Sarden - deník o Scifi a fantasy

Subscribe to Sarden - deník o Scifi a fantasy feed
Updated: 6 hours 34 min ago

UKÁZKA: Mark E. Pocha, Oni

Wed, 03/20/2019 - 06:13

Zvrácený krvák z českých lesů.
Tohle jste nikdy nechtěli číst!

***
Tento příběh je fikce. Všechna jména, postavy a děje si vymyslel autor a jejich podoba s reálnými osobami či událostmi je čistě náhodná.
Názory a postoje postav se nemusí shodovat s názory a postoji autora ani nakladatele.
Některá místa, obce, prostory a další zde užité reálie skutečně existují, byly však přizpůsobeny potřebám příběhu a použity s uplatněním básnické licence.
Jakýkoliv obrazový nebo zvukový propagační materiál souvisící s knihou má fiktivní obsah a nelze jej zaměňovat s realitou.

***

Varování: pro starší 18 let

***

Úvodní slovo autora
Tento příběh není jako jiné. Na jeho konci budete například zbytečně hledat vyčerpávající vysvětlení všech tajemství, která předestírá. Ale tak to chodí i v životě – i na smrtelné posteli budeme mít před sebou více otázek než odpovědí… 
Autor si zde vymiňuje právo zůstat autentický a věrný svým múzám a inspiracím a spontánním tvůrčím pochodům. Román se od většinové literární produkce proto liší i po formální a jazykové stránce: obsahuje neologismy, přímé promluvy vypravěče ke čtenáři a další prvky narušující ustálené představy o tom, jak má vypadat literární projev. Mějte proto na paměti, že pokaždé, kdy na takovou „chybu“ narazíte, jde jen a pouze o autorský záměr a nikoliv nevědomost či nepozornost ze strany nakladatele.
Toto dílo je tedy v nejednom ohledu experiment (i z obsahového hlediska zde najdete pasáže, které běžný čtenář bude vnímat jako „přes čáru“) – někomu může právem připadat jako snůška bizarností a úchylek – a já jsem nesmírně vděčný nakladatelství Carcosa, že umožnilo, aby se u nás vydávaly i tyto knihy.
Klobouk dolů za to.
M. E. P.

***

Pro Tebe, můj věrný čtenáři,
který kráčíš temným lesem Reality
s nebojácným srdcem
a neochvějnou vírou,
že jednou se tma rozestoupí a
my vkročíme do Světla,
kde čeká
vysvobození.
M. E. P., RS 2017/2018


Jaký zmatek!
To bude proto, že tě miluju.
- Ricchi e Poveri

Je čas zahrát si hru!
Čas hrát hru!
Ha ha ha!
- Motörhead

Vrah se probudil za úsvitu…
Nasadil si tvář ze starobylé galerie
- The Doors

Chcete zažít dobrodružství? Vyzkoušejte stanování!
- www.zeny.sme.sk


Z českého tisku:

Strašidelná lokalita blízko Českých Budějovic?


V Branišovském lese odhaleny silné výkyvy v elektromagnetickém poli


Děje se tam něco hodně divného, říkají místní

Posednutí zlým duchem?
Zjevení černého muže!

Manžel vtrhl domů celý bez sebe strachy
„Byly tam dvě děsivě zářící rudé oči…“

Na fotografiích se objevují zvláštní siluety
Kolují zvěsti o Zlu, které přichází z lesa…


1
Předehra

Nádech – výdech.
Nádech – výdech.
Nádech…
Ukrutně šukézní blondýnka v joggingovém úboru bonbonkově růžové barvy se střemhlav řítí lesním porostem – tak, jak už to v ohrožení života obvykle bývá. Pronásleduje ji Černý přízrak. Tak si toho muže v duchu pojmenovala.
Tak mu říkají všichni.
Protože přesně tohle je: temnou siluetou bez tváře; chladným, lstivým, vypočítavým stvořením s nečistými úmysly. Stejně jako ostatní obyvatelé Jihočeského kraje i ona slyšela všechny ty zvěsti o záhadné postavě s černou kapucí, ale až do téhle chvíle je považovala za nesmysly.
Jenže teď jí tyhle nesmysly dýchaly na krk.
Dívce se po stranách míhají štíhlé kmeny řídce rostoucích mladých stromů, pod nohama jí šustí listí, ohýbají se stébla trávy. Vzduch je cítit pryskyřicí, snášejícím se soumrakem a smrtelným strachem. Jediné zvuky jako by vydávalo srdce, které dívce rychle buší a bije až někde v krku.
Nádech – výdech…
Blondýnka trhaně dýchá, dívá se chvíli před sebe a potom pod své nohy. Jen nezakopnout o ležící větev nebo kořen, to by byl konec! Míří na sever. Tam se ve vzdálenosti několika desítek metrů rýsuje hranice hustého jehličnatého lesa. Tam začíná tmavá zóna; tam má šanci zmizet a přivolat pomoc.
V jednom okamžiku pootočí hlavu – zlatožlutá hříva s umělými extensions opíše polooblouk jako ve zpomaleném záběru; vyděšená souměrná tvář modelky s uštvanýma očima pátrá po pronásledovateli. Ten se pohybuje téměř neslyšně, jako stín. Je víc duchem než živým člověkem. Nohama jako by se ani nedotýkal země…
A přece je skutečný.
I jeho nůž je skutečný.
Černý přízrak, v pověstech zvaný i Strážce lesa nebo Temný muž je tady.
A jde si pro ni.
Dívka opět upře pohled dopředu – tmavá část lesa je už téměř na dosah.
Zvládne to…
Vtom jí na rameno dopadne čísi ruka, tak prudce a tak silně, že nestihne ani vykřiknout.
Ruka ji strhne za kmen nejbližšího stromu.
A potom…

***

„Tak co, šéfko?“
Ten hlas znenadání, jako když praskne mýdlová bublina, narušil filmovou fikci, v níž bezbranná kráska uháněla před tajemným vrahem, a rozložitou ženu za notebookem vrátil zpátky do reality.
Ten hlas patřil Tobiáši „Tobymu“ Vydrovi, manažeru rimavskosobotské pobočky Xtra Banky. Žena za notebookem byla Adel Szenteová, zástupkyně oblastní ředitelky. Velké zvíře. Funkcí, i objemem svého těla.
Adel pohotově klikla počítačovou myší na X v pravém rohu okna přehrávače a ten se okamžitě zavřel. Po videu s napínavou lesní štvanicí nezůstala na obrazovce ani stopa. Na monitoru firemního počítače se teď skvěla stránka Google Maps. Uprostřed ní Slovensko a Česká republika.
„Mám to,“ odpověděla Adel jakoby nic. „Našla jsem ideální místo.“
„Fakt?“ opáčil Toby. „Ukaž.“
„A co za to?“ nadhodila laškovně zpoza brýlí na čtení s úzkými skly, které podtrhovaly dojem přísnosti.
Toby zrudl; v podobných situacích to u něho bylo běžné. Náznaky flirtu? To nebyl jeho šálek kávy. Coby usedlý rodinný typ, který víkendy tráví grilovačkami s tchánem a tchyní se sice občas nechal unést fantazírováním o té či oné americké herečce (jednou si to ve sprše udělal s myšlenkami na Dianu Mórovou), ale v reálném životě nebyl stavěný na špičkování mezi pohlavími (či gendery, jak se nedávno začalo upřednostňovat ve velkém světě). Za střízliva určitě ne.
Levou ruku si držel za zády, pokrčenou v pravém úhlu jako lokaj. Síla zvyku. Narodil se se vzácnou vadou končetin; v jeho případě deformace naštěstí zasáhla pouze levačku. Čtyři prsty měl srostlé dohromady a spojené jedinou plochou chrupavkou. Palec stál zvlášť. Jeho ruka, pokrytá kůží červenou jako po spálenině, připomínala krabí klepeto.
Už na škole – protože všichni víme, že děti jsou ze všech božích stvoření ty nejkrutější živé organismy – si vysloužil přezdívku Klepeto a později, když přišly do módy komiksy se superhrdiny, Klepetoman. Z deště pod okap, z bláta do louže, a tak dále.
Srostlou částí a palcem dokázal vytvářet sevření a zase ho uvolňovat, případně otáčet zápěstím, ale to bylo zhruba všechno, na co mu tahle ruka byla dobrá (ano, kdysi dávno s ní zkoušel masturbovat, a nebylo to špatné, ale připadal si potom tak… zvláštně, že toho raději nechal). Ještěže nebyl levák.
V bance ho zaměstnali před léty ještě jako mladé ucho, protože neměli dost lidí, kteří by v tvrdých, stresujících podmínkách pracovali dostatečně houževnatě a vytrvale (a k tomu by dokázali snášet rozmary a manýry pološíleného vedení). Ale Toby měl tuhý kořínek a postupně se vypracoval až na manažera malé pobočky ve středoslovenské Rimavské Sobotě, která spadala pod banskobystrické krajské ústředí. Získal solidní pracovně-společenský status a zdravě mu narostlo sebevědomí.
Zároveň se však dostal do spárů Adel Szenteové. Byla jen o rok starší než on a blahosklonně mu dovolila, aby si tykali, ačkoliv mu neustále dávala zřetelně najevo, kdo je v jejich vztahu pán a kdo otrok. Neboť práce ve finančnictví je otročina jako každá jiná… Jen v bílých rukavičkách. Zeptejte se na pobočce své banky, ha-ha.
„No, pojď se teda podívat,“ kývla na Tobyho Adel. Přitom jí do očí spadla hnědá mastná ofina nakrátko střižených vlasů, až si ji musela odfouknout.
Toby obešel pracovní stůl umístěný v kóji oddělené od zbytku bankovní haly (během běžných dnů to byl jeho stůl, ale když přijela kontrola z oblasti, mohl jen pendlovat mezi ostatními řadovými pracovníky) a nahlédl šéfové přes mohutná ramena. Ucítil závan potu (usoudil, že snídala něco mastného, nejspíš špek, a k němu cibuli, případně sardinky v oleji…), který se prodíral i přes vrstvu jejího parfému. Co naplat – nadváha, čokolády, chipsy, láhev coca-coly denně a prakticky nulový pohyb, to všechno se někde musí projevit. Kromě kilogramů i na tělesném zápachu. Napadlo ho, jak si přes to své sádlem nadité břicho dokáže stříhat nehty na nohou. Nebo třeba utřít zadek. Běda tomu, kdo se o ni bude starat na stará kolena. Ani za všechny prachy na světě!
Prstem s nehtem nalakovaným agresivně červenou barvou Adel ukázala na šipku zapíchnutou v zeleně zbarvené části mapy zhruba uprostřed jižních Čech.
„Tam?“ zeptal se Toby.
„Tam,“ odpověděla.
„Podle čeho jsi to vybrala? Jestli teda nejsem moc zvědavej.“
Trhla ramenem. „Klikla jsem naslepo do mapy.“
Toby si povzdechl. Vrátil se na protější stranu stolu a zůstal odevzdaně stát. Věděl, kde je jeho místo. Hodný pejsek.
Chvíli přemýšlel, potom řekl: „Teambuilding, to chápu. Ale stanovat? V lese? A ještě tak daleko? Nestačil by sobotní bowling?“
Zavrtěla hlavou; namalované rty v přísné úzké lince: „Bowling si můžeme dopřát kdykoliv, a ne každého baví. Lidi do pondělí zapomenou, že ho hráli. Zato pro stanování platí ověřené základní pravidlo: ať dopadne jakkoliv, vždycky je na co vzpomínat.“
Toby nadzvedl obočí a uznale (protože věděl, co je pro něho dobré, pokud si chce udržet manažerské křeslo) prohodil: „Dobrý motto, tos vymyslela ty?“
„Ne, čtu přílohu Pre ženy deníku SME,“ opáčila se značnou ironií v hlase.
„Hahaha.“
„Teď ale vážně,“ pokračovala šéfová. „Tohle není jako dovolená u moře, kdy je člověk ubytovaný ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Při táboření je všechno jinak. Lidi jsou odkázaní jeden na druhého. Musí se sžít s prostředím. Postavit stany, rozdělat oheň, připravit něco k jídlu… Budují si mezi sebou hlubší vztahy. Dalo by se říct, že se vrací ke kořenům. Nepohodlí zoceluje a lidi se často nevyhnou improvizaci, což tříbí mysl. Tohle všechno se pozitivně odráží v jejich další společné interakci. Samozřejmě pracovní.“
Spojila ruce tak, že propletla všech deset prstů a silně jimi zaškubala, aby naznačila pevné propojení: „Jsou na to psychologické průzkumy. Vždyť víš, že na centrále by nám to jinak neschválili.“
„O tom nepochybuju,“ ušklíbl se Toby. „Co nemají podložený průzkumy, za který vysolili celej majlant, to okamžitě smetou ze stolu. I kdyby to byl sebelepší nápad.“
„Trochu víc úcty bych prosila,“ změnila najednou Adel tón z neutrálního na strohý. Rosolovité tělo se jí zlehka zachvělo. V té chvíli připomínala Jabbu Hutta z Hvězdných válek.
Toby už byl na změny nálad své nadřízené zvyklý a v duchu zasalutoval. Adel poslušně vykonávala rozkazy shora, a proto měla místo oblastní manažerky přímo zabetonované. Příkazy shora byly svaté. Sekýrování povýšila na pracovní náplň: byla víc robot než člověk.
A on byl jejím výkonným nástrojem v rámci pobočky. Smiř se s tím, nebo zhebni. Toby sehnul hlavu už dávno.
„Je to nezbytné,“ prohlásila. „Podáváte nedostatečné výkony už pátý měsíc v řadě! Už ani nevím, kdy naposledy jste splnili stanovené plány nad sto procent. Je potřeba prodávat životní pojistky, otvírat nové účty, získávat další klienty a všechny zadlužit! VŠECHNY!“
Bouchla pěstí do stolu. Potom se zhluboka nadechla a potichu odpočítávala: Raz, dva, tři.
Pokračovala už mírnějším tónem: „Ne. Opravdu ne. Ne, ne, ne. Takhle to dál nepůjde. Pokud tedy nechceme vyvozovat personální důsledky… A víš, kdo půjde první?“
Tobyho zalila vlna tepla a tmavomodrá kravata pod výrazným ohryzkem mu zničehonic byla jaksi těsná. Na manažerskou židli si za ty roky zvykl a nerad by se znovu stával pěšákem. Dobře věděl, co to obnáší. Bezprostřední kontakt s otravnými klienty, přičemž základní pravidlo banky zní, že zákazník má vždy pravdu, a to i tehdy, když ji nemá. Během dlouhých let komunikace s lidmi za přepážkou si na ně vypěstoval vyloženou alergii. Někdy by vraždil, jen aby nemusel poslouchat jejich hloupé řeči, stížnosti a nesplnitelné žádosti, jako je úroková sazba pod deset procent u půjčky na auto.
Naprázdno polkl.
„A ještě něco…“ podívala se na něj Adel zpod skel brýlí, „ostatním zatím o našich plánech ani muk. Stačí, aby věděli, co si mají nachystat. Základní potřeby, seznam jim přijde mailem. Cíl cesty jim prozradím sama, těsně před odjezdem. Bude to tak… napínavější.“
„Jasně, šéfko,“ přikývl Toby. Měl sto chutí opravdu zasalutovat. Už tak stál celou dobu v pozoru.
Stočila zrak zpátky k obrazovce a tím mu dala najevo, že prozatím spolu skončili.
Pohov, vojáčku.

***

Toby se prošel zpátky do bankovní haly. Zdeformované klepeto držel stále za zády. Vytvářelo to jistý dojem vážnosti, čímž ze své nevýhody dělal výhodu, jak praví staré japonské přísloví.
Hala byla plně klimatizovaná (a velká okna měla zatažené žaluzie), proto letní vedra, která panovala za zdmi, neměla šanci. Zahleděl se před sebe. Středová ulička prostor rozdělovala po dvou pracovištích na každé straně. Každé pracoviště tvořil zaoblený kancelářský stůl s počítačovou jednotkou a malým trezorem s časovým zámkem u zaměstnancovy pravé nohy. Jednotlivé stoly byly navíc odděleny plentami z poloprůhledného plastu, aby klienti neměli pocit, že jim někdo zezadu strká nos do soukromých věcí. Veškeré vybavení i hala samotná byly vyvedeny ve strohých, studených barvách bílé a ocelově šedé. Účelnost a minimalismus, to byla základní hesla Xtra Banky.
Toho dne přicházeli klienti do haly jako na běžícím pásu.
Když jde o prachy, neodradí člověka ani rekordní teploty, pomyslel si Toby. Lidi, lidi, vám ale solidně hrabe…
Jeho čtyři podřízení – dva muži a dvě ženy, oblečení v souladu s přísným dress codem (v oblecích s erárními kravatami a v kostýmcích bílo-černé kombinace s modrými šátky na krku) – měli práce nad hlavu. Klávesnice ťukaly v rytmu kulometné palby a prostorem se nesl neutichající proud řeči.
Navzdory obvyklému návalu pobočka nevykazovala požadovanou produktivitu. Většina lidí si totiž přišla vybrat peníze z účtu, případně uhradit opožděnou splátku nebo vyřídit mezinárodní převod. Kdosi se nahlas rozčiloval, jak je možné, že má ještě pořád na krku exekuci. Takoví lidé nebyli bance k užitku. Toby zoufale potřeboval, aby stoupla poptávka po hypotékách, životním pojištění, kreditních kartách nebo podílových fondech, ale jen co některý z těchto produktů před klienty zmínil, klidili se mu z cesty. Zdálo se, že amatérští mladí finanční poradci na volné noze, draví a lační rychlého výdělku, za poslední roky celý byznys zprofanovali.
Kam se poděla důvěra?
Manažer si povzdechl. Tvář měl stále mladou, i po pětatřicítce, ale už se mu na ní dělaly vrásky. Jestli má ten teambuilding opravdu pomoct vylepšit pracovní výkony, tak aby stál za to. Protože v opačném případě nejenže neviděl budoucnost pobočky růžově – viděl ji přímo v odstínech smuteční černi. A bylo jasné, kdo by padl jako první…
Jenomže on ještě neměl splacený nový X-Trail (full výbava, pohon na všechna čtyři kola), a jak by vysvětlil ženě, uvyklé na určitý standard, že se najednou budou muset uskromňovat? V okrese s dlouhodobě nejvyšší nezaměstnaností totiž novou dobře placenou práci jen tak rychle nenajde. Zvlášť pokud mu Adel poskytne ty nejhorší reference. A doma dva malé hladové krky čekaly, co bude k večeři. Synové, které chtěl jednoho dne poslat studovat na univerzitu, zajistit jim start do budoucnosti…
Toby si uvědomil, že na chvíli musí na vzduch.

UkázkaUkázkyM. E. PochaOniHororCarcosa
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK: Pod Maskou

Tue, 03/19/2019 - 12:21

V roce 2005 se nám zrodil nový Red Hood. Jiný, bez kýblu na hlavě a dalo by se říct, že i sympatičtější a zajímavější, protože s ním není něco v pořádku. Jako by to snad ani nebyl úplný padouch. Stalo se to v Gothamu, kterému vládne Black Mask. Ne, opravdu ne Batman. Batmana tu sice máme, ale Temný rytíř už není to, co býval. Prožil si tolik ztrát, prošel si porážkami a sice není úplně na dně, něco pro Gotham dělá, ale dny, kdy se zločinci báli každého stínu, jsou očividně dávno pryč. Anebo jich je v Gothamu najednou tolik? Každopádně někdo pod jménem Red Hood začne přebírat drogový business, masakrovat zločince, ničit dodávky zbraní a zasedne si i na samotného Batmana. Jako by chtěl mít město jen a jen pro sebe. To se samozřejmě nelíbí jak Black Maskovi, kterému klesají tržby, tak Batmanovi, protože otevřená válka v ulicích je to poslední, co Gotham potřebuje. A krom toho má podezření, že Red Hood je někdo, koho zná a kdo by neměl být mezi živými. Vy, kteří jste četli hned první příběh DCKK, Ticho, možná budete tušit dřív než ostatní. Batman taky tuší a proto pátrá, pokládá otázky a hledá odpovědi, kde to jen jde.

Příběh Pod Maskou je zajímavý hlavně v tom, že si hraje s podobným tématem jako předchozí DCKK, tedy Volání po spravedlnosti, ale tentokrát čistě se zaměřením na Batmana. Opět si klade otázku (jako už mnohokrát) zda Batman, i přes své nekonvenční metody, dokáže bojovat s padouchy jen jako dobrák. Jestli je opravdu menší zlo padouchy zavírat do Arkhamu, aby mohli kout pikle a zase se vrátit. Tohle téma se Batmanovi připomene hned několikrát a on na něj prostě nedokáže najít uspokojivou odpověď. Byl by Batman, pokud by se stal katem ještě stále považovaný za ochránce Gothamu? A na druhou stranu, je Batman opravdu ochránce, když i díky svému lpění na zákonu a spravedlnosti přišel o několik blízkých a nechal nesčetněkrát naživu zločince, s nimiž se lidský systém spravedlnosti nedokáže vypořádat? Přes výše popsané není Pod maskou nějaká přemýšlivá filosofická nuda. Na scéně se totiž objeví nejen Red Hood, ale na straně zla i Mr. Freeze a zabijácký android, který má některé schopnosti členů ligy, a do dobráckého týmu se přidá Nightwing, což je taky jediný parťák, který Batmanovi v Gothamu ještě zbyl. Ano, výše zmíněná akce je v příběhu vlastně do počtu. Kdyby tam nebyla, na jeho smyslu by to nic nezměnilo, ale hezky se na ni kouká, o tom nemůže být diskuse.

Pod maskou je příběh o návratu jedné dlouho ztracené postavy. V jiné a lepší formě. Nedozvíme se, jak to bylo dál, ani jak se vlastně vrátila. Bude vám chybět i trochu toho kontextu z počátku příběhu, kde je sice shrnutí, ale jde o shrnutí věcí, které na Batmana nějak působí a my jsme je neviděli a můžeme si jen domýšlet, jaký emocionální účinek na něj ve skutečnosti měly. Osobně se mi zdálo, že tak polovina příběhu je na místě jen na efekt. Hlavně onen souboj se zabijáckým anroidem by chtěl kontext a my ho nemáme a nedostaneme. Pokud ho někdy měl. Black Mask, jinak docela fajn klišoidní záporák, je tu místy dost bezradný a já se nemůžu rozhodnout, zda už to občas s tou bezradností a jistou naivitou nepřehání. No a Red Hood, ten je úplně jiný než od Snydera, a vlastně i než v jeho starší inkarnaci. Tenhle Red Hood je vlastně zločineckou obdobou Batmana. Sebevědomý samotář s hračkami. Pod maskou mixuje několik docela zajímavých ingrediencí, ale nakonec stejně musíte přimhouřit oko, abyste si ho mohli naplno užít. Částečně je to tím, že neznáme souvislosti a možná i díky tomu jsem si občas připadal jako u lehké verze dortu Pejska a Kočičky. Občas prostě najdete na talíři přísadu, která tam očividně nepatří. To vám ale nezabrání, abyste si Pod maskou spokojeně užili, protože i přes výše zmíněné pocity jde o dobrého mainstreamového Batmana.

PS: Jako retro komiks tady dostaneme origin Red Hooda, jen pro silné povahy, protože je naivní, až to bolí. Batman a Robin tu jsou oficiálně pozváni k učení na detektivní škole a demonstrují ho na pátrání po Batmanově starém sokovi. Z dnešního pohledu je na komiksu samozřejmě všechno špatně, od stavby děje po příběh, ale jako historické okénko je to na rozdíl od mnoha dalších pořád ještě čitelné a jak uvidíte, historie se prostě opakuje. Lépe, vizuálně přitažlivěji, ale je to tak.  

Série: DC komiksový komplet
Obsahuje sešity sérií Batman (Vol. 1) #635-641 a Detective Comics (Vol. 1) #168

Scénář: Judd Winick, Bill Finger
Kresba: Doug Mahnke, Paul Lee, Lew Sayre Schwartz, Wim Mortimer
Překlad: Jiří Zenkl
Redakce: Mirka Jarotková, Jiří Pavlovský
Formát: 178 × 266 mm
Stran: 192
Cena: 249 Kč

KomiksDCKKEaglemossBatman
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Mon, 03/18/2019 - 00:21

Stephen King: Právo nálezce
účinkují: Jan Kanyza, Petr Jeništa, Zdeněk Piškula a Hanuš Bor

vydává: OneHotBook
celkový čas: 15 hodin 32 minut

Druhý díl krimi trilogie proslulého mistra napětí Stephena Kinga vychází jako audiokniha PRÁVO NÁLEZCE v podání Jana Kanyzy, Petra Jeništy, Zdeňka Piškuly a Hanuše Bora. Příběh volně navazuje na titul PAN MERCEDES, podle něhož byl natočen také televizní seriál (2017) s Brendanem Gleesonem a Harrym Treadawayem v hlavních rolích. Zatím vznikly dvě řady a třetí – podle tohoto románu – se připravuje. „Podobně jako jedna z postav jsme i my posedlí příběhy, ale hlavně jejich zpracováním, které povzbuzuje a bičuje imaginaci posluchače, takže jsme se rozhodli obsadit do temného vyprávění hned čtveřici narátorů. Kvarteto typově různorodých charakterů náruživě tepe, soustruží, brousí a cizeluje dějovou linku, kterou autor znamenitě narýsoval. Chytře vymyšlenou konstrukci plnou originálních detailů a řešení skládají vypravěči postupně dohromady tak, aby se publikum nejprve chvělo mrazením v zádech a pak se nadšeně nechalo nést směrem k vygradovanému finále. Sám interpret hlavního hrdiny přiznal, že už netrpělivě vyhlíží třetí díl Konec hlídky, aby věděl, jak to s jeho figurou dopadne. Slibujeme, že ani jeho, ani posluchače nenecháme čekat příliš dlouho,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.

John Rothstein, autor úspěšné trilogie o rebelujícím mladíkovi Jimmym Goldovi, uzavřel osudy svého hrdiny jeho proměnou v blahobytného podnikatele. Takovou zradu mu vášnivý čtenář Morris Bellamy nedokáže odpustit a spisovatele chladnokrevně zastřelí poté, co se svými kumpány vnikne do jeho domu. Z Rothsteinova sejfu si odnese nejen slušný peněžní obnos, ale především deníky, v nichž chce najít pokračování Goldových dobrodružství. Z kořisti se však neraduje dlouho – krátce nato se dostane do vězení kvůli jinému zločinu. Jeho zakopaný poklad po čase objeví malý chlapec Peter Saubers, který ho využije k podpoře vlastní rodiny, jež se po útoku mercedesového vraha ocitla ve finanční tísni. Když Morrise Bellamyho po pětatřiceti letech propustí, vydá se hledat svůj dávný lup. A Bill Hodges, Jerome Robinson a Holly Gibneyová mají co dělat, aby zabránili další vraždě.

„Celé vyprávění se rozhojňuje, dějová linka pokračuje odlišným způsobem než v předchozím románu Pan Mercedes a Bill Hodges je zase v jiné kondici. Vyšetřuje další případ, ale nechybí připomínky minulosti, které naznačují, že všechno ještě bude nějak pokračovat. Dopadený ,mercedesový vrah‘ totiž nechal následky i na postavách aktuálního příběhu. Momentálně je sice v kómatu upoután na lůžko, ale už tušíme, že tím to rozhodně nekončí. Sám jsem zvědavý na třetí díl, jak to vlastně celé dopadne. Zřejmě mám stejné pocity jako potenciální posluchač,“ líčí Jan Kanyza, jehož hlasem promlouvá hlavní hrdina, detektiv ve výslužbě Bill Hodges. A doplňuje: „Je to pořád stejný starý morous, ale tvrdí, že se cítí líp a že se po infarktu v prvním díle začal trošku šetřit. Nicméně tak razantně se ta figura od dění v první audioknize zase nezměnila.“ Tentokrát však jeho party doplňují jiné postavy, a tedy i jiní interpreti než v prvním díle. Svou audioknižní premiéru si užil Zdeněk Piškula, který o „své“ postavě prohlašuje: „Peter Saubers je chytrý introvertní kluk, intelektuál, který hodně čte, má dobré srdce. Všechno, co dělá, dělá pro dobrou věc. Jeho příběh je tak napínavý, že když jsem se doma připravoval na natáčení, někdy jsem se místo přípravy začetl. Naučil jsem se v textu podtrhávat, dělat si v něm pro sebe různá znamínka, ale jak jsem byl zvědavý, co se stane, najednou jsem zapomněl na poznámky a četl jsem dál. Nebo se mnou hnulo, když v příběhu došlo k vraždě. Ten román se mě jistým způsobem dotknul.“ Hlavního záporáka si pak vystřihnul Petr Jeništa: „Morrise Bellamyho bych charakterizoval jako do otáček vyhnaného boha smolařů. Soustředil jsem se hlavně na něj – přečetl jsem si pečlivě svůj part i některé části příběhu, které vyprávějí ostatní –, ale jen pokud jsem se od dalších postav potřeboval dozvědět něco konkrétního o svém protagonistovi. Chtěl jsem si pak audioknihu užít a nechat se překvapit i jako posluchač – už teď se těším, až si pustím pana Kanyzu, jehož hlas je mi velmi libý,“ prozrazuje herec.

Nahrávku doprovází originální soundtrack v duchu hrubšího blues, který staví na rozhárané souhře  naboostrované elektrické a typické steel kytary s jejich akustickou sestrou. V líném tempu se šourají a vrní jako nízko-vytočený lowrider na obhlídce, zaprášený rytmus drží rattlesnake chrastidlo, foukací harmonika a sbírka dřevních perkusí.

Audiokniha v režii Hynka Pekárka vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 379 Kč i jako 2CD mp3 za 399 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Symbióza tvůrců, interpretů a hudby rovná se poctivá audiokniha přinášející nezapomenutelný prožitek.“ – naposlech.cz 

Bez ohledu na moderní technologie jsou Kingovy postavy jako zvířata lapená v pasti, zoufale se snažící uhryzat si tlapku.“ – Boris Hokr, iLiteratura.cz

„Zápletka se točí kolem ukradeného a nadlouho ztraceného rukopisu slavného autora. Najde jej kluk, ale slídí po něm i vrah. Příběh nabízí přehlídku tragických omylů a chyb, které mají destruktivní účinky na okolí obou postav.“ – Boris Hokr, iLiteratura.cz

„Představit pachatele hned v úvodu příběhu zde v rámci postupné gradace napětí vychází Kingovi bravurně i napodruhé. Brutální činy pachatele navíc dokážou spolehlivě uspokojit touhu po hrůze, kterou si s Kingovými pracemi často spojujeme.“ – Roman Bílek, casopisxb1.cz

„Je to jeden z těch titulů, kde se vynikajícím způsobem snoubí práce interpretů, režiséra i autora hudebního doprovodu.“ – blesk.cz

 


STEPHEN KING (* 1947)
Jeden z nejproduktivnějších a nejúspěšnějších spisovatelů současnosti je známý především jako autor hororů. Roku 1970 absolvoval na univerzitě v Oronu ve státě Maine obor angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na pedagogiku. Už při studiu psal povídky – první s názvem Skleněná podlaha mu vydali v časopise Startling Mystery Stories v roce 1967. V tvorbě pokračoval i po ukončení školy, kdy nemohl sehnat práci jako učitel a pracoval v prádelně; jeho povídky v té době vycházely v pánských časopisech. Na jaře roku 1974 mu vyšel první román Carrie, který se stal bestsellerem. Po tomto úspěchu se začal psaním naplno živit. Během své kariéry napsal okolo čtyřiceti románů a může se pochlubit také tím, že většina jeho knih byla převedena na filmové plátno – mezi ty nejslavnější patří Osvícení, na které o více než 30 let později navázal román Doktor Spánek, Carrie, TO, Misery, Řbitov zviřátek, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle či série Temná věž. Ve své tvorbě se nevyhýbá ani oblasti krimi – značného ohlasu dosáhla trilogie o detektivovi ve výslužbě Billu Hodgesovi: Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, podle níž byl natočen stejnojmenný seriál s Brendanem Gleesonem a Harrym Treadawayem v hlavních rolích.
      
       Jan Kanyza (* 1947)
       Pražskou DAMU absolvoval v roce 1970, ale už během studia se objevil ve filmech Malé letní blues (1966) a Utrpení mladého Boháčka (1969) s Pavlem Landovským v hlavní roli. Sedm let byl členem souboru Divadla Na zábradlí, potom působil  tři roky v Laterně magice a od té doby je na volné noze. Hrál na různých divadelních scénách a účinkoval v mnoha televizních filmech (Královský gambit, Mladý muž a bílá velryba, Jak napálit advokáta, Mravenci nesou smrt, Jménem krále) a seriálech (30 případů majora Zemana, Létající Čestmír, Chobotnice z II. patra, Území bílých králů, Hospoda, Ordinace v růžové zahradě, Expozitura, Polda, Kapitán Exner). Kromě herectví se dlouhodobě věnuje malířství a výtvarné činnosti a známý je také z dabingu – jeho hlasem promlouvá například George Clooney. Dále účinkuje v audioknize vydavatelství OneHotBook: Pan Mercedes (2018).
      
       Zdeněk Piškula (* 1998)
       Už při studiu na Pražské konzervatoři hostoval na několika pražských scénách, aktuálně je k vidění v divadlech Venuše ve Švehlovce, ABC a Komedie. První televizní příležitost získal v roce 2009, kdy si zahrál v seriálu Vyprávěj. Následovalo účinkování v seriálech Nevinné lži a Doktoři z Počátků, Všechny moje lásky, Lajna a dalších. Režisér Jan Svěrák ho obsadil do jedné z hlavních rolí ve filmové hudební pohádce Tři bratři (2014) a Radim Špaček do snímku Zlatý podraz (2018).
      
       Petr Jeništa (* 1977)
       Po studiu Pražské konzervatoře působil postupně v divadlech F. X. Šaldy v Liberci, v hradeckém Klicperově divadle, v Divadle Husa na provázku, v HaDivadle a v Národním divadle v Brně. Od roku 2013  je ve stálém angažmá v Divadle Na zábradlí. Filmoví a televizní diváci si ho mohli všimnout také ve snímcích Nuda v Brně (2003), Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005), Kuličky (2008), Proměny (2009), Příběh kmotra (2013), v seriálech Život a doba soudce A. K. (2014), Já, Mattoni (2016), Bohéma (2017) nebo v TV filmu Hlas pro římského krále (2016). Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Kosmonaut z Čech (2017), Terror (2018).

       Hanuš Bor (* 1950)
       Proslavil se už jako dítě – první svoji hlavní roli ztvárnil v osmi letech ve snímku Žižkovská romance (1958). Po absolvování DAMU přijal v roce 1973 angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V 90. letech hrál několik let v Divadle Labyrint a po zrušení této scény působil jako herec na volné noze v různých pražských i mimopražských divadlech. Od roku 2007 vystupuje na jevištích Městských divadel pražských a spolupracuje s televizí i rozhlasem. Objevil se v úspěšných filmech Hanele (1999), Fany (199), Štěstí (2005), Václav (2007) či Teorie tygra (2017) a v mnoha televizních seriálech, např. Místo nahoře, Kriminálka Anděl, České století, Život a doba soudce A. K., Labyrint či Doktor Martin.
 

AudioknihaAudioknihyOneHotBookS. KingJ. KanyzaP. JeništaZ. PiškulaH. Bor
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: Amanda Conner - Jimmy Palmiotti, Harley Quinn 2: Joker miluje Harley

Fri, 03/15/2019 - 00:00

I superpadouši si zaslouží dovolenou u moře pod palmami. Na jednu takovou vyrazí i Harley Quinn, která je ale bohužel hotovým magnetem na průšvihy, takže o odpočinku si může nechat jen zdát.

Hlavou jí vrtají hlavně dárky, které se nedávno objevily na prahu jejího domu a znamenat mohou jediné – návrat pana J. Poison Ivy i ostatní kamarádi se ji snaží uklidnit, brzy se ale ukáže, že culíkatá bláznivka měla pravdu a samotný Joker se zjeví přímo v jejím pokoji. Něco tu ale nehraje, jenže o tom Harley zatím nemá ani nejmenší tušení. Mezi jejím usilovným přemýšlením o vztahu s obávaným šprýmařem se do milenecké šarvátky stihne zamotat i Harleyin kamarádíček Red Tool, což Harley rozhodně nehodlá tolerovat.

Harley Quinn 2: Joker miluje Harley je druhým pokračováním ze série Znovuzrození hrdinů DC. Příběhy hrdinky v této řadě mají na starosti Amanda Conner a Jimmy Palmiotti, souběžne s ní u nás ale vychází i série The New 52 a Znovuzrození na ni více méně navazuje. Proto není třeba říkat, že o restartu se v případě Znovuzrození moc mluvit nedá, obě série se různě prolínají a ve čtenářích vzbuzují dosti zmatku. Nemluvě o tom, že v komiksu Joker miluje Harley autoři na některé události z rozdílné série The New 52 přímo odkazují.

Zmatek k blonďaté záporačce asi zkrátka patří a dost se to odráží v samotném příběhu. Většina sešitů se zabývá právě návratem Jokera, mezi tím se ale Harley stihne vrtat ve svých snech, zabloudit na rozcestí v Santově mozku, nakopat pár zadnic a k radosti čtenářů mužského pohlaví i ulítnout s Poison Ivy na vytoužené dovčef. Na první pohled se příběh může zdát překombinovaný, na rozdíl od prvního dílu série Umřít s úsměvem je ale mnohem ucelenější a nenabízí jen rádoby vtipné výstřely do tmy.

I přesto ale Harley od dvojice autorů tak nějak zamrzla na místě – více než na příběh totiž kladou důraz na ujeté hlášky, akci a spoustu vtipů, které jsou si ale dost podobné a ve výsledku nemají šanci čtenáře opakovaně rozesmát. Série se tak bohužel řítí spíše z kopce dolů a je to škoda, protože Harley je jako postava dost oblíbená a rozhodně má na víc, než na docela otravnou psychopatickou naivku, která si čím dál více potrpí na určitý zvrácený druh roztomilosti. Zápletka s jejím „Koblížkem“ nakonec vyústí v docela vtipný příběh, i tak by si ale Harley zasloužila od scénáristů více péče a lásky. Je znát, že Conner s Palmiottim cílí na náctileté publikum, což může dlouholeté fanoušky pravé ruky Jokera odradit. Zábavnější než samotná Harley je kolikrát její kamarád Red Tool, který je výbornou parodií na Deadpoola a v tomto díle dostává více prostoru.

Co se týče kresby, je naprosto standardní a k sérii se hodí. Kreslíři to rozbalili hlavně v abstraktních scénách, například při tom, když se Harley svěřuje se svými sny nebo se brodí Santovým mozkem. Textu je v komiksu dost a musím ocenit nápaditý překlad některých hlášek.

Pokud máte tuhle střelenou bleduli rádi, u komiksu se určitě alespoň pobavíte. Nečekejte ale žádné duchaplné rozhovory, ani závratné rozvíjení charakterů postav nebo nedej bože příběhu. V příštím díle už by to chtělo přijít s něčím jiným a nechodit neustále okolo horké kaše.

Harley Quinn 2: Joker miluje Harley 
Scénář: Amanda Conner, Jimmy Palmiotti
Kresba: John Timms, Chad Hardin a další
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Martin D. Antonín
Série: Znovuzrození hrdinů DC
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2018
Počet stran: 144
Cena: 299 Kč
 

KomiksA. ConnerJ. PalmiottiBB artDC ComicsM. D. Antonín
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Jiří Mikulík, Věž havranů – kniha čtvrtá

Thu, 03/14/2019 - 00:00

Gamebookový epos o hrdinovi Gabrieli Knoxovi pokračuje již čtvrtou knihou. Na všechny tři předchozí díly je možné si přečíst recenze na webových stránkách sardenu. Dílem Věž havranů je završena první polovina série. Autor Jiří Mikulík ve Věži havranů pokračuje v nastaveném vysokém standardu a ponechává vše dobré a osvědčené již z minulých dílů.

Před dalším dobrodružstvím je nutné si připravit hrdinu. Elitní šermíř Gabriel Knox, hlavní hrdina a čtenářovo alter ego, je vybaven atributem zacházení se zbraní, tj. jak je schopný obstát v šermířském souboji. Druhým základním atributem je vitalita, tj. houževnatost a odolnost. Dále je třeba si vybrat celkem pět speciálních dovedností z dvanácti nabízených. Ty jsou rozděleny do tří okruhů: šermířství, přežití v divočině, šikovnost a chytrost. Gabriel Knox ovládá také jednu ze zázračných schopností. Jsou to velmi mocná kouzla, která zásadním způsobem mohou ovlivnit osud a pomoci v již bezvýchodné situaci, použít je však lze jen dvakrát během celého putování v knize. Nakonec zbývá dovybavit se zbraněmi, vhodnými věcmi do mošny a patřičně naditým měšcem.

Kdo již některá dobrodružství absolvoval, pokračuje s vybavením, které měl na konci putování a vybere si jen jednu další položku do mošny. S absolvováním předchozích dílů se pojí i další výhody, nejen v podobě silnější vitality, ale hlavně díky uplatnění získaných zásluh. Pokud tyto zásluhy čtenář nezískal v dřívějším putování, nelze využít určité herní možnosti.
Na čtenáře čeká již obvyklých celkem 400 herních odkazů s mnoha variacemi. Pokud chce čtenář putovat v doprovodu malého vojenského oddílu, není problém. Pokud raději zkusí taktiku nenápadnosti a chce putovat sám, je to též možné. Užitečným pomocníkem je hezky zpracovaná barevná mapa a tabulka nahrazující hody jinak nezbytné kostky.
Cest, jak dojít k cíli, samozřejmě existuje vícero. Ta správná se pravděpodobně nepodaří najít na první pokus. Kniha je však natolik poutavá, že čtenář ze zvědavosti zkouší i jiné možnosti, jak splnit úkol. Tím je nalézt jednoho z posledních velkých čarodějů Dradascana, který se nachází údajně někde v odlehlé podhorské provincii Limeskaaru.
Kniha není nepřístupná neznalcům předchozích dílů, ale jejich požitek děje bude omezen, přestože jsou v knize stručně připomenuty minulé příběhy. 
Poděkování za výsledek však nepatří pouze autorovi, ale i jeho betatesterům, kterými jsou Lukáš Mikulík a Jan Kouřil. Série o Gabrielu Knoxovi má vlastní webové stránky, na kterých autor mimo jiné prozrazuje bestiář i to, jaké jsou záludnosti při tvorbě gamebooku. Jednu nevýhodu však tato série má, díly vychází poměrně dlouho od sebe. Existuje pak určité riziko, že se list se všemi atributy, dovednostmi a výbavou přenášející se do další knihy stihne někam zašantročit.
      

Věž havranů – kniha čtvrtá
Jiří Mikulík

Nakladatelství: H.R.G. spol. s.r.o.
Rok vydání: 2018
Počet stran: 420
Rozměr: 210 x 297
Cena: 399,- Kč

RecenzeLiteraturaGamebookJ. MikulíkGabriel Knox
Categories: Vector Graphic

LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2018 – výsledky

Wed, 03/13/2019 - 17:00

Po komentářích (zde) přinášíme výsledky ankety. V první řadě děkujeme všem respondetům, že si udělali čas a napsali, co zajímavého četli. Ale čtěte hlavně komentáře, ty jsou mnohem zajímavější! Ta vaše kniha roku může být úplně jiná…

Při bodové shodě uvádíme tituly v abecedním pořadí dle příjmení autora.

 

1. místo (8 hlasů)

Nora K. Jemisinová: Páté roční období (Host, 432 stran, překlad: Roman Tilcer)

Pro knihu hlasovali: Tereza Dědinová, Monika „Slíva“ Dvořáková, Eylonwai, Zuzana Hartmanová, Boris Hokr, Jan Křeček, Julie Nováková, Františka Vrbenská

 

 

2. místo (5 hlasů)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, 336 stran, překlad: Jakub Němeček)

Pro knihu hlasovali: Martin Bečvář, Tereza Dědinová, Monika „Slíva“ Dvořáková, Jana Jůzlová, Jan Křeček

3. místo (4 hlasy)

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha, 464 stran)

Pro knihu hlasovali: Wojta Běhounek, Renata Heitelová, Jana Jůzlová, Alexandra Petáková

 

4.–6. místo (3 hlasy)

Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, 688 stran, překlad: Petr Kotrle)

Pro knihu hlasovali: Wojta Běhounek, Jiří Pavlovský, Erik Slivka

 

4.–6. místo (3 hlasy)

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, 192 stran, překlad: Milan Žáček)

Pro knihu hlasovali: Boris Hokr, Kristina Haidingerová, Roman Tilcer

 

4.–6. místo (3 hlasy)

 

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha, 488 stran)

Pro knihu hlasovali: Martin Bečvář, Wojta Běhounek, Monika „Slíva“ Dvořáková

 

7.–15. místo (2 hlasy)

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, 328 stran, překlad: Roman Tilcer)

Pro knihu hlasovali: Martin Stručovský, Chensie Ips

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na zemi 3: Vzpomínka na Zemi (Host, 752 stran, překlad: Aleš Drobek)

Pro knihu hlasovaly: Julie Nováková, Františka Vrbenská

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu apokalypsy (Epocha, 584 stran)

Pro knihu hlasovali: Lucie Lukačovičová, Erik Slivka

Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě, 568 stran)

Pro knihu hlasovali: Tomáš Bandžuch, Oskar Fuchs

Ann Leckieová: Ve službách Milosti (Plus, 312 stran, překlad: Petr Kotrle)

Pro knihu hlasovali: Julie Nováková, Erik Slivka

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha, 472 stran)

Pro knihu hlasovali: Boris Hokr, Jan Vaněk jr.

Anthony Ryan: Oheň probuzení (Host, 656 stran, překlad: Milan Žáček)

Pro knihu hlasovali: Zuzana Hartmanová, Václav Rác

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, 408 stran, překlad: Zdeněk Uherčík)

Pro knihu hlasovaly: Zuzana Hartmanová, Renata Heitelová

Lavie Tidhar: Centrální stanice (Argo, 220 stran, překlad: Pavel Černovský)

Pro knihu hlasovali: Josef Horký, Jan Křeček

Kniha roku SardenuKniha rokuSardenpublicistikaanketa Kniha rokuJemisinMurphyJemisinováMurphyováMěsto nedlouho potéPáté roční období
Categories: Vector Graphic

V únoru narození...

Tue, 03/12/2019 - 07:24

Čas utíká rychleji než zloděj v metru...další měsíc je pryč.
Během února se mezi fantastickými autory moc neurodilo, ale protože nejen fantastikou je čtenář živ, zapůjčili jsme si jedno slavné jméno v jiném žánru.

„Když člověk nezná historii, nezná nic. Je jako list, který neví, že roste na stromě.“ — Laurell K. Hamilton
19. února 1953
Pokud někdo tvrdí, že je milovníkem (nebo spíš milovnicí) romantických a/nebo temných urbanek a přitom neví, kdo je Laurell K. Hamilton a komu vdechla život, prostě kecá. A nejspíš o urban fantasy pro holky neví vůbec nic. Tahle autorka je pro svůj subžánr jako Tolkein pro epiku nebo Clark či Asimov pro sci-fi. Dnešní nové generace čtenářek můžou šestkrát tvrdit, že jsou v tomhle oboru jiné lepší, kratší nebo delší, hlubší nebo mělčí autorky a že „hamiltonky“ už jsou pasé. Jenže Anita Blake je jen jedna. A je zcela nezaměnitelná. Tečka. Nehledě na to, že příběhy Anity stále přibývají a ve světě jsou pořád populární.
Mimochodem, já osobně se za úplného fanouška jejího stylu psaní taky nepovažuji. A mám jiné favoritky, třeba Patricii Briggs, ale to do února nepatří.

„Leniví nemají ponětí o kouzlu lenivosti, pouze lidé pracovití doceňují hodnotu nicnedělání.“ — Georges Simenon
13. února 1903
Tady je ona výpůjčka, o které jsem se zmiňovala na začátku. Z nedostatku úlovků v únorovém podběráku jsem sáhla do do detektivní sádky. Georges Simenon původně psal pod několika pseudonymy a hezkých pár let mu trvalo, než se propracoval k detektivce a dal vzniknout svému nejslavnějšímu detektivovi. A kdo by neznal komisaře Maigreta. Nemusíte mít rádi jeho způsob vyšetřování ani řešené případy, ale pokud čtete detektivky, určitě už jste o něm slyšeli. Jeho belgický tatík napsal na dvě stě románů a sto padesát povídek a mnohé z nich byly zfilmovány. Poprvé byl Maigretův příběh zfilmován již v roce 1932  a za povšimnutí určitě stojí například nejnovější britské zpracování s vynikajícím Rowanem Atkinsonem v hlavní roli.

„Všechno, co si někdo dokáže představit, může někdo uskutečnit.“ — Jules Verne
8. února 1828
Za necelých deset let uplyne neuvěřitelných dvě stě let od narození možná jednoho z největších vizionářů tehdejší doby vůbec. V době, kdy o podobných věcech nebylo vidu ani slechu, psal o ponorkách, řiditelných balónech, cestách do kosmu a podobných nesmyslech. Nemusíte ho mít rádi, nemusí vás bavit číst všechny ty bichle o podivuhodných dobrodružstvích a cestách na ještě podivuhodnější místa, ale fakt, že je v podstatě zakladatelem žánru dnes označovaného jako sci-fi, prostě neobejdete. Pro nás pro Čechy mají Verneovy romány ještě jednu přidanou hodnotu, protože některé z nich spatřily světlo světa jako geniální filmy Karla Zemana, díky kterým se k příběhům dostali i ti, co by si kteroukoli z verneovek třeba vůbec netroufli otevřít.

„Užívejte si života. Mrtví budete dlouho.“ - Charles Dickens
7. února 1812
I tady jsme se ocitli až v devatenáctém století a to ještě hlouběji než s Vernem. Dickens je jistě právem považován za jednoho z největších romanopisců vůbec, ale co dělá na webu o fantastice? Kdo zná jeho dílo, určitě by mi potvrdil, že nedílnou součástí mnoha jeho příběhů je tajemno, mysteriózní okolnosti a lehké fantazijno též. A když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli Vánoční koledě přece! Nevím jak vy, ale já si bez Vydřigroše v nějaké podobě nedokážu Vánoce už ani představit. Některé příběhy jsou ve svém jádru tak dokonalé, že je máme tendenci znovu a znovu používat jako základ a přepracovávat v komiksech, divadelních hrách i filmech a stále nás baví, i když (nebo právě proto), že víme, jak dopadnou.

A než se nadějeme, bude konec března. Takže už teď se můžete těšit na další zajímavosti kolem fantastických autorů, citovaných v průběhu třetího měsíce v roce na našem facebooku.

publicistikaLiteraturaLidéM. DvořákováL. K. HamiltonJ. VerneG. SimenonCh. Dickens
Categories: Vector Graphic

SOUTĚŽ: Zaslíbená Země Nezemě

Mon, 03/11/2019 - 20:34

Kdo by nechtěl do Zaslíbené Země Nezemě, a když ne opravdu tak alespoň v komiksových bublinách. Díky nakladatelství Crew si můžete zasoutěžit o první díl nové manga série. Stačí, když nám odpovíte na otázku:

  • Kdo je překladatelem této mangy?

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 24.3.2019, do předmětu napiště Země Nezemě a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

 

SoutěžSoutěžeCrew
Categories: Vector Graphic

LITERATURA: Kniha roku Sardenu 2018 – komentáře

Mon, 03/11/2019 - 17:00

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

anketa Kniha roku Sardenu má za sebou čtvrtý rok existence. Opět jsme oslovili osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k danému tématu co říci, a redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou. Již loni se mohli přihlásit i zájemci z řad čtenářů, tento rok jsme se pokusili být ještě otevřenější – o tom níže. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Letos se v anketě sešlo 35 odpovědí, z nichž jsme sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků ankety jsou započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2018 v českém překladu poprvé a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem. Každý hlas má stejnou váhu, je tedy bezpředmětné, zda je kniha uvedena na prvním, druhém, nebo třetím místě. Odpovědi ovšem zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když autor takto propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase rozumíme tomu, že těžko zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Pro ilustraci: kdyby v roce 1979 přišel Robert Asprin a prohlásil, že nejlepší kniha za rok 1978 je Another Fine Myth (v češtině Další prima mýtus, Perseus, 1994), odpověď bychom zveřejnili, ale do výsledného žebříčku by tento konkrétní hlas nebyl započítán.

Anketa původně byla zamýšlena jako hlasování odborné veřejnosti. Při stále se snižujícím počtu hlasujících jsme již loni otevřeli možnost hlasovat pro všechny zájemce. Obavy, že tento způsob zkreslí výsledky, neboť se objeví autoři, kteří se budou snažit zviditelnit, nebo redaktoři, kteří takto budou propagovat některé své svěřence, se ukázala jako lichá – občas se někdo takový objeví, v komentářích je mu prostor ponechán (neboť nelze zhodnotit, zda je autor/redaktor skutečně přesvědčen, že je kniha dobrá, nebo zda jde o způsob, jak dílo prosadit), obrázek nechť si udělá každý čtenář sám. Respondenti jsou ale v drtvé většině poctiví – a pokud se na nějaké knize podíleli, uvádějí to v komentářích. A stále jsme přesvědčeni, že komentáře jsou to, co je podstatné: čtenáři, kteří se v „průmyslu“ více pohybují a orientují, doporučují dalším to, co považují za hodnotné. Co chtít víc?

I v tomto roce se objevilo několik drobných nejasností: například jak hodnotit román Consider Phlebas Iaina Bankse, který vyšel ve špatném překladu v nakl. Classic v roce 2000 a který znovu převedl do češtiny Richard Podaný? Nakonec jsme v tomto případě postupovali podle pravidla, že do žebříčku započítáváme pouze tituly vydané v češtině poprvé, Pomysli na Fléba tedy v žebříčku nefiguruje – ale v komentářích si o něm můžete přečíst hned několikrát. Další zajímavostí je, že v předchozích letech měla „vítězná“ kniha vždy jen o hlas navíc. Tentokrát se zcela jednoznačně na první příčce umístila kniha… ale to už si můžete spočítat sami. Žebříček zveřejníme již brzy, zatím předkládáme komentáře.

Po vzoru knižních obálek některých nakladatelství se přidáváme s tím, že již v komentářích uvádíme u zahraničních titulů překladatele (v dřívějších letech byl uveden pouze ve výsledcích ankety). A jako obvykle: do výsledků byly započítány pouze ty knihy, které jsou v následujícím textu tučně.

 

TOMÁŠ BANDŽUCH (spisovatel)

Jan Pohunek: Přiznání iluminátů (Straky na vrbě)
Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě)

MARTIN BEČVÁŘ (šéfredaktor Fantasy Planet a recenzent časopisu Pevnost, fantasymag.cz a fantasya.cz)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Za mě nejsilnější zážitek uplynulého čtenářského roku, neokoukané téma a dobrý překlad. Prostě lahůdka.

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Mám rád humorné věci. Mám rád Kladivo na čaroděje pro to, jaké je - cynické,drsné a zábavné. A sborník ukončující první sérii je vážně pecka!

Brandon Sanderson: Arcanum odhalené (Talpress, překlad: Milena Poláčková)
Sanderson je úžasný vypravěč s nekonečnou zásobou fantazie, a když vás vezme na projížďku všemi svými známými světy (a několika zatím neznámými), prostě vás uchvátí.

Plus bonus:
Joe Abercrombie: Ostré konce (Polaris, překlad: Olga Machačová)
Povídková sbírka spíše pro fanoušky tohoto autora – ale tenhle chlapík umí psát tak neskutečně geniální parchanty…

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Kladivo na čaroděje uzavřelo první sezónu svých hororových eskapád. V rámci oslav tohoto malého vítězství nad magií i realitou vznikla antologie, která předkládá čtenářům střípky univerza, jež v našich luzích a hájích vznikalo bezmála šest let. Ač autoři přistupují k tématu obdobně, atmosféra jednotlivých příběhů se liší – jednou jde o bohapustou vyvražďovačku s explicitními detaily, jindy o hrůzyplnou jednohubku, která by uspěla i u Alfreda Hitchcocka. Je v tom zkrátka úplně všechno. A je to skvělé.

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Nejlepší debut roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce.

Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle)
Poctivá space opera, jakých je dneska pomálu. Peter F. Hamilton na to jde sice ze široka, přes množství dějových linií a napříč různými lokalitami, ovšem zručně vtáhne čtenáře do děje, když před něj staví jednu záhadu za druhou. Zároveň nenápadně odkrývá karty ústředního konfliktu a jakoby mimoděk produkuje naprosto fantastické scenérie, jež se nesou v duchu těch nejlepších kousků z kánonu hard science fiction. Slabinou je pouze useknutý konec, který vysloveně žadoní po okamžitém otevření druhé části.

JAROSLAV BUBENÍK (panprase.cz, fan)

Vladimír Šlechta: Zima v Thonnierice (Brokilon)
Takhle skvělá fantasy detektivka mně otevřela cestu do celého Krvavého pohraničí a vůbec, Vladimír Šlechta je boží.

Karolina Francová: Purpurová noc 1: Ve stínu Rudé věže (Brokilon, 2017)
Začátek trošku zvláštní, ale jakmile se kniha rozjede, tak nemá chybu, nehledě na to, že je na světě pokračování příběhu, a kdo by si nechtěl číst o Liberci, který okupují magické potvory.

Jan Kotouč: Ofenziva českých zemí (Brokilon, 2017)
Brilantně napsaná alternativní historie, kde se České království rozprostírá od Baltu po Černé moře, vlastní početnou námořní flotilu včetně letadlových lodí a vede obranou válku s rozpínavým carským Ruskem.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Svébytná a netypická fantasy, na jednu stranu neskutečně civilní, na druhou zasazená do originálního a fascinujícího světa. A vyprávěné je to úžasně.

Neal Stephenson: Sedmeroev (Talpress, překlad: Zdeněk Hofmann)
Vlastně je to obsáhlý „takřka“ mýtus o zániku a znovuvybudování života na Zemi. Silný příběh (taky aby nebyl, s tímhle tématem!), spousta postav, předlouhé technické pasáže (znalec asi zajásá, já lehce trpěla, ale to je moje chyba :) ), záplava obrazů, na které jen tak nezapomenu.

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Postapokalyptický svět úplně jinak, než jsme zvyklí. Svěží, nápadité, nádherně napsané a podstatně nadějnější než klasická post-apo.

MONIKA „SLÍVA“ DVOŘÁKOVÁ (zástupkyně šéfredaktora Sardenu, recenzentka časopisu Pevnost)

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Kniha letitá, co se dočkala překladu do češtiny až nyní. Rozhodně neztratila nic ze svého kouzla a stojí za pozornost. Je to nejpoetičtější postapo, jaké si vůbec můžete představit.

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Chcete nefalšovanou fantasy s vlastním světem, magií i pravidly, ale bez elfů a trpaslíků? Pak byste určitě neměli minout první díl této cenami ověnčené trilogie.

Jiří Pavlovský (ed.): O krok před peklem (Epocha)
Kdo nezná urban fantasy svět Kladiva na čaroděje, jakoby nebyl! A jestli jste na šílenou detektivní paranormání partu Felixe Jonáše dosud nenarazili, můžete se pokusit to napravit prostčednictvím antologie povídek z tohoto sdíleného světa.

EYLONWAI (redaktorka – Sarden)

Když jsem přemýšlela o tom, které knihy z právě uplynulého roku bych postavila na ty nejvyšší stupínky, měla jsem popravdě řečeno trochu problém. Hledám knihu, která by hrábla pořádně hluboko a s něčím pohnula. Která by mě donutila se smát, brečet, najednou se zastavit, něco si uvědomit, o něčem důkladně zapřemýšlet, pokud možno to všechno dohromady. A, já vám prostě nevím, žádnou takovou s vročením 2018 jsem nenašla. Je to jistě čistě subjektivní, ale je to tak. Pevně věřím, že rok následující v tomto nezklame. To však neznamená, že by minulé měsíce nevyplodily kvalitní fantastickou literaturu. Nezmínit pár titulů by bylo zavřeníhodné opominutí.

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Vysoce ceněná kniha (a trilogie), která měla otřást základními kameny žánru. Nebo spíš postavit na ně něco nového a neotřelého. V recenzi tady na Sardenu jsem do ní maličko kopla a stále si myslím, že zaslouženě, ale i přesto je to jedno z nejoriginálnějších a nejlepších děl, které se k nám vloni dostaly.

Robin Hobbová: Kroniky Deštné divočiny 1: Dračí strážce (Fragment, překlad: Jan Kozák)
Styl Robin Hobbové není pro každého, ale máte-li rádi obšírně popisovaná dobrodružství, do kterých se můžete ponořit, komplikované a živoucí postavy a barevný svět s promakaným soukolím, v Kronikách Deštné divočiny vám nic chybět nebude. Zvlášť pokud jste křtění trilogií Živé lodě.

Neil Gaiman & Charles Vess: Hvězdný prach (Polaris 1998, Crew)
Konečně je to dílo takové, jaké má být! Věřte mi, tenhle „drobek“ až po okraj přecpaný kouzelnými ilustracemi a půvabným textem je něco, co vám příběh s padlou hvězdou a zamilovaným mládencem ukáže v novém světle. A pokud ho čtete poprvé, neodvratně vás očaruje.

KAROLINA FRANCOVÁ (spisovatelka)

Loni jsem četla jen Problém tří těles, který se mi sice moc líbil a už mám ke čtení nachystané pokračování, ale nevyšel v roce 2018. Další dvě knížky z žánru sci-fi a fantasy, ke kterým jsem se dostala, mě bohužel nezaujaly natolik, abych je doporučila.

OSKAR FUCHS (spisovatel)

1. Robert Fabian: Valkýry (Straky na vrbě)
2. -
3. -
4. Oskar Fuchs

KRISTINA HAIDINGEROVÁ (spisovatelka a redaktorka)

Mats Strandberg: Trajekt (Host, překlad: Helena Matocha)
Tenhle horor se mi přesně trefil do noty. Spojuje upíry a zombie v inteligentním příběhu, který u mě boduje propracovanou psychologií postav, napětím a uvěřitelností. V lecčems připomíná knihu Všemi dary obdarovaná, Trajekt ovšem vypráví celou řadu tragických osudů.

Petr Boček & Milostav Zubík: Nekrosarium (Netopejr)
Antologie strašidelných a černohumorných povídek, ve které mám zářez coby jazyková redaktorka. Antologii nemohu nezmínit především pro to, že autory je vynikající dvojice, která skvěle píše už celou řadu let, navíc kniha Nekrosarium obsahuje největší počet špičkových povídek, jaký jsem v jednom díle kdy napočítala.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Jednoznačně překvapení roku. Nic originálnějšího jsem asi zatím nečetla.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

V loňském roce jsem horko těžko dávala dohromady alespoň pět knih, které bych mohla dát do svého výběru toho nejlepšího. Rok 2018 byl ale na kvalitní tituly bohatý a já zdaleka nestihla přečíst vše, co bych chtěla. Z toho, co jsem ale přečíst zvládla, se na přední místa jasně dostaly tři tituly, o nichž se domnívám, že by je stejně jen tak něco nepřekonalo…

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Dnes se mi už málokdy stává, že narazím na knihu, která má silný, originálně odvyprávěný příběh, věrohodné, lidské postavy, propracovaný svět, je napsaná skvělým jazykem a se šmrncem a do toho se zvládne ještě nenásilnou formou zabývat závažnými (nejen) sociálními tématy, takže má i přesah. Většinou jsem ráda, když nějaký autor zvládne na jedničku alespoň jednu z výše vyjmenovaných věcí. Ti lepší aspoň tři. Ale N. K. Jemisin to ve své knize zkombinovala všechno a Páté roční období mi ještě dlouho leželo v hlavě. Za mě jednoznačně to nejlepší, co loňský rok přinesl.

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Adrian Tchaikovsky patří též k těm autorům, kteří ve svých knihách dokážou zkombinovat na výbornou více prvků, které z toho dělají ve výsledku skvělé čtivo. Nejvíce však vyniká prací s postavami. Všechny jsou lidské, věrohodné a dokážou občas překvapit, ačkoliv zůstávají věrné svému charakteru. Má spoustu originálních nápadů, které nezřídka kombinuje ještě originálnějšími způsoby. A taky má rád zvířátka. Myslím, že jen málokdo by zvládl napsat knihu o pavoucích a lidech, v níž by pavouci patřili k těm, kterým budete fandit víc. A přesně to udělal v Dětech času.
Tchaikovsky je také autorem, který na našem trhu přežil svou vlastní smrt, a poté, co mu nedovyšla jeho rozsáhlá série Stíny vědoucích, dostal další šanci. Doufejme, že mu čeští čtenáři přijdou na chuť, protože se jedná o velice zajímavého a také nemálo plodného autora.

Anthony Ryan: Oheň probuzení (Host, překlad: Milan Žáček)
Nepříliš originální zápletka ve velice originálním světě. I to je kombinace, se kterou se dá uspět. Navíc, když je dobře napsaná. Anthony Ryan už dokázal, že je zdatný vypravěč a nyní nás zavádí do světa, kde lidé prahnou po dračí krvi. Oheň probuzení je precizně vystavěný příběh, v němž má každá maličkost svůj význam. Anthony Ryan dbá na každý detail a díky tomu si vše dokážete velice snadno představit a do jeho knihy se rychle ponořit. Jediným nešvarem zůstává to, že se autor občas do popisů zabere až příliš, a kniha je kvůli tomu místy trochu rozvláčnější (naštěstí to nikdy nevydrží dlouho).

Mezi další knihy, které v loňském roce stály za pozornost, bych vyzdvihla především Město zázraků a Ve službách Milosti – oboje výtečné zakončení už tak dobrých trilogií. Rozhodně byste neměli minout ani Půl krále a Tyranův zákon.

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webzinu Děti noci)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Vesmírné dobrodružství s pavoučími hrdiny plné napětí ohromí především detailním náhledem do pavoučího světa a jeho vývoje.
Odkaz na recenzi:
http://sarden.cz/2018-05-04-0805/recenze-adrian-tchaikovsky-deti-casu

Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Fantasy detektivka z alternativního Brna zaujme výborně vykreslenými hrdiny, pochmurnou atmosférou, dokonale vystavěnou zápletkou a čtivým stylem.
Odkaz na recenzi:
http://deti-noci.cz/2019/01/literatura/lit-recenze/rusalka-kristyny-snegonove-vycenila-zuby-v-krvavem-usmevu/

PETR HETEŠA (autor SF)

Andy Weir: Artemis (Knižní klub, překlad: Michal Prokop)
Není to tak skvělé jako Marťan, ale pořád nadprůměrné. Roztomile dobrodružné, zábavné, opět se spoustou zajímavých technických detailů kombinovaných s jemným humorem. Hlavní hrdinka je správně ulítlá a možná nesedne každému, ale mě bavila.

Eka Kurniawan: Krása je stigma (Odeon, překlad: Libor Havránek)
V podstatě jde o magický realismus, ale vzhledem k tomu, že i ten disponuje výraznými prvky fantasy, určitě do této ankety patří (vypráví prostitutka, co po dvaceti letech vstane z hrobu). Indonéskou Halimundu, v níž se děj odehrává, je možné přirovnat ke kolumbijskému Macondu Gabriela Merqueze, stejně jako styl a překotný děj líčící osudy několika generací. Zde dvacátá léta za japonské okupace, přes holandské snahy vrátit vše do pořádku, až po komunisty, kteří se do toho pletou všem. Nádherná záležitost se spoustou rozkošných scén, oslavujících život, přestože je tam víc mrtvých než živých.

Ernest Cline: Ready Player One (Jota 2012, Knižní klub)
Živé, čtivé, zábavné, s úžasným spádem a docela pravděpodobnou vizí budoucnosti, kdy jediná skutečná zábava se opravdu bude odehrávat ve virtuální realitě. Klasický příběh o chudém chlapci, kterak přemůže megalomanského padoucha, upravený pro současné teenagery.

BORIS HOKR (zástupce šéfredaktora Pevnosti, nakladatelský redaktor)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Ambiciózní fantasy, která má všechno: myšlenky, emoce, svět. A protože Bennett je už třetí díl trilogie, tak má dáma přednost.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Protože ukazuje, jaká může být role malých nakladatelů – vydávat fajnšmekrový záležitosti, na které by si velcí hráči netroufli.

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha)
Zrovna v tomhle případě jsou ty povídky o ničem, relativně, ale základ tý knihy je něco, co dá každýmu pořádně zabrat. Sbohem, Jano.

ROMANA HOMONICKÁ (redaktorka)

Kristina Hlaváčková: Podsvětí 2: Ohnivé ostří: Podsvětí začíná vřít (Grada)

Skvělá fantasy kniha, která navazuje na první díl, vydaný v roce 2017. Ohnivé ostří doporučuji každému, kdo hledá hodně odpočinkové čtení s fantasy prvky a rád zavítá do pražského Podsvětí. Autorka v této sérii totiž postupně vytváří zajímavý svět s velkým potenciálem, který zaujme právě milovníky všeho nadpřirozeného. Takže pokud vás něco podobné láká, rozhodně tuto sérii vyzkoušejte!

Poznámka editora: Romana Homonická se na knize podílela jako odpovědná redaktorka.

JOSEF HORKÝ (recenzent – Fantasy Planet)

Lavie Tidhar: Centrální stanice (Argo, překlad: Pavel Černovský)

CHENSIE IPS (recenzentka Svět Mezi Řádky, šéfredaktorka Podpora českých autorů)

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, překlad: Roman Tilcer)
Autor se rozhodl napsat něco pro čtenáře žánru young adult fantasy a opět skóroval. Fantasy thriller na motivy Hry o trůny je propracovaný, drsný a v závěru i překvapivý. Dynamická jednohubka k sežrání.

Guillermo del Toro, Daniel Kraus: Tvář vody (Host, překlad: Filip Drlík)
Rozhodně kontroverznější kousek, který si získá především mučitele a romantiky, kterým nevadí zoofilní prvky. Líbilo se mi provokativně ztvárněné šílenství, pro to stojí si příběh přečíst.

Aleksandra Januszová: Dům u vycházejícího slunce (Brokilon, překlad: Robert Pilch)
Na třetím místě neočekávaně sbírka příběhů, která pro mě byla už od začátku plná překvapení, jelikož jsem si představovala něco zcela jiného. Originální pojetí a propojení příběhů je pro mě nezapomenutelné.

Nejedná se o jediné knihy, které mi za rok 2018 vyrazily dech. Zapůsobila i Smrtka, autor Neal Shusterman je násilný tyran, čtenáři ho za to milují. Rozhodně bych doporučovala sérii Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové, která je pro fanoušky drogou. Také Petr Heteša si mě získal svou novinkou Žádná chvíle není poslední, i když top je pro mě Infico. A v neposlední řadě pro fajnšmejkry trochu utrpení v YA temné fantasy trilogii Napůl zlý. Poprvé jsem vzteky proklela autorku a stále mě to drží.

STANISLAV J. JUHAŇÁK (nakladatel – Triton)

Adrian Tchaikovsky: Děti času (Triton, překlad: Zdeněk Uherčík)
Chytrá, čtivě napsaná a domyšlená SF; podílel jsem se  jako nakladatel.

Sergej Lukjaněnko: Kvazi (Triton + Argo, překlad: Konstantin Šindelář)
Postapokalyptická, dobře vymyšlená zombie detektivka, Lukjaněnko ve velmi dobré formě. :-) Podílel jsem se jako nakladatel.

Blake Crouch: Temná hmota (Knižní klub, 2017, překlad: Veronika Volhejnová)

MONIKA JUPOVÁ (nakladatelství Triton)

Petr Heteša: Žádná chvíle není poslední (Brokilon)
Daniel Gris: Říkají mi Lars (Mystery Press)

A důvody, proč právě tyto dvě knihy? U obou se natolik ponořím do čtení, že přestanu vnímat okolní svět. Zpětně si vybavím momenty, kdy se v autobuse nahlas směju nebo napětím či překvapením skoro zapomenu dýchat. A taky si dost často povzdechnu, jaká škoda, že takhle neumím psát a jak moc bych právěže chtěla. :-) Moje nominace je tak i vyjádřením obdivu k oběma pánům, který je mnohem větší než zvědavost, kdo se pod pseudonymem DG skrývá.  Abych to zkrátila, chci se ve svém volném čase při čtení hlavně bavit. A k tomu je společnost hláškujícího hrdiny prostě ideální. Pánové, díky.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

Z překladových knih mě nejvíc zaujalo Město, nedlouho poté od Pat Murphyové (Gnóm, překlad: Jakub Němeček). Boj o San Francisco mezi samozvaným generálem a kreativními umělci (neboli „válka jako umělecký projekt“) je úžasné napsaný, poetický, vtipný i dojemný. A celkově bych ráda vyzdvihla práci nakladatelství Gnóm!, z jehož produkce jsem vloni přečetla čtyři knížky a všechny byly přinejmenším pozoruhodné.

Z domácí fantastiky u mě vede Krev pro rusalku Kristýny Sněgoňové (Epocha), velmi povedený, příjemně brutální žánrový mix alternativní historie, urban fantasy a noirové detektivky. Dobře promyšlený svět, skvělá atmosféra, zajímavé postavy a krvelačné rusalky, to vše v Brně.

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu apokalypsy (Epocha)
Různorodé povídky pro milovníky postapo žánru, vynalézavá pojetí jsou hodně zábavná (třeba postapo v minulosti nebo ve vesmíru).

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden, Interkom)

V loňském roce mě nejvíc zaujaly komiksy – konečně jsem se dostal k Logikomiksu (nakl. Dokořán, 2012, překlad: Jaroslav Peregrin), který mě okouzlil, Svatá Barbora (nakl. Lipnik) podle scénáře mého oblíbeného Marka Šindelky spíše vyděsila. A pak je fascinující četbou například poslední básnická sbírka Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu (nakl. Fra). Z fantastiky pak následující texty:

Pat Murphyová: Město, nedlouho poté (Gnóm!, překlad: Jakub Němeček)
Příběh vydaný původně v roce 1989 neztratil nic na svém poselství. A budu to rád opakovat do zblbnutí: válka je vůl. A vůbec mi jděte s libovolnými siláckými, military, vojenskými a jinými podobnými kousky k šípku. Ať se zbraně promění na hudební nástroje – ostatně, kdyby zahrálo tisíc hobojů, stejně by nějaké to Jericho padlo. Sympatický svět, kde umění dokáže divy. Sympatické postapokalyptické San Francisco, svět, kde tím základním je lidskost, touha zanechat po sobě něco, co nás přetrvá, a víra, že právě umění je jedním z mála smyslů života.

Lavie Tidhar: Centrální stanice (Argo, překlad: Pavel Černovský)
Napsal jsem si k sobě poznámku: „Dubliňané říznutí Asherem/Miévillem, tiché a dobré“ – a ta stále platí. Příběhy lidí v hypotetickém budoucím Tel Avivu, Lavie Tidhar jako izraelský James Joyce a fantastické prvky, které kdybyste našli v Asherovi nebo v Miévillovi, ani by vás nenapadlo, že byste se nad tím měli pozastavit. Hluboce lidské povídky spojené originálním prostředím. Moc dobré!

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Objektivně? Zase tolik mi tahle vychvalovaná fantasy nesedla. Jo, originální svět, jo, originální magie, jo, směřuje to k nějakým problémům dneška, světa, vesmíru a vůbec, ale… pořád mi přišlo, že to výrazně víc řeší problémy, se kterými se potýkají USA, než že by šlo o obecně lidské poselství jako v mnou dalších zmiňovaných knihách. Než nelze přiznat, že se to průměru přece jeno vymyká…

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (literární historik, Univerzita Pardubice)

Přiznávám hned na úvod, že jsem bohužel nečetl vše, co bych ze současné české fantastiky přečíst měl a chtěl. Trochu mne taky odpuzují některé halasně propagované trendy, konkrétně „kotletizace“ (hezký termín, který ovšem vymyslel někdo jiný), tedy přemíra špatně napsané akční prózy, a „infantilizace“, tj. napodobování zahraniční young adult fiction, které často zakrývají méně komerční a literárně zajímavější díla. Člověku pak leccos unikne.
Ale dosti výmluv, zde je moje hlasování, tentokrát samé ženy.

Julie Nováková: Světy za obzorem (Brokilon)
Julie N. je takový „český Asimov v sukních“, její povídky z tohoto souboru, hard SF často s příměsí detektivky nebo thrilleru, vždy disponují inteligentním a nosným nápadem. Jejímu přírodovědeckému naturelu zjevně velmi vyhovuje řešení vědeckých problémů, jak bývalo zvykem v klasické sci-fi. Autorů tohoto druhu je u nás už velmi málo.

Daniela Mičanová: Smrt pod vinicemi (Moba)
Musím předeslat, že této spisovatelce sloužím coby „literární agent“, takže mohu být zaujatý. Její nejnovější (a zatím nejobsáhlejší) román považuji za skvělou ukázku spojení sociální satiry a hororu nejtvrdšího kalibru, což je v české literatuře velmi vzácná bylina. Navíc je Daniela M. vtipná vypravěčka a tvůrkyně rázovitých postav.

Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka)
Tady se už pohybujeme na samých hranicích žánru, jde spíše o tzv. slipstream, nicméně významný motiv této knihy je jednoznačně fantastický. Román Anny Cimy považuji za pozoruhodný debut, který postrádá hodně z neumělosti prvotin, navíc si s nadhledem pohrává s popkulturními souvislostmi (nejen japonskými).

Mimo hlasování připomenu ještě díla aspoň dvou mužů, aby nepřišli zkrátka – Philip Fracassi: Hleď, prázdnota; František Novotný: Osudový konvoj.

LEONARD MEDEK (spisovatel)

Daniel Tučka: Pelyněk. Díl třetí (Straky na vrbě)
Tohle je tak trošku mimo hru. Třetí díl románu, jehož předchozí části vyšly v minulých letech, a protože je to skutečně jediný celistvý román, bylo by potřeba ho doporučit jako celek, ne jen jednu knihu… Jenže ono je to zatraceně dobré, Tučkův opus magnum. Nejambiciosnější kousek, jaký se zatím u nás v rámci steampunku objevil, a mám dojem, že přitom tak nějak neprávem zapadl, že si ho čtenáři nevšimli tolik, kolik by si dílo zasloužilo. (A samozřejmě, dělal jsem na tom napřed betareading, potom korektury, takže sám sebe diskvalifikuji. Co se dá dělat.)

Clark Ashton Smith: Mimo prostor a čas (Plus, překlad: Linda Bartošková, Linda Kosatíková)
Podvádím. Těším se na ni, leč dosud jsem ji nečetl. Ale beru za sakra významnou událost, že u nás C. A. Smith konečně aspoň jako ochutnávka vyšel. A vzývám neznámá božstva, aby to nakladatel nezabalil a vydal i ten zbytek.

Tož tak. Z toho, co letos vyšlo a co mi profesně prošlo rukama, bych mohl jmenovat i tři čtyři další věci, nicméně zůstaňme na tomhle…

KATEŘINA „CZISTOSLAVA“ NETUŠILOVÁ (recenzentka, Děti noci)

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc (Argo, překlad: Barbora Punge Puchalská)
Pohádkově laděný příběh, v kterém se ukrývá více než se zdá. 

Tim Lebbon: Relikvie (Baronet, překlad: Dana Chodilová)
Detektivní pátrání v ulicích Londýna, kde se toulají nejen lišky, ale i fae a lovci artefaktů s nimi spojenými.

Tui T. Sutherland: Ohnivá křídla 1: Dračí věštba (Fragment, překlad: Zdík Dušek)
Kniha pro děti o dracích, věštbách a přátelství. Podaří se dráčatům osudu vnést mezi sedm dračích kmenů opět mír?

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, překladatelka)

Tentokrát všechny tři mé odpovědi pocházejí z různých trilogií zahraniční provenience…

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Úvodní (a dle mého názoru nejlepší) svazek trilogie Zlomená Země je čtením pro labužníky. Extrémně zajímavě promyšlený svět, účelně se prolínající linie a úhly pohledu, vynikající postavy – zkrátka lahůdka. Tahle kniha si Huga jednoznačně zasloužila. Zbylé dva svazky (stejně oceněné) mne také bavily a jednoznačně je doporučuji, nicméně jednička dokázala doopravdy oslnit, a tuto výhodu už pokračování postrádala.

Ann Leckieová: Ve službách Milosti (Plus, překlad: Petr Kotrle)
Závěr trilogie Impérium Rádč nijak nezaostává za předchozími svazky a rozhodně nechybí zajímavý svět, sympatické postavy, myšlenka ani akce. Leckieová sérii zdárně završila a těším se na její nezařazené romány z téhož světa.

Liou Cch'-sin: Vzpomínka na zemi 3: Vzpomínka na Zemi (Host, překlad: Aleš Drobek)
Ze závěrečného svazku stejnojmenné trilogie mám zatím rozporuplné pocity. Právě ho dočítám a na webu XB-1 se časem objeví má recenze. Z řady důvodů je to výjimečná kniha a z mnoha jiných mi naopak nesedla… ale podrobnosti se objeví v recenzi, až knihu dočtu celou a utřídím si k ní myšlenky.

Pak jsou tu knihy, které jsem si ještě nestačila přečíst, ale očekávám, že by z různých důvodů stály za zmínku v anketě: Pomysli na Fléba, Tisíciletý démon, Dvě místa na slunci, Sedmeroev, Amatka, Hleď, prázdnota, Žena s labutí a Centrální stanice. Nakonec dva tituly, na kterých jsem se částečně podílela: Kniha mečů (do níž jsem překládala povídku Lavieho Tidhara) a Ve stínu apokalypsy (na níž jsem se podílela jako autorka jedné z povídek).

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, nakladatel)

Iain Banks: Pomysli na Fléba (Classic 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný)
Rozhodně velké překvapení. Přiznám se, že jsem trochu čekal intošárnu, popisnou a pomalou… a dostal jsem rychlou a inteligentní space operu, která rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v žánru existuje.

Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle)
Tohle už jsem četl před drahným časem, ale teď se jeden z nejslavnějších autorů moderní space opery znovu vrátil na české pulty… a hned se svým podle mě nejlepším příběhem. Je tu cestování vesmírem, nebezpeční protivníci, sekty, policejní pátrání… a to je teprve jen rozjezd, s každým dalším dílem to bude nabírat grády.

Neal Stephenson: Barokní cyklus 2: Zmatení (Talpress, překlad: Petr Kotrle)
Barokní cyklus je historický epos pro lidi, kteří se už v historii vyznají, a tudíž se autor může věnovat tomu opravdu důležitému – ekonomii. Jo, série je v podstatě o vzniku moderní ekonomie a vědy (se spoustou slepých odboček). Pár akčních scén tam je, ale stejně se kniha víc věnuje odborným rozpravám. A i když to vypadá, že tu knihu spíš odstřeluju, tak se mi Zmatení dost líbilo. Jak kvůli skvělému, lehce sarkastickému stylu Neala Stephensona, díky kterému se četly příjemně i statické pasáže, tak kvůli zajímavým informacím o fascinující době konce sedmnáctého století. Sice si troufám tvrdit, že jsem pochopil tak třetinu z toho, co mi Stephenson naservíroval, ale i tak mě to bavilo.

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka)

Splňuje podmínky ankety:
Kristýna Sněgoňová: Krev pro rusalku (Epocha)
Autorku znám jako vynikající povídkářku a byla jsem zvědavá, jestli se jí povedlo udržet svou obvyklou kvalitu i u delšího rozsahu. (Spoiler: povedlo.) Krev pro rusalku staví především na dobrém nápadu a skvěle popsaném, uvěřitelném světě; a koneckonců i na mixu urban fantasy a detektivky. Díky směsi noirové atmosféry a autorčina vybroušeného stylu (přeci jen není žádný nováček, i když jde o první román) příběh odsýpá a dá se mu odpustit, že hlavní hrdina občas jako postava pokulhává. Hlavně že o něm celou dobu baví číst.

Nesplňuje podmínky ankety:
Jana Šouflová: Svitky z londýnského mostu (Straky na vrbě, 2014)
Ke Svitkům jsem se bohužel dostala až několik let po vydání a nesmírně jsem si tuhle fantasy detektivku zasazenou do Londýna 14. století užila. Kniha je rozdělena do několika případů, které musí londýnský konstábl vyřešit s pomocí svého přítele koronera a občas i nějaké té nadpřirozené bytosti. Pátrání i odhalení lupiče či vraha je vždycky podané s lehkou dávkou humoru a velmi bezprostředně – člověk má při čtení pocit, že sám na mostě žije. Jana Šouflová si navíc knihu sama ilustrovala, a tak je fomát knihy stejně povedený jako obsah.

Michael R. Fletcher: Nespasitelní (Fantom Print, 2019, překladatel/ka zatím neuveden/a)
Jsem redaktor, kniha vyjde v první polovině tohoto roku (poznámka pod čarou: není to ta samá knížka, o které jsem loni mluvila na Sardenu…).
Fletcher dostal skvělý nápad a vytěžil z něj svět série Manifest Delusions, kde se v kulisách středověké fantasy operuje s jednoduchou, ale silnou myšlenkou: že největší moc mají šílenci a že bludy, kterými takoví lidé trpí, přetvářejí skutečnost. A čím víc lidí těm bludům věří, tím je nová realita silnější. A když si v takovém světě vysníte boha… No, vznikne kniha, která má hnusný a depresivní svět a ještě hnusnější a depresivnější postavy, mezi kterými nejsou žádní hrdinové, jenom protagonisté a antagonisté. Není to kniha pro každého, ale rozhodně jde o dost specifický a vzácný čtenářský zážitek. I když má člověk při čtení pocit, že už taky začíná lehce šílet.

VÁCLAV RÁC (dýněmi řinčící čtenář)

1. Anthony Ryan: Oheň probuzení (Host, překlad: Milan Žáček)
2. James Islington: Stín věcí ztracených (Host, překlad: Milan Pohl)
3. Ed McDonald: Černé křídlo (Talpress, překlad: Ondřej Duha)

Z domácí fantastiky musím zmínit Šedou zónu Richarda Šusty. Z aktuálně vydávaných světů doporučuji navštívit Kosmír Brandona Sandersona, Prachmistry Briana McClellana a Enderův vesmír od Orsona Scotta Carda.

ZDENĚK RAMPAS (prezident ČS fandomu, šéfredaktor – Interkom)

Karolina Francová: Purpurová noc 2: Tisíciletý démon (Brokilon)
František Novotný: Osudový konvoj (Argo)
Herbert Gordon Wells: Vynálezci zázraků (Plus, překlad: Sylva Ficová, Markéta Musilová, Richard Podaný, Vladimír Svoboda)

Moc jsem toho z loňské produkce nepřečetl, hlavně kvůli práci na knize Český literární samizdat 1949–1989.

Pak mě zaujala kniha, která asi do fantastiky nepatří, i když v ní řada autorů a otců zakladatelů žánru figuruje: Paul La Farge: Noční oceán (Paseka, překlad: Petr Kotrle)

ERIK SLIVKA (recenzent)

Hned na úvod musím konstatovat, že jsem bohužel nestačil přečíst všechny knihy, které jsem měl v plánu. I z toho mála se dá vybrat. Pro mě osobně je knihou roku Pandořina hvězda I: Bariéra (Planeta9, překlad: Petr Kotrle) od Petera F. Hamiltona, obsáhlá space opera vyznačující se komplexností děje a nápaditostí. Ve skutečnosti se jedná o polovinu díla, a přesto předčí kdejakou SF sérii.

Více než vřele doporučuji novou antologii dua B. Hokr a L. Kyša Ve stínu apokalypsy (Epocha). Patnáct povedených povídek na téma čtenáři vyhledávané a milované. Nejeden zde vydaný příběh si zaslouží nejenom pochvalu, ale i pokračování.

Posledním doporučeným titulem (těžké rozhodování) je nakonec poslední díl trilogie Ann Leckieové Impérium Rádč s názvem Ve službách Milosti (Plus, překlad: Petr Kotrle). Povedené zakončení napínavého vesmírného dobrodružství okořeněné (překvapivě a nečekaně) lehkým absurdním humorem.

Jako bonus zmiňuji Banksovu knihu Pomysli na Fléba (Classic, 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný) – ano, nejedná se o první vydání, ale nový překlad román vystřelil do zasloužených hvězdných výšin.

MARTIN STRUČOVSKÝ (šéfredaktor Sardenu a recenzent)

Pavel Renčín: Klub vrahů (Argo)
Pavel Renčín nám dal fajn trilogii Městské války. A pak se čekalo, co bude dál. Dorazila Vězněná, což byl román, z kterého mám husí kůži ještě dneska. Nebyl jsem si pak moc jistý, jestli Klub vrahů chci vlastně vůbec číst. Už jen ten název. Br. No, zvědavost byla naštěstí silnější a já nelituji. Samotné pojmenování románu ve vás navozuje pocit hrůz, jenže realita je ve skutečnosti někde úplně jinde. Stejně jako žánrové zařazení. Ale to už bych prozrazoval moc. Pavel Renčín je pro mě v současnosti asi nejlepší autor domácí fantastiky, protože umí překvapit a vždycky to stojí za to. A za to veliký dík.

Miroslav Pech: Mainstream (Carcosa)
Miroslav Pech se objevil z mainstreamových vod a ukázal nám, že český horor není vůbec mrtvý. A navíc se dá psát i v našich končinách na světové úrovni. Mrazivé a děsivé a napsané tak skvěle a sugestivně, že i dneska se bojím tu knihu vzít do ruky.

Joe Abercrombie: Půl krále (Laser, překlad: Roman Tilcer)
Kniha, na kterou jsme v našich vodách čekali dost dlouho. Ale stálo to za to. Abercrombie se ani na vlně literatury pro mládež nezbavil svého cynického smyslu pro humor ani talentu budovat drsné světy, v nichž by nechtěl žít nikdo z nás.

ROMAN TILCER (překladatel)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Není náhoda, že N. K. Jemisinová získala za Páté roční období Cenu Hugo a pak tento úspěch zopakovala i s dalšími dvěma díly. Přinesla do fantastiky tolik potřebný svěží vítr, a i když u ní tradice dostávají pěkně na frak, v jistém ohledu je Páté roční období žánrovka vskutku klasického ražení. Autorka říká, že o fantasy románu se toho hodně dozvíte pohledem do jeho slovníčku. Schválně nakoukněte do Pátého ročního období, uvidíte, že vás dostane. Nebo mě taky pošlete do horoucích pekel, kniha totiž vyšla v mém překladu. Pro nedočkavce dodám, že na dvojce už se pilně pracuje, vyjde pod názvem Brána z obelisků.

Carlton Mellick III: Strašidelná vagina (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
Nakladatel a překladatel Milan Žáček přišel s něčím, co tu ještě nebylo, a byla to parádní jízda. Jedinou vadou téhle knihy je, že ji přelouskáte opravdu za chvilku – není moc dlouhá, ale hlavně se čte úplně sama. Naštěstí by v dohledné době měla vyjít další dávka bizarra, Mellickova úleťárna Zbouchnul jsem Satanovu dceru.

Iain Banks: Pomysli na Fléba (Classic 2000, Planeta9, překlad: Richard Podaný)
Tenhle román u nás sice vyšel už v roce 2000, ale jak napovídá tehdejší nepřeložený název Consider Phlebas, převod do češtiny se zrovna nepovedl. O nový překlad se ovšem postaral ostřílený harcovník Richard Podaný.

JAN VANĚK JR. (fan a vůbec)

Jana Rečková: Kvalita života (Epocha)
David Foster Wallace: Krátké rozhovory s odpornými muži (Rubato, překlad Martin Pokorný)
Michal Přibáň a kol.: Český literární samizdat 1949–1989 (Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR)

I kdybych četl celou veškerou domácí produkci, sotva by mě zaujala víc než Kvalita života Jany Rečkové (Epocha). Musím ovšem také přiznat, že mi zbývá ji přečíst ještě jednou, abych se mohl rozhodnout, jak začlenění trojice novelet do deníkově-vzpomínkového textu funguje. Ano, knihu jsem si koupil kvůli této nové, neznámé a jedinečné části. Sice jsem si i půjčil v knihovně předloňskou sbírku s výmluvným titulem Protože se stmívá: Nejlepší povídky a říkal si, že bych třeba napsal shrnující recenzi, ale rychle jsem to vzdal, nějak to na mě bylo příliš mnoho podobných hrdinů najednou. Právě tak Misteri, poslední a podle některých explikací zásadní román, jsem sotva  prolistoval. Možná letos. Nebo bych měl aspoň upravit heslo ve Wikipedii.

Znali jsme se a tykali si, i když jen tak, jako ve fandomu každý druhý; v knížce nejsem myslím ani anonymně nepřímo kolektivně coby „zlí kritikové“: Nějakou zvláštní shodou náhod jsem ve zlatých devadesátých recenzoval její úplně první vydanou povídku, ve sborníčku tak obskurním, že chybí v závěrečné bibliografii (ne zcela zdařilé. A když jsem u toho, kniha takto propletená a meandrující by snesla obsah podrobnější než jen začátky tří hlavních částí. Namísto věcného rejstříku občas pomůžou Google Books a Play, i když tam je jiné stránkování). Vzal jsem to s razancí sedmnáctiletého, který se nemusí ohlížet na jména neznámých debutantů, ale myslím, že se mi při vší stručnosti podařilo pojmenovat (předvyvěštit?) rysy, jimiž se vyznačovala celá Janina další tvorba. Netuším, jestli si to pamatovala, ale snad mi to nezazlívala.

V Janině „ultimativním textu“, jak tomu říká záložka, jsou místa, kterým by v ideálním případě pomohlo zredigování, třeba když opakuje něco, co už napsala před desítkami stránek a týdnů. Jsou tam místa nesnesitelná v tom nepochvalném smyslu: místa, kde by jí člověk dal korunu, rétorických pár facek, teologickou přednášku; básně, které jsou přeskočitelné. A pár míst, kde Janina tradiční deprimovanost hrozí přejít ukřivděností do málem buřtypivohospodských tirád proti Těm Druhým. Ale není jich moc a bohatě je vyvažují místa, která se vyrovnají tomu nejlepšímu, co kdy bylo napsáno in articulo mortis, té přicházející vlastní i nečekané ztráty blízkých. Zachycení reality každodenního života (a umírání); až zázračné zklidnění, ztišení, jasné vidění sebe i druhých s postřehy a pojmenováními výstižnými ke skoro gnómické úspornosti, jež jakoby nic vydají za celé svazky rutinovanějšího spisovatelství; nevěřícného úžasu, že v tomhle padlém světě je pořád dost štěstí, aby občas zbylo i na ni. (Myslím třeba vzpomínku ze Studénky, str. 146–8, která byla právem čtena na pohřbu.) Omnia vincit amor; nebo přesněji, major autem horum est caritas, meizōn de toutōn hē agapē. Málokterý autor, málokdo, kdo žil, nám zbylým zanechá podobný kšaft, monumentum aere perennius. Ale dost už schovávání za latinu. Je to taková knížka, jaká byla Jana; je v ní celá – warts and all, jak se říká v tom jazyce, který ji pomáhal živit. Neboli jak nám zobák narost, i s chlupama (ty na str. 107–8 a 171–2).

Originál Stephensonova „Sedmeroev“ jsem uvedl v prvním ročníku této ankety, a tak bych sotva mohl tvrdit, že jsem knihu četl loni, ani kdyby nevyšla v tradičně zpackaném překladu dokonce bez jakékoli osoby redaktora v tiráži. Ale redakce by to při rovnosti hlasů mohla započítat jako půlbod – o tom, že tenhle špalek čekal na leckoho pod stromečkem a na žebříčku se umístí, nepochybuji, i když se obávám, že už nebude čten tak všeobecně jako autorovy tenčí tituly v jiných dobách. Škoda: s odstupem vyvstávají kompoziční problémy ještě ostřeji než při prvočtení, ale na druhou stranu si lépe uvědomuji, že Stephenson patří k těm pár autorům, kteří dokázali překročit hranice užšího žánru a stát se fenoménem sui generis. Třeba jako v (půl)generaci před ním Gibson, a dokonce bych řekl, že jestli má někdo nárok získat titul Heinleina 21. století, při všech dílčích rozdílech a nesouměřitelnosti fragmentovaného prostředí se k tomu s každou další knihou přibližuje právě Stephenson.

Podobně to platí o Banksově Pomysli na Fléba: je skladnější (i když kvůli nafouklé sazbě ne moc, a jen o čtvrtinu levnější), akčnější, jistě se mu sejde hodně hlasů. Když se k němu člověk vrátí po téměř dvou dekádách, se znalostí autorova dalšího díla i vědomím jeho definitivní uzavřenosti, může lépe ocenit, jaký měl Banks už v začátcích talent, styl a ironii, jak zvládal výstavbu jednotlivých vět a scén; ale pořád platí, že epizodický děj nesnese srovnání s jeho vrcholnými romány a fikční vesmír jakbysmet – obojí je příliš usilovně spaceoperové a v něčem dokonce jde proti pozdějšímu kánonu.

Zvažoval jsem dát svůj hlas Městu, nedlouho poté od Pat Murphyové (přeložil Jakub Němeček, Gnóm!). Ne že by román sám i jeho české vydání byly úplně bez chybičky; ale v době, kdy se SF knihy pro čím dál konsolidovanější nakladatelské oligopoly stávají komoditou, zaměnitelnou a popsatelnou čistě kvantitativně, nejlépe finančně, představují jeden z mála ostrůvků pozitivní deviace, ano, světélko naděje. Příběh psaný od srdce a z přesvědčení, přesně tak, jak si vyžádal, bez ohlížení na komerční škatulky a šablony; a nakladatelstvíčko jednoho muže, které se s písmáckou zarputilostí řídí ničím jiným než vlastním vkusem a úsudkem, jež sdílí s veřejností bez skrývání za korporátní skořápku.

Ale zdá se, že ani oni nakonec nezůstanou bez ocenění. Takže mohu v klidu nominovat svůj opravdu největší čtenářský zážitek, což za mě nikdo jiný neudělá. Byl to obdobně objevný počin malého nezávislého nadšeneckého nakladatelství: David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži (Brief Interviews with Hideous Men, 1999; překlad Martin Pokorný; Rubato). Což prosímpěkně bezesporu patří do fantastiky, i kdyby se nerdovští gatekeepeři Legie stavěli na hlavu a hráli nevidoucí opičky ještě sto let. Ano, na rozdíl od jiných knih amerického génia a inovátora formy v téhle sbírce má fantastické prvky jen menšina povídek, a upřímně řečeno jsou to ty slabší a nepodstatnější; ale fantastika to je, a plnotučná seriózní, žádné vágní literátské fantaskno. A i ty nejmainstreamovější obsahují tolik ostraněnija a sense of wonder, že by se na ně Stephenson musel destilovat. A pozor, taky šokantnosti a rochnění v hnusu, od něhož nelze odtrhnout oči; kam se hrabou naše hororová nakladatelství. Zcela vážně: kdo kdy četl SF ne jen pro eskapistické zabíjení času, ale jako setkání s alternativními modely světa a způsoby myšlení, žánr jedinečně odrážející (post)moderní dobu, rozhodně by se měl popasovat i s Wallacem.

Dovolím si ještě jednu odbočku: Mezi nemnoha SF, které jsem loni přečetl, byly teprve teď, ve 2. vydání (Albatros / Plus koncem roku 2017) Kukly od Johna Wyndhama a neměl bych propást tuto příležitost (koneckonců o knize nepadlo ani slůvko v loňské anketě i na Sardenu vůbec – ne že by se tím lišil od zbytku SF médií) ke zmínce, ano, pochvale, že nakladatelství, a tedy jmenovitě Ondřej Müller i odpovědný redaktor svazku Jiří Hron ke knize jako „doslov“ připojili podrobnou životopisno-monografickou stať od největšího wyndhamovského odborníka Davida Ketterera. Tím (ačkoli překlad se Hronovi moc nepovedl, o korekturách nemluvě) pro naše čtenáře udělali podstatně víc než reedicí románu a neredakcí překladu, které už oba zastaraly nad sebetolerantnější výklad termínu „klasika“, jímž operuje název edice (a jak se doslýchám, prodává se opravdu špatně. Až kniha skončí ve výprodejích, bude to zároveň škoda i po zásluze, ale každopádně výhodná příležitost).

Tím už se dostávám ke třetímu hlasu, který chci přidělit nebeletristickému titulu, abych zachoval vyváženost domácí tvorba – překlady – publicistika podobně jako kdysi tvůrci Ikarie XB a předtím Fantastyky. Nabídka na našem trhu nebývá příliš široká (a musím opět přiznat, že řadu jiných titulů, jež mám už drahnou dobu k dispozici a měl bych se do nich z toho či onoho důvodu pustit, jsem znovu odložil na sv. Dyndy). Před třemi lety jsem mohl s výhradami doporučit Kroniku sci-fi; před Geekovým rokem z Omegy musím naopak varovat. Ale naštěstí před vánoci vyšlo objemné kompendium Český literární samizdat 1949-1989 (Michal Přibáň a kol.; Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR), které obsahuje i řadu podrobných hesel o fanzinech (připravili je Zdeněk Rampas a Jaroslav Olša, jr.). Ta by byla nedocenitelná už jen sama o sobě (a snad se dočkají i zveřejnění pro fandom v nějaké dostupnější formě, která také opraví některé chyby a nepřesnosti, jež do tisku nevyhnutelně pronikly), ale zvlášť cenné a ocenění hodné je, že jsou vřazena do širšího kontextu jako rovná s rovným, bez onoho přístupu tápavě kombinujícího povýšenost s neznalostí (ani nemluvě o nechápavosti), jaký je bohužel dosud častý u českých akademiků, když se pustí do žánrových témat. (Opět aspoň čestné uznání by zasloužil starší titul Křičím: „To jsem já.“ Příběhy českého fanzinu od 80. let po současnost, PageFive 2017, do nějž Ivan Adamovič napsal kapitolu stručně shrnující historii SF fanzinů, jež je díky česko-anglickému vydání přístupná i zahraničním zájemcům. Pokud tedy nějací existují.)

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka)

N. K. Jemisinová: Páté roční období (Host, překlad: Roman Tilcer)
Dystopie, ekologické téma, ženské hrdinky, afroamerická spisovatelka... Dílo stylově originální, odvážné a bohaté na myšlenky, které pro leckoho budou o to méně komfortní, oč více jsou naléhavé. (Na tuhle sérii jsem se dlouho těšila – a  první svazek nezklamal.)
 
Liou Cch'-sin: Vzpomínka na zemi 3: Vzpomínka na Zemi (Host, překlad: Aleš Drobek)
Plejáda solidně podložených vědeckotechnických vizí, prolínání prastarých memů, temné tóny a naděje. Důstojné zakončení velkolepé trilogie.
 
Jana Rečková: Misteri (Epocha)
V českém literárním hvozdu by se třeba našly větší hity a ještě lepší knihy. Ale jde o poslední knihu spisovatelky s neuvěřitelně bohatou imaginací a brilantním literárním jazykem, která ignorovala hranice subžánrů. Tíživý, spletitý, fantaskní sen o úzkostech a propastech naší doby: jako by čtenář procházel věží o tisíci zakletých komnatách.

LiteraturaKniha rokuKniha roku SardenuSardenFantasy PlanetVlčí boudaDěti nocipublicistikaXB-1Kniha roku Sardenu 2018Anketaanketa Kniha roku
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Hubertus Rufledt, Helge Vogt, Alisik 2: Zima

Mon, 03/11/2019 - 00:00

Pamatujete si na Alisik? Mrtvá holka, která jako by z pera vypadla samotnému Timu Burtonovi. Je mrtvá a spolu s dalšími duchy přečkala na svém hřbitově úspěšně už jedno roční období. Teď na její náhrobek napadla vrstva čerstvého sněhu a přišel čas ji opět navštívit.

Na svůj úděl už si zvykla a s ostatními duchy – postmortály dělá vše pro to, aby jim čekání na rozsudek co nejrychleji utíkalo. Ozdobí si na hřbitově vánoční stromeček a dávají si dárky, koulují se a zpívají koledy. Alisik se dále schází s Rubenem, slepým chlapcem, který jako jediný slyší hlasy mrtvých. Pomáhá mu v jeho pátrání po muži, který způsobil nehodu, při které mladík přišel o zrak, a sama přitom poodhalí roušku tajemství svojí minulosti.

K tomu všemu přestává na hřbitově být pro duchy bezpečno – napadne je příšera z říše mrtvých a bagry, které jako by se zalekly prvního sněhu, se opět dávají do pohybu. A co se vlastně stane s duchem, jehož náhrobek a tělesné ostatky budou rozbagrovány? To zatím nikdo neví…

Pokračování komiksové série Alisik 2: Zima se příběhově příjemně rozjíždí a mladá mrtvá dívka je čtenářům stránku od stránky sympatičtější. Některé otázky z první části byly zodpovězeny, několik málo jich přibylo. A je jich tak akorát, abychom po přečtení začali nedočkavě vyhlížet další díl. Pánové Hubertus Rufledt a Helge Vogt očividně ví, co dělají.

Alisik 2: Zima je opět prokládána pravidly pro postmortály a básněmi a úvahami z hlavy hlavní hrdinky. Ty se zdají být o něco dospělejší a hlubší, a ani Alisik už není ta ustrašená holka jako v předchozím díle. Sami jsme zvědavi, čím nás překvapí příště.

Pokud jste recenzi na první díl propásli, můžete si ji přečíst zde. A pro všechny, kdo si Alisik zamilovali tak jako my už napoprvé, vězte, že druhý díl je ještě lepší než ten první. Přináší více příběhu, akce a napětí, zároveň si ale zachovává zdařilou atmosféru a živé, místy až bizarní ilustrace.

Tak na co ještě čekáte? Alisik na svém hřbitově už netrpělivě přešlapuje. Je sice mrtvá a má studené ruce, ale stačí chvilka v její společnosti a vykouzlí vám úsměv na tváři, ať už jste mrtví nebo živí. Uvidíte.

Alisik 2: Zima
Hubertus Rufledt

Nakladatel: Crew
Počet stran: 92
Rok vydání: 2018
Překlad: Petr Jan Vinš
Vazba: pevná
Formát: 240x170 mm
Cena: 249 Kč


 

KomiksCrewAlisikH. RufledtP. J. Vinš
Categories: Vector Graphic

Nový titul z vydavatelství OneHotBook

Fri, 03/08/2019 - 10:35

Cressida Cowell: Jak zamotat dračí příběh
vypráví: David Novotný

 

 

vydává: OneHotBook
celkový čas: 4 hodiny 4 minuty

Pátý díl humorné dětské série Škyťák Šelmovská Štika III. od anglické spisovatelky Cressidy Cowell vychází jako audiokniha JAK ZAMOTAT DRAČÍ PŘÍBĚH v podání Davida Novotného. Zkušený interpret je rovněž hlasem oblíbené audioknižní řady s Doktorem Proktorem, jejíž třetí díl obdržel cenu Audiokniha roku 2016: Nejlepší audiokniha pro děti a mládež a čtvrtý díl cenu Bystrouška 2018.  Příběh je volným pokračováním předchozích titulů Jak zlomit dračí prokletí, Jak správně mluvit dracky, Jak se stát pirátem, Jak vycvičit draka, jenž se stal předlohou úspěšného animovaného filmu z roku 2010 i jeho pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014), na které navazuje třetí snímek Jak vycvičit draka 3, který vstoupí do českých kin ve čtvrtek 21. února 2019. „Škyťák je napsaný a vyprávěný tak, že se v průběhu série stává nejlepším kamarádem posluchače, který se bez něj už nedokáže obejít. Ale jak jsou příběhy Cressidy Cowell zábavné, tak je jejich audioknižní provedení prostě neodolatelné. Kdo jednou slyšel Davida Novotného mluvit dracky, hovořit za Rybinohu nebo zpívat vikinské písně, ten s nedočkavostí vyhlíží další díly. Aktuálně si lze audio sérii zpestřit i návštěvou nové filmové adaptace, ale humor, který generuje interpretace našeho vypravěče, je podle mě jedinečný, dost možná i na mezinárodní úrovni,“ prozrazuje Šárka Jančíková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Novou audioknihu představila režisérka Jitka Škápíková s interpretem Davidem Novotným také v televizním pořadu Sama doma (záznam můžete zhlédnout >> ZDE).

V pátém díle svých pamětí musí Škyťák Šelmovská Štika III. odvrátit výbuch sopky na ostrově Lávolumpů, která už pěkně dlouho hřímá. Pokud vulkán exploduje, vylíhnou se z vajec hrůzní hubivci. Zabránit tomu může jen ohnikam, který je třeba vrátit do jícnu kráteru. Ale jako na potvoru ho zrovna někdo ukradl. Podaří se ho Škyťákovi najít a zachránit vikinské kmeny před strašnými šavlovitými drápy sopečných nestvůr?
Vypravěč David Novotný se po pěti audioknihách ve vikinském světě už zabydlel, neobešlo se to ovšem bez jistých úskalí. „Audioknížky pro děti podle mě potřebují trochu jiný ,nátisk‘ než ty dospělácké, protože malí posluchači mají rádi, když každá postavička mluví trochu jinak, aby se v tom na první poslech vyznali. Ale Škyťák je přece jenom Viking mezi samými Vikingy, jsou to hromotlucká chlapiska, nechybí jeho táta, pak děda, člověk je mluví hlubším a hlubším hlasem… A pak přijde na scénu jeden drak, druhý drak, jeho děda, jeho praděda, až se tam objeví největší příšera na celém světě, a to už sahám opravdu do nejhlubších hlubin svého hlasu – načež do příběhu vstoupí netvor, který i ,toho největšího‘ sežere. Je to každopádně výzva,“ líčí David Novotný. A dodává: „Pak používáme také různá specifika a vady řeči, ale někdy už si to musíme připomenout a znovu si nahrávku pustit, jak jsme tu figuru dělali minule. Máme už zkrátka databázi hlasů, aby se v tom vyznaly nejen děti, ale i my.“ Projevy jednotlivých protagonistů vnikají ve spolupráci. „Text si vždycky jednou pořádně přečtu, ale nedělám si do něj žádné poznámky, v interpretaci mám rád jistou čerstvost. Pak počkám, s čím přijde paní režisérka, něco napoví už sám text, nějaký nápad přinesu sám, na něčem se domluvíme, něco je mi podstrčeno a pustíme se do toho,“ shrnuje postup narátor.

Dobrodružství svérázných bojovníků doprovází v odvážném tempu původní hymnické opusy plné silných a chlapáckých melodií, korunovaných hrubě tesanými hrdinskými texty, které z plných plic a s chutí nesmírnou (a láskou vesmírnou) pějí celé chóry vousatých i ochmýřených válečníků a válečnic. Dynamické momenty střídají sametově jemné a hřejivě přítulné písně i předěly.

Audiokniha v režii Jitky Škápíkové vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 249 Kč i jako CD mp3 za 279 Kč. Pouze na portálu Audiolibrix si však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč.

UKÁZKU Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >> ZDE.

Přidejte se na OneHotBook Facebook, abyste nepropásli soutěže o pozoruhodné ceny ani novinky ze světa audioknih, literatury a čtení!

„Zkušený hlas Davida Novotného, s nímž jsme se potkali již u předchozích audioknih Škyťákovy série, nenechá posluchače vydechnout. Profesionální dramatizace, schopnost měnit intonaci hlasu a rytmus přednesu v závislosti na tom, která postava právě hovoří, i to jsou kladné body vedoucí k úspěchu nahrávky.“ – klubknihomolu.cz

„Je slyšet, že David Novotný si nahrávání audioknihy užíval od první do poslední chvíle a povýšil ji na naprosto perfektní zážitek. U každé postavy mění hlas a skvěle intonuje, takže všechna humorná jména a situace znějí ještě vtipněji, než kdybyste si četli sami.“ – sarden.cz


„David Novotný oživil každičkou sebemenší figurku v ději charakteristickým způsobem mluvy, který posluchači nejenže pomáhá postavy od sebe snadno rozpoznat, ale jejich hlášky a vtip v nich zesiluje. Několikanásobně.“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz

„Režisérka Jitka Škápíková se s Davidem Novotným u dračího dobrodružství dobře bavili. Každopádně z výsledku je cítit tolik energie – a je v ní tolik humoru, jenž vzniká i mimo samotný text…“ – Lukáš Gregor, naposlech.cz

 

Cressida Cowell (* 1966)
Anglická spisovatelka studovala angličtinu v oxfordské Keble College a absolvovala uměleckou školu svatého Martina i univerzitu v Brightonu, kde studovala grafický design a ilustraci. Psaní se začala věnovat již v devíti letech, kdy se s rodiči přestěhovala z Londýna na malý ostrov u západního pobřeží Skotska. Okolní divoká a drsná krajina přímo vybízela k vymýšlení příběhů o dracích. Přesto první dětskou knihu s tímto tématem vydala až ve svých 33 letech. Je autorkou série Škyťák Šelmovská Štika (Slovart), z níž je nejznámější první díl Jak vycvičit draka, který se také stal předlohou stejnojmenného animovaného filmu z roku 2010 i jeho dvou pokračování Jak vycvičit draka 2 (2014) a Jak vycvičit draka 3 (2019). Na úspěch navázala další oceňovanou řadou příběhů pro děti Kouzelníci z Pradávna (Slovart, 2019), která rovněž vyjde knižně i audioknižně. Je laureátkou ocenění Blue Peter Book Award 2018 za sérii Kouzelníci z Pradávna nebo Nestlé Children’s Book Prize 2006 za příběhy holčičky Emily Brown.

David Novotný (* 1969)
Po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři byl ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci ho znají například ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc, Díra u Hanušovic, Hodinový manžel či Zahradnictví nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Clona, Kosmo a Bohéma. Hojně se věnuje i dabingu. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Doktor Proktor 1–4 (2014–2017), Sedmikráska (2016), Praha noir (2016), Knihy džunglí (2017), Krev na sněhu (2017), Umina verze (2017), Škyťák Šelmovská Štika 1–4 (2017–2018), TO (2017), Terror (2018), Nebe nezná vyvolených (2019).

AudioknihaAudioknihyOneHotBookC. CowellD. Novotný
Categories: Vector Graphic

KOMIKS: DCKK Volání po spravedlnosti

Thu, 03/07/2019 - 00:00

Volání po spravedlnosti je jedna z nejlepších lig, které jsme za poslední roky v češtině dostali a troufnu si říct, že i nejlepší z DCKK vůbec. Volání po spravedlnosti oplývá úžasnou kresbou Maura Cascioliho a Scota Clarka, která si občas nezadá se stylem Alexe Rosse a zároveň ji drží pohromadě pochopitelný příběh, který vás nenutí znát dokonale všechny postavy. To bývá hlavní problém všech těhle Lig spravedlnosti, Avengers, Titánů apod. v našem malém českém komiksovém rybníčku. My totiž dostaneme ochutnat jen mizivý zlomek příběhu každého hrdiny, a tak když se nám jich pak na stránce objeví deset, většina běžných čtenářů neví, která bije. A to už vůbec nemluvím o tom, že někteří hrdinové jako třeba Flash mají několik inkarnací, které nenahrazují jedna druhou, ale existují ve světě vedle sebe. Pak tu máme mladší a starší verze hrdinů a nakonec hrdiny, kteří měli jednu tajnou identitu a následně jinou. Proto moc nemusím týmovky. Jsou většinou docela násilně vytržené z kontextu a občas je dost nejasná motivace všech zúčastněných, krom toho že chtějí konat dobro nebo zlo, a to mi moc nestačí.

U Volání po spravedlnosti byste teoreticky měli mít ten samý problém, protože si troufnu tvrdit, že nebudete znát padesát procent postav víc než od vidění. Jejich motivace je v tomhle případě křišťálově čistá, takže to vlastně nevadí. Superhrdinové už toho mají dost. Lidi umírají, přátelé, blízcí, rodina. Každý z nich poslední dobou někoho ztratil. Svět temní a je na čase se ptát, jestli zavírání záporáků do vězení a blázinců je opravdu ta správná cesta. I když nebudete mít páru, kdo ti supráci jsou, která verze Flashe, kdo je momentálně Lantern a pododobě, ihned na začátku nasajete tu atmosféru a pochopíte jejich motivace, proč dělají to, co dělají. Dalo by se to sice shrnout do ohrané škatulky: zabili mi kámoše / rodinu, tak jsem se pekelně naštval, ale tak jednoduché jako posledních dvacet filmů Stevena Segala to není. James Robinson si dal záležet, aby z toho bylo cítit něco víc. Aby bylo jasné, že každý hrdina je fakt rozpolcený mezi citem pro zodpovědnost, spravedlnost a prostou pomstou z žalu. Dobráci přeci nezabíjejí... na druhou stranu, kdyby zabíjeli, kolik životů by tím následně zachránili?

A Prometheus. Pamatujete, jak si Batman dopředu promýšlel, jak zastavit všechny členy ligy? Prometheus je lepší. Psychicky jde o poměrně plochého záporáka, ale v rámci jedné knihy z něj jde opravdu strach a působí tak, jak má. Nepřemožitelný, nezastavitelný, inteligentní, s ďábelským plánem a spoustou překvapení v rukávu. Má vykalkulovaný protitah na cokoli, co hrdinové udělají. Jedním slovem superpadouch, to je to hlavní, co pořádný příběh se superhrdiny potřebuje.

Pár červíků sice během příběhu zahlodá, například kde Prometheus vzal tu moc, protože ho potkáme až v plné síle. Nebo co dělá nahoře v satelitu ta nejvyšší Liga, když to dole jde do kytek. To se jako zapojí vždycky jen když hrozí zkáza v celoplanetárním měřítku? Jinak nechají dole makat béčka? Asi by se našly ještě nějaké otázky bez odpovědi, ale tak je to vždycky.

Volání po spravedlnosti je komiks, na který se hodně dobře kouká a který se hodně dobře i čte. Hrdinové tu nejsou tak ploší jako v mnohých jiných týmovkách, a tak ani nijak zvlášť nevadí, že jich půlku neznáte, protože to důležité, co je žene, pochytíte mezi řečí. Záporák je tajemný a působivý - a jak dobře víme, záporák, to je klíčová přísada dobrého příběhu. Je fajn, že to projednou není Ra's Al Ghul nebo Lex Luthor - ne že by ti dva nebyli dobří. Pro výše zmíněné můžu Volání po spravedlnosti s klidným svědomím doporučit i lidem, kteří stejně jako já moc nemusí týmovky. Věřte, že tuhle zhltnete jako malinu.

Původně vycházelo od září 2009 do března 2010 jako Justice League: Cry for Justice #1-7

Série: DC komiksový komplet
Scénář: James Robinson, Jack Miller
Kresba: Scott Clark, Mauro Cascioli, Ibraim Roberson, Howard Sherman
Překlad: Ľudovít Plata
Počet stran: 160
Formát: 262x176 mm
Vazba: vázaná
Rok vydání: 2019
Cena: 249 Kč

KomiksDCKKM. CascioliS. ClarkJ. RobinsonEaglemoss
Categories: Vector Graphic

ČASOPIS: Pevnost 3/19

Wed, 03/06/2019 - 00:00

VYVALTE OČI, PROTOŽE TEĎ TO BUDE V MÓDĚ. AELITA JE TVÁŘÍ ÚNOROVÉ PEVNOSTI ZE SVĚTA BOJOVÝCH ANDĚLŮ, KTEŘÍ K NÁM PŘIŠLI Z NEVZDÁLENÉ BUDOUCNOSTI. A TAKÉ SI KONEČNĚ POVÍME VÍC O KVĚTNOVÉM PEVNOSTCONU!!!

Zajímá vás, jaké dobroty jsme si pro vás připravili v rámci PEVNOSTCONU? Vše se dovíte, ale hezky popořadě. Nejprve musíme dopřát slechu jedné půvabné nelidské dívce. Do boje ji vedou Robert Rodriguez s Jamesem Cameronem, za zády má komiksovou legendu, a proto si dovolíme tvrdit, že si na plátnech rozhodně nepovede zle. ALITĚ: BOJOVÉMU ANDĚLU přejeme jen to nejlepší do života. A to samé pak vinšujeme také AQUAMANOVI, zatímco SKLENĚNÝ nás poněkud zklamal. Mimochodem nastal také čas na vzpomínky. Dojde například na FILMOVÝ TOP TEN loňského roku, v němž to podle nás dopadlo nejlépe pro AVENGERS. V seriálech oproti tomu koukneme na očekávané hity roku 2019, které by neměly zapadnout do stínu Zaklínače a Pána prstenů.

Ve Fokusu už na nás čeká fantasy řada HOROVO KACÍŘSTVÍ z dob předcházejících nástupu Warhammeru 40 000. Samozřejmě nesmí chybět ani KNIŽNÍ TOP TEN 2018, kde to u nás vyhrál OHEŇ PROBUZENÍ. Pokud se chcete seznámit s vládcem odříznutého trůnu, nesmíte pak vynechat článek o VDOVINĚ DOMU. A jelikož ĎURO ČERVENÁK konečně vydává HRADBU ZÁPADU s kapitánem Báthorym, museli jsme s naším oblíbencem rovnou spáchat rozhovor. Povídkami pak přispěli sympatická Lady řádu fantasy MICHAELA MERGLOVÁ a náš oblíbený redakční dějezpytec a kronikář Černého hvozdu MÍLA LINC. Mimochodem i jemu jsme položili hned několik otázek ohledně jeho nové tvorby stejně jako Sebastienu de Castellovi, otci KOUZELNICE. A co na to Světlonoš v KRVAVÉM ZRCADLE od Brenta Weekse? A naše oblíbená profesionálka Pavlína Kajnarová? Anebo vás zajímá HERNÍ TOP TEN, kde to na celé čáře vyhrál RED DEAD REDEMPTION 2? Či vás více zajímá vesnice Sekigahara s Musašim, NEPORAŽENÝM SAMURAJEM? Případně si chcete počíst o RAKOUSKÉ REVOLUCI? To a mnohem víc nabízí váš dvorní časopis a průvodce fantastickými světy, vaše Pevnost!

ČasopisPevnostmagazín PevnostM. Fajkus
Categories: Vector Graphic

RECENZE: kolektív autorov, Může se to stát i vám.

Tue, 03/05/2019 - 12:17

Vraví sa, že najväčšia radosť, je škodoradosť. A možno je to pravda. Určite však len dovtedy, kým niečo, čo sa stalo niekomu inému, sa nestane aj nám. Vtedy srandičky končia a nastupujú problémy. V hororovom svete to ale nejde tak jednoducho. S problémami totiž prichádza temnota, strach, panika a ktohovie, čo ešte. Asi je skutočne lepšie to vopred nevedieť...

Zbierka poviedok Může se to stát i vám je o nástrahách, ktoré takmer denne číhajú na každého z nás. Ale tým to nekončí...

Honza Vojtíšek so svojim zamyslením nad nástrahami číhajúcimi v práci s názvom Ty víš, nás zavedie do trestaneckého tábora. Píše sa rok 1952, imperialisti číhajú na každé zakolísanie mladého socialistického štátu. No Radomír Farský má iný problém, ktorý mu bez slova tvrdí, že on predsa vie...
Miro Švercel vám predstaví partiu mladých, turistiky chtivých deciek. Správca stanice, tunel, gitara a pesnička Ptáčata a jedna stará krivda. Na kolejích stála.
Ztuchlina je cítiť v starých hrobkách aj na miestach, na ktorých sa môžete ocitnúť, ak si nedáte pozor a priveľmi túžite odhaliť tajomstvá. Ztuchlina Haniny Veselej na konci vonia po ružiach.
Sama doma a predsa nie je sama. Smutný a zároveň hrôzostrašný príbeh by sa skutočne mohol prihodiť hocikedy a hocikomu. Stačí malé pošmyknutie a všetko sa zmení. Miroslav Pech nesklamal.
Roman Bílek a jeho konzumná spoločnosť. Televízia, Killershow, pukance, pivko, a samozrejme aj trochu sexu. No kto sa na kom v skutočnosti zabáva?
Lucia Jedinečná Barthová a jej Bludičky sa vás pokúsia zoznámiť s osudom. Majú tvár, ktorú dôverne poznáte. Oveľa častejšie človeka zvedú z cesty a utopia v bažine jeho zlého svedomia.
Bílé díry namiesto očí mala pani Loseková. Zmenila Jozefovu jednoduchú depresívnu existenciu na nočnú moru, no všetko sa raz skončí. Niekedy happyendom, sem-tam vás v náručí pritúli kelet. Že neviete, čo to je? Google pomôže. Prípadne to pani Loseková každému rada vysvetlí...
Jozef Karika vyťažil z príbehu maximum strachu.
Starý ošarpaný dom pri rieke je takmer prázdny. Nájsť USB v byte jeden starej dámy, však bude skutočný horor. Františka Vrbenská a jej Dům u mostu. Budete živočíšne cítiť všetky pachy staroby, prach aj pleseň.
Ashley Carriganová Dominika Fialu je slečna, za ktorou jedného dňa príde najlepšia priateľka s dôležitou správou. Odvtedy spoločne putujú krajinou a pre viacerých znamenajú poslednú nočnú moru.
Niektoré príbehy sú sondami do rodinného života. Anna Šochová a Prstoklady rozoberajú temnú minulosť manžela, otca, deda. Na vonok jedna tvár, no za zatvorenými dverami bytu sa často odohráva všeličo.
Škvíra Tomáše Martona celé roky máta v jednej neúplnej rodine. Otec kvôli nej dá syna hospitalizovať na psychiatriu. Ten sa napriek tomu po rokoch vracia domov, aby sa s otcom stretol a zistil, kto/ čo sa v tajomnej škvíre ukrýva.
Lógr upcháva odpad. Niektorí z neho veštia. Aj Petr Boček využil temné znamenie z lógru ako hnací prvok svojej poviedky. Hlavný hrdina sa snaží bojovať, nebrať vyveštenú budúcnosť na vedomie. Pomôže mu to? Premýšľam... ak desať-pätnásť rokov nevstúpim do domu, na ktorý som prakticky zabudla, je reálne, že v ňom bude elektrina?Každý by ju mal dostať. Druhá šance môže zmeniť život k lepšiemu.  Kristina Haidingerová je realistka. Napriek tomu svojmu hrdinovi druhú šancu dala. Len či sa on vyrovná s náporom toľkého šťastia...

Může se to stát i vám je zborník poviedok s prekvapivo rovnako vysokou úrovňou. Číta sa veľmi dobre. Príbehy sú plné napätia, nápadité a dostanú sa čitateľovi pod kožu, pretože to, o čom hovoria, by sa mohlo naozaj stať každému. V mnohých poviedkach hrá svoju rolu aj sex. Vo chvíľach, kedy je čitateľ napätý dokáže byť rovnako desivý, ako hučiaca motorová píla. Vzrušenie z vraždy, smrti, behu o život sa v niečom podobá práve extáze pri milovaní, preto vzrušuje aj mnohých vrahov.
Partička spisovateľov všetkým ukázala, že aj nevinné drobnosti, veci, ktorými sa obklopujeme, či ľudia, ktorých stretávame denne na ulici, v dome, sa môžu zmeniť na nočné mory. Tie sú o to desivejšie, že sa v ich prítomnosti cítime bezpečne a útok z tejto strany nikto neočakáva. Zaujímavé sú aj ilustrácie od talentovaných umelcov, ktoré dopĺňajú každý jeden text a robia knihu hodnotnejšou. Preto neváhajte a presvedčte sa, že sa to naozaj môže stať aj vám...

Může se to stát i vám
Autor: Honza Vojtíšek, Miro Švercel, Hanina Veselá, Miroslav Pech, Roman Bílek, Lucia Jedinečná Barthová, Jozef Karika, Františka Vrbenská, Dominik Fiala, Anna Šochová, Tomáš Marton, Petr Boček, Kristina Haidingerová 
Obálka: Kristina Haidingerová, Miroslav Bula
Ilustrace: Denisa Jahodová, Josef Svoboda, Marek Frank, Daniela Ponomarevová, Eva Lassler, Jakub Kadera, Zdeněk Svobda, Františka Vrbenská, Sandro Dragoj, Jiří Dvorský, Lenka Machová, Adam Kubík, Anna Korbelová
Nakladatelství Netopejr
Rok vydání 2018
Stran: 300

RecenzeLiteraturaPovídkyNetopejr
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Christopher L. Bennett, Star Trek - Větší než pouhý součet

Mon, 03/04/2019 - 00:00

Větší než pouhý součet má všechno, co od Star Treku chceme, a na rozdíl od přechozího Před zneuctěním nemá žádná viditelnější slabá místa. Skoro bych řekl, že jde o vrchol série, ale vzhledem k tomu, že mě čeká ještě trilogie Volání osudu, tak si nechám provolávání slávy ještě v záloze.

Enterprise po dvou borgských incidentech prošla opět očistou posádky. Ne, že by nějak pomřela, ale i když Picard odpustil všem zůčastněným vzpouru a i když dostal bianko šek na boj s Borgy (protože mu to očividně jde, co se federace týká nejlíp) někteří potížisti to prostě nerozdýchali a odešli. Jmenovitě hlavně T'Lana, od které jsem si hodně sliboval, ale nakonec mě jen štvala (a Picarda taky), a pak Leybenzon, který byl na pěst už od začátku předchozí knihy. Místo vypadnuvších Christopher L. Bennett správně doplnil posádku o méně konfliktní, ale přesto zajímavé a plastické postavy. Jako například lidsko-vulkánskou dívku T'Ryssu Čchen s vlastním, originálním přístupem k vulkánské povaze, běžně zakryté léty cvičení a sebeovládání, nebo šéfku bezpečnosti Čaudry Džasminder, která vyznává nenásilí, což je Worfovi dost proti srsti. Obecně nové přírůstky do posádky nejsou bez poskvrnky a sklízejí nedůvěru nebo alespoň opatrnost při jednání s nimi, ale na rozdíl od odejivších členů se snaží tu nedůvěru překonat a to uznání si zasloužit, což je u Star Treku skoro určující. Lidi se tam prostě obecně nechovají jako osiny v zadku.

Enterprise je vyslána na misi do hvězdokupy plné uhlíkatých planet, kde byla borgy z lodi Frankenstein napadena federační loď U.S.S Rhea, a nějakým způsobem z ní byla zachráněna a přemístěna jediná členka posádky - Tryss Čchen. Tryss vyprávěla o podivných bytostech, jimž říká "Nó", a které by měly umět používat novou revoluční technologii cest vesmírem. Je jasné, že Borgové se k technologii nesmí dostat, a tak Enterprise začíná výzkumno-bojová mise, při které musí vyhrát závod s Borgy a ještě kontaktovat podivnou, velmi mocnou civilizaci, nebo snad bytost a přesvědčit je o svých záměrech.

Díky výše nastíněnému má Větší než pouhý součet všechno co si můžeme přát - máme tu humor, emoce, akci, nové postavy, mezilidské i mezidruhové vztahy a výzkum, který byl od začátku borgské invaze tak nějak upozaděn, respektive věnoval se mu hlavně Titan. Stejně jako přechozí díly, i Větší než pouhý součet těží z referencí na předchozí děj, které jsou zde opět tak trochu deus-ex machina, ale mnohem méně násilně než v předchozí knize. Při průchodu sérií mám pocit, že je díl od dílu propracovanější a stále lépe a lépe funguje. Pomalu se zbavuje nánosu situace způsobené událostmi v Nemesis, a tím se vydává na úplně novou cestu, která může Enterprise dovést kamkoli. Bylo by fajn, aby ji dovedla někam, kde nejsou Borgové, protože už o nich máme třetí díl a ani ty následující je nevynechají. Na druhou stranu, furt se mi tihle protivníci nezprotivili natolik, že bych si o nich četl nějak nerad. Pokud jste ještě nenaskočili a z nějakého důvodu máte možnost začít až od téhle knihy, můžete. Sice se samozřejmě stalo mnoho událostí, které jsou v ději zmíněny, ale stále jsme v situaci, kdy knížka může fungovat samostatně a bavit. A vy, kteří sérii čtete popořadě, se můžete těšit, protože Větší než pouhý součet je hodně dobře odvedené řemeslo a srdíčko pravého Trekkieho k tomu.

 

Autor:Christopher L. Bennett 
Nakladatel: Brokilon
Překlad:Vít Pazlar
Ilustrace: Jakub Schejbal 
Vazba: brožovaná
Stran: 308
Rozměry:11,1 × 16,6 cm
Rok vydání: 2017 (1. vydání)

RecenzeLiteraturaStar TrekCh. L. BennettSci-fi
Categories: Vector Graphic

Březen s Captain Marvel a Knihou roku Sardenu

Fri, 03/01/2019 - 00:00

A máme tu březen. Chladná zima snad každým dnem zaleze zpátky do svého doupěte a sluneční paprsky nám dají poznat svou energii na plno. Už by to chtělo, co myslíte?

Ať už nás čeká teplejší počasí nebo ne, rozhodně to nezastaví filmovou premiéru Captain Marvel, která dorazí v prvních dnech nového měsíce. Jsme všichni zvědaví, jak si tahle superhrdinka povede v Iron Manově partě. Jako předkrm k finále Avengers by to mohlo minimálně fungovat skvěle.
Ještě před výpravou do kina nás ale čeká mnohem větší událost. A tou je vyhlášení výsledků ankety Kniha Sardenu roku 2018. Mám radost, že to, co začalo jako zajímavý projekt, se rozrostlo a žije dál. Osobně jsem zvědavý, kdo bude po knihách Anihilace, Všemi dary obdarovaná a Hex dalším vítězem. Bude to kniha z Hostu? Z Arga? Anebo vyhraje tentokrát úplně jiný nakladatel? Zamíchají s kartami nakladatelství Gnóm nebo Carcosa? To se dozvíme už během několika málo dnů.

Krásný březen přeje

Martin Stručovský
 

EditorialLidéM. StručovskýSardenanketa Kniha roku Sardenu
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Poul Anderson, Tři srdce, tři lvi

Thu, 02/28/2019 - 07:53

Fragment v rámci své nové edice Pendragon nabízí další klasiku žánru fantasy – román Tři srdce, tři lvi amerického grafomana, promiňte – autora Poula Andersona. Ano, je to klasika a do klasik se kopat nemá (protože jsou mnohdy tak ztrouchnivělé, že by se mohly rozpadnout v prach), ale…

Víte co, pojďme k tomu kopání přistoupit trochu zodpovědně a vezměme to oklikou, ať to nevypadá, že jsme horkokrevní a násilničtí. Poula Andersona (1926–2001) u nás známe spíš jako autora sci-fi, v překladu vyšel třeba výběr z jeho vcelku oceňované série Stráž času. A sci-fi opravdu psal asi nejraději, i když často brousil i do vod historie a fantasy. A nebylo to tak úplně neplodné (pokud se takové slovo o člověku, který napsal víc jak 65 románů a 250 povídek – jak tvrdí fragmenťácký přebal – vůbec dá použít), literárních cen má na poličce obstojné množství a dokonce se jen tak mezi řečí zapsal i do nerdské historie: Dungeons & Dragons, starý dobrý Dračák, si od Andersona vypůjčil klasifikaci law / chaos a pár dalších drobností. A to právě z románu Tři srdce, tři lvi.

Poul Anderson byl sice Američan, ale dánské rodiče nezapřel. Co nezapřel, ke svému skandinávskému dědictví se naopak hrdě hlásil. Nejprosluleji asi novelou z roku 1953, kterou o pár let později přepracoval do našeho románu. Za novelu mu chtěli dát cenu. Kritikové tleskali a chápali se per, aby se mohli pustit do přepisování historie žánru. A otevřete-li nejnovější české vydání, na přebalu se dozvíte, že je to jedna z nejlepších věcí, co kdy Anderson napsal. Nikdy jsem od něj nic jiného nečetla, ale jestli je tohle to nejlepší, tak potěš. Lidi, já to v tom prostě nevidím…

Holger Danske, Ogier the Dane či Ogier Dánský. Říká vám to něco? Ve zkratce – rytíř starofrancouzského eposu z žánru chansons de geste, dodnes dánský lidový hrdina, spící a čekající jako blaničtí rytíři, až bude lidem ouha. Netřeba se zatěžovat detaily, alespoň co se týče recenze. Nuže, Anderson jakožto správný dánský (sic!) vlastenec vezme tuto národní legendu a říká si „Hmm, co s ním?“. A vymyslí portálovou fantasy a tím nejnaivnějším možným narativem.

Holger Carlsen, jinak dánský inženýr a spojenecký špión během druhé světové války, se náhle ocitne v jakési cizí zemi. Cizí a neznámé, ale od prvního okamžiku – kdy k němu přišel podivně familiérní kůň se zbrojí, která Holgerovi dokonale padne – se zdá, jako by sem patřil. Zjišťuje, že země je zmítána neustálým svárem mezi Zákonem a Chaosem, přičemž hrubě načrtnuto Chaos = magie, pohanství a Zákon = Bůh, civilizace. A hádejte, kdo se stane šampionem Zákonu. Kdo potká labutí pannu, trpaslíka pomocníka, kdo slavně zvítězí v každé bitce, překoná všechny zákeřné překážky, svody krásných a nebezpečných dam a začne se modlit, i když byl doposud ateistou.

A to je vlastně všechno. Anderson vzal středověký epos, nechal si jeho kostru (se všemi těmi směšnými peripetiemi, které dneska bez kontextu už vůbec nefungují), přidal něco z Hobita (a to téměř doslova), inspiroval se fantastikou 19. století a folklorními výlety do kouzelných zemí elfů a víl. Na první pohled to nezní jako úplně špatná kombinace, ale nemůžu se ubránit pocitu, že si z každého toho žánru vzal to nejhorší a smíchal polotovar, který se žádným naznačeným směrem nevydá a jen přešlapuje na místě.

Holger není úplně nesympatická postava, je to svérázný Skandinávec, kterému nedá práci fandit – dokud se nezačne modlit a osahávat panny, které se mu samy vrhají do náruče (jen aby kvůli tomu pak jako správný katolík zpytoval svědomí, ach bože). Celkem půvabná je i Holgerova snaha vysvětlit si všechno pomocí vědy a logiky, Anderson toho scifistu prostě neschová. A to je dobře, protože ty „vědecké“ části jsou kupodivu to jediné, o čem můžu říct, že bylo na Třech srdcích, třech lvech zábavné a zajímavé, někdy dokonce velice (část s drakem stojí za to).

Věřte mi, že nejsem pro násilí na důchodcích, ale někdy zkrátka není vyhnutí. Vím, že je třeba mít na mysli rok vzniku, ale omlouvat literaturu stářím je hodně chabý argument. Umím si představit, že pro někoho může být Andersonův podivný mišmaš žánrů a motivů kultem, koneckonců je to čtivé a místy i zábavné. Mně to bohužel připadá jen jako upřímná snaha uctít své předky a národní cítění, která se naprosto minula účinkem.


Poul Anderson, Tři srdce, tři lvi
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2019
Překlad: Jitka Bojanovská
Stran: 213
Cena: 249 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyP. AndersonJ. BojanovskáAlbatros mediaFragment
Categories: Vector Graphic

veršovaná RECENZE: Oskar Fuchs, Hitokiri

Wed, 02/27/2019 - 00:00

Takhle nějak to vypadá, když se recenzent nechá vyhecovat autorem k něčemu, co není úplně jeho parketa, a po přečtení knihy je pak kvůli kodexu cti nucen vyplodit místo úplně fádní recenze slova, která navíc kromě jakéhosi smyslu musejí mít i rytmus. Za přispění a vydatné odborné pomoci Honzy Křečka nakonec vzniklo to, co si za chvíli přečtete. Za některé skvělé nápady, které jsem zakomponovala do textu i za cenné rady tímto Honzovi děkuji. A všechny případné divnosti padají pouze na mou hlavu, neb ne ve všem jsem byla (z různých důvodů) ochotná ho poslechnout.


Recenzovat fantastiku bývá někdy legrace,
obzvlášť česká urban action skrývá jistá úskalí.
To když s autorem se znáte, nečekejte ovace,
pokud slíbíte mu verše, vy, básnění neznalí,
bude se vám pošklebovat, div se smíchy nesvalí.

V slabší chvilce velké sliby – chtělo by se prohlásit.
Příště radši magii. A ovládání počasí!
Nebo cestu časem! UFO! Politiku bez tenzí!
Vše je lepší nežli slíbit veršovanou recenzi…

Slovo, slovo dělá muže, recenzent se nesmí bát.
Trpělivost, ta přináší růže. Nuže! Jdem se rvát!
Slíva se snad taky může básníkem na chvíli stát.


Liškodlak je špatné slovo, nevíme, co znamená,
odkud se vzal lišák Lindner a co na ostatní má?

Na Slovensko mise vede,
komplikace z hrobu blyští.
Z hlubin magii to zvedne,
démony i božstva liščí.

Hitokiri meč je divný,
žije vlastním životem.
Lindner není vůbec klidný,
že ho našel za plotem.

Potkáte i Frosta,
práce s ním je prosta
jakékoli podlosti,
dostane-li rozkaz,
ohlodá vás na kosti.

Antimagická sekce ne-
chce nechat nic náhodě,
Ty nevyvázneš! Lindnere!
Kdo bude ve výhodě?

Nic tu není, jak se vám zdá,
každý zde svá tajemství má.
Mnoho psů, lišákova smrt,
šlápnete zle, zbude z vás prd.

Čím se stane lišák malý? Proč to všechno udělal?
Co s ním bude, až ho sbalí, bude bitka, nebo bál?


Přečtěte si Hitokiri, drsnou akční fantasy,
odmění se velkoryse, předvede, jak zachází
s bosorkami, se strigami, s upíry a zombíky,
rozsah kouzla toho meče je skutečně veliký.

Ve slovenských lesích číhá všude plno havěti,
budete si potom říkat: „Zlaté české podsvětí!“
Není to jen brutal řežba, sem tam bleskne myšlenka.
Historie není věštba ani žádná trojčlenka.

Někomu se možná Fuchsův humor dvakrát nelíbí,
mě bavilo chytat hlášky jako křídla motýlí.
Ženy, sex a taky zbraně, všude trčí nadsázka,
jestli je to pro slečinky, není správná otázka.

Těším se, co bude příště, kam nás Oskar zavede.
Doufejme, že další příběh se zas skvěle povede.

 

Info o knize

Titul: Hitokiri
Autor: Oskar Fuchs
Ilustrace: Žaneta Kortusová
Obálka: Lukáš Tuma
Formát: 110 x 180, měkká vazba
Vydání první, 384 stran
Cena: 299 Kč tištěná, 179 Kč e-kniha
Nakladatel: Nakladatelství Epocha
ISBN: 978-80-7557-142-7

RecenzeLiteraturaFantasyUrban fantasyO. FuchsEpocha
Categories: Vector Graphic

RECENZE: Kevin Sands, Alchymistova šifra

Tue, 02/26/2019 - 00:00

Opus magnum je na světě. Vzešlo z rukou Kevina Sandse a jmenuje se Alchymistova šifra. Malí, velcí, tlustí i tencí, vydejte se na dobrodružnou cestu do ulic renesančního Londýna a nahlédněte do tajemství jedné alchymistické dílny.

Mladičký Christopher Rowe je učněm lékárníka Benedicta Blackthorna. Měl štěstí. Ačkoli brzy osiřel, získal mistra, který se k němu chová slušně, má trpělivost s jeho klukovinami a zároveň je mu dobrým učitelem. Christopher žije pokojně až do dne, kdy najde svého mistra zavražděného u nich v obchodě. V pokladní knize pak nachází šifru a u ní jasný vzkaz: „Nikomu neprozraď, co jsem ti dal“. Učeň se ocitá sám v ulicích Londýna, který v 17. století nemá příliš pochopení pro osamělé chlapce. Bez práv a nároků, domova, jen s podporou nejlepšího kamaráda Toma. Když se navíc ocitne na seznamu mistrových vrahů a jménem krále je na něj vydán zatykač za vraždu mistra, nemá na výběr, musí celé věci přijít na kloub. Postupně mu dochází, že ho na tuto chvíli mistr celý život připravoval a nakonec se mu v rukách ocitá osud celé Anglie.

Příběh Kevina Sandse je jasná „jednozátahovka“. Od prvních listů, kdy se stanete svědky Christopherova lovu (vycpaného!) medvěda pomocí (home made) střelného prachu, si ho jen těžko neoblíbíte. Pak už vás strhne samotný děj. Autor si nepotrpí na sáhodlouhé popisy, ale zároveň citlivě čtenáře vtáhne do londýnských ulic. Za zmínku stojí hlavně vykreslení hlavní postavy. Christopher je kluk. Mladý a v mnoha ohledech naivní. Děj nespoléhá na štěstí, ani z chlapce nedělá nezranitelného hrdinu. Vše závisí na jeho schopnostech a duchapřítomnosti, ale i tak se občas kvůli své nezkušenosti dostane do pořádně nebezpečných situací. Jeho chyby jsou však logické a odpustitelné. Čtenáři brzy dojde, že v jeho věku a situaci by se zachoval stejně. Nemá tedy nutkavou potřebu na hrdinu křičet: „To je absurdní! Nedělej to!“.

Opomenout nelze ani grafické zpracování knihy. Obálka je propracovaná, působí tajemně a podtrhne atmosféru knihy. Vizuálně vám v knihovně ostudu určitě neudělá. Kapitoly jsou pak členěny do deníkových zápisů. Každá je uvedena datem a názvem svátku, který se ten den slavil. To vše doplněno o tematickou kresbu. Celý text díky tomu působí jako alchymistický deník. Sám autor v závěru přiznává, že se inspiroval skutečnými alchymistickými recepty a místy v dobovém Londýně, což ději rovněž svědčí.

Jedna rada závěrem: Ať už si pro knihu půjdete do obchodu či do knihovny, pořiďte si naráz všechny tři díly. Pokud totiž dočtete první díl ve 3 hodiny ráno a nebudete mít další po ruce, čeká vás několik dalších hodin utrpení a dychtivého očekávání.

Kevin Sands
Alchymistova šifra
Vydavatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Cena: 289 Kč
 

RecenzeLiteraturaFragmentK. SandsAlchymistova šifraAlbatros mediaAlbatros
Categories: Vector Graphic

Soutěž o Doupě/Zhroucení koně

Mon, 02/25/2019 - 06:30

Ještě před pár lety byl synonymem pro horor Stephen King a s tímhle žánrem to vypadalo dost bledě. Naštěstí se ale začalo blýskat na lepší časy. Díky úsilí nakladatelství Carcosa a Gnóm začínáme poznávat i jiná díla z hororového ranku. Právě druhé zmíněné nakladatelství startuje sezónu knihou u nás téměř neznámého Briana Evensona. Jeho Doupě/Zhroucení koně si můžete už pár dnů koupit v knihkupectví. Anebo můžete vyzkoušet štěstí a zahrát si o něj v naší soutěži, do které nám nakladatelství Gnóm věnovalo jeden kousek.

Ten se ocitne v knihovničce toho, kdo nám odpoví na následující otázku:

Jmenujte alespoň další tři knihy, které vydalo nakladatelství Gnóm

Svoje odpovědi pište na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do přespříští nedělní půlnoci 2.3.2019, do předmětu napište Hradba západu a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

 

SoutěžeSoutěžGnóm!B. Evenson
Categories: Vector Graphic

Pages