně čekat až pod stromeček. Vždyť při balení dárků, předvánočním úklidu, pečení cukroví i zdobení stromku rozhodně oceníte rozptýlení v podobě „mluveného slova“ i vy. Užijete si tak chvíle strávené s rodinou či přáteli u společného příběhu, který vás dojme nebo rozesměje, ale hlavně stmelí.
 

    Hotýlek (Alena Mornštajnová), čte: Jaromír Dulava.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hotylek/

    Český ráj (Jaroslav Rudiš), čte: Petr Čtvrtníček.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cesky-raj/

    Stín kapradiny (Josef Čapek), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stin-kapradiny/

    Vánoce Hercula Poirota (Agatha Christie), čte: Lukáš Hlavica.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vanoce-hercula-poirota/

    Terror (Dan Simmons), účinkují: Martin Stránský, Vladislav Beneš, David Novotný, Ivan Lupták, Jan Vlasák, Jiří Hromada, Robert Mikluš, Daniel Rous, Miloslav König, Petr Jeništa, Lukáš Příkazký.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/terror/

    Někdo blízký (Cara Hunterová), účinkují: Honza Hájek, Magdalena Borová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/nekdo-blizky/

    Lazar (Lars Kepler), čte: Pavel Rímský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/lazar/

    Hadohlavec (Peter May), účinkují: Jana Plodková, Martin Myšička.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/hadohlavec/

    Maigret v akci (Georges Simenon), čte: Jan  Vlasák.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/maigret-v-akci/

    Selfies (Jussi Adler-Olsen), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/selfies/

    Firma (John Grisham), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/firma/

    Alias Grace (Margaret Atwoodová), účinkují: Lucie Pernetová, Pavel Batěk, Martin Zahálka, Lucie Juřičková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/alias-grace/

    Pán věže (Anthony Ryan), účinkují Ivan Lupták, Pavel Soukup, Eva Josefíková, Klára Suchá, Jiří Suchý z Tábora.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/pisen-krve/

    Čarodějky na cestách (Terry Pratchett), čte: Zuzana Slavíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/carodejky-na-cestach/

    Stráže! Stráže! (Terry Pratchett), čte: Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/straze-straze/

    Text (Dmitry Glukhovsky), čte: Martin Písařík.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/text/

    Cizinka (Diana Gabaldon), čte: Jitka Ježková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/cizinka/

    Jedna želva za druhou (John Green), čte: Eva Josefíková.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jedna-zelva-za-druhou/

    Velcí Češi 1918 (Josef Landergott), účinkují: Martin Zahálka, Jiří Hromada.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/velci-cesi-1918/

    Vladař (Niccolò Machiavelli), čte: Igor Bareš.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/vladar/

    Stará dáma vaří jed (Arto Paasilinna), účinkují: Milena Steinmasslová, Jan Zadražil.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/stara-dama-vari-jed/

    Deníček moderního fotra 3 (Dominik Landsman), čte: Filip Švarc.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/denicek-moderniho-fotra-3/

    Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka (Evžen Boček), čte: Veronika Kubařová.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/aristokratka-vlna-zlocinn/

    Mumínci a čarodějův klobouk (Tove Jansson), čte: Vladimír Javorský.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/muminci-carodejuv-klobouk/

    Jak zlomit dračí prokletí (Cressida Cowell), čte: David Novotný.
Více na: http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jak-zlomit-draci-prokleti/

    Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (Michael Ende), vypráví: Jan Vlasák.
Více na:  http://www.onehotbook.cz/audioknihy/jim-knoflik-lukas-lokomot/

 

AudioknihaAudioknihyOneHotBook
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Selinina velká loupež

Thu, 11/08/2018 - 00:00

Selina Kyleová alias Catwoman byla u nás donedávna jen ta kočka v latexovém oblečku, která se mihla v jednom filmovém Batmanovi a následně v příšerném vlastním filmu. Věděli jsme o ní, že je zlodějka, snaží se nezabíjet a podle míry infantility a stáří filmu má něco společného s kočkami.

Naštěstí autorem komiksu, který byl vybrán do DCKK, je Ed Brubaker, a tak je jasné, že nepůjde o nějakou pláštěnkovou heroickou a barevnou slátaninu. Brubaker si totiž rád hraje a rád píše hrdiny civilněji a má rád krimi. Udělal to u Kapitána Ameriky, Daredevila, Gotham Central, a tak je víc než jasné, jakým směrem posune hrdinku, zlodějku, jejíž komiksová kariéra stála tak nějak na vodě a plácala se od jednoho břehu k druhému. Rozhodně nás nečeká "slečna Kočka".

Dostaneme klasický příběh o skládání týmu z lidí, kteří mají nějakou minulost, ne úplně si věří a o velké loupeži. Catwoman je zde vlastně úplně bez kostýmu, který si užijete hlavně retrospektivně a překvapivě dobře to funguje a vy si ji oblíbíte možná víc, než kdyby na sobě měla ten zbytečný latex a kůži. Zároveň v druhé lince sledujete noirovou detektivku, ve které po údajně mrtvé Catwoman pátrá soukromý detektiv Slam Bradley, ne nepodobný svému pravzoru Marlowemu. Selinina velká loupež rozhodně není jen pro milovníky pláštěnek. Naopak se do ní může pustit vlastně kterýkoli čtenář komiksů, detektivek nebo komiksových detektivek a nebude zklamán.

Jelikož bych vás připravil o požitek, nebudu tu prakticky ani trochu shrnovat děj, jen vězte, že kočičího kostýmu si moc neužijete, zato nakládaček, mafiánů, podrazů i smělých plánů, které se ovšem zhusta kříží s jinými plány a to i několikanásobně. A taky smrti, i té si užijete vrchovatě, což není ani v DC nijak běžná záležitost. Ed Brubaker je prostě jiný a Darwyn Cooke nezůstává pozadu. Dohromady udělali úkrok stranou a vytvořili dva propletené příběhy, které si z DC berou postavy, ale jinak by fungoval krásně i samostatně.

Darwyn Cooke se v tomhle komiksu postaral i o kresbu, která je hodně jiná. Cooke má za sebou mimo jiné působení v DC jako kreslíř story boardů a je to vidět. Jeho kresba je hodně filmová. Dynamická, přitom velmi jednoduchá. Jako by vzal tlustý fix a jen skicoval. Bez předkreslení, hravě, bez nějakých pravidel. Rád mění kamery, používá detailní záběry na postavy nebo jejich části a využívá hodně tmu a stíny, a to i na prosluněné pláži v Miami. Chvilku jsem si na ni musel zvykat, ale když se nenecháte odradit pár prvními stranami, poznáte, že kresba neuvěřitelně podporuje atmosféru a při neustálém pohybu je pořád přehledná.

Selinina velká loupež není Catwoman. Tady nám DCKK trochu lhalo. Je to čistá Selina Kyleová, ale to nemění nic na tom, že do výběrového kompletu zcela jistě patří.


SLAM BRADLEY: PO STOPÁCH CATWOMAN: Původně vyšlo v Detective Comics #759–-762 srpen–listopad 2001
SELININA VELKÁ LOUPEŽ: Původně vyšlo v září 2002

Autoři: Ed Brubaker, Darwyn Cooke
Vazba: vázaná
Stran: 144
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 249Kč

KomiksDCKKCatwoman
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Sergej Vasilievič Lukjanenko, KVAZI

Wed, 11/07/2018 - 00:00

Svet sa úplne zmenil. Možno vírus a možno voľačo úplne iné kriesi mŕtvych a z tých sa stávajú krvilačné beštie, bažiace po ľudskom mäse. Presnejšie...túžia po hocijakom mäse, hlavne nech je čerstvé a krvavé. A verte mi, niet nad ľudský mozog!

Pravdivo, pravdivo vám hovorím: Prichádza hodina, a už je tu, keď mŕtvi  počujú hlas Božieho Syna a tí, ktorí naň dbali, budú žiť... Evanjelium Jána 5:25

Ano, v životě přece musí existovat i něco dobrého. Kromě samotného života... Denis Simonov

Naša budúcnosť podľa Sergeja Lukjanenka vôbec nemusí byť taká strašná. Síce dôjde ku globálnej katastrofe, no tá má vlastne celkom super následky. Priznávam, že všetci ich za skvelé nepovažujú, no žiť večne, uznajte sami, nie je na zahodenie.
Niektorí ľudia sú z možnej nesmrteľnosti nadšení, iní spisujú posledné vôle, kde žiadajú kremáciu. Tá totiž dôsledne znemožní, aby sa z vás po smrti stal povstanec. Znie to ako povstalec, no povstanci nemajú žiaden ušľachtilý cieľ, za ktorý by bojovali. Oni vlastne nemajú žiaden cieľ, pretože nemyslia. Vedení sú len túžbou ukojiť hlad. Preto sú nebezpeční a už deti v škôlke z riekaniek a pesničiek vedia, že pred povstancom, aj keby to bola ich vlastná babička, treba utekať hlava nehlava. Platí na nich hlavne mačeta. Ak povstanca dekapitujete, tak sa šťastne vyhnete zožratiu.

„Protože už jste mrtví!“
„Ale není to ani smrt. Je to stav, pro nějž lidská řeč dřív neměla vhodné slovo.
„A teď už ho snad má?“
„Jistě. Kvazi. Kvaziživot...“  str.112

Z niektorých povstancov sa stanú kvazi. Podľa profesora Viktora Aristarchoviča Tomilina vyššia forma života. Mŕtvi a predsa živí. Sila sa im znásobila, zmysly zostrili, posadnutosť tým, v čom vynikali zaživa je neuveriteľná. Viktor Aristarchovič mal však smolu, niekto si objednal jeho vraždu. Na miesto činu prichádza Denis Simonov, policajný vyšetrovateľ pre smrteľné prípady a zarytý odporca nemŕtvych. Zrejme na truc mu pridelia za partnera vysoko postaveného kvazi menom Michail Ivanovič Bedreněc, ktorý určite niečo skrýva. No takých, ktorí sa pokúšajú hrajkať na svojom vlastnom piesočku s hračkami tých ostatných, je v tomto príbehu oveľa viac.
Čoskoro sa z Denisa a kvazi stávajú (navzdory všetkému) celkom dobrí parťáci. Raz si pomáhajú, kryjú si chrbát, potom si nedôverujú, no vzápätí podržia jeden druhého pred celým svetom. Stopy vedú k profesorovej manželke Viktórii, ktorá je kvaziženou. Tá sa s vyšetrovateľmi bavenká ako mačka s myškami. Bol výskum Viktóriinho muža naozaj taký dôležitý? Čo majú znamenať všetky tie jej nelogické kroky, to chaotické pobehovanie? Je Viktória teroristka a chce zničiť všetko živé, či zneuznaná záchrankyňa ľudstva? Kto sa v tom má vyznať...

Kým Denisa a Michaila vodí Viktória z jedného konca Moskvy na druhý, oni sa snažia nájsť v celom tom zmätku systém a dať všetkému nejaký zmysel. Čas neúprosne beží. Odkedy vyšetrovatelia vedia, prečo musel profesor Tomilin zomrieť a v akom ohrození je ľudstvo, letí sťa šialený. Stihnú nájsť Viktóriu? Vo veľkomeste, akým Moskva je, to fakt nie je jednoduché. Do všetkého sa im navyše neustále pletie kvaziho adoptívny syn Nal a Denisova nová láska z práce. Pritom všetci vieme, že deti a ženy vždy veci zbytočne skomplikujú.

Lukjanenko nám pripravil zmes humoru a akejsi kvazi zombie apokalypsy. Moskva je našťastie dosť veľká a poskytla románu zaujímavé kulisy. Oživení ľudia s vlastnou inteligenciou a takmer nesmrteľní, sú zase čitateľsky atraktívni. Román Kvazi sa číta veľmi ľahko a autor sa postaral o dialógy okorenené nadsádzkou a o vnútorné monológy, ktoré nenudia. Autorov zmysel pre humor prenesený do replík hlavnej postavy odľahčuje atmosféru a pôsobí nenútene.

„Zatímco jsem se v jeho ocelovém stisku bezmocně plácal a snažil se neudusit, říkal jsem si, že být žena, určitě bych z jediného takového objetí musel otěhotnět.“

Dlhý čas nebudete tušiť, prečo sa tie veci dejú. Práve neistota núti človeka čítať stále ďalej a čítať rýchlejšie, preto lebo chce konečne zistiť, z akého dôvodu tu už tristo strán, takmer bez dychu, pobehuje po upršanej a studenej Moskve a stále ho to neskutočne baví... Výsledok nebude šokujúci, pretože život je predvídateľný. Ľudstvo tak isto, či už je živé, či nemŕtve.  Povedané slovami Denisa Simonova:

„Ten život je fakt nelogický! Ale občas zkrátka musí ztratit veškerou logiku, aby získal smysl.“

Príjemné čítanie!

Ulázku z knihy si můžete přečíst zde.

Kvazi
Autor: Lukjaněnko Sergej
Originální název: KvaZi
Překlad: Konstantin Šindelář
Počet stran: 352 stran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Argo
Kniha byla vydána ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Doporučená cena: 298,- Kč

RecenzeLiteraturaS. LukjaněnkoSci-fiArgoTriton
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Supermanova smrt

Tue, 11/06/2018 - 00:00

Supermanova smrt je úžasný doják. Doják na prachy!

V roce 1992 se DC rozhodlo, že je třeba Supermanovskému mýtu dát trochu té šťávy a vydojit z fanoušků i těch posledních pár centů, které jsou za opláštěnkovaného bijce ochotni dát. Znovuzrození, mnohokrát omílaný přílet, dospívání a první pošťuchování s Luthorem asi už nezabíralo, a tak se v DC rozhodli pro změnu Supermana zabít. A při tom samozřejmě vydělat takový balik dolarů, že by stačil na to, aby ho s ním utloukli sami, bez záporáka. Ale nepředbíhejme.

Kdesi daleko začne někdo mlátit do zdi. Je vytvalý, a tak se probije až ven na vzduch a na zem. Ten někdo je Doomsday. Poprvé se objevil v Supermanově smrti a měl jen jednu vlastnost, jedno poslání: všechno vydržet a zabít Supermana. Tak jednoduché to je. Marně se Lex Luthor snažil leta Supermana přechytračit a zainvestoval do jeho smrti miliardy dolarů. Louise Simonson a Roger Stern na to šli od lesa. Prostě se vykašlali na pravidla hry a Superana zabili novým a neznámým záporákem. Tedy žádný světoborný nápad. Bum, bác, trocha slziček, kladení věnců a tak... A ono jim to vyšlo. Supermanova smrt se stala hitem a vůbec při tom nevadilo, že DC v očividné snaze vydojit co nejvíc rozprostřelo tenhle příběh do několika sérií, takže kdo chtěl být v obraze, musel platit jak mourovatý a držet krok na více frontách. Nevadilo to, že se Superman chová jako retard a při souboji s Doomsdayem nepoužívá prakticky vůbec mozek, ale jen do něj buší dle pravidla: kde nepomůže síla, pomůže větší síla. DC šlo na tuhle marketingovou akci překvapivě primitivně.

Pro nás, kteří nemáme DC nasledováno, je navíc v Supermanově smrti ještě jedno překvapení, a to složení Ligy spravedlnosti, které je pro toho, kdo čte jen česky, naprosto neznámé. Respektive známe jen Blue Beatla. Zbytek jsou Guy Gardner, Fire, Ice, Booster, Maxima a Bloodwynd... kdože? Nevadí, stejně nesehrají žádnou zvláštní roli, vlastně tam slouží Supermanovi jako pověstné "červené uniformy".

Z výše napsaného by se dalo usoudit, že Supermanova smrt je marketingový produkt otřesné úrovně. A svým způsobem je. Příběh nehledejte, na postavy si nezvykejte. Na druhou stranu, já osobně, a vím že jsem v menšině, na Supermanovu smrt nedám dopustit. Jo, je to vlastně jeden souboj přes celou knihu. Superman používá jen pěsti a ne mozek, ale ta kresba a to panelování je prostě úžasné a dodá tomu tu správnou epickou atmosféru. Jinde byste mávli rukou a zavřeli knihu, tady vám to kresba nedovolí. Jak se totiž stupňuje děj, ubývá panelů. Čím blíž jsme finále, tím sugestivnější a detailnější záběry zápasu dostaneme. Nejdřív jich je hodně, pak 4, 3, 2 ... a nakonec celý sešit celostránkových ilustrací drsného pěstního souboje na život a na smrt. A ono to na čtenáře funguje! Opravdu z těch stránek čiší naléhavost, i když víte, jak to dopadne, protože se to koneckonců jmenuje Supermanova smrt.

Supermanovu smrt tedy ultimátně zachraňuje panelování a kresba, která je na valné většině stran zvlášť v těch velkých záběrech vymazlená k dokonalosti. Musí být, koneckonců jde o jeden ze zásadních příběhů DC a byl tak i plánovaný. Vy, kteří máte rádi propracovaný děj, smysluplnou konverzaci a dějové zvraty, berte Supermanovu smrt s velkou dávkou shovívavosti. My ostatní, kteří máme rádi, když si pláštěnky dávají po držce, už se můžeme zlobit mnohem míň. A všichni dohromady si vychutnejme mainstreamovou, trochu zastaralou, ale promyšlenou a skvěle napanelovanou kresbu. A navíc, pokud stejně jako já nemáte Supráka moc v lásce, tak tady fakt pateticky natáhne bačkory. Co chtít víc.

Obsahuje sešity série Superman: Man of Steel #17-19, Superman #73-75, The Adventures of Superman #496-497, Action Comics #683-684, Justice League of America #69 a Superman #21.

Autoři: Roger Stern, Dan Jurgens, Jon Bogdanove
Vazba: vázaná
Stran: 192
Rozměry: 178 x 266 mm
Cena: 229Kč

KomiksDCKKSuperman
Categories: Vector Graphic

Velká vánoční soutěž 01

Mon, 11/05/2018 - 05:33

Vánoce už pomalu klepou na dveře. A protože milujeme nejen Vánoce, ale i knihy, rádi bychom vám letos zase nadělili pod stromeček nějaké dobré čtení. Jeden týden, jedna soutěž, jedna kniha či komiks. O co všechno budeme hrát, neprozradíme. Do prvního kola ale vyráží Bakly, na jehož návrat jsme čekali opravdu dlouho. Kdo by mu chtěl pomoci s Hledáním smrti, nechť nám na náš email pošle odpověď na následující otázku:

  • V jaké povídce se Bakly objevil poprvé?

Napovíme, že u toho tenkrát byl i Koniáš.


Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 11.11.2018, do předmětu napiště Vánoce 1 a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

Velká vánoční jízdaSoutěžeVánoční soutěžSoutěž
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Steve Robinson, Spříznění

Sun, 11/04/2018 - 22:43

Jefferson Tayte kráčel naleštěnou chodbou Německého kardiocentra v Mnichově. Světle hnědý oblek měl po letu stále po­ muchlaný, vrhal nervózní pohledy po Jean a jen doufal, že nejdou příliš pozdě.
Odpoledne přiletěli z letiště Heathrow na schůzku se sedmadevadesátiletým mužem jménem Johann Langner a velmi je šokovalo, když uslyšeli, že předchozího dne prodělal srdeční infarkt, a to i proto, že Tayte upínal velkou naději k tomu, co by mu Langner mohl říct.
Vzrušení ze schůzky a Jean Summerová, která seděla u okna a po celou dobu ho držela za ruku, pomohly Taytovi přečkat relativně krátký let a překonat strach z létání. Nyní měl žaludek stažený ze zcela jiných důvodů.
„Víte jistě, že nás chce pan Langner stále vidět?“ zeptal se Tayte muže v šedém obleku, kterého následovali.
Tayte neznal jeho jméno, hádal ale, že se jedná o šoféra. Byl stejně vysoký jako Tayte, ale štíhlý jako Jean. Čekal na ně, když vystoupili z letadla, odnesl jim zavazadla k mercedesu, který na ně čekal před příletovým terminálem, ale místo aby je vzal do hotelu, jak Tayte předpokládal, odvezl je rovnou do nemocnice. Taytův vak s oblekem měl přehozený přes paži a Jeanin batoh přes rameno.
„Instrukce Herr Langnera byly velmi jasné,“ odvětil muž pouze se slabým německým přízvukem. „Už se dostatečně zotavil a chce vás vidět co nejdříve.“ Zpomalil, otočil se k Taytovi a dodal: „Dokud stále může.“
Tayte kývl. Chápal, že s ohledem na věk Johanna Langnera a jeho špatný zdravotní stav, to už zítra nemusí být možné.
Jean musela skoro utíkat, aby Taytovým dlouhým krokům stačila, a z džínové bundy, kterou měla oblečenou přes žluté letní šaty, jí přitom málem vypadl tablet, který si nedávno koupila. Jako profesorka historie byla dobře obeznámena s rešeršemi a od chvíle, co se opět setkala s Taytem v Londýně poté, co dokončil svůj předchozí úkol, strávila během následujících dvou týdnů každičkou volnou chvíli na internetu, neboť se rozhodla zjistit co nejvíc o muži, k němuž Tayte upínal takové naděje.
„V Der Spiegel jsem četla, že galerie pana Langnera právě zprostředkovala prodej Matissova obrazu za rekordní částku,“ řekla muži, kterého následovali.
„Ano, máte pravdu,“ potvrdil muž. „A pro Herr Langnera to nebyla žádná maličkost. Začínal prakticky z ničeho a několik let trvalo, než si tímto způsobem dokázal vydělat na živobytí, pak si ale získal reputaci a jeho obchody se rozjely. Dokonce se mu podařilo vrátit několik obrazů, které byly ukradeny za války, jejich právoplatným majitelům.“
„Co ho pohání?“ zeptal se Tayte. „A kde to můžu sehnat?“
Muž se krátce zasmál. „O obchody se už několik let stará jeho syn Rudolf, tentokrát ale dohlížel Herr Langner na prodej osobně.“
„Možná na něj bylo toho vzrušení příliš.“
„To je docela možné. Šlo o spoustu peněz.“
Zastavili se u dveří vpravo. Muž na ně krátce zaklepal, otevřel je a postavil jejich zavazadla na zem. Pokoj uvnitř byl světlý, převážně bílý s trochou modré na několika kusech nábytku a na žaluziích na okně, které nabízelo výhled na společnou odpočinkovou zahradu v plném letním květu.
Johann Langner seděl na posteli, připojený k EKG monitoru vedle sebe, a hleděl na hosty přes pravé sklo brýlí; to levé měl zakryté. Poté, co Tayte a Jean přistoupili blíž, zvedl třesoucí se ruku zkroucenou artritidou a odhrnul si z čela řídké bílé vlasy. Muž, který je přivedl, se ujal představování.
„Herr Langnere, to je pan Tayte, americký genealog, a jeho společnice, profesorka Summerová.“
Langner se usmál, čímž zvýraznil znetvoření ve svém obličeji, v okolí lícních kostí a čelisti, a odhalil křivé zuby zhnědlé věkem a tabákem. „O oko jsem přišel za války,“ řekl Langner, kterému zjevně neuniklo, že Tayte civí na zakryté sklo jeho brýlí. Na rozdíl od muže, který je právě představil, byl jeho německý přízvuk velmi silný.
Tayte oplatil Langnerovi jeho úsměv. „Omlouvám se,“ řekl. „Nechtěl jsem zírat.“
„To je v pořádku,“ ujistil ho Langner. „Většina lidí zírá, když mě vidí poprvé, a věřte mi, zíral byste ještě víc, kdybych si sundal brýle.“
Ta představa Langnera očividně pobavila. Tiše se pro sebe zasmál, pak se otočil k muži u dveří a řekl: „Můžeš jít, Chris­ tophe.“
Christoph se usmál. „Kde je Ingrid? Možná bych s vámi měl počkat, dokud se nevrátí.“
„Ingrid je moje osobní ošetřovatelka,“ vysvětlil Langner Taytovi a Jean. „Byl to můj třetí infarkt a Ingrid mi pokaždé doslova zachránila život. Měla by se brzy vrátit.“ Langner se natáhl pro něco u postele. Chvíli šmátral, pak jim ukázal kabel s tlačítkem. „Nejsem natolik starý ani slabý, abych nezvládl zmáčknout čudlík, kdybych potřeboval pomoc,“ ujistil Christopha. „Navíc vím jistě, že jsem v dobrých rukách.“ Znovu se usmál na hosty.
„No dobrá,“ ustoupil Christoph, „trvám ale na tom, že počkám venku.“
„Ano, ano. Když musíš,“ odvětil Langner. Jakmile se Chris­ toph ocitl z doslechu, dodal: „Myslí to dobře, ale chová se ke mně jako k dítěti.“
Tayte se pousmál, a když si uvědomil, že pořád svírá aktovku, postavil ji na zem u postele a přitáhl blíž dvě židle, aby si s Jean mohli sednout. Přitom ho napadlo, proč výrobci nedělají ty židle širší. Možná by pak nemusel tak silně tlačit na područky, aby se z ní zase zvedl.
„A teď, pane Tayte,“ pravil Langner, jakmile se usadili, „cítím, že vám dlužím omluvu za to, že jsem vás nepřijal dřív.“
„To je naprosto pochopitelné,“ ujistil ho Tayte. „Jsem prostě rád, že to tentokrát vyšlo.“
Tayte se poprvé pokusil sejít s Johannem Langnerem před rokem, krátce poté, co se vrátil z Londýna zpátky do Washingtonu, jenže mu bylo pokaždé řečeno, že Langnerův zdravotní stav je příliš špatný na to, aby kohokoli přijal. Tedy až donedávna.
„Tak dobrá,“ řekl Langner. „V dopise jste se zmínil, že věříte, že bych vám mohl pomoct najít vaše rodiče.“
Tayte se zhluboka nadechl, zatajil dech a přemýšlel o důsledcích toho prostého prohlášení. Aspoň prozatím měl pocit, že veškerý výzkum jeho vlastní rodinné historie, kterému se celé roky marně věnoval, vedl jen k tomuto muži a k tomu, co by mu mohl, ale taky nemusel říct. Poté, co konečně obdržel telefonát, na který čekal po celou dobu plnění svého předchozího úkolu, a to potvrzení, že Langner ho přece jen přijme, ovládla ho ještě úzkostnější touha setkat se s ním. Sáhl si do saka a vytáhl fotografii, kterou mu matka nechala, když ho před čtyřiceti lety, ve věku sotva několika měsíců, opustila v Mexiku.
„Jak určitě víte,“ pravil Tayte, „živím se zkoumáním rodinné historie. Od chvíle, co jsem zjistil, že jsem adoptovaný, jsem se snažil pátrat v té své, zatím ale marně.“
„Opravdu?“ řekl Langner. „Genealog, který neví nic o své rodině. To musí být bolestivě ironické.“
„To tedy máte pravdu,“ potvrdil Tayte. „Pohání mě to ale vpřed. Jistým způsobem cítím, že mě to nutí zlepšovat se v tom, co dělám, v naději, že jednoho dne budu dost dobrý na to, abych našel odpovědi, které hledám. To, že mě adoptovali, jsem se dozvěděl krátce poté, co moji adoptivní rodiče zemřeli při pádu letadla, když jsem byl ještě v pubertě. Nechali mi tohle.“ Tayte podal fotku Langnerovi. „Věřím, že ta žena na obrázku je moje matka. Snažím se ji najít, nebo aspoň zjistit, kdo je. Fotka pochází z roku 1963.“
Langner se na obrázek zadíval. „Zdá se, že jste si tím rokem dost jistý. Jak to?“
„K tomu se dostanu za minutu, pokud dovolíte,“ pravil Tayte. „Poznáváte ji?“
Langner se zamyslel a dal si s odpovědí načas. Potom zavrtěl hlavou. „Ne, je mi to líto.“
Tayte na to byl připraven. Nečekal, že by to bylo tak snadné. „Poznáváte ale budovu, před kterou stojí.“ Nebyla to otázka.
Langner si přiblížil fotku ke zdravému oku a zkoumal ji.
Do hovoru se zapojila Jean. „Koupil jste ji od vlády v roce 1958 poté, co byla určena k demolici jako součást revitalizačního projektu.“
Langner přitakal a odložil fotku na postel. „Ano, je to jedna z mých budov. Stojí na kraji města, kousek odsud. Kamenní lvi tam byli původně umístěni jako reprezentace síly a odvahy. Je těžké je přehlédnout.“ Usmál se na Jean. „Určitě už jste provedli vlastní pátrání. Vidím, že toho o mně víte mnohem víc než já o vás.“
Ta poznámka přiměla Jean zavrtět se na židli. Zastrčila si po ramena dlouhé hnědé vlasy za ucho a zahanbeně se na něj usmála. „Byl to vítaný oddych od historických postav, kterými se zabývám obvykle.“
Langner se zasmál. „Živí mají přednost před mrtvými, co? Nepotrvá dlouho a sám se stanu jednou z vašich historických postav.“ Obrátil se k Taytovi. „Takže vaši matku vyfotili před jednou z mých budov a vy jste urazil tak dlouhou cestu v naději, že vám pomůžu ji identifikovat?“
„Možná ne přímo,“ řekl Tayte.
Sem ho zavedly měsíce pátrání, do kterého se pustil poté, co otevřel bezpečnostní schránku, kterou mu odkázal jeho starý přítel a učitel, Marcus Brown, a on teď jen doufal, že se nemýlí – zoufale si přál mít pravdu. Sáhl do aktovky a vytáhl složku, kterou si položil na kolena. Otevřel ji a vzal z ní kopii novinového výstřižku, který mu nechal Marcus spolu s krátkým vysvětlením, že mu o něm neřekl, protože nechtěl v Taytovi vzbudit naděje, dokud nebude vědět víc. Víc toho však nebylo, a Tayte hádal, že Marcus musel učinit svůj objev krátce před smrtí, jinak by zjistil další informace. Ale i když jich bylo málo, Tayte věřil, že to postačí.
„Určitě si vzpomínáte na den, kdy tohle vyfotili pro místní noviny, pro Abendzeitung,“ řekl a podal výstřižek Langnerovi.
Langner si ho vzal. Byly na něm dvě fotky stejné neoklasicistní budovy. Jeden snímek byl očividně novější a pocházel z roku 1963, když článek vyšel. Druhá byla z nezapomenutelné doby světových dějin. Oba obrázky ukazovaly širokou třípatrovou budovu s centrálním sloupovím, které aspoň na Tayta působilo dost tíživě, obrovité betonové sloupy se vypínaly skoro do celkové výšky stavby. Uprostřed se nacházely dvě kamenné sochy lvů, přesně ty samé, jaké byly vidět i na fotce Taytovy matky.
Z nápisu nad hlavním vchodem byly na fotce vidět pouze části: „nd E“. S takto omezenými nápovědami si Tayte dříve myslel, že se jedná o budovu nějakého hotelu a strávil mnoho hodin vymýšlením nejrůznějších názvů, jako třeba Grand Excelsior. Ještě víc času pak strávil rešeršemi hotelů, jejichž názvy odpovídaly, nenašel však žádný, který by se hodil. A žádný div, nyní totiž věděl, že hledal na špatných místech. Slova nad hlavním vchodem nebyla ani v angličtině, nápis byl německy: „Blut und Ehre“ – „Krev a čest“.
Tayte slyšel Langnera něco říct, promluvil však tak tiše, že mu nerozuměl. „Promiňte, co jste říkal?“
„Hitlerjugend,“ zopakoval Langner s pohledem upřeným na kopii článku, jako by v něm starší obrázek, ten se sloupy zdobenými dlouhými vlajkami nacistické strany, probouzel zasuté vzpomínky. „Blut und Ehre bylo heslo Hitlerovy mládeže. Ta budova byla určena pro slibné mladé hochy z celého Německa.“ Zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem s tím místem udělat něco dobrého, přestože spousta Mnichovanů by ho tehdy nejraději zničila. Já věřil, že je důležité budovu zachovat.“ Odmlčel se. „Jak zní ta britská fráze? Ach, ano… Lest we forget. Abychom nezapomněli.“
„Takže jste z té budovy udělal muzeum?“ zeptala se Jean.
„Dalo by se to tak říct. Já tomu ale radši říkám vzdělávací centrum. Nyní ji ovšem zastínilo NS-Dokumentationszentrum, mnichovské Dokumentační centrum historie nacismu, které postavili na místě, kde dříve bývala centrála NSDAP – Národně socialistické německé dělnické strany, kterou nepochybně znáte jako nacistickou stranu.“
Langner se znovu zadíval na kopii novinového výstřižku. „1963,“ řekl a usmál se pro sebe. „Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mnichovský starosta přestřihl stuhu.“ Vzhlédl k Taytovi. „Jak by vám mohla bývalá akademie Hitlerjugend pomoct při hledání vaší matky?“
Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto nejosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla. Ještě nikdy nenarazil na podobně konkrétní spojení se svojí rodinou a Marcus tu fotku očividně považoval za důležitou, což Tayta hnalo dál. Dospěl k závěru, že teď už mu zbývá jenom zjistit, co tu jeho matka dělala, a pak sledovat další vodítka. Natáhl ruku k Langnerovi a ukázal na další obrázek na výstřižku. Byl na ní dav s protestními transparenty. Vybral jeden konkrétní.
„Abych se vrátil k vaší předchozí otázce, jak vím, že fotka mojí matky pochází z roku 1963. Odpovědí je, že tam byla v den oficiálního otevření vašeho vzdělávacího centra. Zúčastnila se ceremonie.“
Tayte se odmlčel a opět ho napadlo, jestli třeba fotku neudělal jeho otec. „Vidíte tu čepici s kšiltem a se zubatým vzorem z šedesátých let, kterou má ta žena na hlavě?“
Langner se zadíval pozorněji a přitakal. Tayte obrátil jeho pozornost zpět k fotce své matky.
„Na fotce v novinách není její obličej dobře vidět, je ale zjevné, že se jedná o stejnou čepici, jíž drží moje matka na fotce, kterou mi nechala. Styl i vzor jsou identické.“
„Takže vaše matka byla Demonstrant? Protestovala proti tomu, že jsem zachránil budovu Hitlerjugend před demolicí?“
„Možná,“ připustil Tayte. „Anebo tam byla z nějakého jiného důvodu a k davu se připletla náhodou. Mě zajímá to, proč tam vůbec byla – jestli kvůli budově, nebo kvůli někomu, kdo s ní byl nějak spojený.“
„A to vás přivedlo ke mně,“ řekl Langner.

 

Anotace:
Jefferson Tayte věnoval celý život zkoumání neúplných rodokmenů, aby pomohl rozvráceným rodinám… a odkryl dlouho ukrytá tajemství. Sám je ale samotář, muž bez kořenů – jeho vlastní původ představuje největší záhadu jeho kariéry.
To se však změní, když se Taytovi dostane do rukou nová stopa, za kterou se s profesorkou a kolegyní Jean Summerovou vydají do Mnichova. Hon za odpověďmi je ale zavede na nebezpečné území: ke zlověstným tajemstvím nacistického Německa a lidem ochotným obětovat cokoli, aby je ochránili.
Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že hrají o čas. Dokážou odhalit kořeny temné minulosti německého národa dřív, než se sami stanou jejími oběťmi?

Genealog Jefferson Tayte sklízí úspěch nejen ve světě, ale také u nás. Bestsellery Stopy v krvi, Hluboký hrob, Poslední anglická královna a Ztracená vládkyně si zcela zaslouženě získaly srdce čtenářů, kteří se nyní mohou těšit z nového přírůstku do série – románu Spříznění…

Pouze muž bez rodiny může odhalit kořeny vlastního spříznění…

Americký genealog Jefferson Tayte se celý život potýká se skutečností, že nezná vlastní rodinu. A možná právě díky tomu se tak odhodlaně vrhá vstříc tajemstvím ukrytým v rodokmenech svých klientů. Tajemstvím, která ho už mnohokrát málem stála život…

Nyní se však karta obrací. Taytovi se dostane do rukou nová stopa, kterou prověřoval jeho zesnulý přítel, a proto se s kolegyní a profesorkou Jean Summerovou vydají na další výpravu do hlubin evropské minulosti v naději, že poodhalí roušku tajemství, obestírající Taytův původ. Když jejich pátrání začne ohrožovat základy fašistické organizace, Tayte se Summerovou pochopí, že jsou ve hře síly mocnější než oni dva a že ne všechny odpovědi musejí nutně vést ke šťastnému konci.

Steve Robinson je zkušený autor, který ve svých knihách již mnohokrát prokázal, že umí brilantně vyprávět nejen dramatické příběhy, ale také barvitě vykreslit historické epochy, v nichž se odehrávají. V thrilleru Spříznění Taytova honba za minulostí čtenářům ukazuje jejich oblíbeného hrdinu v novém světle a série díky tomu získává zcela nový náboj…

Info o knize:

Spříznění
Autor: Steve Robinson

Originální název: Kindred
Překlad: Kateřina Niklová
Formát: vázaná s přebalem
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč
Nakladatelství Mystery Press
 

 

UkázkaUkázkyMystery PressS. Robinson
Categories: Vector Graphic

Vyhlášení 38. ročníku Ceny Karla Čapka

Sun, 11/04/2018 - 05:33

Československý fandom vyhlašuje 38. ročník literární soutěže Cena Karla Čapka.

Své dosud nikde (tj. ani na internetu) nepublikované práce žánru sci-fi, fantasy nebo hororu s fantastickými prvky psané česky nebo slovensky zasílejte v elektronické formě emailem a současně ve třech čitelných papírových kopiích (anonymní výtisky bez uvedení jména autora v textu práce, email však prosíme podepište) na adresu administrátora:

Jiřina Vorlová, Mariánská 401/41, 142 00 Praha 4 - Lhotka (e-mail AQUILA@ALTAR.CZ nebo AQL@SEZNAM.CZ)

Do zásilky prosíme přiložte průvodku obsahující vaše jméno, přesnou adresu, kontaktní email, telefon, datum a způsob platby registračního příspěvku, jeho výši a variabilní symbol (je možné přiložit kopii ústřižku složenky nebo napsat číslo účtu, ze kterého byl registrační příspěvek zaplacen), aby bylo možné platbu dohledat, a názvy všech zaslaných soutěžních prací – u povídkových kategorií lze soutěž obeslat nejvýše dvěma pracemi v každé kategorii, kategorie novela je omezena na jedinou práci od autora. Můžete uvést i orientační počet znaků (včetně mezer). Kontrolu přesného počtu znaků a zařazení do příslušné kategorie podle rozsahů uvedených níže provede administrátor. Průvodku je vhodné přiložit i k emailu.

Dále prosíme vyplňte webový formulář Přihlášky, prohlášení a souhlasu v souladu s nařízením GDPR, který naleznete na stránkách ČS Fandomu v sekci CKČ – Registrace (http://www.fandom.cz/index.php/ck/registrace). Tento webový formulář nahrazuje dříve požadované podepsané prohlášení – to tedy již není nutné do zásilky přikládat.

Za každou soutěžní práci je třeba zaplatit registrační příspěvek ve výši 100 Kč, resp. 4 EUR. Platby prosíme provádějte bankovním převodem nebo poštovní poukázkou typu A (nikoli jiným typem poukázky!) na účet u Fio banky. Jako variabilní symbol uveďte datum narození ve tvaru DDMMRRRR. Číslo účtu 2500447940/2010 pro platby v ČR, resp. 2500447940/8330 pro platby v SR (IBAN a údaje pro SEPA platbu (vnitrostátní) jsou následující: IBAN: SK87 8330 0000 0025 0044 7940, BIC kód/SWIFT: FIOZSKBAXXX, platbu provádějte jako běžnou vnitrostátní nebo SEPA platbu, rozhodně ne jako mezinárodní).

Upozorňujeme na omezení počtu prací od jednoho autora a na povinnost zaplatit registrační příspěvek a zasílat jak papírovou, tak elektronickou formu práce. Rozhodně však nelze považovat za elektronickou kopii oskenovaný text jako sled obrázků či formát PDF. Nejvhodnější je formát DOC, DOCX z Microsoft Wordu, ODT, RTF či prostý TXT (v rozumném kódování).

Do soutěže nemohou být zařazeny práce, za které nebyl zaplacen registrační příspěvek, práce, které se již zúčastnily některého z předchozích ročníků, byly již publikovány v oficiálních tiskovinách, masmédiích či na internetu, k publikování jsou chystány nebo jsou současně přihlášeny v jiné soutěži celostátního významu!! Administrátor soutěže si taktéž vyhrazuje právo kdykoli v průběhu soutěže z ní a jejího hodnocení vyřadit práce prokazatelně nepůvodní, přepisy a odvozeniny prací již zveřejněných, ať už tiskem, ve filmové podobě či jakkoli jiným způsobem; to se netýká původních dosud nepublikovaných prací, využívajících známých umělých reálií a postav z tzv. sdílených vesmírů.

Vymezení soutěžních kategorií je následující:
mikropovídka – max. 9 000 znaků (včetně mezer)
krátká povídka – 9 001 až 30 000 znaků
povídka – 30 001 až 90 000 znaků
novela – 90 001 až 450 000 znaků
Práce delší 450 000 znaků (včetně mezer) nebudou do soutěže zařazeny.
O přesném zařazení do kategorie rozhoduje administrátor soutěže.

Uzávěrka tohoto ročníku soutěže je 20. listopadu 2018. Práce odeslané po tomto termínu budou po dohodě s autorem zařazeny do následujícího ročníku. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na Parconu 2019.

Bližší informace podá administrátor nebo je lze najít na http://www.fandom.cz/ v sekci CKČ.

Těšíme se na vaše příspěvky!

Jiřina Vorlová
 

CKČLiterární soutěžeJ. Vorlová
Categories: Vector Graphic

Editorial: ze Tmy rovnou do Bradavic

Sat, 11/03/2018 - 18:17

Listopad. Myslím, že název tohohle měsíce mluví za své. Padající listí, plískanice už taky dorazila. Konečně ideální stav zahrabat se do peřin s teplým čajem a hlavně nějakou dobrou knihou či komiksem. Kdo nedohání resty z první půlky roku, ten už se veze na prvních peckách předvánoční sezóny, s nimiž se nakladatelé vytasili. Nejočekávanější knižní hity listopadu má tentokrát na triku nakladatelství Argo. To si připravilo totiž lahůdku pro fanoušky Conana - komiksovou adaptaci vybraných Howardových povídek. A to hned se třemi obálkami. A nezůstane jen u Conana. Podzim je ideální měsíc pro horor. Pokud už náhodou máte přečteného nového Kinga, můžete sáhnout po Tmě od Jozefa Kariky. A že máte raději sci-fi? Žádný problém. Dorazí taky reedice Pádu Hyperionu. A bez čeho se neobejdeme? Bez nějakého pořádného fantasy bijáku. Už v půlce měsíce si můžeme zajít na druhý díl Fantastických zvířat. A tentokrát nás čeká i návrat do Bradavic.
Zkrátka a dobře tohle bude další úžasný měsíc plný úžasných knih a zážitků.

Pohodový listopad vám přeje

Martin Stručovský
Šéfredaktor 

LidéM. StručovskýConanFantastická zvířata
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Jason Aaron - R. M. Guéra, Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen

Fri, 11/02/2018 - 05:33

Letos jsme dostali už osmý díl Skalpů. Píše to ještě pořád Jasonu Aaronovi dobře, nebo se z téhle série stala nesmyslně protahovaná žvejka, jejíž závěr už měl dávno přijít?

Skalpy jsou příkladem série, která je tak trochu chameleonská a nikdy nevíte, co od kterého dílu úplně čekat. Celé to začalo jako drsná kriminálka z indiánské rezervace, kam se vrátil po delší době zhrzený synek Dashiell Zlý kůň. Dostali jsme spoustu násilí, Lincolna Rudou vránu a agenta Nitze, dva protivníky na život a na smrt. Zdálo se, že všechno je dokonale nalajnované a pojede se podle plánu. Jenže Aaron se během dalších sešitů zaměřil taky na jiné postavy, začal rozvíjet podzápletky a přidal velkou porci mysticismu, který indiánské prostředí jenom podtrhává. Ve výsledku tak dostáváme sérii, která se pořád dobře čte, má dobře napsané postavy, ale v hlavě vám hlodají otázky typu: kdy už se to nějak pohne a proč ještě pořád není konec?
Ne, že bych se chtěl s těmi postavami loučit. Mám je rád, a i když jsou mnozí z nich pěkní parchanti, tak mi přirostli k srdci. Jenže Aaron na můj vkus až moc uhnul od hlavního příběhu a celé to příliš rozkošatěl. Ale třeba celá série bude mít grády, až si ji příští rok, kdy vyjde poslední díl, přečteme na jeden zátah.
Osmé Skalpy začínají celkem poklidně. V příběhu Přiznat barvu se vrací na scénu šerif Karnow, kterého známe už z jednoho předešlých dílů Skalpů. Tentokrát ho Aaron představuje o trochu víc, než tomu bylo poprvé. Tenhle chlapík má za sebou pestrou minulost, z níž rád vypráví celou řadu historek. Jenže možná s to s jeho minulostí nemá úplně tak, jak všem vypraví.
To Noc, kdy padl jih ukazuje, že mít smůlu se občas vyplácí. Agent Nitz by mohl povídat. Nadřízení zastavili pro dosavadní nulové výsledky vyšetřování Rudé vrány, což je pro něj velká rána a ztráta smyslu veškerého života. Se situací se pokusí vyrovnat po svém a všechno to bude mít dost nečekaný závěr.
Po zmíněných dvou kratších příbězích přichází na řadu Musíš hřešit, abys byl spasen, který zabírá zbytek knihy a je rozdělen na čtyři díly. Z velké části je zaměřený na Lincolna Rudou vránu a volby nového náčelníka kmene. O tenhle post se uchází i muž Hassel, k němuž má Rudá vrána blízko a pojí je dohromady společná minulost. Do popředí se pak dostává Lincolnova dcera Caren a Dino Zakrslý medvěd, kteří se spolu přátelí. Jenže náš mladý přítel si to vykládá, na rozdíl od náčelníkovy dcery, trochu jinak, což pro něj bude mít v budoucnu možná nečekané důsledky.
Ve srovnání s prvními kratšími příběhy je Musíš hřešit, abys byl spasen více mystická (scéna v jeskyních je naprosto skvělá) a klade menší důraz na akci. Díky postavě Hassela zjišťujeme, že Rudá vrána dokáže hrát fair play, když chce. Konec pak nasvědčuje tomu, že tahle série už brzy půjde do finále. Snad teď už Aaron nesundá nohu z plynu a pojede do cíle jako o závod.

Skalpy 8: Musíš hřešit, abys byl spasen
Jason Aaron - R. M. Guéra
Nakladatel: Crew
Překlad: Štěpán Kopřiva
Rok vydání: 2018
Počet stran: 156
Vazba: brož
Cena: 439 Kč

KomiksCrewSkalpyJ. AaronR. M. GuéraŠ. Kopřiva
Categories: Vector Graphic

Pages