Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 57 min 37 sec ago

KOMIKS: Hadžime Isajama, Útok Titánů 10

17 hours 5 min ago

Aneb WOW efekt, který pomalu přestává fungovat.

Scénárista Hadžime Isajama dál pokračuje ve své zběsilé jízdě a i v desátém díle krvavé mangy o záchraně lidstva nám servíruje jedno překvapení za druhým. Mají Titáni stále ten vytoužený ‚ty brďo!‘ efekt, který dělal z předchozích knih tak napínavé čtení?

Série Útok Titánů zatím neměla vyloženě špatný díl. Některé díly byly skvělé a ty zbývající byly... horší. Ne špatné, jen horší. Už se tu zabýváme desátou knihou oblíbené mangy, přičemž kvalita předchozích dílů krapet skákala sem tam, ale stále si zachovávala vcelku vysokou úroveň. Aktuální přídavek do titánní rodiny se však až nebezpečně blíží té pomyslné hranici průměrnosti, a jeden se tak může oprávněně obávat, zda to tak bude pokračovat, nebo se budoucí díly opět vyšvihnou.

Za zmiňovaný pokles kvality rozhodně nemůže umělecká stránka. Kresba je jako vždy vynikající a akční scény přehledné, brutální a poutavé. Isajama vždy uměl přinutit čtenáře, aby se přilepil ke knize a hltal jednu krvavou stránku za druhou. Nejinak je tomu i v tomto díle. Budovy padají a drtí vše pod sebou, Titáni koušou a žerou vše, co jim přijde pod ruku, a stále se na tu zrůdnost nádherně kouká. Dobře vykreslené spektrum emocí je jen třešnička na výtvarném dortu.

Co ovšem začíná trochu pokulhávat, je scénář. Příběh nasadil neuvěřitelně zběsilé tempo, které brzdí občasný flashback. Problém nastává v momentech, kdy se kniha snaží šokovat nějakým nečekaným zvratem. Za těch necelých 200 stránek se dočkáme nejméně tří. Všechny se snaží o stejný ‚no kruci!‘ efekt, který v předchozích knihách fungoval vcelku dobře, protože zvraty nebyly nakupené jeden na druhém, a my tak měli čas je vstřebat, než přišel další. Čtenář se tak nyní může cítit trochu zahlcen, a než stihne zpracovat jednu informaci, už se na něj řítí další.

Rozhodně nepomáhá ani podstata a mnohdy i načasování či podání oných momentů. Již jsme si určitě zvykli, že konec knihy potřebuje správný cliffhanger. Něco, co nás navnadí na další díl a nedá nám spát, dokud za těch pár měsíců nevyjde. Na tom není nic špatného, kdyby se nejednalo převážně o situaci typu ‚jsme v ještě větším průšvihu než předtím‘. Mimo cliffhangerů jde ale hlavně o to, kdo se jako další prokecne, že je Titán. Máme tu Erena a Annie a určitě ani vysoký chlupáč představený v minulém díle nebude „jenom“ další Titán. Nádherné a vcelku překvapivé momenty se však vyvinuly na takovou úroveň, že si čtenář řekne možná tak: „Další, kdo v sobě skrývá Titána?“ Překvapení ztrácí na efektivitě, pokud se stane několikrát v rozsahu pár stránek. Nepomáhá ani fakt, že se tak děje prakticky bezdůvodně a takříkajíc mezi řečí.

I přesto, že jsme se dočkali solidní akce a v příští knize na nás čeká neuvěřitelně krutá bitva, nelze se zbavit dojmu, že jde stále o přípravu pro něco většího. Hadžime Isajama na své čtenáře háže jedno odhalení za druhým, což se velmi rychle omrzí a někdy takový překvapivý moment nepadne zrovna na úrodnou půdu, zejména kvůli ne zrovna ideálnímu načasování nebo celkovému vyznění. Útok Titánů si i přes tyto nedostatky drží vysokou laťku a já se velmi těším na další knihu, která snad prokáže, že desátý díl představoval jen menší zaškobrtnutí ve velice dobře zajeté sérii.

 

Útok titánů 10 (Shingeki no Kyojin, vol. 10)

Scénář a kresba: Hadžime Isajama

Překlad: Anna Křivánková

Datum vydání: 31.1.2017

Nakladatelství: Crew

Vazba a rozměry: Brožovaná, 113 x 175

Počet stran: 196

Cena: 189 Kč

KomiksH. IsajamaÚtok TitánůCrew
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Ursula K. Le Guin, Kroniky západního pobřeží

Tue, 06/27/2017 - 15:10

Jmenuji se Orecc. Pocházím z Vysočiny, kraje, který je znám svou nelítostností. Možná to byla přirozená evoluce, obrana proti tvrdým podmínkám, nebo se jen bohové rozhodli si se mnou zahrát krutou hru. Dostal jsem do vínku Dar. Můj dar ale není z těch dobrých, nic netvoří, nic nevelebí. Jen ničí. Jsem zbraň, kterou otec neváhá použít proti komukoliv. Jsem zbraň, které se on sám bojí. Jsem zbraň a sám sebe za to nenávidím.

Říkají mi Memer a jsem dcerou války. Celý svůj krátký život jsem strávila pod bičem otrokářů. Vždy mě učili je, Aldy, nenávidět. Vždyť to byli oni, kdo si podrobili náš kdysi moudrý a hrdý národ a udělali z nás nevzdělané otroky. Byli to oni, kdo znásilnili mou matku a zabili spoustu dobrých lidí. Klopím oči, když je zahlédnu. Nesmí vědět, že jsem dívka, a ne nedomrlý chlapec. Můj učitel říká, že jsem výjimečná. Učí mě věci, za které můžeme být oba bez slitováni zabiti. Díky učení jsou dny snesitelné. Dokáži ale kdy pochopit, že svět není jen černobílý, ale existuje v mnoha odstínech šedi?

Gav, jméno mé. I já jsem otrokem, byť jsem se nikdy necítil utlačován, spíše naopak opečováván. Hloupé a naivní dítě zaslepené možností vzdělání a projevy laskavosti. Jenže po cukru musí vždy zákonitě přijít bič. Rozbitá záda se časem zahojí, ale na puklé srdce lék neexistuje.

Dary, Hlasy a Síla, tři různé romány ze světa Zeměmoří známé autorky Ursuly Le K. Guin, nakladatelství Triton vydalo v podobě omnibusu nesoucí název Kroniky Západního pobřeží. Každý z nich se dá číst samostatně, bez znalosti předchozího či navazujícího. Jednotlivé romány nejsou na sobě nijak závislé. Je jedno, do kterého příběhu se začtete nejdříve a kterým skončíte. Ale po zavření Kronik Západního pobřeží si uvědomíte, že se pomyslný kruh uzavřel a jeden příběh bez druhého by nebyl tak úplný.

Ursula K. Le Guin je považována za jednoho ze stěžejních hráčů na poli fantasy a sci-fi. S Kronikami západního pobřeží opět a znovu dokazuje, že si bez jakýchkoliv pochyb zaslouží všechny superlativy a ceny, kterými ji jak čtenáři, tak odborná porota zahrnuly a stále zahrnují. Román Síla si dokonce v roce 2008 vysloužil ocenění Nebula.

Proč jsou tedy Kroniky západního pobřeží tak výjimečné, když young adult románů dnes vychází desítky? Autorka je vydala v době, kdy tento žánr, který dnes láme žebříčky prodejnosti i oblíbenosti, byl tím malým bratrem, se kterým nechtěl mít nikdo nic moc společného. A už tehdy dokázala nasadit laťku zatraceně vysoko. Ursula K. Le Guin dokazuje, že young adult nemusí být jen o lásce k zářícímu vlkodlaku, upírovi, andělu, útěku z labyrintu, všemožných hrách, ale čistě o útrapách dospívání samotného v nelehkých podmínkách otroctví, ať už vlastních schopností, nebo jiných lidí.

Kroniky západního pobřeží překračují hranice žánru. Za hlavní linií příběhu stojí mnohem více než jen komplikovaná láska dvou mladých lidí. Ta zde nehraje skoro žádnou roli. První housle přebírají svoboda, síla postavit se utlačovatelům i svým nejhorším nočním můrám či váha dědictví předchozích generací na drobných dětských ramenou. Na konci každého příběhu pak stojí porozumění.

Po přečtení jakékoliv knihy Ursuly K. Le Guin si pokaždé pokládám otázku, zda je vůbec schopná vypustit do světa něco průměrného, nedej bože podprůměrného. Díky kombinaci dokonalého spisovatelského řemesla, vybroušeného jazyka (obého anglického originálu i výborného českého překladu) a klasické autorky, která vás nutí přemýšlet nad každou druhou větou, jsou Kroniky západního pobřeží čtenářským požitkem.

Zapomeňte na chvíli na řazení do žánru young adult či divokou akci a krutopřísné hlášky a nechte se unést brilantním vyprávěním o dospívání a porozumění. 

Ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

 

Ursula K. Le Guin, Kroniky západního pobřeží

Nakladatelství: Triton
Překlad (Dary, Hlasy): Petr Kotrle
Překlad (Síla): Jakub Němeček
Rok vydání: 2017
Vazba: vázaná
Počet stran: 560
ISBN: 978-80-7387-832-0
Cena: 499 Kč

RecenzeLiteraturaU. K. Le GuinFantasyYoung adultTriton
Categories: Vector Graphic

RECENZE: V. E. Schwabová, NeOBYČEJNÍ

Mon, 06/26/2017 - 06:10

Před deseti lety si Victor a Eli, dva vysokoškolští studenti, samotáři, podivíni a snad i kamarádi, tak trochu hráli se smrtí. Podobně jako filmoví Hráči se smrtí. Přivedla je k tomu Eliho teorie, že aby se člověk stal NeObyčejným (neboli NO), tedy měl nějaké nadpřirozené schopnosti, musí mít za sebou „prožitek blízké smrti“. A Victora, který se pro svou diplomku zabývá aktivátory adrenalinu, nenapadne nic jiného než tu teorii vyzkoušet. Na sobě, na Elim. Jenže spáchat sebevraždu tak, abyste umřeli a zároveň byli oživeni, rozhodně není tak snadné, jak se to píše v románech. Něco se povede, něco nepovede a s kamarádstvím je konec. Přichází zrada, žárlivost, pocit nadřazenosti.

Po deseti letech Victor, původně nadaný medik, utíká z vězení spolu s hromotlukem a hackerem Mitchem s jediným cílem – najít Eliho a pomstít se mu. Cestou zachrání třináctiletou Sydney, jež má schopnost oživovat mrtvé. Nesourodá trojice životních smolařů bude mít co dělat, aby „nesmrtelného hrdinu“ Eliho poslala na onen svět tak, aby se už nevrátil (a aby to sami přežili).

V. E. Schwabová rozehrála příběh, kde ústřední dvojicí nejsou hrdina a padouch, ale padouch a padouch. Jeden z nich si to aspoň přizná, ovšem ten druhý se ve své pokroucené mysli bez špetky svědomí považuje za hrdinu vyvoleného bohem, jenž musí vše „nepřirozené“ ze světa vymýtit a nastolit tak rovnováhu.

Nejvíc prostoru dostal na stránkách knih Victor, a přestože nejde o vyprávění v první osobě, právě jemu čtenář nejvíc vidí do hlavy. Což neznamená, že ho vždy chápe. On i jeho protivník Eli se totiž chovají jako psychicky narušení jedinci, bez emocí, bez svědomí. Je těžké se do někoho takového vžít, což může být tou největší (a zřejmě jedinou) překážkou na cestě k tomu, aby si čtenář příběh naplno užil.

Za skutečné hrdiny by se snad dali označit Mitch a Sydney, jejichž komplikovaný život autorka nastínila v několika krátkých prostřizích do minulosti. Díky tomu nezůstali plochými pěšáky, ale stali se živoucími bytostmi, které sehrály podstatnou úlohu při střetu obou protagonistů. A pak je tu ještě Sydneyina starší sestra Serena tahající za nitky, asi nejčernější z černých, přesto i ji je možné v určitých okamžicích litovat a chápat.

Před osudným, událostmi nabitým dnem D v přítomnosti, kdy vše vrcholí a k němuž se čtenář dostane až v polovině knihy, autorka rozvíjí několik minulých dějových linek. Díky tomuto způsobu vyprávění a taky krátkým kapitolám udržuje napětí a člověk si tvoří skládačku, do níž na konci všechny dílky pěkně zapadnou.

Dobře zkonstruovaná zápletka, rozporuplné postavy, čtivý styl a rychlý spád – pokud přesně tohle hledáte, NeObyčejní vás nezklamou. Nadto vás čeká zamyšlení nad tím, že nikdo není zcela černý nebo čistě bílý a že je někdy docela obtížné rozeznat, kdo patří na kterou stranu a co se dá nebo nedá považovat za happyend.

 

V. E. Schwabová: NeOBYČEJNÍ
Původní název: Vicious
Vydal: Argo, březen 2017 
Překlad: Lukáš Houdek
Vazba: vázaná
Počet stran: 368
Cena: 358 Kč

RecenzeLiteraturaArgoV. E. SchwabováFantasy
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Punisher MAX: Valley Forge, Valley Forge

Mon, 06/26/2017 - 01:17

Do finiše se přiblížil nejen školní rok, ale i Punisher. Valley Forge uzavírá Ennisovu řadu Max. A my jsme pro vás s nakladatelstvím BB art připravili soutěž o tuhle lahůdku. Kdo se chce začátkem léta ochladit společně s Frankem, může zkusit svoje štěstí v naší ruské ruletě. Punisher dorazí tomu z vás, kdo nám odpoví na následující otázku:

Jak se jmenuje herec, který si Punishera zahrál ve druhé řadě seriálu Daredevil?


Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 2.7.2017, do předmětu napiště Punisher a nezapomeňte na svojí korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

 

 

SoutěžeSoutěžPunisherG. EnnisBB art
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Tim Lebbon, Vetřelec vs. Predátor - Armagedon

Sun, 06/25/2017 - 06:36

Vetřelec vs. Predátor - Armagedon je závěrečný díl trilogie navazující na filmový, komiksový, knižní a herní vesmír mimozemských monster – vetřelců a predátorů. Uzavírá literární sérii Bouře ve vesmíru. Stejně jako v předchozích dílech (recenzi na první díl je možné si přečíst zde, na druhý díl zde) se  nad osudem lidstva stahují čím dál temnější mračna a jen částečných úspěchů dosahuje spojenectví lidí s rasou Yautjů – predátorů. Rozlícení, kteří chtějí ovládnout lidstvo, postupují se svojí armádou vetřelců mnohem rychleji, než kdokoli čeká.

Škoda, že vetřelci v knize figurují jenom jako pěšáci bez jakékoliv vlastní iniciativy. Kniha má přesto svižný dějový spád a ponurou atmosféru, pravda, nikoli hororovou, ale kdo očekává akční jízdu kdesi v daleké budoucnosti s trochou strachu, má o čtivo postaráno. Jedná se o důstojné zakončení trilogie a zároveň je její nejlepší částí.

Postavy fungují mnohem lépe než v předchozích dílech, čtenář si k nim vybuduje vztah. Více prostoru dostávají kladní hrdinové, hlavně vědci a mariňáci svou rozhodností a neotřelými nápady. Zaujme však i postava jednoho šéfa společnosti Weyland-Yutani - Gerard Marshall. Nezanedbatelnou roli hraje umělá inteligence - androidi. Nejdůležítější z nich je Liliya, přeběhlice od útočníků. 

Závěr je vygradován přímo excelentně a zároveň je překvapující v pozitivním slova smyslu. Tim Lebbon sice nepodává odpovědi na všechny otázky, které by si čtenář mohl klást, třeba je však zodpoví v některé z dalších knih z tohoto univerza. 

Trilogie Bouře ve vesmíru je sice primárně určená pro ty, kteří jsou fascinováni univerzem vetřelců a predátorů, ale zároveň může posloužit i jako vstupenka pro ty, kteří s ním doposud neměli zkušenosti. 


Lebbon, Tim: Vetřelec vs. Predátor - Armagedon (Bouře ve vesmíru 3)
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 312
Rozměr: 120 x 195 mm
Provedení: Vázaná
Cena: 299,- Kč

RecenzeLiteraturaT. LebbonBAronetBouře ve vesmíruPredátorVetřelecSci-fi
Categories: Vector Graphic

Zemřel Martin Kochlica

Sat, 06/24/2017 - 22:00

S hlubokou lítostí v srdci oznamujeme, že zemřel člen naší redakce Martin Kochlica. Martin k nám přišel v roce 2007, kdy jsme ještě spadali pod Neviditelného psa. Byl to člověk, který dokázal skvěle psát o filmech, komiksech i knihách. A nebál se velkých výzev, což předvedl například sérií článků Ti hnusní bastardi, kde ukázal, jak moc má rád horor. Jeho recenze a články jste si kromě Sardenu mohli přečíst také na serveru Hlbokyhrob.sk a v časopise Blokbaster. Spolupracoval také s portálem Fandom.sk.

Kromě psaní článků se věnoval i psaní povídek a v roce 2007 byl jmenován Rytířem fantasy za text Labor Gratuitus. Jeho povídky Druh komunikace a Ovipostor si můžete přečíst v antologiích Fantazia 2007 a Fantazia 2010. Sám si pak uspořádal výběr vlastních povídek ve sbírce Mikropoviedky 2006–2016.
Martin Kochlica zemřel po těžké nemoci v pouhých třiatřiceti letech, což je věk, kdy by lidé prostě umírat neměli. Věnujte mu prosím tichou vzpomínku anebo si přečtěte nějaký jeho text. K lítosti nás všech už žádný nikdy nenapíše.

Martin Kochlica1984–2017LidéSardenM. Kochlica
Categories: Vector Graphic

UKÁZKA: Tim Weaver, Němé oběti

Sat, 06/24/2017 - 14:08

Restaurace se nacházela v bývalé textilní továrně západně od Wal¬ t¬ hamstow Marshes, přímo na břehu řeky Lea. Byla to jednopatrová budova z červených cihel s řadou identických oken lemovaných štíty. Dovnitř se vstupovalo z nejbližšího konce parkoviště vyřezávanými dřevěnými dveřmi s imitací viktoriánského vývěsního štítu, vedle nichž stála o zeď opřená černá tabule. Venkovní plácek vysypaný štěrkem zdobily dvě řady po šesti stolech, z nichž každý strážil jeden barevně ladící slunečník.

Přestože byl druhý říjnový den, léto prozatím nejevilo žádné známky ústupu, a tak restauraci okupovaly davy lidí, které posedávaly především venku a na březích řeky, kde sledovaly líně proplouvající loďky. Zpočátku jsem ji v tom zástupu lidstva nezpozoroval a napadlo mě, jestli třeba nesedí uvnitř, ale potom jsem si jí všiml. Seděla u nejvzdálenějšího stolu, upřeně hleděla do prázdna a ruce si chladila o sklenku s vodou.
„Čau,“ pozdravil jsem, sotva jsem se k ní prodral.
Vrchní inspektorka Melanie Crawová se otočila a sundala si sluneční brýle. Rozhlédla se po okolním davu lidí, kteří čekali na volný stůl, a pak se zadívala na mě. „Čau,“ odpověděla s nepatrným náznakem úsměvu.
„Z tamtěch loděk nás sledují nějací paparazzi.“
Obrátila oči v sloup a znovu si nasadila brýle.
Posadil jsem se. „Co tě přivádí do těchto končin?“
„Ve Waltham Forestu zadrželi podezřelého, který by mě mohl zajímat.“ Podívala se na hodinky a pak zase na okolní dav. „Slizký hajzlík. Líbil by se ti.“
Tentokrát jsem byl s úsměvem na řadě já.
Crawová byla nenápadná, štíhlá čtyřiačtyřicítka v perfektně padnoucím šedém kalhotovém kostýmu. Před deseti měsíci mě požádala, abych vypátral jejího nezvěstného otce, čímž nejen porušila policejní protokol, ale zároveň vyhledala pomoc u člověka, na kterého Metropolitní pohlížela s krajním podezřením. Sice jsem se s nimi dobrovolně do křížku nepouštěl – právě naopak –, jenže při mé práci se tomu nedalo vyhnout. Rodiny pohřešovaných často vyhledávaly mou pomoc ve chvíli, kdy oficiální policejní vyšetřování už několik měsíců stálo na mrtvém bodě.
Paradoxně měla nejspíš ohledně mého zapojení mnohem více pochybností než kdo jiný. Během mého pátrání po jiné zmizelé osobě jsme se totiž mnohokrát dost nepříjemně střetli. Ale poté, co jsem jí poskytl odpovědi ohledně otce – a snad také proto, že na vlastní kůži zažila, co pro mě moje případy znamenají a proč nedokážu nic nechat jen tak plavat –, se náš vztah změnil. Na veřejnosti se stále chovala obezřetně, ale v soukromí už byla uvolněnější.
Párkrát jsme spolu zašli na večeři a scházeli jsme se i v parcích, kde si hrály její dcery. K ničemu mezi námi nedošlo a možná nám to ani nebylo souzeno, přesto jsem se v její přítomnosti cítil dobře, a ačkoli nebylo snadné v ní číst, tušil jsem, že ona to vnímá stejně. Nepodobala se ani Derryn, ani Liz, mé bývalé sousedce, s níž jsem měl vztah po Derrynině smrti. Byla odtažitější, více stoická. Navzdory tomu jsem se do ní dokázat vcítit, především pak do té osoby, kterou se ve svém profesním životě snažila skrýt, protože pod ni v oddělení vražd spadal osmadvacetičlenný vyšetřovací tým a šestadvacet z těchto policistů byli muži. Na konci – když jsem zjistil, co se stalo jejímu otci – jsem tuto její skrytou stránku viděl zcela jasně: nesmírně inteligentní, ale zároveň rozervaná a zranitelná, stejně jako každý.
„A proč jsi sem dotáhla i mě?“ zeptal jsem se.
„Chtěla jsem s tebou mluvit.“
„O čem?“
Znovu pohlédla na hodinky. Za pár minut jedna. Potom vyhledala očima číšníka a mávla na něj, aby ho k nám přivolala. „Dáš si něco k jídlu?“
„Platí to Metropolitní?“
Usmála se. „Jsi vtipálek, Rakere.“
Objednal jsem si steak, salát a kávu. Crawová si dala kuřecí sendvič a další minerálku. Jakmile číšník odešel, zadívala se do dálky, na dlouhého hada tvořeného rozesmátými dětmi, které utíkaly směrem k zrezivělému mostu, klenoucímu se přes řeku. Na druhém břehu se po kolena vysokou trávou vinuly vysekané cestičky.
„Crawová?“
Obrátila se zpátky ke mně. Sice jsme si tykali, ale ke křestním jménům jsme se ještě nepropracovali. Uvízli jsme kdesi napůl cesty. Nešlo jen o zvyk; viděl jsem na ní, že ji to i uklidňuje, připomíná jí to známější časy, kdy si mohla dovolit být uzavřenější a tolik toho na sebe neodhalovala.
„Colm Healy,“ řekla.
To jméno mi vyrazilo dech. „Co s ním?“
„Kdy jsi s ním naposledy mluvil?“
Náš poslední rozhovor jsem měl stále v živé paměti, ale na okamžik jsem se zamyslel, protože mi nešlo do hlavy, k čemu to potřebuje vědět. „Šestnáctého ledna. Proč?“
„Co se stalo?“
Urazil mě, mou dceru i můj vztah s ní.
Pošpinil vzpomínku na moji ženu.
„Rakere?“
„Sešli jsme se týden předtím, osmého ledna. Chtěl mě vidět, a tak jsme zašli do kavárny v Hammersmithu. A pak, šestnáctého, jsme…“
„Ano?“
„Nepohodli jsme se.“
„Co si pod tím mám představit?“
„Řekl pár věcí, nad kterými jsem nemohl mávnout rukou.“
Chápala, jak to myslím. Crawová kdysi riskovala reputaci, aby pomohla Healymu vrátit se k Metropolitní. Tehdy měl za sebou dvouměsíční suspenzaci. Zaručila se za něj, protože v něm viděla něco dobrého – instinkty nadaného vyšetřovatele a pokoru zničeného muže –, a načas to i fungovalo. Jenže pak to Healy sabotoval. Takhle se choval vždycky, a proto všechny tolik vytáčel. Jizvy z hlubokých a bolestivých zranění ho trvale poznamenaly, a přesto se za těmi ochrannými zdmi, agresivitou a zlostí ukrýval úplně jiný muž; lepší, klidnější muž. Jen bylo občas těžké ho v něm najít; o to víc, když jsem si znovu vybavil, co řekl o Derrynině smrti.
„Proč se na Healyho ptáš?“
Poposedla si kousek dopředu a já najednou skrz tmavá skla brýlí zahlédl její oči. Opět jimi skenovala okolní dav, jestli nespatří někoho, kdo by ji mohl poznat, kdo by poznal nás oba.
„Takže jste se rozešli ve zlém?“ zeptala se.
„Byl namol. Řekl jsem mu, aby mi zavolal, až vystřízliví.“
„A k tomu už nedošlo?“
„Ne, už jsem o něm neslyšel.“
„Myslíš, že je pořád ještě namol?“
Prohodila to napůl žertem, ale ani jeden jsme se nezasmáli. Opřel jsem se a zadíval se na loďku na řece. „Tehdy v lednu jsem ho viděl poprvé po více než roce. Prostě se vypařil. Jediný kontakt, co jsem s ním za tu dobu měl, byl telefonní rozhovor v prosinci, kdy jsem mu volal kvůli zmizení tvého otce, protože spolu kdysi pracovali. Nečekal jsem, že se mi znovu ozve – jenže první týden v lednu zničehonic zavolal a chtěl se sejít. A tak jsem s ním osmého zašel na kafe u Hammersmith Bridge.“
„A co se stalo?“
Pokrčil jsem rameny. „Jakmile jsem dorazil, bylo mi jasné, že ho něco žere. Vypadal rozrušeně. V podstatě…“ Zarazil jsem se. V podstatě si sáhl na dno.
„V podstatě co?“
„Bydlel v útulku pro bezdomovce.“
Zamračila se. „Cože?“
Sotva si uvědomila, že mluvím smrtelně vážně, na okamžik jsme se oba odmlčeli. Předtím, než mě najala, abych našel jejího otce, než mezi námi vzniklo to, co jsme teď měli – ať už to bylo cokoli –, byl Healy svým způsobem jedinou věcí, která nás spojovala. Sužovala nás stejná frustrace, lítost a zármutek nad tím, jak si vždycky dokázal pohnojit život. „Každopádně,“ pokračoval jsem, „mě žádal o pomoc.“
„S čím?“
„S případem těch zavražděných dvojčat a jejich matky.“
Začala kroutit hlavou a přestala s tím, teprve když se objevil číšník s našimi nápoji. Potom se naklonila dopředu. „Cos mu na to řekl?“
„Slíbil jsem, že pomůžu.“
Povzdechla si. „Rakere, jde o otevřený případ.“
„Přes čtyři roky starý.“
„To je fuk.“
„Uvízl na mrtvém bodě a oba to dobře víme.“
„Takže teď kromě pátrání po nezvěstných osobách budeš řešit i vraždy?“
„Nebuď taková.“
„Jaká?“
Na okamžik jsem si ji měřil pohledem. „Když jsem se s ním sešel, byl na dně.“
„Vždycky je na dně.“
„Takhle ne.“
„A co ještě říkal?“
„Proč tě to tak zajímá?“
Ušklíbla se. „Co dalšího říkal?“
Slunce se na obloze o kousek posunulo a zpod okraje slunečníku vyklouzly ostré paprsky, které se mi horce zakously do paže. Poposedl jsem si, abych se znovu ukryl ve stínu, a pozoroval ji. Za posledních deset měsíců se změnila, a nejen emocionálně. Zaklonila se, zastrčila si za ucho blond vlasy, nyní už dlouhé po ramena, a začala si hrát se zlatým řetízkem kolem krku. V minulosti do práce šperky nenosila a tenhle řetízek byl jen drobný ústupek, jenže právě ty nej¬ menší drobnosti často vypovídají o mnohem významnějších změnách – z důvodů, které odložila stranou, stejně jako vzpomínku na otce, už nechtěla být tou ženou, co si mě tehdy najala. A přesto jsem se sem tam ocitl v situaci, kdy jsem i téměř rok poté měl problém v ní tuhle změnu vidět. Například teď. Sledovala mě očima ukrytýma za tmavými skly a já v ní náhle spatřil záblesk jejího starého já – její tvář byla jako ozvěna minulosti: nečitelná, prázdná.
Zakroutil jsem hlavou. „Vážně musíme zase hrát tuhle hru?“
Namísto odpovědi jen polkla.
„Crawová?“
Odstrčila stranou napůl vypitou sklenici minerálky a sáhla po čerstvé. Rozmazala prsty orosení na skle a odložila brýle. Ticho mezi námi přerušovaly jen radostné výkřiky dětí na mostě a bafání motorů loděk.
Nakonec ke mně zvedla oči plné lítosti i odhodlání. „Potkal ses někdy s Healyho bývalou ženou?“
„S Gemmou? Jo, jednou. Proč?“
„Před šesti týdny nahlásila pohřešovanou osobu.“
„Cože? Počkej… Healy?“
Přikývla. „Nejspíš jsi poslední, kdo ho viděl naživu.“

Britský autor Tim Weaver se po dvou bestsellerových titulech Není cesty zpět a Bez slitování vrací na pulty českých knihkupectví se třetím románem nazvaným Němé oběti, kterým opět dokazuje, že mezi současnou elitu krimi autorů nepatří náhodou.


Ztratil všechno, na čem mu záleželo. Zbývá jen spravedlnost… a pomsta.

S bývalým policistou Colmem Healym se čtenáři Tima Weavera setkali už v předchozích dvou knihách. Nyní se Colm stává jednou z hlavních postav celého románu – požádá totiž vyšetřovatele Davida Rakera, aby mu pomohl vyřešit čtyři roky starou vraždu matky a jejích dvou dcer, kvůli níž se Colmovi rozsypal celý život

Tim Weaver tentokrát k ústřednímu tématu pátrání po pohřešovaných osobách přistupuje naprosto originálním způsobem. David Raker oběti zná, zbývá najít jejich vraha… A to – jak všichni čtenáři detektivních a krimi příběhů dobře vědí – se neobejde bez zatvrzelosti, sebeobětování a kladení nepříjemných otázek těm správným, a mnohdy mocným lidem.


Z Tima Weavera se stal jeden z nejuznávanějších a nejprodávanějších britských autorů krimi, a plným právem. Němé oběti jsou ukázkou elegance, propracovanosti a dobrého řemesla, a dokonale ilustrují, jak Weaver dokázal svůj nezpochybnitelný talent rozvinout. „Neváhejte ani vteřinu a čtěte!“ radí prestižní britský deník Daily Mail.

Anotace:
Colm Healy patřil k nejlepším detektivům Metropolitní policie – až do chvíle, kdy se začal zabývat případem brutální vraždy mladé matky a osmiletých dvojčat. Vyšetřování uvázlo na mrtvém bodě a skutečnost, že nikdy nedokázal najít a potrestat viníka, Healymu zničila kariéru a připravila ho o rodinu.
David Raker, který se specializuje na pátrání po nezvěstných osobách, je jediný přítel, který Healymu zbyl. Zároveň jako jediný chápe, že bez odpovědí Healy nikdy nedokáže najít klid a jeho život zůstane v troskách.
Proto se společně znovu pouštějí do vyšetřování. Ani jeden z nich ale netuší, že vrah ze stínů sleduje každý jejich krok a pouze čeká na správnou chvíli, aby je mohl pohřbít i s posledními důkazy svého ohavného činu…

Autor: Tim Weaver
Originální název: What Remains
Překlad: Alžběta Lexová
Formát: vázaná s přebalem, 145x205 mm
Počet stran: 528
Cena: 379 Kč
Nakladatel: Mystery Press (www.mysterypress.cz)
ISBN: 978-80-88096-82-5

 

UkázkaUkázkyT. WeaverDavid RakerMystery PressDetektivkaZ jiného soudku
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Shirow Masamune, The Ghost in the Shell

Sat, 06/24/2017 - 06:27

Je jednadvacáté století a svět není takový, jaký ho známe. S roboty a kyborgy se člověk setkává na denním pořádku a lidé bez implantátů jsou spíše výjimka. V takovém světě se to jen hemží kyberzločinci a teroristy. A právě speciální jednotka v čele s majorem Motoko Kusanagi jim brání napáchat škody.

The Ghost in the Shell je v dnešní době považované za legendární mangu. Není divu, kromě toho, že je to akční kyberpunk je totiž i po šestadvaceti letech pořád aktuální. Shirow Masamune zvládl do svého příběhu vložit filosofii o tom, co je být člověkem, varování před ekologickými katastrofami a přiblížit, co se může stát, když bude vývoj technologií pokračovat dnešní rychlostí. To z The Ghost in the Shell dělá trochu náročnější čtení než jiné akční mangy co u nás vyšly (namátkou třeba Gunsmith Cats nebo All You Need Is Kill), ale rozhodně neunudí.

A o čem tedy je? Sledujeme majora Kusanagi jak se svým týmem řeší hackerské útoky, politické pletichaření a jiné hrozby lidem i kyborgům. The Ghost in the Shell má slušnou akci, která je promíchaná s humorem a filosofií. Právě filozofické části můžou být kamenem úrazu. Občas je těžké je pochopit, a i když příběh přetéká poznámkami pod čarou, kde Shirow Masamune přibližuje svoje myšlenky, často se chytnete, že stránku musíte přečíst znovu, abyste pochopili, o čem postavy mluví.

Co se humoru týče, jde spíše o situační vtípky, než aby postavy házely vtipné hlášky. Raději se vzájemně pošťuchují, když ale dojde k akci, jde všechen humor stranou. Pro ulehčení celé mangy je pak příběh doplněn gagy s Fučikomami. To jsou bojoví roboti a pomocnice, které přemýšlí samy za sebe a občas chtějí uspořádat revoluci za lepší olej.
Akční scény jsou dobře propracované a nikdy nevíte, kdo to schytá. Jsou přehledné, hlavně proto, že pozadí tolik nepřetéká detaily jako u jiných panelů. Ve chvílích klidu je autor zaplňuje spoustou drobností, které doplňují atmosféru přelidněného a přetechnologizovaného světa. Jednotlivé kapitoly jsou navíc pokaždé zahájené barevnými stránkami, což je příjemná změna.

The Ghost in the Shell si svoji pozici legendy zaslouží. Nejde o odpočinkovou četbu, kterou byste slupli za pár hodin. Vzbuzuje otázky, nutí k přemýšlení a po každé kapitole si rádi odpočinete, abyste se ke knize později vrátili. Všechnu filozofii však umí odlehčit drobným situačním humorem a tak po dočtení sice budete plni otázek o světě, ale rozhodně vám nebude těžko na duchu.

 

The Ghost in the Shell

Autor: Shirow Masamune

Nakladatelství: Crew

Počet stran: 352

Vazba: Brožovaná

Rozměry: 148 x 215 mm

Rok vydání: 2017

Cena: 499 Kč

KomiksS. MasamuneCrewAnimeMangaKyberpunk
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Brian Azzarello, Wonder Woman 2: Odvaha

Fri, 06/23/2017 - 03:40

Diana by klidně prošla peklem, aby zachránila lidi, kteří jsou jí drazí. A když si černovlasá Amazonka něco vezme do hlavy, nikdo jí to nerozmluví.

Těhotná dívka Zola, která čeká dítě samotného Dia, skončila v podsvětí. Tam ji pečlivě hlídá bůh Hádés. Wonder Woman chce nebohou Zolu a jejího (zatím) nenarozeného potomka dostat zpět za každou cenu. Proto povolává další ze svých božských příbuzných, aby jí pomohli. Ocitá se v Héfaistově dílně, ve které se mimochodem dozvídá jedno z tajemství ostrova Amazonek, a hned vzápětí se vybavená zbraněmi spolu s Hermem vydává na cestu do pekel. Zola je sice brzy znovu v bezpečí, o Dianě se ale to samé říci nedá. V podsvětí musí zůstat a Hádés mezitím chystá přímo pekelnou veselku. Zeus je pořád bůhví kde a snad každý z jeho potomků se snaží usednout na trůn.

Odvaha plynule navazuje na předchozí Krev, která u nás vyšla v listopadu roku 2015. Komiks obsahuje sešity č. 7–13 z pera scénáristy Briana Azzarella a je v pořadí druhou částí restartu původní série Wonder Woman. Jelikož série začínala v projektu The New 52 od nuly, Azzarello si s osudem i originem oblíbené hrdinky vyhrál a vhodil ji přímo do ohniska boje o olympský trůn.

Příběh jednoduše pokračuje tam, kde v předchozím komiksu skončil. Zachovává si slušné tempo a Diana se do podsvětí probojuje hned v druhé kapitole. Čtenář tak nedostává prostor k nudě. Malým mínusem je fakt, že Odvaha vyšla téměř po roce a půl od první části, takže orientace v příběhu zprvu nemusí být jednoduchá.

Azzarelo se rozhodl dát novou podobu i ostatnímu olympskému božstvu. V komiksu se tak nově setkáváme například s Artemis, Apollonem, Démétér, nebo již zmíněným Héfaistem. Ztvárnění bohů se opět stalo tím nejlepším, co v komiksu lze najít. Scénárista totiž zachovává některé jejich rysy, ať už povahové, nebo vzhledové, ale přidává něco navíc. Héfaista tak potkáváme v typickém kovářském rouchu a stejně jako v antické mytologii ani v komiksu to není zrovna krasavec. Podoba Artemis zase skvěle napovídá tomu, že jde o bohyni lovu a Měsíce.

Dialogy jsou občas dost křečovité a snaha o drsné hlášky nepříliš povedená. Azzarelo v Odvaze sází spíše na akci, proto budování postav a seznamování se s nimi nedostává tolik prostoru, což je škoda. Wonder Woman totiž nabízí zajímavý svět, ve kterém se rozhodně nesetkáváme s tradičními záporáky. Potenciál tento svět více budovat ale zůstává téměř nevyužit.

Kresba je místy slabší, hlavně co se týče obličejů a výrazů postav. Hlavně Diana občas nevypadá úplně k světu. Svého vrcholu kreslíři dosahují při ztvárnění božstva a pekelného podsvětí, které je pojato trochu jinak, než jej známe.

Wonder Woman nemusí sednout každému, hlavně z hlediska zapojení antické mytologie. Právě díky úplné odlišnosti světa se ale jedná o zajímavou oddechovku, která nenudí a přináší zajímavé zvraty. Přesto by ale Azzarelo v následujícím komiksu mohl vysypat další pomyslná esa z rukávů a ukázat, že restart Wonder Woman není na odpis.


Wonder Woman 2: Odvaha
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Cliff Chiang, Tony Akins
Překlad: Martin D. Antonín
Nakladatelství: BBArt
Vazba: brožovaná
Rozměry:17 x 25,8 cm
Počet stran: 144
Datum vydání: 26. 4. 2017
Cena: 399 Kč
 

KomiksB. AzzarelloWonder WomanBB art
Categories: Vector Graphic

Recenze: Zuzana Hartmanová, Noční labuť

Thu, 06/22/2017 - 00:00

Accad je magický svět, v němž se čarodějové dělí do tří skupin. Řád, jenž má nejvíc členů, Konkláve, kde se sdružují černokněžníci a Renegádi, což jsou jinými slovy zrádci, a musí být likvidováni.

Nix, jež svůj příběh sama vypráví, není ani jedno. Jako poloviční nekromantka a poloviční lich je trnem v oku mnoha lidí. Na oblibě jí nepřidá její neposedný jazyk a ani fakt, že je těžké ji zabít. Pro mnoho zabijáků je to poslední překvapení v jejich životech. Pokud chce někoho vyděsit, stačí odhalit svou pravou tvář, kterou skrývá pod iluzí.

Nix má výbušnou povahu a trpí záchvaty, během nichž je schopna zničit vše živé v blízkosti. Oporou jí je minotaurus Toghar, s nímž se seznámila ve vězení. Je pro ni přítelem i partnerem v boji. To se hodí, když proti ní stojí přesila. V příbězích se prolíná přítomnost s minulostí, která čtenářovi umožňuje Nix lépe poznat a pochopit její pohnutky a přístup k životu. Kromě Nix a Thogara stojí za zmínku ještě démon Vadir, který je Nix hodně prospěšný a nájemný vrah Echev, který se co by do drzosti lehce vyrovná Nix. Tím vznikají humorné scénky.

Noční labuť je čtivý povídkový román zasazený do světa inspirovaného středověkem. Kromě magie si čtenář užije i souboje s meči. V každé povídce stojí Nix před nějakým úkolem a ne vždy se s tím popere tak, jak by se jí líbilo. Občas se snaží řešit problém domluvou, ale většinou to stejně končí bitkou, a tudíž o akci, krev a zlámané kosti není nouze. Ale není třeba se bát. Žádné nechutné detaily tam nejsou. První povídka překvapí svým vyústěním, a i když jedna nebo dvě vypadají, že jsou tam jen do počtu, na konci sehrají svou roli. Povídky na sebe totiž dějově navazují a celé to nakonec působí jako jeden román s dlouhými kapitolami.

Zuzana Hartmanová se svého debutu zhostila s grácií a stvořila poměrně neotřelý svět, v němž dokázala, že lze napsat skvělé fantasy i bez detailních popisů okolí. Obálka a ilustrace na začátku a na konci knihy jsou vydařené. Mapa světa samozřejmě nechybí. Noční labuť si své čtenáře zaslouží stejně jako pokračování ať už ve formě dalších povídek či v uceleném příběhu. Přece jen hrdinek, které se nenimrají ve svých citech a nevzdychají po mužském na úkor děje, je zatraceně málo.

 

Rozhovor s autorkou knihy si můžete přečíst zde.

 

Noční labuť
Zuzana Hartmanová

Nakladatelství: Gorgona

Počet stran: 272

Vazba: Brožovaná

Rok vydání: 2017

Doporučená cena: 269 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyZ. HartmanováGorgona
Categories: Vector Graphic

Festival fantazie - největší festival popkultury pobaví každého

Wed, 06/21/2017 - 18:58

22. ročník české obdoby amerického ComicConu proběhne od 29. června do 9. července 2017 v Chotěboři a opět přinese letní fantastickou atmosféru a světově nejbohatší program pro fanoušky sci-fi, fantasy a hororu v hrách, kostýmech, filmech, seriálech, anime, comicsech, knihách....
Fantastický program zahrnuje až 25 programových linií, věnujících se zejména oblíbeným seriálům a filmům jako Stargate, Star Trek, Star Wars, Doctor Who, Pán prstenů a Hobit, Hra o trůny, Harry Potter, Supernatural … Celkem přinese až 1400 pořadů včetně besed, soutěží, workshopů a přednášek. Program běží od 9 hodin ráno do 3 hodin do noci!
Výběr téměř 50 nejlepších filmů - sci-fi, fantasy a hororů můžete vidět v kině Festivalu fantazie. Nechybí ani květnové a červnové hity, premiérově bude uveden film Spider-Man: Homecoming.
Na festivalu se představí i zahraniční herci – např. Teryl Rothery, známá především svou hlavní rolí doktorky Janet Fraiserové v seriálu Hvězdná brána, nebo Dominic Carter, známý jako velitel městské hlídky Janos SLynt ze seriálu Hra o trůny.
Obrovské množství her najdete ve velké videoherně (přes 40 konzolí a 50 počítačů) a deskoherně (70 stolů pro stolní hry). Herny představí všechny typy her - od běžných videoher přes taneční, hudební, deskové, karetní, hry miniatur, až po hry na hrdiny. Volné hraní, výuka her, seznámení s novinkami, turnaje o hodnotné ceny i přednášky, soutěže a besedy o hrách...
Ze speciálního programu lze vybrat například kostýmovou soutěž FF Cosplay, Půlnoční taneční a různé párty, Večer fantazie s vyhlášením cen Aeronautilus, stánek MatFyzu se zábavně pojatou matematikou a fyzikou, MoveCon s možností se naučit základy tanců, bojových umění a šermu… A mnoho dalšího.
Festival není určen jen fanouškům fantastiky, poskytne pořady o vojenství, historii, technologiích… Zábavu přinese mládeži i dospělým fanouškům, rodinám s dětmi. Kromě programu nabízí i ubytování (stále ještě jsou volná místa), levné stravování a občerstvení, parkování zdarma, šatnu a další služby. Naplňuje tak slogan Doslova fantastická dovolená.
Recepce festivalu je v kině v ulici Tyršova. Vstupné lze zakoupit do půlnoci 22.6. se slevou od 250 Kč i na místě za plnou cenu, hodinové a půldenní vstupné lze zakoupit na místě. Děti 8-11 let, senioři nad 60 let a ZTP platí polovic.
Najděte si další informace na www.festivalfantazie.cz a zkuste se zastavit alespoň na den!

 

Festival FantazieChotěbořV. PravdaHarry PotterGame of ThronesAkcePozvánkaPozvánky
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Dan Vyleta, Kouř

Wed, 06/21/2017 - 05:59

Kouř je nákaza. Kouř je šílenství. Kouř je hřích a slabost v jednom. Kouř z vás udělá ctnostnou jeptišku i nejbídnějšího vraha. Probouzí přízemní pudy i nejtemnější vášně a dělí lidstvo na mocnou elitu a sprostou lůzu.

Příběh nás zavádí do Anglie v období, kdy se pánům význačného postavení říkalo gentlemani a dámy dělaly pukrlata. Dějepisci by mluvili o viktoriánské éře, ta má tady ale poněkud alternativní ráz. Z lidí se kouří, projevuje se tak hřešení a neřest. Oblečení potřísněné sazemi je ovšem „výsadou“  obyčejných lidí, patřit mezi šlechtu znamená nešpinit, být čistý jako panenské lože, a to dává aristokratické smetánce morální nadvládu a hlavně moc.

V internátní škole, která má za úkol v privilegovaných mladících potírat veškeré projevy kouře, si padnou do oka dobrosrdečný Charlie a Thomas, který trpí stigmatem zločinu svého otce. O vánočních prázdninách využijí pozvání lady Naylorové a zavítají na její panství. Zde se seznámí s její dcerou Livií a zjistí, že celé lidstvo možná žije v zakouřené lži a lady Naylorová zná cestu, jak to napravit. Ovšem s příchodem jejího nevlastního syna Juliuse Spencera začíná pro Charlieho, Thomase a Livii bezhlavá honička za poznáním, které má schopnost změnit nejen je samotné, ale i osud celého lidstva.

Autor Dan Vyleta, potomek českých emigrantů, který nyní žije v Kanadě, má  už na svém kontě román z poválečného Berlína s názvem Pavel a já, který ovšem neslavil žádné velké úspěchy. A zdá se, že s knihou Kouř si o to více pohrál. Námět sám o sobě je poměrně zajímavý, rozdělení lidí do společenských vrstev nejen podle majetku, ale hlavně podle schopnosti nehřešit či umění své poklesky dovedně skrýt a být tak morálním vzorem pro ostatní padlé, je působivý. Dokáže postavy vylíčit s pečlivou znalostí temných stránek duše a podvědomé touze po hříchu. Když k tomu přidáme tíživou atmosféru viktoriánského Londýna, je až s podivem, že kniha sama o sobě nečpí kouřem a nezanechává stopu černější než je Voldemortova duše.

Dan Vyleta nikam nespěchá, hraje si se slovy, vyjadřování je precizní, barvité a jednotlivé scény přivádí do naprosté dokonalosti. Stačí aby proti sobě šli dva nesmiřitelní nepřátelé po chodbě, adrenalin stoupá, dech se zrychluje a i přesto, že se nakonec minou a nic se nestane, je namístě vydechnout úlevou. Ovšem pro ty, kdo touží po svižné četbě, kde se jde z akce do akce, to zřejmě nebude to pravé potěšení.

Nejde však jen o dobrodružství hlavních hrdinů. Autor koketuje s historií, filozofií, šikovně trousí poznámky o velikánech tehdejší doby, ať už se jedná o fyziky či myslitele, nevyhýbá se ani světovým objevům na poli techniky a tím vším prosakují závažná dilemata. Nakolik je správné potlačovat v sobě vášeň a pud? Může za nepřístojné chování člověk sám, nebo je nakažen kouřem, kterému nemůže uniknout? A kdo má právo takový svět spasit? A za jakých obětí?

Zpočátku se kniha rozjiždí celkem směle, ovšem pak jako by jí došel dech, přešlapuje na místě a zdá se, že netuší, kterým směrem se chce pustit. Pozornost čtenáře tak upadá, příběh příliš negraduje a je poněkud rozmělněn. Je náročné se v něm zorientovat a udržet si nadšení do čtení. A závěru, třebaže šikovně vypracovanému, se to moc nedaří zachránit.

Kouř je mnohovrstevný román, který je sice poněkud těžkopádný, ale pokud si na něj uděláte čas, odmění vás výborně vybudovanou atmosférou, autorovým působivý stylem i podnětem k filozofickému zamyšlení.

 

Kouř
Dan Vyleta

Nakladatelství: Knižní klub
Obálka: Kateřina Stárková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448
Cena: 399 Kč

RecenzeLiteraturaD. VyletaKnižní klubFantasyalternativní historie
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Mike Carey, Peter Gross, Mezi řádky 4: Leviatan

Tue, 06/20/2017 - 22:15

Tommy následuje stopu, kterou mu zanechal jeho otec. Ta ho zavede do domu Muzea Hermana Melvilla. Lov na příběhovou velrybu začíná.

Tommy vchází do příběhu Moby Dick, zatímco Lizzie a Rick se snaží vyřešit Rickův problém s upířím kousnutím a taky fakt, že zatímco Tommy je ztracený mezi řádky, lidé tam venku se ho stále snaží najít.
Cesta za bílou velrybou a odpověďmi o tom, kým Tommy je, ale není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Tommy je zaseknutý v Moby Dickovi a neví, jak z něj ven. Kapitán lodi je navíc až příliš podobný jeho otci. Tommy musí použít své obsáhlé znalosti o knihách, aby se z téhle patálie vylízal.

Mezi řádky 4: Leviatan nás zavede ještě hlouběji do příběhů. Tommy tentokrát cestuje několika z nich a snaží se pochopit jejich podstatu a to, jak jsou provázané. To je část Mezi řádky, ze které může jít čtenáři trochu hlava kolem. Mike Carey se nebojí čtení ztížit a udělat z něj přemýšlivou záležitost. Teď už skutečně čte mezi řádky a to ne jedné knihy, ale rovnou všech. Do toho všeho zamotává své postavy, a jak pomalu chápou oni, chápe i čtenář. Ještě to ale bude běh na dlouhou trať, než se všechny informace odhalí a rozmotají.
Co se postav týče, Lizzie a Tommy si k sobě našli cestu a musím ocenit Rickovu pravdomluvnost. Koneckonců postav, které schovávají své tajemství do poslední možné chvíle, máme v příbězích až moc. Trio tak pořád dobře funguje, i když už nedělá takové vývojové skoky jako třeba v minulém díle. Teď už je vše o důvěře.

Kresba Petera Grosse se pořád drží na dobré úrovni. Ničím výrazně neoslní, ale třeba pohledy na potemnělý a šumící oceán jsou moc pěkná podívaná. Zato obálky konkrétních sešitů jsou vždycky velice povedené a patří mezi to, co byste si nebáli pověsit v obýváku na stěnu.

Mezi řádky 4: Leviatan se noří do vysvětlování. Nezapomíná na napínavý děj, ale hlavní linie se nám snaží říct, jak příběhy fungují. S každou stránkou čekáme, kam se Tommy dostane tentokrát a jak vyřeší problémy, do kterých se mu povedlo dostat. Leviatan nepřichází s žádnou inovativní formou, jako třeba Když zaklepe mrtvý, ale i tak dělá celé sérii čest a můžeme se těšit na další díl.

Hodnocení: 85%

 

Mezi řádky 4: Leviatan

Scénář: Mike Carey

Kresba: Peter Gross

Nakladatelství: Crew

Vazba: Paperback

Počet stran: 144

Rozměry: 167 x 258 mm

Rok vydání: 2017

Cena: 399 Kč

KomiksM. CareyP. GrossMezi řádkyCrew
Categories: Vector Graphic

Literární vyhlídky: červen a červenec

Mon, 06/19/2017 - 22:03

Nejenže se nás s příchodem června konečně rozhodlo pozdravit léto, zdraví nás i množství knižních a komiksových novinek. Nemusíte se tedy bát, že byste léto prožil bez povinné knihy v ruce.

Drake

Peter McLean
Nakladatelství: Host

Zdá se, že na urban fantasy scéně se objevila nová hvězda. Jak jinak si vysvětlit všechna ta skvostná a do nebe vychvalující hodnocení prvotiny britského autora Petera McLeana. Je otázkou, nakolik promítl vlastní zkušenosti se studiem magie a vyvoláváním démonů do svého díla, ale už samotná anotace předvídá, že to bude pěkně pekelná jízda. S obsazením Lucifera do jakékoli role se přece nedá sáhnout vedle.

Anotace:
Seznamte se s Donem Drakem, opravdu velmi zadluženým nájemným vrahem, který umí vyvolávat démony. Svou práci nemá rád. Raději by popíjel v baru a od vražd i nadpřirozena dal ruce pryč. Jenže dluží peníze nesprávnému člověku — tedy nesprávnému démonu, samému šéfovi londýnského démonického podsvětí. Rozhodne se proto přijmout poslední zakázku, ale všechno se pokazí a Drake omylem zabije nevinné dítě. Teď se skutečně ocitá na černé listině. Jeho jedinými přáteli zůstávají arcidémon uvězněný ve starobylém artefaktu a téměř padlý anděl Trixie. Naneštěstí pro Drakea se poblíž nachází i Lucifer… Má‑li Drake najít odpuštění a klid, bude muset bojovat.

Datum vydání: 14. 6. 2017
Cena: 299 Kč
Počet stran: 303

Absolutní klenot, který řádně šlape na plyn. Drsný, výstřední, vtipný, surový noir thriller s démony navrch. Drake je úchvatná postava. - Dave Hutchinson, spisovatel

Co mají společného Chandler, Guy Ritchie, Harry Potter a přemožitelka upírů Buffy? Pravděpodobně odpovíte, že nic moc. Ale buďte si jistí, že odteď je tomu jinak. - SFX Magazine

Osvěžující urban fantasy s podivuhodně nedokonalým vulgárním hlavním hrdinou, který navzdory pochybným životním rozhodnutím není daleko od vykoupení. - Susan Murrayová, spisovatelka

Poločas rozpadu

František Kotleta
Nakladatelství: Epocha

Jestli se někdo v loňském roce vrátil na scénu s hlasitým bang, byl to nechválně známý a mnohými milovaný bruntálský řezník. Román Spad způsobil většině jeho fanoušků srdeční záchvat, protože na návrat jednoho z nepsaných králů české brakové literatury (a černého humoru a spousty vystřílených kulek) čekali jako na spasení. Vzhledem k tomu, že vydání knihy následovalo hromadné obětování několika stovek panen slovanským bohům jako vyjádření díků, nenechalo na sebe pokračování dlouho čekat. Poločas rozpadu, coming soon!

Anotace:
Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na kterou dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, tvrdý, radioaktivní… Zbytky lidí se snaží přežít v jeho troskách a vybudovat něco jako civilizaci. Jsou ale takoví, kteří civilizaci nechtějí. Vlastně nechtějí ani divošství. Touží po jediném – dokončit práci, kterou začaly světové mocnosti ve své válce. A proti nim stojí ti, kteří věří v nové začátky. Ale – stojí tenhle svět vůbec za záchranu?

Datum vydání: červenec 2017

Žoldnéři fantazie – Odvrácena strana světa

Sborník
Nakladatelství: Straky na vrbě

Pokud se považujete za dlouholeté a fantasy oboru znalé milovníky, pak pro vás literární soutěž Žoldnéři fantazie určitě není žádnou novinkou. Pod hlavičkou nakladatelství Straky na vrbě a ASF Asociace Fantasy se dočkáme již osmého vydání sborníku obsahujícího deset nejlepších povídek z posledního kola soutěže. Seznam publikovaných autorů je uspokojivý, rozsah sbírky široký a kvalita očekávána. Nádherné ilustrace doplňující jednotlivé povídky pak budou příjemnou třešničkou na dortu.

Anotace:
V osmých Žoldnéřích v pořadí se objevují jména již známá: Věra Mertlíková, Pavel Fritz, Karel Doležal, Kristýna Sněgoňová; i nováčci, již se snad proslaví v příštích letech.
Jako hosta jsme získali Miroslava Žambocha, který speciálně pro náš sborník sepsal dystopickou novelu Odvrácená strana světa. Žamboch je v plné tvůrčí síle a jeho postapo, to je teprve síla!
Ve sborníku z odvrácené strany světa objevíte, co je „za zrcadlem“ reality dnešní, i fantasy realit.

Datum vydání: 20. 7. 2017
Cena: 250 Kč

Vyjádření nakladatele:

Žoldnéři jsou již osmí v pořadí. Určitě je chci dotáhnout do desítky, jako předtím Drakobijce, pak se uvidí. Poněvadž mne baví dělat něco nového, alespoň jsem ozvláštnil sborník tím, že jsem do něj nabídl hostování Mirku Žambochovi. Párkrát mne překvapil. Text dodal přesně v termínu (což u přetížených špičkových autorů není běžné), načež prohlásil, že honorář nechce a mám ho poslat někam na charitu. Díky tomu jsem si chvíli dopisoval s ženou po hasiči, který padl při výkonu služby. Aby nebyl překvapením konec, pustil jsem se do Žambochova textu a po pár stránkách zjistil, že nemohu číst dál; povedlo se mu udeřit na osobní strunu a zkrátka se mi udělalo špatně. Zkusil jsem to podruhé, zase to nešlo, nakonec jsem tedy požádal Leonarda Medka, zda by mi jako předskokan text nepřečetl, abych zjistil, čeho se mám „děsit“ dál. Zčásti Leonardovo zpracování a zčásti časový odstup způsobil, že za dva týdny už jsem novelu přečetl jedním dechem a nadchl se pro její vydání.
Není to příjemné čtení a nikdy jsem netušil, že jako nakladatel budu jednoho dne takováhle díla vydávat, nicméně zajímavě zrcadlí moderní dobu. Víc už k tomu neřeknu, ať si to taky někdo přečte…
 

Pomníky zimy

Jan Hlávka, Jana Vybíralová
Nakladatelství: Brokilon

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. Všichni vy, kteří jste nedočkavě vyhlíželi třetí díl cyklu Algor autorů Jana Hlávky a Jany Vybíralové, utíkejte během pár dnů do nejbližšího knihkupectví. A pokud už hrozí vašemu poháru trpělivosti, že přeteče – e-book je již k zakoupení.

Anotace:
Plán menabaranského premiéra Avriana Danna vyšel. Viridianský král byl podveden a císař Andrej Korwarian utrpěl těžkou ztrátu. Zatímco se zlomený Georg Talminis vrací domů, algorský císař začíná plánovat záchrannou akci i odplatu. Ani ředitel viridianské tajné služby Michail Petrov nehodlá stát stranou. Na Menabaranu s hrstkou spojenců rozbíhá špionážní akci s dobře ukrytými osobními motivy, při které se nezastaví před ničím.

Také situace ve vládě Avriana Danna se vyhrocuje. Ne všichni jsou spokojeni se směrem, kterým se nový premiér ubírá, navíc mnozí jeho spojenci tiše osnovají vlastní plány. A sestry Vanbergovy s Darrenem Iversonem vyrážejí z Newellu na výpravu za pokladem, která je zavede hluboko do vesmíru, až na místo, kam se rozhodně dostat nechtěli. O to těžší bude najít cestu zpět – nebo alespoň přežít.
Dávné pomníky skrývají v ledových útrobách mnohá tajemství. Některá jsou však stále živá, a i po stovkách let smrtelně nebezpečná.

Datum vydání: 13. 6. 2017
Cena: 398 Kč
Počet stran: 652

KLIK

Milo Manara
Nakladatelství: Crew

Pokud je vám méně než 18 let, následující řádky prosím přeskočte. Pokud jste překročili onu hranici, prosím pokračujte a radujte se. Crew se rozhodla českým komiksovým nadšencům výrazně zvednout náladu a v jednom výtisku vypustit do našeho rybníčku kompletní vydání erotické komiksové klasiky Klik. Vášeň tryská na všechny strany, děj není nijak složitý, a to vše nově v barevném vydání.
Jen nám dovolte malé varování – naprosto nevhodné čtení do hromadné městské dopravy neb Milo Manara se s explicitními scénami opravdu nemaže.

Anotace:
Slavné dílo erotického komiksu!
Seznamte se s Claudií, frigidní bohatou mrchou. Stačí ale malý implantát na správné místo a dálkové ovládání a vypuknou vášně. Kdekoliv a kdykoliv!

Datum vydání: 9. 6. 2017
Cena: 849 Kč
Počet stran: 236 barevných stran

Punisher MAX 10: Valley Forge

Garth Ennis, Goran Parlov
Nakladatelství: BB Art

Jméno Punisher netřeba zdlouhavě představovat. Nemusíte být jeho fanoušky, ale určitě jste o něm už slyšeli. Jeho desátý příběh bude pravděpodobně stejně akční, brutální a krvavý jako všechny předchozí. A bude dost možná ještě o něco lepší. Alespoň dle slov vydavatele a superlativů, které na vás při googlení informací o tomto konkrétním díle vypadnou.

Tedy, všichni šílenci a sadisti! Váš čas nadešel! Brzby bude venku další Punisher a to by vás nemělo nechat chladnými!

Anotace:
Třicátého října 1971 vyložily přepravní vrtulníky Huey vojáky na odlehlém pahorku ve Vietnamu, známém jako Střelecká základna Valley Forge. Na místě bylo nalezeno sedm set mrtvých vojáků včetně bezmála dvou set příslušníků námořní pěchoty. A taky jediný muž, který to přežil: kapitán Frank Castle.
Teď se starý nepřítel vrátil a vynesl na povrch tajemství, která neměla být nikdy odhalena. Muž, ze kterého se stal Punisher, bude čelit soupeři, na kterého nejde vystřelit, v boji, v němž nejde zvítězit, a v sázce bude mnohem, mnohem víc než jenom život.

Poslední Punisherův příběh, ke kterému napsal scénář Garth Ennis (Banda), se jmenuje Valley Forge, Valley Forge a obsahuje příběhy čísla 55–60. Kresbou je opatřil rovněž skvělý Goran Parlov (Y: Poslední z mužů).

Datum vydání: 28. 6. 2017
Cena: 399 Kč
Počet stran: 144

Vyjádření redakce (Rudolf Vrábel):

Důležité je, že je to obecně jeden z nejlepších příběhů z Punisherem, možná nejlepší vůbec, a poslední Ennisova kniha:

Scénárista Garth Ennis se nemohl lépe rozloučit s působením v MAXovské (rozuměj pro odrostlejší čtenáře) řadě Punishera než desátou knihou a příběhem Valley Forge. Valley Forge, který je obecně považován za to nejlepší, co se do dnešní doby s Punisherem objevilo.
Autor se zde vrací ke svému tolik oblíbenému válečnému tématu a odhaluje další střípky z minulosti Franka Castleho, muže vystupujícího v obleku Punishera, se kterými se Frank musí v přítomnosti vypořádat a naučit se s nimi žít. Nebo zemřít.

Poslední stadium (Kladivo na čaroděje 12)

Jiří Pavlovský
Nakladatelství: Epocha

Něco končí, něco začíná. Oblíbená parta okolo Felixe Jonáše se blíží do grandiózního vyvrcholení všech dosavadních dobrodružství pod taktovkou toho, kdo jim hodil první klacek pod nohy, Jiřího Pavlovského. Mnozí z nás se svými oblíbenými hrdiny budou loučit velice neradi. Možná i tu slzu zamáčkneme. Přesto nám však svítá naděje s oficiálním prohlášením, že se jedná o konec první série. To znamená, že v budoucnu přijde druhá. A třeba ještě lepší.

Anotace:
Velkolepé finále z pera zakladatele série Jiřího Pavlovského.

Magie umírá.
Veškeré způsoby, jak ji zachránit, přišly vniveč. Teď už zbývá jen jedna možnost. Spolehlivá, snadná a jistá. Bohužel však obnáší vyhlazení téměř celého lidstva. Ovšem – co by člověk pro trochu magie neudělal…
Parta Felixe Jonáše však má své – krajní – meze, a tohle je už přece jen kapku přes čáru. A tak se, jak jinak, ocitne v přední linii konfliktu přímo globálního. Stojí mezi všemocnými mágy a zhmotněním všepožírající smrti.

Finální díl první sezóny příběhů ze světa městské fantasy. Nastává Poslední stadium Kladiva na čaroděje!

Datum vydání: červen
Počet stran: cca 180 stran

Lovcův odkaz

Alex Drescher
Nakladatelství: Fantom Print

Pokud si někdo troufá říct, že se svou tvorbou vyrovná nechvalně proslulému bruntálskému řezníkovi, tak je buď sakra dobrý, nebo jen naprostý blázen, který velice rychle skončí zapomenut v hlubinách brakových dějin rozsekán mačetami Kotletových příznivců.

Alex Drescher není na českém literárním poli žádným nováčkem. Na kontě má trilogii Klopp Yggredd a růžky trochu více vystrčil se sérií Prolnutí o demobilizovaném vojáku Richardu Svátkovi. Lovcův odkaz je prvním dílem chystané série Světla v temnotách a zdá se, že se v něm objeví i pár starých známých ze světa Prolnutí.

Anotace:
Evropa zbídačená hospodářskými krizemi, exody biblických rozměrů a válkami vydávanými za humanitární intervence nemá Prokopu Koutnému co nabídnout. Jestli se ale člověk může na něco spolehnout, je to rodina. Dokonce, i když oficiálně žádnou nemá. Jenomže dědictví po dávno zapomenutém otci není ani náhodou takové, jaké by si přál. Někdo zdědí dům, jiný krabici plnou peněz. Prokop zdědil krev Lovce a otevřel se mu tak svět Prolnutí, místo, kde se střetává svět vědy se světem magie a kde už po staletí zuří válka o moc, proti které je soupeření Unie a Ruskoasijské federace jen neškodným poštuchováním. Pak je tu ještě to největší tajemství jeho otce. Kdo by uvěřil, že si ho vzal do hrobu? A Prokop by to tajemství mohl znát. Štvanice může začít…

Datum vydání: vyšlo
Cena: 349 Kč
Počet stran: 416

Co říká nakladatel?

Bruntálský řezník má těžkou konkurenci! Pseudonym Alex Drescher si dobře zapamatujte. Do šiku českých autorů „tvrdé školy“ přibylo výrazné jméno. Při čtení Lovcova odkazu vás občas zamrazí a uvažujete, zda autor nemá schopnost vidět budoucnost. A v další vteřině se modlíte ke všem známým i neznámým bohům, aby to byla opravdu jen bohatá Drescherova fantazie, a ne vize velmi, ale opravdu velmi blízké budoucnosti…
Každopádně se narodila nadupaná akční fantasy pro opravdové fajnšmekry, v níž všechno šlape jako dobře namazaný stroj a která vás nenechá ani na chvíli vydechnout.
 

Síť snů

Petra Kubášková
Nakladatelství: Fantom Print

Rok 2017 se nese ve znamení nových tváří, a zvláště ženských, na českém fantasy poli. Někdy při bližším zkoumání, zjistíte, že ona neznámá autorka není vlastně tak neznámá, že je spíše stínový hráč. Pokud máte v knihovně založeny série Upíři z Chicaga, Noční lovci či Světlonoše (vše vydáno pod Fantom Printem), zbystřete. Je to právě Petra Kubášková, která stojí za jejich českými překlady. Jak si oproti překladatelství poradila s vlastní tvorbou, se dozvíme již brzy.

Anotace:
Monika, pětadvacetiletá ilustrátorka na volné noze a také tak trochu kartářka, si od návštěvy muzea slibovala víceméně rutinu. S čím určitě nepočítala, byla tajemná žena, která se ji snaží varovat před smrtícím zlem, avšak volí k tomu způsob, který Moniku doslova připraví o spánek. Navíc má zachránit někoho, jehož jméno do té doby ani neslyšela. Po nitkách se začíná rozplétat prastarý příběh o lásce a nenávisti, oddanosti a marné oběti. Nyní má zemřít někdo další – nebo už se tak stalo? Moničin život se začíná pomalu a nebezpečně zapřádat do klubka tajemných událostí a osud jí navíc postaví do cesty muže, který jí může ze všeho pomoci ven, nebo ji stáhnout mnohem hlouběji. Příběh dvou žen, které uměly mluvit se zemí, uvízne v zákeřné síti snů a pradávné zlo mezitím sílí a vyčkává; stačí jediná nesprávná myšlenka v tu nejméně vhodnou chvíli a celý svět je najednou proti vám.

Datum vydání: červenec
Počet stran: 320

Spící obři

Neuvel Sylvain
Nakladatelství: Knižní Klub

Knižní klub si v posledním roce připsal na nakladatelský vrub hned několik vskutku silných knih, které vzaly peněženky a srdce sci-fi fanoušků útokem. A jak se zdá, v nastaveném trendu pokračuje. Čeští čtenáři se tak v červnu dočkají vydání debutového románu Spící obři kanadského autora Sylvaina Neuvela. Pokud vezmeme v potaz, jaké nadšení způsobila v loňském roce kniha v zahraničí, o ostruhách bestselleru ani nemluvě, zdá se, že se i my máme na co těšit.

Anotace:
Deadwood, Jižní Dakota. Jedenáctiletá Rose se prohání na kole poblíž domova, když tu se náhle propadne pod zem. Probere se na dně jámy v krychlové místnosti, na jejíchž stěnách září tajemné složité symboly. Hasičům, kteří ji přispěchají zachránit, se naskytne ještě podivnější pohled: Rose leží na dlani obří kovové ruky. Uběhlo sedmnáct let, avšak záhada bizarního artefaktu, jeho původu či tvůrců zůstává nevyřešena. Určení stáří se vzpírá logice, vojenské zprávy jsou cenzurované, nové teorie zuřivě zamítané. Pár lidí však neúnavně pátrá po odpovědích, mezi nimi i Rose, toho času již vystudovaná fyzička a vedoucí tajného týmu pokoušejícího se rozluštit záhadné symboly. Brzy je jasné, že se ocitli na cestě k odhalení objevu, který přepíše dějiny lidstva. Buď mu přinese definitivní mír, nebo hromadnou záhubu…

Datum vydání: 16. 6. 2017
Cena: 279 Kč
Počet stran: 354

Vyjádření nakladatele:

„Po přečtení Spících obrů si budete připadat jako trpaslíci. Začíná to nálezem obří ruky ze zvláštní slitiny, která je starší než jakékoliv jiné archeologické nálezy, a přesto mnohem vyspělejší než technologie, které máme dnes. Poté následuje odhalení dalších a dalších částí těla. Pokud je ale nevytvořili lidé, tak kdo? Kniha je vyprávěna pomocí rozhovorů s vědci, vojáky, politiky a dalšími zúčastněnými osobami, díky čemuž dostává znepokojivě realistický nádech.“
– Radek Blažek, marketingové oddělení
 

Alenka v říši zombie

Gena Showalterová
Nakladatelství: Fragment

Zombie jsou všude. Na televizních obrazovkách. V knihách dystopických, romantických a od nedávna i v knihách klasických. A očividně to funguje. Jinak by se podle nich netočily filmy, byť pochybné. Další obětí zombie apokalypsy se stala malá Alenka, kterou místo setkání s bílým králíkem čeká přímá cesta do stanice peklo. Premisa příběhu? Šílená. Šance na dobrou zábavu? Vysoká. Výsledný verdikt zjistíme velmi brzy.

Anotace:
Nezastaví se, dokud nepošle každou chodící mrtvolu zpátky do hrobu. Navěky.

Kdyby někdo řekl Alence Bellové, že se jí v jednom úderu srdce změní život, vysmála by se mu. Aby se z jejího šťastného života stala tragédie? Ale no tak. Jenže to je přesně to, co se stalo a trvalo to přesně jeden úder srdce. Jedno mrknutí, jeden nádech, jedna sekunda… a všechno, co znala a milovala, bylo pryč.
Její otec měl pravdu. Příšery existují.
Aby pomstila svou rodinu, musí se naučit bojovat s nemrtvými.  A aby přežila, musí začít věřit největšímu rebelovi ze všech – Coleovi Hollandovi. Ale i Cole skrývá tajemství, a jestli si Alenka nebude dávat pozor, může se ukázat, že tahle tajemství jsou nebezpečnější než samotné zombie.

Datum vydání: 15. 6. 2017
Cena: 269 Kč

Recenze na Goodreads:
Kaylee Magic (5 hvězdiček): „Alenka v říši zombií dostává STO bodů ze STA v kategorii úžasnosti a PĚT z PĚTI zářivých hvězdiček za naprostou genialitu. Ta nádherně podtrhující obálka, ta sexy ale sladká milostná zápletka a ten silný příběh se všemi těmi zvraty a zápletkami z téhle knihy dělá něco, co by měl vlastnit KAŽDÝ!“

Ash (5 hvězdiček): „Na konci téhle knížky jsem okamžitě chtěla skočit do druhého dílu. NANEŠTĚSTÍ ho zatím nemám. Ale rovnou jsem si objednala druhý a třetí díl, už když jsem byla v půlce toho prvního. *Nadšená.*“

Briana (5 hvězdiček): „TO. BYLO. ÚŽASNÉ. POTŘEBUJU, aby se mi do rukou dostal druhý díl. Hned.“

Literární vyhlídkyG. ShowalterováN. SylvainP. KubáškováAlex DrescherA. DrescherJ. PavlovskýG. EnnisJ. HlávkaJ. VybíralováM. ManaraFF. KotletaP. McLeanHostEpochaFantastická Epochanakladatelství EpochaStraky na vrběnakladatelství BrokilonBrokilonCrewnakladatelství CrewFragmentFantom PrintKnižní klub
Categories: Vector Graphic

Soutěž: Peter McLean, Drake

Mon, 06/19/2017 - 01:34

Mix Philla Marlowa a Buffy. Přesně to by měl být Drake, kterého nedávno vydalo nakladatelství Host. A to obvykle vydává pecky. Pokud se chcete přesvědčit, co je na tomhle mixu pravdivého, můžete zkusit si zahrát v naší soutěži. Drake připutuje k tomu z vás, kdo nám odpoví na následující otázku:

V jakém městě se Drake odehrává?
 

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 25.6.2017, do předmětu napiště Drake a nezapomeňte na svojí korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi!

 

 

HostSoutěžSoutěžeDrake
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Robert Jackson Bennett, Město mečů

Sun, 06/18/2017 - 03:19

V Městě mečů se do pozice hlavní hrdinky dostává generálka Turyin Mulagheshová, stará známá z Bulikova, která se společně se Sharou podílela před pěti lety na vyřešení problému s Božstvem a pomohla proti nim vyhrát krutou bitvu. Aktuálně se však na popud Shary, která je nyní v pozici premiérky Sayupuru, vydává na tajnou misi do Voortyaštanu. Města, které sloužilo bohyni války a smrti jako hlavní sídlo, odkud vysílala své nadpřirozené bojovníky rozsévat bolest a utrpení. Po smrti všech Božstev se zdejší prostředí zdá jako ideální místo pro založení perspektivního přístavu, avšak zároveň se stane i místem objevu vzácné rudy, která nemá jen tak obdoby. Přičtěte si k tomu, že zmizí agentka, co měla vše prošetřit a začíná to zavánět problémy.

Je příjemné vidět, že ačkoliv Robert Jackson Bennett vytvořil svůj vlastní propracovaný svět, tak nemá potřebu usídlit se se všemi příběhy z univerza na jednom místě, kde vše započal – v Bulikově. V druhém díle trilogie nás zavede do zcela jiné lokality, kde pokračuje ve své výpravě a zároveň v rozšiřování povědomí o historii i obyvatelích Saypuru, Kontinentu a také o nepříliš známých Dreylanech. Působí to nenuceně, informace přichází postupně a ve vyvážených vlnách.

Město mečů obsahuje oproti Městu schodů více momentů, které utkví v paměti a hlavní postavy jsou konečně uvěřitelnější. I když celý příběh opět začíná stejně – smrt agenta/kolegy, která se ukáže jako pouhý začátek ještě většího problému – tak to nijak neruší celkový kladný dojem, jenž kniha zanechá.

Za hlavního tahouna druhého dílu je možné považovat generálku Mulaghesovou. Její sarkastické poznámky, cynismus, upřímná povaha, tak trochu alkoholické sklony a zároveň krutá armádní minulost z ní dělají poutavou postavu, která i přes nedobrý vzor chování působí sympaticky.

Detektivní zápletka je kvalitněji zpracovaná, autor se jí drží po celou dobu a trousí postupně různé indicie, které nás zavedou k hlavnímu viníkovi. Všímavější z nás ho odhalí asi o tři sta stránek dříve, ale i tak dokáže Bennett udržet pozornost čtenářstva až do samého konce. Jde o příjemný posun v technice psaní, protože v prvním díle byla detektivní linka zbytečně upozaděna na úkor šokujících odhalení s Bohy. Do popředí se kromě špionážní linky znovu dostává promyšlená mytologická složka.

I když se kniha výborně čte a dá se přečíst během několika večerů, je na můj vkus zbytečně rozsáhlá. Na první pohled se sice zdá, že vše na sebe logicky navazuje, ale určité pasáže by se při střízlivé úvaze daly vynechat a Městu mečů tak ulevit od přebytečných stránek. Bylo by pak ještě o něco lepší.

Autor dokazuje i v druhém díle, že psát poutavou fantasy umí. Pokračuje ve svém kvalitně rozpracovaném světě, který budí ve čtenářích zvědavost a touhu po objevování jeho historie, reáliích a dalších příběhů. Na překlad nyní čeká závěrečná kniha trilogie, která snad splní očekávání a bude důstojným zakončením celého příběhu.

 

Město mečů
Robert Jackson Benett

Nakladatel: Host
ISBN: 978-80-7491-482-9
EAN: 9788074918216
Překlad: Milan Pohl
Počet stran: 550
Doporučená cena: 369 Kč
Rok vydání: 2017

Recenze na Město schodů zde

RecenzeLiteraturaR. J. BennettFantasyHost
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jacob Grey, Černý rej útočí

Sat, 06/17/2017 - 00:00

Krák a jeho vrány jsou zpět, aby společně čelili dalšímu smrtelnému nebezpečí.

Je trendem poslední doby, že pokud se autorovi podaří vydat kniha a je ještě jako bonus alespoň trochu úspěšná, druhý až x-ty díl na sebe nenechají dlouho čekat. Ačkoliv se o to mnohdy nikdo neprosil. Jiný není ani Jacob Grey, autor knižní série o feralech, lidech, kteří umí mluvit se zvířaty. Naštěstí se však řadí mezi ty případy, kdy pokračování není na škodu.

Druhý díl Feralovské série nazvaný Černý rej útočí začíná téměř tam, kde první skončil. Krák, mladý vranomluvec, a nyní i hrdina, který zachránil město před ďábelským Mistrem Snovačem, vrací svůj život do zajetých kolejí. Trénuje se svými feralími kamarády Drobkem a Pipem a pokouší se vyrovnat s vlastní nelehkou minulostí. Jeho dobrodružstvím však zdaleka není konec. Setkání s neznámým mužem a získání tajemstvím opředeného kamene roztočí kolotoč událostí, které by mohly uvrhnout svět feralů do záhuby.

Černý rej útočí přivádí na svých stránkách zpátky k životu nejen starou známou bandu, ale i nové tváře. Jednou z nich je i Selina, která odsunula do pozadí první Krákovu lidskou kamarádku Lýdii a zamíchala vztahy mezi kamarády více, než by jeden z počátku čekal. Krák je pořád velmi naivní a důvěřivý. Nový a obdivuhodný, oproti jeho mladšímu já z Pod křídly vran, je jeho pocit zodpovědnosti vůči ostatním feralům.

Pokud jste si užili četbu prvního dílu, ani ten druhý vás nezklame. Bohužel však ani nepřekvapí. Je sice významně akčnější, ale běží po velice podobné dějové lince (i když už Krák zná svůj původ, tajemný předmět a feralí nepřítel zůstávají). Jacob Grey nedá svému mladému hrdinovi vydechnout a staví mu do cesty jednoho protivníka za druhým. Většina zásadních tajemství byla odhalena v prvním díle, Černý rej útočí je čistě o záchraně města Blackstone, jak jej známe.

Už u prvního dílu Pod křídly vran bylo řečeno, že se jedná o četbu vhodnou hlavně pro ty, kteří věk 15 let nepřesáhli a mají rádi fantastickou četbu. V tomto případě funguje Černý rej útočí skvěle a čtenář si jej užije. Pokud se však řadíte mezi starší generaci, a ještě k tomu tu náročnější, dejte raději přednost něčemu jinému.

 

Jacob Grey, Černý rej útočí

Nakladatelství Host
Přeložila Denisa Streublová
Počet stran 247, váz.
ISBN 978-80-7491-786-8
Rok vydání 2016

Pro čtenáře od deseti let.

 

RecenzeLiteraturaJ. GreyHostSarden čte dětemFantasy
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Hiroja Oku, Gantz 15

Fri, 06/16/2017 - 03:26

Když už nevíte coby, mrskněte tam romantický trojúhelník.

Ještě před pár měsíci byl Kurono ten největší zkrachovalec pod sluncem. Egoistický hajzlík, o kterého by holka okem nezavadila. Teď pomáhá přežít lidem uvnitř Gantzu a mají o něj zájem hned dvě děvčata. Jeho přítelkyně Tae a modelka a herečka Reika. Když už se ze zabíjení mimozemšťanů stává všední záležitost, chce to příběh okořenit trochou toho sexu a romantických problémů.
Romantický trojúhelník a Gantz nejde zrovna dohromady. Kdo čte Gantz, tak ho do ruky bere hlavně kvůli epickým bitvám, obřím emzákům a krveprolití. Gantz 15 tohle má, jistě, ale Hiroja Oku se nám snaží naservírovat jiný konflikt. Upíři z minulého dílu se tu jen na minutku mihnou a zase zmizí, a souboj s mimozemšťanem je hotový za pár stránek, protože jsou všichni úspěšně vytrénovaní. A tak zabředneme do romantiky.
Ale není se čeho bát. Sice tu máme Kurunovo všeobecné ztrapnění potom, co si neumí vybrat, a taky zlomené srdíčko, ale ještě pořád čteme Gantz. Takže i romantický trojúhelník nás dovede k bitce, která zamíchá vztahy ve skupině lovců emzáků.

Nedá se říct, že by Gantz 15 pokulhával za ostatními díly. Vyprávění pořád dobře funguje a plyne, konflikt je uvěřitelný a Hiroja Oku se snaží o něco jiného, abychom pořád nedostávali to samé dokola. Romantický trojúhelník se tak dá považovat za odpočinek od obřích bitev a důvod pro chaos ve skupině, ale taky se může zdát, že ke Gantzu prostě nepatří. Gantz 15 sice nepokulhává tak moc jako třeba dvanáctý a třináctý díl, ale některým prostě nemusí přijít k chuti tematicky.

Hodnocení: 65%
 

Gantz 15

Autor: Hiroja Oku

Nakladatelství: Crew

Počet stran: 232

Rozměry: 128 x 182 mm

Rok vydání: 2017

Cena: 199 Kč

KomiksH. OkuGantzCrew
Categories: Vector Graphic

POZVÁNKA: Křest Zlaté klasiky na Crweconu

Thu, 06/15/2017 - 13:24

Již tuto sobotu se křtí první kniha pětidílné série Zlatá klasika, kterou se vydavatelství Egmont rozhodlo vyslyšet prosby všech dospělých fanoušků komiksů od Disneyho a strýčka Skrblíka zvlášť! Každý svazek bude věnován jednomu z legendárních komiksových tvůrců. Prvním je opěvovaný Don Rosa, dříč, který dokázal udělat z hrabivého multimiliardáře nejpopulárnějšího hrdinu Kačerova.

Disneyovské komiksy nejsou jen pro děti, naopak jsou jedny z mála, které elegantně spojují prvky přitažlivé jak pro mladé, tak dospělé čtenáře a to včetně rozsáhlé fanouškovské komunity. První kniha pětidílné Zlaté klasiky je přesně takovým čtením. V 80. letech minulého století čelil americký komiks velké krizi a odlivu čtenářů pro svou přílišnou dětinskost a unylost. Superhrdiny zachránily příběhy jako Watchmen/Strážci a Batman: Návrat temného rytíře – a ty Disneyovské pak Don Rosa.
Navázal na klasické práce Carla Barkse z 50. let a dětem vrátil chytré, svižné gagy, zatímco dospělým přitažlivé postavy a satyru našich každodenních životů a problémů. Kniha začíná úplně prvním příběhem, kterým se Don Rosa roku 1987 představil čtenářům a sklidil za něj obrovský úspěch, Syn slunce. Dobrodružná honba za pokladem je napěchována vtipy, megalomanstvím strýčka Skrblíka a narážkami pro zasvěcené fanoušky ohledně jiných příběhů či reálií kačerovského vesmíru.

Kreslíř, který neměl rád myšáka Mickeyho
Rosa byl extrémně pracovitým tvůrcem, který si dělal rozsáhlé, seriózní rešerše a oproti většině jiných tvůrců miloval dlouhé příběhy. Aby se mu do omezeného rozsahu vešly, má na každé stránce mnohem více rámečků než je běžné a je charakteristický propracovaným, detailním pozadím. V tom má blízko k legendárním americkým undergroundovým tvůrcům jako je Robert Crumb či autorům satirického magazínu MAD, se kterými ho spojovala lásky k tvorbě a jisté kresební diletanství.
Rosa jako vystudovaný inženýr proto při kresbě hojně používal šablony a technická pera a měl množství autorských libůstek. Například rád do obrázků ukrýval malé kresby myšáka Mickeyho, ve kterých k němu nebyl zrovna dvakrát laskavý. Nebo do kreseb a obálek tajně vpisoval svůj pseudonym D.U.C.K., protože tvorba disneyovských komiksů byla ve skutečnosti dosti nevděčnou prací.
Nemožnost otevřeně podepisovat své práce a především nulová práva včetně toho domoci se peněz z četných reprintů popisuje sám Don Rosa v textech, kterými obohatil toto vydání. Paradoxní skutečnost, která jakoby odrážela něco ze světa jeho nejoblíbenějšího hrdiny.

Edice plná legend
Důležitost, kterou vydavatelství Egmont celé minisérii připisuje, se odráží nejen ve fundovaném překladu a zpracování plném dodatků a zasvěcených vysvětlujících textů, ale i v obsažených jménech. Další chystané díly představí již zmíněnou legendu Carla Barkse a dále tyto klasické autory: Romano Scarpu, Vicara a konečně nejslavnější uzavřený příběh od Dona Rosy Život a doba strýčka Skrblíka.
Křest první knihy proběhne na komiksovém festivalu Crwecon v pražském klubu Cross tuto sobotu 17. 6. v pravé poledne. Křtít bude Dan Černý, slavné jméno domácí komiksové scény, který vyrostl právě na jmenovaných kreslířích, jimž ve své kresbě dodnes vyjadřuje svoje uznání.

Zlatá klasika: Don Rosa
vydavatelství Egmont, 2017
překlad: Miloš Komanec
182 stran, 349 Kč
 

D. RosaEgmontKomiksCrwecon
Categories: Vector Graphic

ROZHOVOR: Jak (ne)funguje Akademie science fiction, fantasy a hororu (a jak by fungovat měla)

Thu, 06/15/2017 - 12:00

Ne, článek Gorgona Books Pátrání po neviditelné akademii to nespustil. Boris Hokr cupuje ASFFH na iLiteratuře každoročně, v úvodníku XB-1 se ještě před Světem knihy těšil na tradiční rozepře po udílení Cen ASFFH Vlado Ríša. Třeba. Ale Jan Kravčík a Hana Fruhwirtová z Gorgony šli o krok dál než k tradičnímu nadávání na webu či v uzavřené společnosti. Napsali Ondřeji Moravovi, předsedovi Akademie science fiction, fantasy a hororu. Ten neodpovídal – a tak článek vznikl. A tady jsme v tom „o krok dál“. Snaha ne pouze nadávat, snaha řešit věci, ptát se kompetentních osob, dát jim vědět, že veřejnost není lhostejná, nýbrž zajímá se. Rozvinula se rozsáhlá debata (zejména na Facebooku), ve které se objevily jak promyšlené kritické názory, tak nesmysly.

Chce-li člověk vědět, jak to všechno je, musí se ptát. My (tj. Jan Křeček a Karel Krajča) jsme měli stejný nápad: oslovit zainteresované osoby, konkrétně Ondřeje Moravu a Zdeňka Rampase, a požádat je o rozhovor. Prakticky v jeden den jsme jim napsali, následně se o této časové shodě dozvěděli – a začali domlouvat spolupráci. Vznikl nápad: stvoříme rozhovor společnými silami. Ne za jeden subjekt, nýbrž napříč časopisy a weby, které se zajímají o fantastiku. Domluvíme se tak, že rozhovor vyjde ve stejnou chvíli ve všech zainteresovaných médiích. Deklamace toho, že se zajímáme, že nám není fantastika a ASFFH lhostejná. Důkaz toho, že ač si každý hrajeme na svém písečku, na „nadnárodních“ ideách se dokážeme shodnout, dokážeme vyjádřit, že tohle je něco, do čeho chceme mluvit.

Tolik k ideálům. Napsali jsme e-mail v tomto duchu a poslali jej, kam nás napadlo (Pevnost, XB-1, Interkom, MFantasy, FantasyPlanet, Fantasya, Dagon, Děti noci, k tomu samozřejmě domovské weby Sarden a Vlčí bouda, kopii jsme poslali i nakladatelství Gorgona Books – když už to spískali). Přílohou byl návrh otázek pro Zdeňka Rampase a Ondřeje Moravu a prosba, aby kdokoliv navrhl nové či jiné otázky. Ozvaly se tři weby: Dagon a Děti noci kladně. MFantasy s tím, že se zapojit nechtějí. Kromě toho napsali z Gorgony, že by byli rádi, aby to nebylo prezentováno jako „kauza“ (což vesměs respektujeme, v otázkách je nyní povětšinou „diskuze“). A to bylo všechno.

Ač se nám propojení napříč většinou fantastických médií nepodařilo, pořád tento rozhovor bereme jako důkaz toho, že se o Ceny ASFFH, samotnou Akademii a vůbec fantastickou scénu v České republice někdo aktivně zajímá. Budeme rádi, když do komentářů napíšete svůj názor. Abychom věděli, že i vy, čtenáři, se zajímáte.

ČÁST 1: Základy, historie, ideje a ideály

Kdy a proč vznikla Akademie science fiction, fantasy a hororu (ASFFH)?

ZDENĚK RAMPAS (ZR): S nápadem vytvořit Akademii přišel roku 1995 jako první Jaroslav Olša jr., dnes český velvyslanec na Filipínách, tehdy asi začínající diplomat či úředník Ministerstva zahraničních věcí. Podle vzoru ostatních tehdy vznikajících Akademií (filmová a televizní např.) načrtl seznam kategorií a dodal informace o fungování podobných organizací v zahraničí. Na mně bylo udělat tu nevděčnou malou práci, nebyl jsem na to ale úplně sám, v přípravné skupině zasedli ještě Ivan Adamovič, Egon Čierny, Eva Hauserová, Martin Klíma, Ondřej Neff, Jaroslav Olša jr., Richard Podaný, Vlado Ríša a Pavel Weigel. První ročník Akademie měl neuvěřitelných 18 kategorií a snažil se podle našich tehdejších možností a schopností postihnout celou sféru fantastična v Česku a Slovensku, proto se hodnotily i filmy, videopremiéry a PC hry a uvažovalo se i o hrách na hrdiny. Ivo Železný navrhl pořádat slavnostní vyhlašování na veletrhu Svět knihy, Ondřej Neff se ujal moderování prvního ročníku. Ondřej Neff pro větší prestiž Akademie navrhl, aby ji zřizoval World SF, jejíž česká sekce byla hlavně pro tento účel založena a jejímiž členy se stala většina přípravné skupiny. Když World SF zanikl (a jeho česká sekce již krom Akademie nevyvíjela žádnou činnost), ujal se Akademie Československý fandom v ČR (dnes z. s.).
Za trofej pro vítěze byl zvolen stejný Mlok, jakého udílela Cena Karla Čapka, jen ve zlaté barvě. Následujících několik let předával ceny Roman Lipčík, toho navrhl Pavel Weigel, který si vzpomínal na Lipčíkovo moderování mega Koncertu pro všechny slušný lidi.
Toho vystřídal Richard Klíčník, později s Evou (dnes) Decastelo, pak populární dvojice Tomášové Skoupý a Randus (známější z moderování Eroticonů spíše jako Čóry a Dizzyn) a dnes to má na hrbu administrátor Ondřej Morava, kterému zdatně vypomáhá Adélka Červenková.
V roce 2007 se po několikaletých debatách Mlok změnil na současnou Sfingu.

Jak vypadalo fungování ASFFH na začátku jejího působení? Kdo uděloval ceny, jak fungovalo hlasování, co tehdy fungovalo a co naopak nefungovalo?

ZR: Protože tehdy byla scifistická komunita mnohem menší a kompaktnější, byli do Akademie přizváni všichni tehdejší aktivní autoři fantastiky, její nakladatelé, vydavatelé, ilustrátoři, překladatelé, teoretici, pracovníci specializovaných knihkupectví a šéfové SF klubů (na které měla přípravná skupina spojení). Hlasování Akademie od počátku probíhalo dvoukolově, ani v letech, kdy vycházelo jen přibližně 250 zahraničních a 50 českých a slovenských titulů ročně, se nepředpokládalo, že v prvním kole bude někdo číst všechny knihy a povídky. Každý hodnotil zlomek, který znal, nebo dal na recenze od lidí, jejichž názorů si vážil. Při velkém počtu členů Akademie nakonec byla prozkoumána většina produkce. Až v druhém kole se očekávala četba všech nominovaných prací.
První kolo se vyhodnocovalo prostým součtem odevzdaných hlasů, druhé se sčítalo složitějším australským systémem. Ten bere v potaz i druhá a další pořadí ve vyplněném formuláři. Když dostatečný počet Akademiků hlasuje nejen o prvním místě, ale rozmyslí si, co by dali na první místo, kdyby se jejich favorit nedostal do nominace (což vlastně znamená, že seřadí všechna nominovaná díla v pořadí jejich kvalit, jak je vnímají oni sami), vítězí každé dílo s nadpolovičním počtem hlasů.
V prvních letech, kdy byla Akademie nová a neokoukaná, nebylo jejím členům zatěžko zamyslet se nad uplynulým čtenářským rokem, vyplnit a poslat formuláře (vše se dělo papírovou formou :) ).
Od počátku nefungovala dobře kategorie povídka, to se projevovalo pokusy o její zrušení nebo zavedení komise, která by v pěti lidech přečetla většinu produkce, a tím pak suplovala první kolo.
Od počátku rovněž vládne asymetrie v české a slovenské části Akademie: zatímco slovenští Akademici četli jak českou, tak slovenskou produkci, čeští byli obvykle zcela saturováni tou „svou“. To v prvních letech nevadilo, protože slovenská produkce byla marginální a většina slovenských fanoušků četla hlavně dobře dostupné česky vydané knihy. Později ale slovenská produkce vzrostla do té míry, že s výjimkou nadnárodních bestselerů, jako byl Marťan, nebo naprosto mimořádných počinů, jakým je Mycelium, hlasují z větší části čeští a slovenští Akademici o různých knihách.
Dále se moc nepodařilo prosadit myšlenku, že už nominace je ctí a odměnou a že by se neměla všechna pozornost soustřeďovat jen na absolutního vítěze.

Jaké změny v průběhu let nastaly? Co se změnilo? Kolik nastalo „reforem“? Kým a čím byly způsobeny? Kdo všechno vedl ASFFH?

ZR: Po vyhodnocení prvního ročníku Akademie vznikly tři nové kategorie (počin roku a překladová literatura se rozčlenila na SF, fantasy a horor) a dvě zanikly (videopremiéra a knižní obálky). Od roku 2005 se kategorie zahraniční kniha (založená v roce 1999) změnila na knihu roku.
Potom co přípravný výbor Akademii založil, většina jeho členů se zúčastňovala práce Akademie jen jako hodnotitelé prvního a druhého kola a podstatnou část organizační práce jsem vykonával já a Richard Podaný, později se připojil Martin Šust, který reflektoval a reprezentoval změny, jež nastaly od vzniku Akademie a doby, kdy do ní on sám vstoupil.
Do reformy v roce 2011 se pak kategorie ani další náležitosti Akademie příliš neměnily. (To souviselo i s faktickou nemožností uskutečnit valnou hromadu Akademie a organizátoři nechtěli dělat žádné velké změny bez souhlasu většiny.) Tato reforma měla jak interní, tak externí příčiny. O interních jsem se již zmínil, šlo zejména o snižující se aktivitu Akademiků, externím důvodem byl hlavně každoroční povyk na webu následující po udělení Cen. Jana Jůzlová se tehdy pokusila shrnout racionálně vypadající část výhrad k práci Akademie a navrhla změny, které vedly k rozdělení Akademie na Všeobecnou a Odbornou sekci. Jako manželka významného distributora SF/F literatury snadno získala kontakty na specializovaná knihkupectví, jež pak doplnila redaktory a recenzenty časopisů a webů, které nominovali jejich šéfredaktoři. Tato reforma byla schválena internetovým hlasováním všech členů Akademie. Hlavně z finančních důvodů a také kvůli zjednodušení a zpřehlednění při ní také zanikly kategorie editor/redaktor a teoretická práce s tím, že opravdu mimořádné výkony podchytí počin roku.

Jaká je základní myšlenka / jsou základní myšlenky ASFFH? Proč ASFFH existuje dnes?

ZR: Hlavním cílem Akademie SFFH je propagovat fantastické žánry a zpřístupňovat je širší veřejnosti. Význam Akademie je i v její kontinuitě, umožňuje sledovat trendy a alespoň něco si zapamatovat z každoroční produkce. (Zde je například třeba hledat jeden z důvodů, proč byla zrušena kategorie cyklus, bylo těžké v ní vysledovat nějaké kontinuity, ocenění se vztahovalo jen ke konkrétnímu roku a dílu.) Pro mnoho fanoušků může být důležitým vedlejším efektem Akademie i její bibliografická činnost a díky ní vznikající Orientační seznam.

ONDŘEJ MORAVA (OM): Souhlasím. Hlavní smysl ASFFH vidím v propagaci žánrové literatury. Jsem toho názoru, že se jedná o unikátní literární cenu, hlavně proto, že ji v první řadě nepovažuji za soutěž. Spíš jde o snahu ohlédnout se za uplynulým rokem a zamyslet se nad produkcí v jednotlivých kategoriích. Hlasování je v takovém případě spíše nástrojem než hlavní pointou.

ČÁST 2: Současnost ASFFH

Co dělá ASFFH pro to, aby plnila základní myšlenku/y nastíněné v otázce výše?

ZR: Jen velmi málo, nemůže dělat víc, než dělají její členové. Ti samozřejmě odvádějí pro fantastické žánry spoustu práce, ale asi by ji většinu dělali, i kdyby v Akademii nebyli.

OM: Za sebe se hlavně snažím o udržení stávajících funkcí a kontinuity. Rád bych se pokusil o širší mediální prezentaci, ale není to pro mě vždy snadné. Je to otázka nejen toho, ovládnout nějaké ty mediální dovednosti, ale také určit, co je případné a co ne. V tomto směru se snažím o maximální nestrannost. Kromě výsledků hlasování je těžké najít další témata vhodná pro nestrannou prezentraci.

Jaká je struktura ASFFH? Kdo ji řídí? Jakým způsobem prakticky funguje? Má právní subjektivitu? Kolik je Akademiků? Jak byli vybráni? Jak jsou aktivní?

ZR: Mám dojem, že na to jsem už nějakým omylem odpověděl.

OM: Nemám co dodat.

Jak funguje a jak se liší „Odborná“ a „Všeobecná“ sekce Akademie? Kdo posuzuje, kdo bude v jaké sekci?

ZR: Na to jsem asi odpověděl také. Rozdělení Akademie na sekce bylo jednak odpovědí na volání po transparentnosti a pak reakcí na zmenšující se počet hlasujících.

OM: Myslím, že tady je skryto asi největší nepochopení týkající se ASFFH. Zároveň i kořen nejčastějších námitek proti jejímu působení. Krom toho, že se jedná o systém, který jsem podědil, je můj vztah k tomuto dělení rozporuplný. Přijde mi fungující, ale jeho nepopularita u některých členů mě přivádí k zamyšlení. Nechci ale provádět žádné změny bez důkladného uvážení a jasné představy o novém systému.

Jak se mohu stát Akademikem? A za jakých okolností bych se měl stát Akademikem?

ZR: Od reformy z roku 2011 v zásadě dvěma způsoby. Do Akademie vás vyšle šéfredaktor papírového nebo webového časopisu věnovaného fantastice, nebo jste knihkupcem v obchodu specializovaném na fantastickou literaturu. Pak se stáváte členem Odborné sekce. Nebo sám projevíte zájem o členství pomocí formuláře na stránkách Akademie a můžete se stát členem Všeobecné sekce. Odborná sekce hlasuje o všech kategoriích s výjimkou časopis/web, Všeobecná sekce nehlasuje v knižních kategoriích nejlepší SF, fantasy a horor, povídková kniha, původní kniha… ale hlasuje pro knihu roku, což občas vede k tomu, že knihou roku je titul, který nezískal žádné jiné ocenění.

OM: Za sebe jen dodám, že Akademikem by se měl stát ten, kdo si opravdu přeje hlasovat, nebo jakkoli jinak pomáhat s prezentací. Myslím, že láska k fantastické literatuře je hlavním měřítkem.

ČÁST 3: Ceny ASFFH

Jak by měl v rámci Cen ASFFH pracovat ideální Akademik?

ZR: Mně by stačilo, jak už jsem naznačil, kdyby v prvním kole každý hodnotil zlomek produkce, který zná, nebo dal na recenze od lidí, jejichž názorů si váží. A v druhém kole přečetl všechna nominovaná díla.
V nějakém lepším světě by se Akademici měli věnovat i teoretické práci, zkoumat trendy, pomáhat začínajícím autorům, spolupracovat při tom s nakladateli, udržovat si přehled o světovém dění a vedle toho pomáhat propagovat žánrovou literaturu a svou recenzentskou činností ji kultivovat.

OM: Pro mě je to v první řadě hlasovat v takovém rozsahu, jak se kdo cítí, v druhé řadě navrhovat další možné vhodné způsoby fungování ASFFH a v třetí řadě podílet se na jejich realizaci.

Jak ASFFH řeší případné střety zájmu v hlasování o Cenách ASFFH (např. autor je v „Odborné“ sekci, ale daný rok vydal knihu. Může tedy hlasovat pro sebe?)?

ZR: Při dostatečném počtu hlasujících není tato otázka fakticky důležitá, ale hodně Akademiků v takovém případě kategorii v tom roce vynechává, často s poznámkou: V této kategorii letos nehlasuji, vydal jsem knihu… Nicméně nikdo nekontroluje ani nesleduje, kdo pro koho hlasuje.
Stávalo se, že nakladatelé hlasovali hlavně pro své knihy, protože jiné nečetli, ale ani to nebyl problém, protože v Akademii byli takřka všichni a dělala to většina, takže se to vynulovalo. :)

OM: Taková věc je hlavně otázka důvěry. Nejsme zase tak moc velká scéna, většina účinkujících se zná buď osobně, nebo profesně. V takovém případě se lidé povětšinou chovají rozumně a s ohledem. Co se přímého konfliktu zájmu týče, je to možné, ale podle mě to není problém. Vzhledem k systému hlasování, je velmi těžké jedním hlasem změnit celkový výsledek. V žádné kategorii není možné se dostat do vedení bez podpory ostatních hlasujících. Takže ano, možné to je, ale nevidím to jako problém.

Jak se počítá, kdo bude nominován do druhého kola, a jak se určuje absolutní vítěz kategorie?

ZR: Do druhého kola postupují díla a osobnosti s nejvíce hlasy z kola prvního, o těch je pak hlasováno „australským“ systémem.

Kolik Akademiků hlasovalo v letošních Cenách ASFFH (a co třeba v loňských)?

ZR: V posledních dvou letech se v Akademii aktivně angažovalo něco málo přes polovinu registrovaných Akademiků, část z ostatních se omluvila, že v tom kterém roce nemá dostatečně načteno, mnozí ze Všeobecné sekce ale ztratili zájem o práci v Akademii po tom, co nemohou hlasovat v kategoriích, které je hlavně zajímají.

OM: Řekl bych, že je to často zbytečný ostych, co lidi přiměje k tomu zříci se hlasování. Seznam publikační činnosti rozesílaný Akademikům má bohužel často zastrašující účinek. Je to sice pochopitelné, ale bohužel nevím, jak tomu zabránit.

Existuje cena, která má v rámci nějaké subkultury podobné podmínky jako Ceny ASFFH, ale má větší prestiž a mediální ohlas? Existuje nějaký model pro takovouto „soutěž“, který by se zavděčil valné většině fanoušků a veřejnosti? Jak to například funguje ve fantastice zahraničí?

ZR: Nevím o tom. Co se fantastiky týče, v zahraničí mají národní fandomy své ceny, ale o jejich dopadu nic nevím, jsou tu samozřejmě ceny ESFS udělované na Euroconech a Hugo a Nebula, ale o těch vám jiní mohou říci více než já a zajímavěji…

OM: Tady se dostáváme k opravdu zajímavému tématu. Měl jsem na loňském Euroconu tu čest mluvit s několika veterány zahraniční fantastiky. Hlavní dojem, který jsem si odnesl je, že zavděčit se většině fanoušků je prakticky nemožné. Skoro mi přijde mi vhodnější úspěšnost poměřovat mírou zapálené debaty. Protože dokud se lidé spolu baví a třeba se i někdy hádají, jsou stále účastni. Skutečná smrt jakéhokoli počinu nastává až při nezájmu.

ČÁST 4: Aktuální palčivé otázky

Jak vnímáte současný status ASFFH a Cen ASFFH? Jde o instituce, které jsou všeobecně uznávané? Pokud ne, proč tomu tak je? A lze relevantně odpovědět na otázku, zda mají Ceny ASFFH prestiž?

ZR: Kdyby to nikoho nezajímalo, asi by se každoročně nestrhlo takové furore. :)
Problém Akademie je, že jen málo (ale odkud to víme?) ovlivňuje trh. V prvních letech někteří nakladatelé opatřovali své knihy samolepkou Nominováno Akademií SFFH, ale zřejmě to nemělo velký efekt. Takže hlavní přínos Akademie asi je, že poučenému čtenáři pomůže v orientaci v současné obrovské produkci a oceněným autorům a osobnostem udělá radost.

OM: Uznání je bohužel věc, která se špatně měří. Spíš mi dělá starost obecné povědomí. Za úspěch budu považovat, pokud by se podařilo Ceny přiblížit nejen současné generaci, ale té příští. To je hlavní problém, se kterým se potýkám.

Jak vnímáte diskuzi, kterou spustil článek na webu nakladatelství Gorgona?

ZR: Nevnímám to hlavně jako kauzu, Gorgona (zbytečně mnoha slovy) napsala, že stránky Akademie jsou zastaralé, a toho se chytila skupinka, která každá rok po vyhlášení výsledků dělá povyk. Chybou samozřejmě bylo, že Ondřej Morava Gorgoně nepotvrdil příjem mailu, předpokládám, že se na něho obrátili jako na instituci, a pak měli právo očekávat odpověď, ale v tom případě by si měli uvědomit, že jiné instituce odpovídají do třiceti dnů. :)
Akademie je dost pracná a časově náročná záležitost, číst příspěvky každoročních kritiků její dlouholeté pořadatele rychle (po pár letech) omrzí, já mám za to, že pokud dotyčnému jde o něco jiného, než se předvádět či „plivat jedovatou slinu“, může napsat přímo organizátorům (mail byl a je na stránkách Akademie). V prvních dvaceti letech se přes mnohonásobné propírání Akademie ani jednou nestalo, že by někdo poslal dotaz týkající se fungování Akademie či dokonce shrnul, k čemu ty „diskuse“ dospěly, a poslal nějaké návrhy co a jak zlepšit či změnit. Mail Gorgony byl, co si pamatuji, první. (Výjimkou byly už zmíněné připomínky Martina Šusta, byl za ně také hned odměněn několikaletou prací pro Akademii, a pak mi jednou JWP nebo to byl Jarek Mostecký poslal velmi složitý návrh na reformu povídkové kategorie, ale to bylo na mou soukromou adresu; teď ovšem píšu o té spoustě kritiků, které známe jen jako webové nicky.)

OM: Pozitivně. Jak už jsem řekl, bez debaty je nemožné udržet jakýkoli počin při životě. Těžko říci proč, ale jak článek, tak původní e-mail od Gorgony mě velmi potěšily. Ne tím, že bych na něco takového čekal, ani jsem neměl v první chvíli úsměv na rtech. Byl jsem zaskočen, vytržen z letargie, přiměn k zamyšlení a zahanben. Přesně v tomto pořadí. Ale výsledný pocit bych rozhodně nazval potěšením. Umožnilo mi to se důkladně zamyslet nad sebou i Akademií a pokusit se reagovat konstruktivním způsobem.

Proč celá tato diskuze vznikla?

ZR: Já doufám, že to vzniklo jen proto, že stránky Akademie byly trestuhodně zastaralé. K tomu došlo tak, že se o ně roky starali Martin Šust a Jana Jůzlová. A když tuto práci předali Ondřeji Moravovi, tak si za ně zatím nedokázal najít náhradu.
Já Ondřejovi dodnes pomáhám s věcmi, kde je třeba mnohaleté zkušenosti, jako je zvaní nominovaných (všechny je na rozdíl od něho znám) nebo s komunikací se sponzory (které jsem pomáhal před lety získávat). A vedle toho sestavuji Orientační seznam Akademie z podkladů Jirky Doležala a Wojty Běhounka, využiji tohoto místa, abych jim poděkoval, asi další věc, kterou za mě nikdo neudělá. 

OM: Moje vina. Neodpověděl jsem včas ani jsem nebyl schopen reagovat s dostatečnou pružností na vývoj situace. Ale na svou, nepříliš nadšenou, obranu bych rád uvedl, že jejich email byl ve své podstatě první, který jsem dostal a který se týkal tohoto tématu. A za těch pár let, co jsem v organizaci ASFFH, jsem trestuhodně zpohodlněl. Vždy se zdálo, že na některé věci je dost času. V tomto směru se mi dostalo důkladného probuzení.

ČÁST 5: Budoucnost ASFFH

Je třeba ASFFH reformovat? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?

ZR: Určitě ano, knižní trh se obměňuje a je třeba na tyto změny reagovat, bylo by dobré zaznamenat e-knihy a audioknihy.
Reformu by potřebovala i reforma z roku 2011, ta se pozvolna vyčerpala a nebylo by špatné, kdyby v odborné sekci hlasovalo více členů. Možná neomezovat počet recenzentů, které jednotlivá média do Akademie vysílají. Ale vzhledem k tomu, že mnozí nedokáží každoročně naplnit ani stávající kvóty, a když uvážíme, že se kvalita ani složení nominací a vítězů ročníků před reformou 2011 a po ní prakticky nezměnily (vlastně těžko najdeme vůbec nějaké zásadní rozdíly), tak si myslím, ale to říkám jen jako řadový Akademik, že opětovné sloučení sekcí by mohlo pomoci lepšímu fungování.

OM: Možná to bude znít divně, ale nejsem si jist, jestli bych měl na tuto otázku odpovídat já. Spíš bych rád znal stanoviska a názory Akademiků, čtenářů a spisovatelů.

Mělo by smysl ASFFH zrušit a vybudovat úplně novou organizaci s podobným poselstvím a záměrem?

ZR: Nebudu nikomu bránit, aby to udělal, ale z hlediska kontinuity a zkoumání trendů by to byla škoda, představme si třeba, že by se filmový Oskar každých dvacet let rušil a zakládal znovu…

OM: Nemyslím si. Ceny Akademie mají tradici, základ i zkušenosti. Současná podoba, i když jistě ne ideální, je výsledkem dvaceti let postupných změn a procesu eliminace nefunkčních modelů. Mají také na své straně něco, co bude pro jakoukoli novou organizaci těžké nahradit – setrvačnost.

Co by měla ASFFH dělat, aby se situace, kvůli které vznikl tento rozhovor, neopakovala?

ZR: Do zániku internetu nebo Akademie se podobné výstřelky jako letos budou opakovat každoročně, že letos za záminku posloužil text Gorgony, je jen náhoda; i kdyby Ondřej odpověděl obratem, našla by se jiná záminka.
Lidé, kteří o Akademii skoro nic nevědí, se vždy rádi na webu podělí o svou hloupost, neznalost a o to, proč jsou rádi, že v Akademii nejsou.

OM: Spíš bych se ptal co udělat, aby se podobná kauza opakovala pravidelně, ideálně tak, aby pokaždé došlo ke zlepšení. Jak pokračovat v započatém úsilí a udržet si pozornost jak fanoušků a čtenářů, ale hlavně všech zainteresovaných.
Za sebe jen dodám, že udělám vše proto, abych už prostor pro některé výtky nezadával. Doufám ale, že debata o Akademii zdaleka nekončí.

– ptali se Jan Křeček (Sarden) a Karel Krajča (Vlčí bouda)

Foto Zdeňka Rampase: archiv Zdeňka Rampase
Foto Ondřeje Moravy: (c) Hanina Veselá

ASFFHCeny ASFFHCeny Akademie science fiction fantasy a hororuZ. RampasO. Morava
Categories: Vector Graphic

Pages